Saloon

Jsem ráda, že se mě místní problémy netýkají. Malichernost, za kterou by klidně mohlo být víc, je oříšek. Co když na začátku opravdu byla verze, kterou žena zná, ale ti dva se spolu dávno spřáhli?
Ne, nezabředávej do toho. Není to tvoje starost a navíc jen hledáš něco, kde by ses mohla uplatnit.
Užiju si masáž i koupel a ráda bych pokračovala, jenže nejsem princezna – nikdo mi neodčerpá chladnoucí vodu a nedoleje horkou, a už vůbec nikdo za mě nebude platit. Na to si musím vydělat.

Další lovec odměn mě donutí si pospíšit. Ať už jde po komkoliv, mohl by být nápomocný a po včerejšku bych třeba i byla ochotná se o výdělek z chycení dvou zločinců podělit. Rychle se osuším, obléknu a zamířím dolů do lokálu, abych zjistila, kdo to je a co od něj můžu čekat.
Pro začátek ovšem nejsem nijak hrr ani kontaktní, chci situaci nejdřív omrknout. Třeba od baru.

Saloon

Zatím, co se koupeš přinese dívka tácek s dalšími chleby se slaninou nakrájené na malé kostičky a trošku překvapivě mrkovový džus. Když si všimneš, že se díváš s okna vytáhne zpoza zástěny malou poličku na kolech a dotlačí jí, tak aby jsi mohl ukusovat a dívat se z okna. Poté se podívá z okna co sleduješ.
"To má Leon zase problém." povzdechne si a ukáže na kulhajícího mladíka, kterého očividně plísní elegantní muž. "Vždycky, když Artorovy Shemovi dojde nové zboží vplíží se mu do skladu a celý náklad přehrabe." vysvětluje ti a když vidí tvůj nechápavý pohled usměje se na tebe. "Shem je místní mastičkář a alchymista. No a Leon tvrdí, že někde tutlá tajemství na kámen vědění." vysvětluje ti ochotně celý problém. "Nikdo nic nenašel, ale ani neukradl, takže mu pan Artur jen nadá a pošle pryč. Sherif mu to trpí, jelikož má jistotu, že pan Shem nepašuje přes hranici nic nelegálního." dodá na vysvětlenou a začne ti bez vyzvání masírovat záda. Očividně to nedělá poprvé, takže je její dotek vážně příjemný. Když skončí zamíří pryč.

Zrovna, když se chystáš vylézt z vany. Ozve se dusot kopyt a do města přijede osamělí jezdec. Nedá ti moc práce, abys poznala jednoho z lovců odměn. Jak projíždí městem prohlíží si tváře všech lidí a občas vytáhne papír, aby si ověřil že to není ten co jí hledá. Neomylně míří k hostinci. Podle toho, jak je zaprášený je na cestě už několik dní. Jelikož má na sobě kamenitý prach(podle barvy) jede od hranice s mexikem.

Saloon

Očarovaná výhledem téměř nemám slov.
“Uh.. co vám přijde pod ruku,“ jedno pivo nebo voda, s člověkem to nic neudělá a mladá žena vypadá dost rozumně na to, aby mi nedonesla lahev kořalky.
“Děkuji. Nechám zatím otevřeno,“ věnuji ženě úsměv a popojdu, abych si výhled mohla lépe vychutnat.

Nepředpokládám, že by se sem takhle z rána nahrnul někdo cizí aniž bych ho neslyšela už z dálky. Neovládnu ale chuť smýt ze sebe špínu a pot, a tak se ze sebe rychle setřepu svršky a vklouznu do teplé vody, kde se rozhodnu počkat na něco k zakousnutí a k pití. Co na tom, že jsem zrovna snídala.. silné tělo potřebuje být dobře živeno a já myslím, že mi v žaludku ještě zbyl kousek místa na něco dobrého.

