Večer s prvním úlovkem

Nenechám ho na pochybách, že za mrtvolu bych dostala podstatně míň a zase pokývu hlavou.
“Máš recht. Kdybych s sebou chtěla tahat mrtvoly a pořádně si vydělat, potřebovala bych, aby tě přišli zachránit. Víc mrtvých, víc peněz. Takhle jednoduchý to je,“ zase po něm hodím jeden z úsměvů, u kterého není zřejmé, jestli je pobavený nebo škodolibý, a jestli se vůbec bojím.
“Takže bude pro všechny lepší, když dojedeš celej a nezraněnej,“ málem na Hezouna mrknu, ale včas se zarazím.

Chvíli je ticho, než začne znovu žvanit. Tentokrát se to pokouší usmlouvat na spolupráci a výměnu života za informace. Změřím si ho pohledem. Je to už dlouho, co jsem měla společnost, a protože mám v téhle hře evidentně navrch, rozhodnu se zkusit hrát s ním. Odložím klobouk na zem a přemýšlivě pokývu hlavou, zatímco si uvolním vlasy z kusu kůže, kterou je mám svázané do ohonu. Prameny spadající do obličeje si zastrčím za uši.
Těch pár prašných šmuh ve tváři se v oranžové záři ohně ztratí. Řekla bych, že v jiném světě a za jiných okolností bychom s Hezounem mohli splodit párek fakt hezkých dětí.
“Karvina jo..,“ začnu, jako by to byla lákavá nabídka.
“Za toho je víc, než za tebe. Větší ryba, víc peněz, jdeš na to chytře. Lákavá nabídka,“ věnuju mu pohled přes ohniště, z kůže stáhnu pár svých blond vlasů a hodím je do ohně. Seškvaří se tak rychle, že to ani nepostřehnu, jen jsou chvilku cítit ve vzduchu, než pach odvane.
“Máš se asi dost rád, co? Vyjednavač každým coulem,“ dělám, že si mě částečně namotal na prst.

Večer s prvním úlovkem

Tvůj úsměv Jamese očividně hodně vykolejí. Je na něm vidět, že čekal ledacos, ale úsměv a souhlas nikoliv. Vytřeštil totiž na tebe oči, jako by mu měli vypadnout a doslova přišel o řeč. Po tvém prohlášení, že to znamená lepší život pro tebe, naprázdno polkne. Očividně to nějaký čas stravuje, ale nakonec pokrčí rameny.
"No, dobře ženská pokud myslíš, že sama zvládneš třicet chlapů, tak je to tvá věc. Jen neříkej, že jsem tě nevaroval." pokrčí rameny. Očividně nemá tušení, že většina bandy je už za katrem a nebo pod drnem. Ve skutečnosti je na svobodě tak deset členů téhle velké bandy.

Když prohlásí o svém zajatci, že je měkota, ten si povzdechne. "Jo, jsem vyjednavač party. Šéf mne posílal vyjednávat a díky tomu, že jsem byl úspěšný jsem si zvykl na život v pohodlí." přizná lehce neochotně. Zatím, co ty bereš deku rozhodne se o na tebe nic nezkoušet. "Jo, děkuji." poděkuje ti úsměvem a kývnutím hlavy.
"No, to by bylo sakra nepříjemný. Tak by mne dotyčný usmýkal. Jsem si ovšem jistej, že za moji mrtvolu nedá nikdo ani zlámanou grešli." pronese přesvědčeně a ty si vybavuješ, že za jeho mrtvolu dostaneš vážně jen pár drobných zatím, co za živého skoro tři stovky dolarů.

"Hele, nemůžeme se nějak dohodnout? Já ti řeknu, kde najdeš našeho šéfa Karvina zlé oko a ty mne pustíš?" nadhodí ti v pokusu se dohodnout. Bohužel pro něj byl Karvin jeden z prvních zabytých členů bandy na kterého si rangeři došlápli.
"S ostatníma se měl setkat nedaleko. Zatím, co ostatní si jeli odpočinout do svých skrýší." hodí ti s jeho pohledu dokonalou udičku.

První úlovek

Jakmile můj úlovek dojde k tomu, že pro něj zbytek Bandy přijde, pokývám hlavou a snad se i usměju. Ani mě nenapadne mu to vymlouvat.
“Jen ať přijdou. Víc hlav, větší šance na lepší život. Ten můj, samozřejmě,“ pobaveně mi zacuká koutek. Víc, než dva chlápky, bych těžko zvládla. Kdyby na to ale došlo, nechám spíš mluvit zbraň, než abych se pokoušela všechny chytit živé a zdravé. Sice jsem lidem hlavu ještě neřezala, ale zaslechla jsem něco o tom, že to není zase tak zlý – jen je to barbarské. Kdo si ale chce vydělat hledá cesty, ne výmluvy.
Kdybych patřila mezi „holubičky“, jistě bych toho namluvila víc, jenže já si nepotřebuju získat jeho přízeň.

