Večer s prvním úlovkem

“Hmm,“ brouknu přece jen spokojeně, protože i když se nedozvím nic moc nového, je to lepší, než vůbec nic.
“Seš promarněnej potenciál, Hezoune, bude tě škoda,“ odtáhnu se a narazím si na hlavu klobouk, přičemž ho tentokrát nestahuji hluboko do čela, “Nerada bych to ukončila dřív, než žádá zákon, tak žádný blbosti,“ tentokrát na něj mrknu.

O chvíli později naposledy vstanu, abych dotáhla lano a mohla mu svázat i nohy (v případě nouze se nerozpakuju dát mu pěstí, aby byl klid). Zbytek provazu pak na volno přivážu k rukám – je dlouhý tak akorát na to, aby se relativně pohodlně vyspal, ale útěk by se mu notně ztížil. Porovnám mu deku, uhasím oheň a sama se natáhnu na tvrdou zem.

Večer s prvním úlovkem

Když si stáhneš vlasy do ohonu trošku se zamračí, očividně jsi se mu s rozpuštěnými vlasy líbila víc. Naopak, když se k němu nakloníš jeho úsměv se rozšíří, ale tvá následná slova jej příliš nepotěší. Očividně jej ovšem těší tvá blízkost.

"Hele, kde je Divoká Adria nemám tušení. Jelikož je mistryně převleků. Naposledy se toulala Severním Texasem daleko od ostatních. Karvin se vždycky smál, že má tu praštěnou zálibu hrát si na strážkyni zákona. Při tom je nejnásilnější osobou v bandě." vrtí hlavou na znamení, že vážně neví co s tou parťačkou je.

"Co se Stína Bucknera týče. No s ním je problém v tom, že nikdo neví kudy se toulá a nedá se ani stopovat. Jednou jsem viděl, jak se proplížil po kolejích přímo pod vlakem po jehož stranách patrolovali vojáci." usměje se na tebe mile a pokrčí rameny. Lehce prohne rameny, aby odhalil své svaly na hrudi.

Večer s prvním úlovkem

V jednu chvíli fakt nevím, jestli je tak měkkej nebo se mě snaží umluvit. Zůstávám obezřetná, rozhodně bych neřekla, že s ním začínám soucítit nebo bych mu chtěla doopravdy pomoct. V první řadě chci pomoct sobě a takovejch kolíků, jako on, běhá po světě nepočítaně. Jeho jediná výhoda je, že jsme v prérii široko daleko jen my dva, takže kdyby to na mě přišlo… stačí si vzpomenout na jeho hlavu zabořenou v cizích kozách a všechna chuť je pryč.
Chlapi jsou prasata, nikdy to nebude jiný.

“No, dobře..,“ stáhnu si vlasy do pevného ohonu, ale klobouk nechám stranou. Posunu se o kus dál k Hezounovi a nakloním se, jako by nás tady snad někdo mohl slyšet. Dávám si přitom pozor, abych mu nedala prostor pro nějakou jeho akci.
“Co dalšího víš, parťáku? Sice nejsi příklad morálky, ale třeba se s tebou šábnu o část zisku. Nemusí ani vědět, žes je naprášil ty.“

Večer s prvním úlovkem

Tvůj úsměv jej napodruhé tolik nerozhodí a nebo spíše je své pocity schopen lépe skrýt. Ovšem prohlášení, že bude pro všechny lepší když dorazí nezraněný ochotně přikývne.
"Jo, tak na tom se shodneme. Nestojím o to přijít k úrazu. Hlavně proto, že u soudu to vždycky uhraju na spolupráci." vysvětlí ti proč spolupracuje.

Jak si ho měříš pohledem zjistíš, že je to vážně pěknej chlap, který nemá ani zbytečně moc jizev. Zvědavě přihlíží, jak sundáváš klobouk a rozpouštíš vlasy. Buď se mu pohled na tebe vážně líbí a nebo to předstírá. Každopádně se na tebe mile usmívá.
"No, jasně za Karvina je určitě mnohem víc peněz. Vždyť, když jsem naposledy šel kolem banky vyselo tam několik tisíc dolarů." potvrzuje svůj argument.
"No, rozhodně se mám raději než týpka, co mi vždy hrozí zlámáním prstů za neúspěch. Obecně mezi nima nemám moc kámošů." vysvětluje ti a snaží se tě pomalu zaseknout. "Třeba Ivan sekera. Je tupej dement, co bydlí uprostřed lesů v srubu. Představ si, vůbec neumí používat pistoli, ale za to dokonale vrhá cokoliv mu příjde do ruky a viděl jsem ho ohnout svou pušku. Mcdonald Jizva, to je nejrychlejší střelec na západě se usadil za hranicí v Mexiku v El Apanu. Vtipný je, že bez té jeho bouchačky by ho zmlátila i desetiletá holka." jmenuje dalších několik jmen, ale ostatní jsou už v base a nebo za drnem.
"Hele, jediný co musíš udělat, abys dostala Karvina musíš vyrazit do Hadího brodu a počkat si tam na něj. Bude sebou mít tři čtyři chlapy. Tam je můžeš sejmout." navrhne ti dobrej plán, bohužel jej už provedli Rangeři. Tobě ovšem zbývají ještě dvě jména o kterých byses ráda dozvěděla.

