Večer s prvním úlovkem

“Hmm,“ brouknu přece jen spokojeně, protože i když se nedozvím nic moc nového, je to lepší, než vůbec nic.
“Seš promarněnej potenciál, Hezoune, bude tě škoda,“ odtáhnu se a narazím si na hlavu klobouk, přičemž ho tentokrát nestahuji hluboko do čela, “Nerada bych to ukončila dřív, než žádá zákon, tak žádný blbosti,“ tentokrát na něj mrknu.

O chvíli později naposledy vstanu, abych dotáhla lano a mohla mu svázat i nohy (v případě nouze se nerozpakuju dát mu pěstí, aby byl klid). Zbytek provazu pak na volno přivážu k rukám – je dlouhý tak akorát na to, aby se relativně pohodlně vyspal, ale útěk by se mu notně ztížil. Porovnám mu deku, uhasím oheň a sama se natáhnu na tvrdou zem.

Večer s prvním úlovkem

Když si stáhneš vlasy do ohonu trošku se zamračí, očividně jsi se mu s rozpuštěnými vlasy líbila víc. Naopak, když se k němu nakloníš jeho úsměv se rozšíří, ale tvá následná slova jej příliš nepotěší. Očividně jej ovšem těší tvá blízkost.

"Hele, kde je Divoká Adria nemám tušení. Jelikož je mistryně převleků. Naposledy se toulala Severním Texasem daleko od ostatních. Karvin se vždycky smál, že má tu praštěnou zálibu hrát si na strážkyni zákona. Při tom je nejnásilnější osobou v bandě." vrtí hlavou na znamení, že vážně neví co s tou parťačkou je.

"Co se Stína Bucknera týče. No s ním je problém v tom, že nikdo neví kudy se toulá a nedá se ani stopovat. Jednou jsem viděl, jak se proplížil po kolejích přímo pod vlakem po jehož stranách patrolovali vojáci." usměje se na tebe mile a pokrčí rameny. Lehce prohne rameny, aby odhalil své svaly na hrudi.