Zpátky ve městě

S lovkyní se bavím hodně sporadicky, netrvám ale na tom, aby mlčela ona, i když je to otravné. Něco málo se ale dozvím a to jsou věci, o kterých jeden nikdy neví, kdy je zúročí. Sama se o žádné podstatné informace nepodělím.

Zůstanu na koňském hřbetu o něco déle, než je nutné, a hledím jak si šerif přebírá lovkyni. Poslední šance si to rozmyslet – škoda, že je to předem dané, protože si na ty dva sama troufat nechci. Jak dlouho se mě ta potupa ještě bude držet?!
Sesednu.
“Stovku za Paula Koně, živého či mrtvého. Za tu vaši dvacku. Odečtěte si, co dluží, chci ji vzít s sebou,“ oznámím šerifovi sebejistě.
“Vy tady o škodnou, jako je ona určitě nestojíte, a mě nepřipadá zase tak nebezpečná, abyste ji musel držet pod zámkem,“ ačkoliv se neptám, čekám, jestli ze šerifa nevypadnou nějaké zatajené informace.
“Jeho koně si samozřejmě nechte taky,“ dodám a kývnu k Paulově koni. Je to sice hladový a žíznivý krk navíc, ale kůň vypadá schopně a určitě své uplatnění najde.

Cesta do města

Tvá na tvé rázně ne, reaguje, dost obraným gestem."V klidu jen se ptám. Mohli jsme si lehne vydělat." brání svůj návrh a vyleze na svého koníka. V jeho sedle se očividně cítí mnohem lépe. Když si všimne tvého pohledu, trošku se zamračí, ale nejdříve neřekne nic.

"Hele, já koně řídit umím." zeptá se tě po pár minutách jízdy vedle mrtvého chlapa."Jak jsi mne vůbec našla a co jsi myslela tím, že za sebou nechávám dluhy? To je na mne jako odměna?" zeptá se tě na půl zvědavě a na půl pobouřeně. Očividně jí ani nenapadlo, že by na ni kvůli tak malému dluhu někdo vypsal odměnu.

Cesta do města probíhá poklidně. Tedy pokud nepovažuješ za rušení klidu snahu lovkyně se s tebou bavit. Jelikož to vytrvale zkouší. Dozvíš se, že zdejším krajem projíždí často a loví hlavně podvodníky, falešné mastičkáře a obchodníky z deštěm.

Když vejdeš se svou malou karavanou do městečka přitáhneš okamžitě pozornost. Místní očividně nejsou zvyklí na to, aby někdo přivážel na koni mrtvá těla. Šerif tě čeká před svou kanceláří.
"Zdá se, že váš výlet do hor měl úspěch. Našla jste ztracenou kolegyni a hádám, že v tom sedle je ten, kdo jí bránil v návratu." usměje a dojde ke koni na kterém sedí lovkyně a pomůže jí na zem. "Takže kolik vám dlužím?" zeptá se tě a pošle jednoho s kluků pro hrobníka.

V táboře

Ženská neví, kdy mlčet. Kus mě by zajímalo, co si myslí – že mě umluví? Chce se mi zavděčit? Pravdou je, že čím víc mluví, tím protivnější mi to je. Nejsme na výletě, zrovna jsem odpráskla chlapa a potřebujeme ho dostat do města, aby z něj něco káplo. Potřebuju chytit ty dva, i kdyby ne pro peníze, tak pro dobrej pocit.
Néébo si přiznej, že chceš Hezounka prostě jen vidět.
Stáhnu si klobouk hlouběji do čela. Dnešní sluníčko mi nedělá dobře.

“Ne,“ odpovím rázně na otázku chytání kluků. Jaká je šance, že dělá s něma?
“Zkusíme je objet. Nasedni, není času nazbyt,“ pobídnu ji. Jejího koně od Paulova neodvážu, ale zároveň jí znovu nespoutám ruce. Jestli se o něco pokusí, prostě jí odstřelím a možná si i nechám ujít odměnu za její hlavu.

