Nepříjemná situace

Nic zásadního se neděje, což jsem mohla čekat, a v rozhodování mi to nepomohlo. Navíc, i kdybych to dole chtěla třeba ukecat, Kelly je svědek a celý to pak postrádá smysl. A divadýlko? No nevim. Na to asi nemám. Plus, až se ti dva dozví, že Paul je kaput..
V duchu si krátce zanadávám a seznám, že čekat do noci je hloupost a i kdyby nebyla, nechce se mi. Morálka mi velí zachránit Kelly, když jsem jí do toho navezla, takže – vzhůru vstříc osudu.

Na krátko mě stihne i zamrzet, že je přítomen svědek, jelikož by mě zajímalo, jak je Stín Stínem. Jeho um je až obdivuhodný a to k němu nechovám zrovna vřelé city.
Potichu sejdu k pěšině a ještě tišeji, ale s pistolí v ruce, začnu postupovat k jeskyni. Až bude Stín na dostřel, dost možná si troufnu zkřivit mu ten jeho podělanej obličej trochou bolesti.

Bez společnice

Zatím, co pozoruješ a přemýšlíš co udělat dál. Jsi svědkem toho, jak Stín přinutí tvou společnici odhodit pistoli a zavázat si oči. Poté k ní dojde a sváže jí ruce za zády. Na něco se jí zeptá. Kelly zavrtí hlavou, načež jí Stín opře o týl pušku. "Hej Hezoune přiveď koně." přitom výmluvně mávne rukou a naznačí tak, jakou cestou se vydat. Hezoun vezme koně a zamíří pryč. Podle směru, kterým ho vidíš jít, to plánuje celé odejít a přijít stejným směrem, kterým jste přijeli vy.

Mezi tím Stín tvou společnici odvede dolů ke koním, kde ti zmizí z očí. K tvé radosti Hezoun přivede koně přímo před jeskyni a brzy vidíš, jak Kelly odvedou do jeskyně. Stín se brzy vrátí a sedne si na místo před jeskyní. Kdybys ho neviděla, jak si sedá nejspíš bysis ho nevšimla. Nyní máš dvě možnosti připlížit se po nenápadné pěšině vedoucí do jeskyně a nebo počkat na západ slunce od kterého tě dělí, tak dvě hodinky a pak se tam připlížit pod rouškou tmi.

Nepovedený lov

Nechci věřit vlastním očím. Měla jsem zůstat v saloonu a z kádě s teplou vodou zírat na ulici. Napadne mě, když vidím, jak se Kelly těm dvěma vzdává. Těm dvěma, které jsme měly chytit!
“Do psích kulí!“ zavrčím si tiše pro sebe. Moje pomocnice je lapená, jde z ruky grázla do rukou jiných grázlů.. vím, jak se cítí. Tehdy mě popíchne osten podezření. Je překvapená nebo se usmívá? Co když jí vyhovuje nechat se chytit takovými muži? Oproti tomu poslednímu by si, květinka, rozhodně polepšila.
Ne, ne, ne. Nesmím se tím nechat strhnout a vymýšlet blbosti.

Pravdou ale je, že nevím, co si počít. Teoreticky by ale stačilo zbavit se Stína, Hezoun je.. a jsme u toho, favorizování cílů. Vydechnu a dám si pár okamžiků na zhodnocení situace.

Průzkum loviště

Kelly pokrčí rameny. "To mi nepříjde pravděpodobný. Jelikož oni se cítí, jako hrdinové a určitě nepomáhali banditům. Podle popisu jeden z nich, jako bandita vypadal." uvažuje zamyšleně. Očividně to nepovažuje za pravděpodobné.
"Oni po mršině něco chtěli. Přijde mi nepravděpodobné, že by se sebrali a jen tak odjeli. Přesněji mršina se chlubila, že se bez něj neobejdou." zavrtí tvá společnice hlavou, očividně jí je vzpomínka na banditu, co jsi dostala dost nepříjemná. Zatím, co vyrazíš cestou dál, ona sesedne svého koníka přiváže k nedalekému stromu a jde prozkoumat jeskyni.

"Dobře." odmávne tvůj odjezd rukou. Když mizíš za zatáčkou, už zvědavě šmejdí po jeskyni. Ty mineš ohyb cesty a zjistíš, že tam je malé údolíčko přímo skvěle uzpůsobené k ustájení koní. Jelikož z jedné strany je příkrý sráz stoupající vzhůru, ale před padajícími kameny chrání ono místo husté keře tvořící jakousi zeď. Z druhé strany je stejně neprostupná hradba stromů, tedy pro koně neprostupná. Takže stačí hlídat oba výstupy a koně jsou v bezpečí. Stejně, tak zjistíš, že mezi stromy je pěkný průhled na jeskyni. Takže z jeskyně nejspíš půjde nejspíše vidět na koně.