Po ulici se prožene štěkající pes a chlapec, ale jak rychle se objeví, tak rychle i zmizí. Namísto pohodlného válení se na zádech se otočím a nakouknu přes okraj vany, výhled je tak o něco lepší.
Zaujme mne mladý pokulhávající muž. Klobouk si nese v ruce jeho zrzavé vlasy na slunci měděně září. Zastaví se na rohu a ohlédne, ani jsem nepostřehla, že na něj někdo volal. Na scéně se objeví vysoký tmavovlasý muž. Dokonalý postoj, elegantní pohyby rukou. Je o něco starší a takhle zdálky mě zaujme, jenže k čemu takové hodnocení je? K ničemu. Přesto neodolám a jejich tichou rozpravu zaujatě sleduji.
Daří se mi přitom dostat z hlavy všechny starosti a konečně si tak odpočinout.

Saloon

Hospodský spokojeně pozoruje, jak se dlábíš. Když pak zvedneš pohled od jídla zjistíš, že je od pohledu potěšen, že ti chutnalo. Tou dobou se vrátí holka, co šla zajistit teplou vodu a vanu.
"Šla byste se mnou. Ukážu vám pokoj." usměje se na tebe a pohodí hlavu směrem k pokojům nahoře. Dovede tě do docela pěkného pokoje, který má na zemi modrý koberec. Postel je krásně měkká a čistá. Mimo toho je v místnosti malá skříň, stůl a dvě židle.
"Tady jsou dveře do vedlejšího pokoje a tam máte připravenou vanu." ukáže ti dívka dveře lehce skryté vedle skříně. Přitom ti dveře otevře, abys tam mohla nahlédnout.

Ve vedlejším pokoji je zástěna naproti dalším dveřím vedoucí očividně na ochoz. Uprostřed doslova trůní litina plná krásné teplé vody s které stoupá pára. Jinak z místnosti z vanou vede východ jen do tvého pokoje a na ochoz. Mimo toho je tam okno se záclonou a všímáš si, že vana je postavená, tak aby se osoba co v ní hoví mohla dívat na ulici. Naproti není žádný větší dům, takže člověk uvnitř může krásně vidět a nebýt viděn.

"Vstupy sem se dají zavřít na petlici, aby vás nikdo nemohl vyrušit." ukáže na masivní závory na dveřích.
"Donesu vám ještě něco k zakousnutí." informuje tě a ukáže na malí prostor na vaně, kde jsou uchytky na tácek.
"Chcete ještě něco na pití?" zeptá se tě.

Saloon

Při vůni slaniny se mi začnou sbíhat sliny a koutky se svévolně vytáhnou do spokojeného úsměvu. Ať si říká kdo chce co chce, teplá postel a dobré jídlo je něco, co se nikdy neomrzí a člověku vždy zvedne náladu.
V dobré náladě pak poděkuji za informace a bez výčitek se pustím do jídla. První sousto je tak skvělé, až mám na moment pocit, že jsem nic lepšího nikdy nejedla. S každým dalším tohle přesvědčení slábne, ale spokojenost zůstává. Nakonec mi zbude prázdný talíř a plný žaludek. Nic ideálního na koupel, spíš bych se natáhla a pořádně se v klidu vyspala.

V hlavě mi vrtá rozcestí. Vydali se ti dva právě tam? Dokud se tím směrem nevydám, nezjistím to.

Ovšem neexistuje, abych vynechala koupel. Smyje nejen prach cest a část stresu, ale taky noční potupu, kdy jsem se z lovce stala obětí. Zas tak hrozné to nebylo. Pochlap se. Povzbuzovat sama sebe ale pomáhá jen částečně, moc dobře totiž vím, že se to v noci podělalo a kdyby chlapci byli krvelační, už tady nejsem.
Zajímá mě tedy objednaná koupel a tak neváhám a neotálím a vyrazím směrem, kde zmizela žena, kterou hostinský zaúkoloval ohřátím vody.

V baru

Barman příjme tvou objednávku přátelským úsměvem. "Jistě madam, klidně si sedněte hned budu u vás i se sndaní." pronese přátelsky očividně jej tvůj strohý pozdrav neurazil. Gestem mávne na jednu z holek a řekne jí ať ohřeje vodu.