Dostanu nás na druhou stranu a potom zamířím zpátky do města. Jak jsem už naznačila, ráda bych se vyhnula klukům a nebo aspoň místům, kde by skrytě mohli číhat. Mají to v malíku a mě se nechce riskovat, že je napadne nějaká blbost.

V táboře

Když zopakuješ, to že dívka měla být dárek pro ty dva, dívka přikývne a tváří se dopáleně. Kdyby nebyla svázaná nejspíše by do mrtvoly kopla. Takhle jen plivne její směrem.
"Asi máš pravdu." pohodí vlasy v pohrdavém gestu směrem k mrtvole.

"Ale ta mršina nezavřela hubu o tom, že se má s těma dvěma setkat v jeskyni a něco rozdělit. Co to neříkal, jenž to že všichni zbohatnou." pronese zamyšleně a kdyby mohla podepřela by si bradu prstem. Loví z paměti všechno, co by mohlo pomoct tobě a zároveň tě přesvědčit, abys jí rozvázala.

Když tak konečně učiníš, protáhne si odkrvené ruce a promne si prsty. S tichým mumláním ti pomůže naložit mrtvolu na koně, ale je na ni vidět, že se muže štítí. "Hele, já nejsem zas tak nevděčná. Zachránila jsi mne před ním, kdybys mi vrátila mého koníka budu ti o dost vděčnější. " dodá na srozuměnou a pohladí svého koně po hlavě. Ten spokojeně zařehtá a chytrýma očima se na tebe zadívá.

"Hele, nechceš cestou ulovit i ty kluky? Řekli mi, kde táboří. Stačilo se na ně usmát." nadhodí, když se vracíte do města. "Stačí jít po směru toku řeky a pak dojdeme do jejich tábořiště." navrhne ti zvědavě, tobě se tento popis zdá podezřelý, jelikož tam je hodně otevřený terén. Tam by byl tábor dobře vidět a hlavně je tam spousta míst, kudy se nedá jet na koni a museli by jste chodit pěšky.

V táboře

Během toho, co slečinka mluví, si prohlížím nebo rovnou balím nalezené věci. Bez ostychu zabavuji vše, co by mi k něčemu mohlo být, v první řadě peníze a mapu.
“Jako dárek?“ úsměv mi z tváře skoro zmizí. Jestli se tenhle otrapa tahal s těma dvěma.. Musím to vstřebat.
“No jo, asi seš zkrátka moc pěkná a on by raději nějakou, co vypadá jak telecí zadek,“ pokrčím rameny, “Teď už tě to urážet nemusí.“. Co spolu ti tři měli za dohodu?
“Povídej, co jsi slyšela..,“ v táboře už není, co bych si ještě mohla prohlídnout, a měly bychom hnout zadkem. Nicméně, čím víc se toho dozvím, tím líp, a přitom si hezky rozmyslím, jestli mi za to její pomoc stojí.
“Nějaké staré tlachy, nebo ses dozvěděla užitečné informace?“

Tak či onak, nakonec jejího koně přivážu k tomu Paulovu a jí uvolním, aby mi s jeho tělem pomohla a mohly jsme jej odvézt. Dávám si přitom dobrý pozor na to, aby se mě nepokusila obalamutit, ztlouct nebo zabít a utéct.
“Ať tě ani nenapadne zkusit mě podrazit,“ upozorním ji mimochodem, aby bylo jasno, že nejsme kamarádky ani po tom, co jsme se dohodly na budoucí spolupráci.
Vrátíme se do města, zinkasujeme prachy a chytíme ty dva.. ty dva.. Pořád mě štve, jak se mnou vyběhli.