Jak padá tma, zvolna a plíživě, pohled mi čím dál častěji sklouzává až za roztančené plameny. Tenhle ten James, Hezoun, je ho škoda. Kdo ale ví, jestli pohlední chlapíci propadají zločinu, nebo zločin dotváří potřebnou auru pohledným tvářičkám.

Žádost a psí oči na mě zprvu neplatí, protože mi ale ještě nikdo nedal přídomek „krutá“ nebo nějakou podobnou zhovadilost, zvednu se.
“Měkkoto,“ utrousím na Jamesovu adresu a dojdu mu pro deku. Dokonce jsem tak hodná, že (pokud se mezitím nepokusí o nějakou hloupost) mu ji přehodím přes ramena.
“Spokojenej? Máš štěstí, že ses dostal do ruky mě,“ uchechtnu se, aniž bych to myslela vážně, “Jinej by tě třeba nechal běžet za koněm.“

První úlovek

klidu najdeš mladíka, co ti pomůže a stačí mu jen pár drobných. James v sedlových brašnách měl většinou věci každodenní potřeby, jako zásoby jídla oblečení, přikrývku, ale také náhradní pistoli a náboje. Samozřejmě také lano a dva nože.
Následně se s tebou během cesty snaží James mluvit, ale po půl hodině co ho ignoruješ své pokusy vzdá a jen občas tiše zakleje, když špatně šlápne.

Při zastávce si s úlevou sedne a příjme placku. Očividně už vystřízlivěl a tento stav se mu ani trochu nelíbí. Zatím, co žvýká svou placku na přímo se tě zeptá. "Hele, ženská o co ti jde?
Nepamatuju si, že bych někomu s tvou vyzáží něco udělal. Proč mne sakra táhneš k soudu, vždyť všichni musí vědět, že si pro mne zbytek divoké bandy dojde." poukáže na zřejmí fakt, který už ovšem neplatí. Od okamžiku, kdy bandu rangeři rozprášili už nic takového nehrozí.
"Fakt nechápu proč jsi mne odtáhla od té holubičky. " vrtí nespokojeně hlavou. Ty si můžeš prohlédnout muže sedícího u ohýnku. Kdybys nevěděla ke komu patří vypadal by sympaticky. Má příjemnou tvář na krátko střižené vlasy a udržovanou tvář. D9ky tomu, že košili nechal v hotelu můžeš si prohlédnout i jeho hrudník, ruce i ramena pokrytá provazci svalů dávající tušit, že to není žádný barový povaleč.
"Hodila bys mi alespoň košili a nebo deku ze sedlové brašny ? V noci bude hrozná zima." požádá tě prosebně a udělá na tebe dokonalé psí oči.

První úlovek

Šlo to hladce, takže se zaručeně něco pokazí. Na ženštinu si dávám koutkem oka pozor i když je už z dohledu. Pořád se může stát, že někoho zburcuje a bude chtít za své poslintané kozy třeba zaplatit, a mě se úplně nechtějí prohledávat kapsy opilého Hezouna a už vůbec ne jí platit ze svého.

"Pokecat si s ním kliďánko můžeš. Třeba pro ty tvý hezký oči stáhne půlky a nechá tě jít," uchechtnu se, vůbec přitom neřeším, jestli jsou to ještě opilecké řeči nebo ne. Ruce má chlapec svázané pořádně a to je jediná jistota.
"Na koni?" začnu uvažovat. Když pojedeme koňmo, bude to rychlejší, ale bude s tím spousta komplikací.
"Vezmem ho s sebou," nakonec ale svolím, že může jet. Tahat ho za sebou a koně po boku, abych mu pak musela podepírat zadek, to v žádném případě. Za drobnou úplatu o pomoc poprosím místního výrostka, předtím z brašen vytahám všechno, co se mi zdá nebezpečné nebo jako stvořené k útěku a Hezunovy ruce nakonec přivážu k sedlu.

Od té doby, co vyjedeme z města s ním nemluvím a čůrání nestavíme.

Jakmile paprsky získají sytější barvu západu a stíny se nebývale prodlouží, usoudím, že je čas zastavit a přečkat noc na pevné zemi namísto koňského hřbetu. Zdejší krajina nenabízí moc přístřešků, musíme teda vzít na vděk nízkou trávou a suchým kmenem stromu, který se ještě úplně nerozpadl a zdá se dost pevný na to, abych k němu přivázala koně. Rozdělat malý tábor je hračka, starám se totiž převážně o sebe a svoje pohodlí, koně a to, aby mi cápek neutekl.
Z dobroty srdce se s ním rozdělím o pšeničnou placku, tu nejoschlejší, kterou mám.

