Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Hoshi

Příspěvků: 184
Hraje se Denně Odpisy: 31.10-01.11.  Vypravěč Sathira je offlineSathira
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Dr. Sophia Davis je offline, naposledy online byla 05. května 2024 21:16Dr. Sophia Davis
 Postava Leon Vitali je offline, naposledy online byla 05. května 2024 22:17Leon Vitali
 Postava Yoon Kin-Lu "K-Pop" je offline, naposledy online byla 06. května 2024 0:16Yoon Kin-Lu "K-Pop"
 
Hoshi - 24. února 2023 15:27
hoshi653.jpg

Zase někam jinam



Tělocvična
LCIS Mammoth
Sophia



”Ne to… eh… funkce, jasně…” nervózně se pousměje a podrbe se levačkou na hlavě. Tvou nabídku ale přijme. ”Možná to bude vzájemné,” zakření se, ještě než si ho přitáhneš a začneš mu prohmatávat protézu. Zprvu je překvapenej a možná i trochu odtažitej se snahou se ti vytrhnout, ale velmi rychle si vzpomene, že jsi doktorka a domyslí si, že mu ji prohlížíš hlavně z lékařského hlediska, což nakonec podpoří i tvé otázky.
”Žádné. Ze začátku to bylo trochu divný, ale tělo si brzo zvyklo. Dokonce už ani nemusím brát blokátory,” procvičí si prsty na levače, párkrát ruku natáhne a znovu stáhne k tělu. ”Jediné co je nezvyklé je absence bolesti. Sice v ní jsou receptory, které by to měli snímat, ale vypojil jsem je. Špatně se na nich nastavovala citlivost. Bohužel to i znamená, že v ní nemám moc velký cit. Ale jemnější práce kupodivu zvládám,” vysvětlí a opět ruku trochu rozhýbe.

”Nebojí se dostat mou levačkou?” zeptá se tě zvědavě. Pak si tě znovu prohlédne, ale na tvou otázku neodpoví. Místo toho přejde dál od boxovacího pytle, sundá si mikinu a začne si procvičovat i pravačku, načež začne poskakovat na místě, aby se rozehřál. Do toho dá i pár stínových úderů a musíš uznat, že ránu celkem má.
”Dost dlouho na to, abych věděl, že se mám vyhýbat tvé pravačce,” ušklíbne se nakonec a s díky si od tebe vezme ochranné pomůcky.
”Upřímně, ani jsem nedoufal, že tu nabídku přijmeš,” pokrčí rameny a jakmile je připraven, postaví se do bojového postoje. Hned na to tě vyzve k úderu.



Trénink nechám v tvé režii. Marko je celkem schopný, ale na tebe nemá. Úder levačkou je vcelku tvrdý, ale snaží se ho krotit. Pokud byste bojovali natvrdo, levačka by ti mohla dělat problém, ale pokud by sis na ni dala pozor, vyhrála bys.


 
Hoshi - 24. února 2023 15:27
hoshi653.jpg

Špína ve zlatém pozlátku



Přístav na Desítce
Regis Aureum
Leon



Cesta na Regis trvala nakonec čtyři dny. Stála vás poměrně dost paliva, ale jak K-Pop správně podotkl, čas je něco, čeho máte velmi málo. Nevěděli jste, kde Sophii začít hledat. Regis sice není bůh ví jak velká planeta (viz popis v příspěvcích pro Sophii), ani nijak složitá, ale i tak zde žilo více než dvacet milionů lidí roztahaných po několika deseti tisíci kilometrech čtverečních. Pořád to znamenalo hledat jehlu v kupce sena. Ovšem ona byla z vaší jednotky, takže by pro vás neměl být problém ji najít. Nebo alespoň najít místa kde by se mohla pohybovat.

”Oukej. Máme tu celkem deset kopulí, každá o rozloze nějakých čtyř až šesti tisících kilácích a každá zhruba se dvěma až třemi miliony obyvatel. Já si vezmu šest až deset a ty jedna až pět? Nebo to projdeme spolu?” zeptá se tě K-Pop, když konečně vylezete z terminálu a nadechnete se čerstvě filtrovaného vzduchu.


 
Leon Vitali - 16. února 2023 06:14
rsz_1272287945_262835365992835_4510188417224383124_n3074.jpg

Špína ve zlatém pozlátku

Cesta na Regis
paluba N652V



Že ho našel serža se mi zdá jako hodně pravděpodobné a možná to i odpovídá na otázku jak sehnal loď. Reálně byla serži a on si jí potom přivlastnil a teď jí používá k tomu stejnému jako dřív serža. To mi dávalo smysl a pro tuhle chvíli jsem to tak nechal ležet.