Rozhovor v táboře

"Hele, to není moje vina!" brání se zajatá lovkyně, když jí oznámíš že za sebou nechává dluhy. "Jak jsem mohla tušit, že mne ten otrapa unese a bude týden tahat po lese!" brání se lovkyně a je očividně na mrtvolu naštvaná. Otočí se bokem a nastaví ti ruce, abys jí rozvázala. Což neplánuješ a zjistíš, že je svázaná opravdu dobře. Když od ní odkráčíš, převalí se zase na záda, aby na tebe viděla.

"Hele, část těch prachů mi ten odpad ukradl. Konkrétně čtyřicet dolarů." informuje tě, když začneš prohledávat chlapa. Najdeš u něj padesát dolarů, dlouhý nůž, klasický zašlí revolver, za pasem má ještě deringer nedá ti moc práce odhadnout, že patřil druhé lovkyni. Taky nějaké zásoby a hlavně hadr, který by mohl být mapou.

"Ok, no. Tak si nech všechny peníze. Jen mne pusť." smlouvá lovkyně překvapivě ochotně. Když zmíníš ty dva, okamžitě se nad lovkyní srazí mraky.
"Právě těm dvěma mne ta mršina chtěla dát, jako dárek. Sakra, copak jsem nějaká krabice převázaná stuhou?!" čertí se cuká sebou. "Dokonce mně chtěl dát nepoškozenou, kvůli tomu se mi nepodařilo utéct. Každýho normálního chlapa bych přesvědčila aby mne rozvázal, ale tohle tupé zvíře ne!" nadává na mrtvolu a ty mezitím prohledáš zbytek tábora. Najdeš v keři skrytého ještě druhého koně s dámským sedlem a sedlovými brašnami nacpanými šaty. Kůň zloděje koní má v sedlové brašně zásoby na dlouhou cestu.
"Takže pokud je pravda alespoň půlka s toho, co jsem slyšela a ta mršina řekla. Ráda ti pomůžu dostat ty dva. ukončí svůj monolog nakonec.

Ženská dohoda

S bližším pohledem do mužovy tváře je pro mě ještě nepochopitelnější, proč za ním šla. Možná je prostě zoufale zoufalá. Až se zpožděním se můj názor poupraví. Na začátku se to muselo zdát jako chytrý nápad, jít po něm inkognito a myslet si, že to zabere, jelikož i mě to několikrát napadlo. Akorát, že bych nezvládla hrát divadýlko dost dlouho na to, abych se mohla radovat z úspěchu. Tady se nejspíš objevil jiný problém.
Kluci jsou vážně dobří. Proto o ní mluvili jako o mé kamarádce. Nechám si ale i prostor pro pochyby, kdyby šlo o náhodu a v očích mladých banditů nás spojovalo jen to, že jsme ženy.
Nic z toho ovšem neobměkčí můj výraz.

“Nepomáhám ti, ani tě nezachraňuju z dobroty duše. Necháváš za sebou dluhy a je na tebe vypsaná odměna,“ přijdu k ní a zkontroluju pouta. Jestli si myslela, že ji pustím, má smůlu.
Pak prohledám chlapa a zběžně tábor, většinu věcí ale nechám být. Potřebujeme vlastně jen jeho a koně.
“Ty peníze chci všechny,“ ujistím ji, že si odměnu za její nalezení nechám proplatit, “Ale třeba splatím to, co dlužíš a přimluvím se, aby tě nechali. Jestli chceš víc, pomůžeš mi chytit Jamese Hezouna a Stína Bucknera,“ zastavím se nad ní a s mírným úsměvem povytáhnu obočí. Ve dvou je určitě dostaneme.

Snadný výdělek

Namířilas na hrudník zloděje koní. Zklidníš svůj dech a vyčkáš na správný okamžik, než zmáčkneš spoušť. Tichými horami třeskne výstřel. Zloděj štěně a několik vteřin to vypadá, že jsi minula. Pak se muž zhroutí na bok a pod ním se začne tvořit kaluž krve.