Večer s prvním úlovkem

Nenechám ho na pochybách, že za mrtvolu bych dostala podstatně míň a zase pokývu hlavou.
“Máš recht. Kdybych s sebou chtěla tahat mrtvoly a pořádně si vydělat, potřebovala bych, aby tě přišli zachránit. Víc mrtvých, víc peněz. Takhle jednoduchý to je,“ zase po něm hodím jeden z úsměvů, u kterého není zřejmé, jestli je pobavený nebo škodolibý, a jestli se vůbec bojím.
“Takže bude pro všechny lepší, když dojedeš celej a nezraněnej,“ málem na Hezouna mrknu, ale včas se zarazím.

Chvíli je ticho, než začne znovu žvanit. Tentokrát se to pokouší usmlouvat na spolupráci a výměnu života za informace. Změřím si ho pohledem. Je to už dlouho, co jsem měla společnost, a protože mám v téhle hře evidentně navrch, rozhodnu se zkusit hrát s ním. Odložím klobouk na zem a přemýšlivě pokývu hlavou, zatímco si uvolním vlasy z kusu kůže, kterou je mám svázané do ohonu. Prameny spadající do obličeje si zastrčím za uši.
Těch pár prašných šmuh ve tváři se v oranžové záři ohně ztratí. Řekla bych, že v jiném světě a za jiných okolností bychom s Hezounem mohli splodit párek fakt hezkých dětí.
“Karvina jo..,“ začnu, jako by to byla lákavá nabídka.
“Za toho je víc, než za tebe. Větší ryba, víc peněz, jdeš na to chytře. Lákavá nabídka,“ věnuju mu pohled přes ohniště, z kůže stáhnu pár svých blond vlasů a hodím je do ohně. Seškvaří se tak rychle, že to ani nepostřehnu, jen jsou chvilku cítit ve vzduchu, než pach odvane.
“Máš se asi dost rád, co? Vyjednavač každým coulem,“ dělám, že si mě částečně namotal na prst.

Večer s prvním úlovkem

Tvůj úsměv Jamese očividně hodně vykolejí. Je na něm vidět, že čekal ledacos, ale úsměv a souhlas nikoliv. Vytřeštil totiž na tebe oči, jako by mu měli vypadnout a doslova přišel o řeč. Po tvém prohlášení, že to znamená lepší život pro tebe, naprázdno polkne. Očividně to nějaký čas stravuje, ale nakonec pokrčí rameny.
"No, dobře ženská pokud myslíš, že sama zvládneš třicet chlapů, tak je to tvá věc. Jen neříkej, že jsem tě nevaroval." pokrčí rameny. Očividně nemá tušení, že většina bandy je už za katrem a nebo pod drnem. Ve skutečnosti je na svobodě tak deset členů téhle velké bandy.

Když prohlásí o svém zajatci, že je měkota, ten si povzdechne. "Jo, jsem vyjednavač party. Šéf mne posílal vyjednávat a díky tomu, že jsem byl úspěšný jsem si zvykl na život v pohodlí." přizná lehce neochotně. Zatím, co ty bereš deku rozhodne se o na tebe nic nezkoušet. "Jo, děkuji." poděkuje ti úsměvem a kývnutím hlavy.
"No, to by bylo sakra nepříjemný. Tak by mne dotyčný usmýkal. Jsem si ovšem jistej, že za moji mrtvolu nedá nikdo ani zlámanou grešli." pronese přesvědčeně a ty si vybavuješ, že za jeho mrtvolu dostaneš vážně jen pár drobných zatím, co za živého skoro tři stovky dolarů.

"Hele, nemůžeme se nějak dohodnout? Já ti řeknu, kde najdeš našeho šéfa Karvina zlé oko a ty mne pustíš?" nadhodí ti v pokusu se dohodnout. Bohužel pro něj byl Karvin jeden z prvních zabytých členů bandy na kterého si rangeři došlápli.
"S ostatníma se měl setkat nedaleko. Zatím, co ostatní si jeli odpočinout do svých skrýší." hodí ti s jeho pohledu dokonalou udičku.

První úlovek

Jakmile můj úlovek dojde k tomu, že pro něj zbytek Bandy přijde, pokývám hlavou a snad se i usměju. Ani mě nenapadne mu to vymlouvat.
“Jen ať přijdou. Víc hlav, větší šance na lepší život. Ten můj, samozřejmě,“ pobaveně mi zacuká koutek. Víc, než dva chlápky, bych těžko zvládla. Kdyby na to ale došlo, nechám spíš mluvit zbraň, než abych se pokoušela všechny chytit živé a zdravé. Sice jsem lidem hlavu ještě neřezala, ale zaslechla jsem něco o tom, že to není zase tak zlý – jen je to barbarské. Kdo si ale chce vydělat hledá cesty, ne výmluvy.
Kdybych patřila mezi „holubičky“, jistě bych toho namluvila víc, jenže já si nepotřebuju získat jeho přízeň.

Jak padá tma, zvolna a plíživě, pohled mi čím dál častěji sklouzává až za roztančené plameny. Tenhle ten James, Hezoun, je ho škoda. Kdo ale ví, jestli pohlední chlapíci propadají zločinu, nebo zločin dotváří potřebnou auru pohledným tvářičkám.

Žádost a psí oči na mě zprvu neplatí, protože mi ale ještě nikdo nedal přídomek „krutá“ nebo nějakou podobnou zhovadilost, zvednu se.
“Měkkoto,“ utrousím na Jamesovu adresu a dojdu mu pro deku. Dokonce jsem tak hodná, že (pokud se mezitím nepokusí o nějakou hloupost) mu ji přehodím přes ramena.
“Spokojenej? Máš štěstí, že ses dostal do ruky mě,“ uchechtnu se, aniž bych to myslela vážně, “Jinej by tě třeba nechal běžet za koněm.“