První úlovek z divoké bandy

Po tvých slovech o pěkném dnů se hezoun zarazí, ale nedokáže dostat hlavu s krás holky, než se k němu dostaneš. Naštěstí pro něj má zapnuté kalhoty, takže tvůj plán chytit jej za ptáka úplně nevyjde.

Naštěstí pro tebe má ovšem natolik popito, že se nedokáže efektivně bránit. Takže jej úspěšně svážeš. Holka rozhodně nestojí o problémy. S rukama nad hlavou couvne ke stěně.

"Hele, klid jo. Si v klidu promluvím se soutcem." [/i] zabručí James podnapile, ale zdá se, že rychle střízlivý. Pozitivní je, že místní se očividně rozhodli do věcí divoké bandy nezasahovat a tak ti nic nebrání odtáhnout svůj úlovek ke koni.
"Hele můžu, alespoň taky jet na koni? Mám ho támhle." kyvné k pěknému hřebci u vázaného nedaleko tvé kobylky.

První úlovek z divoké bandy

Nepodceňovat situaci je taková základní věc, které by se měl držet každý, komu se u pasu houpe zbraň. Nepodcenit situaci ve chvíli, kdy Hezoun dál v klidu ošmatlává holku namísto toho, aby ho můj příchod doopravdy zajímal, je jednoduše těžké.
Ušklíbnu se.
“Pro některý z nás hezkej den,“ ráda bych ze šklebu udělala hořkosladký úsměv, jenže už jsem na rychlé cestě k Jamesovi, abych ho drapla za obnažené údy a co nejrychleji svázala. Tuším, že to nepůjde bez hrubé síly, ale ráda bych si bouchání do zátylku pro jednou odpustila.
“Buď hodnej a nedivoč, jo? Tady ta krasotina by se mohla bát,“ zavrčím netrpělivě.

Holka mě nezajímá. Jestli ale začne ječet, neručím za to, že jí neuštědřím jednu výchovnou a celý si to nezkomplikuju.

"Když to půjde dobře, nepověsí tě. Jenže to bys musel zpívat o kamarádíčkách, se kterýma si dřív zpíval," spíš to bylo krákání, ale to je nepodstatné, hlavně proto, že mu prachobyčejně lžu a je mi jedno, co s ním bude.

První úlovek z divoké bandy

Nedávno se k tobě dostala zajímavá nabídka. Za každého s vůdců a nebo významnějších členů Divoké bandy je fajn odměna. Za vůdce tři sta dolarů a člena sto. To je více než příhodné, jelikož jsi před týdnem potkala v jedné malé vesničce muž e, co zapíjel žal že zničené bandy a přesně seděl na popis jistého Jamese Hezouna.

Chvatně jsi se vrátila do oné vesničky na hranici s Mexikem. Rychlé pátrání potvrdí, že muž si nechá říkat James a vážně patřil k Divoké bandě. Místní zatím nezjistili, že je na něj odměna.Tak tu beztrestně chlastá a užívá si z místníma holkama. Vyhlédneš si večer, kdy bude mít zase popito a
vrazíš do jeho pokoje.
Vážně tam je a rozhodně se ti není schopen bránit. Má totiž zrovna plné ruce jedné holky. Očividně jsi je přerušila v nejlepším, jelikož James má na sobě jen kalhoty.
"Co je?" hodí přes rameno a hlavu ponoří do dekoltu oné holky, která okamžitě zvedne ruce nad hlavu.

Píše se rok 1866 před rokem skončila válka severu proti jihu a život ve spojených státech se pomalu vrací do normálu. Tedy hlavně na Severu a v hustě zalidněných aglomeracích, kde si místní vláda snadno zajistí autoritu. S jihem a ještě jiho západem je to daleko horší. Mnoho mužů a strážců zákona odešlo bojovat do války. Takže zákon se vrací pomalu jestli vůbec. Takzvaný divoký západ je opravdu divočejší než je běžné.

V tomto prostředí velmi vzrůstá síla různých lupičských band a zločinců. No a jedna z těchto Band si říká Divoká banda. Je tvořena skupinou vojáků jihu, jenž se rozhodli bojovat i po kapitulaci a nebo to alespoň tvrdí. Místní vláda v Texasu se rozhodla obnovit Rangery, kteří před válkou drželi pořádek v periferii. Prvním cílem nové skupiny strážců zákona se stala právě Divoká banda, coby symbol toho, že v oblastí neplatí zákon. To se podařilo a divoká banda se rozpadla a její členové se dali na útěk neschopni a nebo neochotni čelit disciplinované nekompromisní síle a schopnostem Rangerů. Vládní představitelé se zatvářili spokojeně a vypsali na zbylé členy odměnu a dál se věcí nebývali.

Tak a tady začíná náš příběh.