Holka se téměř okamžitě začne sunout k mrtvole. Její cíl je očividný dostat se k noži a osvobodit se. Dost jí brzdí sukně i provazy. Díky tomu se ti podaří dojít do tábora zloděje koní než se jí podařit osvobodit.

Když tě uvidí, přestane se snažit osvobodit. Místo toho se na tebe usměje."Uff, to se mi ulevilo. Bála jsem se, že jej sejmul nějaký jeho parťák, co se o mne nechce dělit." pronese s ulehčením. Při pohledu zblízka vypadá zloděj ještě ošklivější než z dálky.
"Takže, co kdybychom si odměnu rozdělili? Já vím většinu práce jsem udělala já, když jsem ho zdržela na naši straně hranice. Přesto ti ochotně dám větší polovinu odměny"[ /b] vychrlí ze sebe a tobě dojde, že je to taky lovkyně, která zneužívá svou pohlednost k lovu chlapů.

U tábora

Zhodnotím situaci a když mi dojde, že by to mohlo být sto dvacet místo dvaceti dolarů, jsem v tom až po uši. Rychle shodím pušku z ramene a přitom se snažím být co nejvíc zticha, abych nepřilákala zlodějovu pozornost. Musím se pak holky zeptat, proč za ním šla, protože o tohohle bych si neotřela ani boty. Ženský by měly mít soudnost.

Namířím mu na hrudník, vydechnu a jakmile mám pocit, že vítr není moc silný – BANG!
Jestli to zvořu...

V horách

Jedeš vpřed po ztezce a najít vyschle koryto řeky vážně není problém. Narazíš na asi dva metry hlubokou rokli vyseklou do kopcovité krajiny. Mimo stezku po které jsi jela se dá do koryta sestoupit jen na pár místech. Všude jinde jsou dvou metrové břehy.

Kámen najdeš celkem snadno, jelikož je to spíše malá hora než osamělý kámen. Každopádně zpoza něj stoupá kouř malého ohýnku. Očividně jej založil někdo, kdo nechce být nalezen, jelikož kouř je tenký a málo viditelný. Kdyby tě sem mladík neposlal, nejspíše bysis jej nevšimla. Opatrně se připlížíš k ohybu řeky. Odtamtud máš pěkný výhled na tábor.

Sice vypadá poklidně, ale rozhodně to nevypadá, jako tábor někoho ke komu bys chtěla jen tak nakráčet. Tábor totiž tvoří sympatický ohníček na kterém se vaří něco k snědku. Nad ohništěm se sklání dost nevábně vypadající muž s dlouhými vousy a potrhaným kabátem. U pasu má dlouhý ošklivý nůž a pistoli. U kamene je přivázaný kůň a co je důležitější i dívka. Dívka samotná vypadá na salónní kráska. Má vypasované šaty s opravdu velkým dekoltem. Podle popisu, co ti dali je to ta lovkyně, co ve vesnici dluží peníze.
"...Jsem rád, že jsem tě potkal. Je hrozná sranda, jak sis mne snažila omotat kolem prstu a pak střelit. Jo na Paula Koně si jen tak někdo nepřijde. Ani taková tvářička, jako máš ty. Užili jsme si pěkný týden, že." směje se právě chlap a zazubí se na dívku. Ta se na něj jen zamračí se semknutými rty. Ty si uvědomíš, že to jméno znáš je to zloděj koní na kterého je vypsaná odměna sto dolarů a to za živého a nebo mrtvého.

Muž si není vědom tvé přítomnosti, jelikož vítr jde správným směrem proti tobě. Zloděj koní ovšem není zelenáč a jen, tak si připlížit do jeho táboru nepůjde, jelikož byses musela vyškrábat na vysoký břeh a nebo prodrat hustými keři. Na druhou stranu není, tak chytrý jelikož máš docela dobré místo pro ránu puškou.