Následně před tebe postaví nůši s krajíci chleba. Vedle nich postaví talíř s pořádnou porcí krásně opečené slaniny, sýra a trošku překvapivě i nějakou zeleninou. Nad tvou otázkou se vážně zamyslí, ale zavrtí hlavou. "Ne, madam. Včera jsem šel spát hodně pozdě, ale žádný potíže tu nebyli. " prohlásí zamyšleně. "To víte máme smůlu, když se toto městečko stavělo vedla tu jedna z hlavních cest do mexika, ale co začali budovat železnici všichni se k našemu městu přiblíží tak na dvě míle. Tam na jihu je rozcestí. Jedna cesta vede k nám a po staré cestě do mexika. Druhou jezdí dostavník podél dráhy a vozí stavebním týmům poštu. Mám štěstí, že tudy projíždí lovci odměn na lovu rudochů a zločinců. Jelikož tato cesta je rychlejší a dostanete se nad soutězku do mexika." povzdechne si a nechá tě najíst.

Nový den, nová šance

Ztratit stopu a jet celou noc namísto zaslouženého odpočinku, navíc po takové potupě, které jsem byla vystavena, je nic moc. Do města tak vjíždím celá rozlámaná a otrávená navrch. Stařence opětuji úsměv, ovšem stojí mě to hodně přemáhání. Ono projet kolem bez povšimnutí by bylo tak snadné… ale jen těžko žádoucí. Nikdy totiž nevím s kým mám tu čest a i když se s většinou lidí, které potkám, nepřátelím, neznamená to, že se nesnažím být slušná.

Do saloonu vpluju s jedinou myšlenkou: co když tady ti dva budou? To, že venku nemají koně mé naděje nijak nerozptýlí. Stačí se krátce rozhlédnout a mám jasno. Nálada se usadí zpátky blíž dnu pomyslného kyblíku.
“Snídaně bude fajn,“ odpovím po zřetelném náznaku pozdravu barmanovi. Nespokojeně se rozhlédnu, jenže uprchlíky jen tak nevykoukám. Zvážím, co dál, a usoudím, že si zasloužím se trochu rozmazlit.
“A koupel, ale až po jídle. Pokoj si ještě rozmyslím,“ vylovím peníze a jako částečnou zálohu je posunu barmanovi.
“Neměli jste tu poslední dny nějaké problémy? Včera nebo v noci? Někdo nový?“ zvědavě povytáhnu obočí. Sdílná babka mi jako zdroj informací nestačí, tadyhle nalejvač bude vědět určitě víc.

Pokračování lovu

Když po dvou hodinách vyrazíš po stopách mužů, záhy zjistíš proč se Bucknerovy říká Stín. Jelikož po pár minutách zjistíš, že stopovat v noci je složité, ale stopovat toho chlapa je téměř nemožné. Už po pár metrech jsou stopy jeho koně nezřetelné a po další hodině se ti ztratí i Jamesův kůň. Jseš si ovšem jistá, že tím směrem leží městečko a tak zamíříš tam.

Do městečka dorazíš za úsvitu poté, co jsi strávila půl noci v sedle své kobylky. Samotné městečko leží v klasické rovině a je tvořené dřevěnými stlučenými budovami. Když vjíždíš do města potká tě stará paní, která se opírá o hůl.
"Dobré ráno. Vítej v Gray Thownu. Musela jsi se na náš Saloon vážně těšit, když jsi jela celou noc. Jsi první jezdec, jenž dnes dorazil." usměje se na tebe bezzubým úsměvem a ukáže na největší budovu v městečku. Městečko se budí k životu a místní se rozchází po své práci.

Saloon je masivní trojpatrová budova, kde ve spodním patře je lokál a nahoře jsou pokoje. Před lokálem je momentálně jen jeden kůň. Vstoupíš do docela pěkného lokálu, kde barman chystá sklenky a u stolu sedí několik lehkých holek, které jsou nejspíše i barmankami. Lokál sám je docela pěkný, ale docela klasický, jak v takových městečkách bývá.
Barman se na tebe podívá. "Dobré ráno, madam. Dáte si snídani? Případně vám můžu nabídnout služby mého saloonu, jako je pokoj a nebo koupel?" nabídne ti ochotně.