Co tě zaujme mnohem víc, když se tam zadíváš je Kelly. Stojí před vchodem s rukama nad hlavou a z někým se baví i na tu dálku vidíš, že se tváří zmateně. Ty vidíš proč. Na kameni snad vchodem sedí stín a míří na ni ručnící. Chudák holka vůbec netuší odkud je hlas který na ni mluví. Ty ze své pozice vidíš odkud přišel, jelikož tam kde stojíš začíná skrytá pěšina vedoucí nahoru nad skály a jeskyni. Nahoře mezi kameny vidíš dva koně a hezouna, jak je drží. Dojde ti snadná věc, že dorazili v okamžiku, kdy jsi zmizela za záhybem cesty.

Lov

Plán chci stvořit na míru místu, na které míříme, ale ukáže se, že moc možností není. Zklamaně a naštvaně zároveň nakrčím čelo, a má nespokojenost ještě zesílí, když se ukáže, že jeskyně je prázdná a cestu sem jsme možná podnikly zbytečně.
“Mohli ti kluci spolupracovat s těma dvěma?“ zauvažuju nahlas, jelikož Kelly ví, o kom mluvím. Jenže to by znamenalo, že jsme se někde během dne se Stínem a Hezounem musely minout, nebo ne?
Rozhlédnu se.
Nelíbí se mi představa, že bychom padly do pasti, navíc úplně jako hloupé ovečky. Za svůj život jsem už leccos zakusila, ale poslední roky jsem byla chytřejší a napřed než ti, které jsem lovila, a tihle mi srazili hřebínek. Ani nevím, jestli jsou obavy z toho, že mě znovu dostanou do rukou, oprávněné nebo ne.
“Nebo se rozmysleli a chtěli ho navštívit v táboře, jenže ho našli prázdný. Nemají pak důvod se sem vracet,“ oči mi sjedou k pěšině táhnoucí se do kopců.
Lehce tím směrem naznačím hlavou.
“Podívám se, jestli něco nebo někoho nezahlédnu. Zatím dávej pozor a když tak mi dej signál,“ do podrobností nezabíhám, Kelly je jistě kreativní žena a v případě nouze si poradí.

Lov

"Dobře, nějakou dobu nebudu podceňovat chlapy. Nerada bych skončila zase přivázaná k sedlu a vozená, jako pytel obilí." souhlasí s tvým rozhodnutím neselhat. Když jí vrátíš její zbraně, očividně se Kelly dost uleví. Schová je do pouzder a cítí se hned líp.
"Už jsem se bála, že mne chceš použít jen jako návnadu." přizná se ti.

Když popoženeš koně, Kelly popožene toho svého za tebou. Brzy srovná krok s tvou kobylou.
"V nějaký jeskyni. Mršina se zmínila, že je to jeskyně. Prej se tam jede po hlavní cestě, ale u roztříštěného kamene se zahne vlevo do svahu." loví z paměti kudy se do daného místa cestovalo a nebo přesněji ulovený bandita řekl, že se tam jede. Překvapivě to není zas tak daleko od města, jak bys možná myslela. Zhruba za tři hodiny dojedete k danému kameni. Dokonce je tam i pěšina vedoucí daným směrem. Cesta tou pěšinou je mnohem složitější než po hlavní cestě, kterou jste jeli. Je totiž na obou stranách lemována hustými stromy a neprostupnými keři. Po další hodině musíte sesednout, jelikož vám stromy korunami zastoupí cestu.
"Co, uděláme až dojedeme na místo?" zeptá se tě Kelly, když sesedáte, aby jste mohli pokračovat dál. Další hodině dojdete do malého prostoru, jenž by se dal označit za údolíčku. Jeskyně je kousek ve svahu, kam se s koněmi nedá jen tak vyjet a je to docela dobré místo na obranu, jelikož se k němu nedá doplížit. Mimo jeskyně je malé jezírko, s kterého vytéká malý potůček. Pěšina mimo toho pokračuje dál někam do kopců a ztrácí se za zatáčkou.

Každopádně jste cestou nenašli žádné čerstvé stopy koní a ani tady na místě vypadá jeskyně prázdná. Na druhý pohled se prázdná vážně ukáže.

Další dvě hlavy

Šerifa a jeho problémy nechám stranou. Copak jsem někdo, kdo mu může radit? Vždyť ty kluky ani neznám, jen odhaduju, že by mohli být užiteční, ale jak na ně nemám zdání.

“Hm,“ přikývnu Kelly na její představení, “Mary,“ spokojím se taky jen s křestním jménem. V prachu a mezi kulkami nějaká příjmení stejně hrají jen malou roli.
“Je to přesně, jak říkáš. Dostaneme je, shrábneme odměnu a půjdeme si každá po svým,“ usměju se koutkem úst. Vrátím Kelly zbraň a vyšvihnu se na koně.
“Jednou jsem je už podcenila. Tys podcenila Paula. Teď musíme dávat bacha a neselhat,“ zním, že jsem nad věcí, ale uvnitř mě vzpomínky na Hezounův a Stínův útěk cupují na kousky.

“O tom vašem problému ještě pouvažuju,“ kývnu na šerifa neurčitě. Rozhodně nemám v plánu o tom uvažovat během cesty za těma dvěma, ale třeba, až je chytíme, můžu se sem vrátit a vyřešit svéhlavé kluky terorizující rodné město. Pokud se jim dřív nevrátí úsudek sám. Spíš ale ne. Je škoda, že šikovní a vychytralí končí na straně zločinu, namísto aby ho potírali. Všem by se nám žilo lehčeji. Ale asi by byly menší odměny.

Pobídnu koně a kouknu na Kelly.
“Kde, že se to měli sejít?“ přímý přepad nebude nejlepší taktika, ale máme výhodu, že víme, kam a za kým jedeme.

"Jo, je. Ovšem dokáže být vážně okouzlující, jak se zdá." pokrčí šerif klidně rameny a usměje se, když rychle shrábneš peníze.
"Achjo. Jo, jenže problém je v tom, že mě považuje za služebníka režimu, co utlačuje prosté lidi." povzdechne si nad tvým návrhem ohledně kluků. Při představě, jak s nimi vyjednává, očividně ještě trochu zestárl a zešedivěl. "Hele, když mi poradíš, jak si to představuješ. Můžeme to s jejich otcem zkusit." povzdechne si zachmuřeně.

Na tvou otázku jestli si je jistá. Tvá společnice nakloní zamyšleně hlavu na stranu. Trošku nakrabatí nosík, jak usilovně přemýšlí.
"No, máš pravdu. Nějaká ženská mi říkala, že jestli se budu natřásat před jejím chlapem, že mne vykuchá." přizná zamyšleně a si upraví vlasy. "Jinak jsem nějaká Kelly." nabídne ti ruku k potřesení a nejspíše na znamení partnerství. Poté pohladí koníka a ze sedla mrtvoly si vezme upilovanou ručnici a nastaví ruku, abys jí vrátila pistoli.
"Takže chceš, abych ti pomohla sejmout ty dva s kterými se chtěla ta mršina zeptat." gestem ukáže do směru kam odnesly tělo tvého úlovku. "Nebo máš jiné plány?" zajímá se zvědavě.

Sto dolarů a nový problém na obzoru

Nechápavě zvednu obočí nad podpultovou informací, kterou šerif vypustí. Buď jsem divná já, nebo má tohle město nepříznivé účinky na lidi, že jsou tady všichni tak mimo.
“Vždyť je to obyčejná rajda,“ zhodnotím nelichotivě právě vykoupenou lovkyni, “Jak dlouho tu byla, že se do ní zakoukal? Některý věci nedávaj smysl, ať je přeberu z jaký strany chci,“ zavrtím hlavou, shrábnu peníze a schovám si je.
“Cením ale, že jste chlap na svým místě a máte přehled o tom, co se kde šustne. Narazila jsem i na ty dva kluky. Podle mě.. nechci radit, ale to jejich odhodlání by se dalo využít. Jen je trochu popostrčit, správně navést a mohli by z nich být dobří informátoři s přínosem městu.“
Nad to ještě pohodím rameny a nechám šerifa, ať o tom podumá sám. Nevěřím, že ho to už samotného nenapadlo, jen byl možná smysl pro povinnost a férovost vůči kluků rodičům silnější.

Venku se ale klidu nedočkám. Spočinu na lovkyni dlouhým pohledem, který jasně říká, že s tím nesouhlasím a trochu i to, jestli si dělá se „starostlivým barmanem“ legraci.
“Seš si tím jistá?“ upravím si klobouk, i když to vůbec nepotřebuje, “Potkala jsem jeho drahou polovičku a nevypadala, že by chtěla, aby jejímu muži někdo děkoval. Zrovna ses z jednoho průseru jen tak tak dostala,“ upozorním ji bez špetky taktu k jejímu “tajemství“ a krátce zauvažuju, jestli je jen dobrej v posteli nebo se hledali, až se našli a bráním tady teď rozkvětu lásky.

Městečko

Šerif se tvé nabídce ohledně druhé lovkyně usměje. Odstoupí od tvé kolegyně a založí ruce na hrudi.
"Dobře, stejně jedinej kdo jí chce zavřít je barman Daniels a i ten jen do svého pokoje." kyvné ti ať jdeš dovnitř do jeho kanceláře. Lovkyně se mezitím zatváří rozpačitě. Zdá se totiž že neví, jestli má být potěšena a nebo se urazit. V kanceláři ti na stůl vyplatí požadovaných sto dolarů.
"Mezi námi barman je do té holky zabouchlej, ale jeho žena by mu nedovolila si s ní něco začít. Kdyby se dozvěděla, že vypsal odměnu na její záchranu nejspíše by potřeboval felčara." prohlásí pobaveně Šerif a podá ti bankovky. Poté vyjde ven, kde se místní hrobník už věnuje tvé mrtvé odměně.
" Takže můžeme vyrazit do baru a nebo hned odjíždíme?" zeptá se tě druhá lovkyně a bez ptaní si vzala zpět své zbraně, které jí zabavil její únosce a ty nevrátila.
"Chtěla bych poděkovat barmanovi, co o mne měl starost." přitom na tebe a šerifa zamrká svýma dlouhými řasami .