"Souhlas. To je asi to nejmenší co můžem."

V tuhle chvíli už jsem to celé vzal za svoje taky. Ono vzal jsem to tak a to jsem nevěděl co se stalo seržovi. Pořád nepřešlo to nasrání co se nám snažili udělat a kolik z nás u toho muselo umřít, takže tohle bylo něco navíc, protože kvůli nim stále umírali naši lidi. Loď vibrovala a směřovala na Regis. O tom jakou cestu zvolíme, jsem nemusel přemýšlet dlouho.

"Berem kratší. Já vím, že to je o hubu to si z těch nalejváren pamatuju, ale myslím že nemáme čas a ani možnost ztrácet čas. Když si nepospíšíme Doc reálně umře. Když umřeme, tak Doc reálně taky umře. tam není rozdíl, ale když tam budeme včas a Doc třeba taky...Tak jí zachráníme."

Bylo to takové na hovno kalkulování, ale tohle odůvodnění mi dávalo smysl. Pokud chceme zachránit někoho, tak reálně musíme riskovat a nezachránit nikoho. Takové to chladné kalkulování, které jsem vždycky byl rád, když mohl dělat někdo jiný a ne já. Břímě velení tomu říkali. Já vždycky říkal, že nejtěžší břímě je těžký kulomet...
 
Dr. Sophia Davis - 15. února 2023 13:20
kjhkh8342.jpg
První lékařská prohlídka
Tělocvična
LCIS Mammoth


Když uslyším Marka promluvit, tak odstoupím od boxovacího pytle a předloktím setřu pot z čela.
„Minutku…“ Doběhnu k tabletu a hudbu ztlumím na únosné minimum, aby byla pouze podkres, který člověk skoro nevnímá. Pak už vrátím svoji plnou pozornost k Markovi.
Široce se usměju. „Takže jste to myslel vážně. Nebo jste jen zvědavý?“ Dojdu až k němu. „Vlastně, kam zmizelo to prvotní tykání. Uvědomil jste si, že jsem starší než vypadám, nebo snad s funkcí roste váženost?“ Rozesměju se a rovnou mu nabídnu ruku. „Sára… Věř mi, že poslat někoho do prdele jde snáz, když si lidi tykají. A v následujících dnech, možná i minutách, to určitě budeš v případě mojí osoby chtít udělat hodněkrát.“
Pokud přijme, tak mu s úsměvem stisknu pravou ruku. Ale přesně ve stejnou chvíli ho stáhnu k sobě a jemně uchopím jeho levačku. Propletu svoje prsty s jeho na levačce a obratně ji několikrát natáhnu a různě pootočím, abych mohla zkontrolovat mobilitu.
„Ptát se na dva roky starou zlomeninu očividně nemá úplně smysl.“ Zvednu oči od kybernetické náhrady k Markovi. „Nějaké problémy s náhradou?“ Zlehka prsty paži proběhnu a zkontroluju všechny spoje. „Vypadá to dobře…“

Konečně ho pustím ze svého samozřejmě čistě lékařského sevření. Místo abych se dále soustředila na jeho levačku, tak si ho obejdu celého, důležitě u toho kývám hlavou. „Jo, myslím, že můj trénink přežiješ.“ Pobaveně se rozesměju a rychle ustoupím z jeho dosahu. Pošlu mu vzduchem omluvnou pusu.
„Jak dlouho mě tu vlastně sleduješ? Ať vím, v kolika trapných situacích jsi mě za tuhle chvilku dokázal vidět.“
Rozhlédnu se po tělocvičně, dokud nenajdu pár věcí k boxu, rozejdu se k nim a do rukou vezmu dva chrániče hlavy.
„Tak jak moc se mě bojíš?“ Mrknu na něj a chránič mu nabídnu.
„Díky, že jsi přišel. Už mi začala chybět společnost.“ Pronesu s děkovným úsměvem úplně mimo téma.
„Tak pojďme začít, třeba tě i něco můžu naučit.“ Vrátím se do tréninkového režimu.

 
Hoshi - 15. února 2023 09:36
hoshi653.jpg

Zase někam jinam



Tělocvična
LCIS Mammoth
Sophia



”Nečekal jsem, že to přijmete,” zasmál se Mark, ”za dvacet minut tam budu.”

Tělocvična byla opravdu prázdná. Ne snad, že by ji nikdo nepoužíval, ale evidentně měli na práci, či zábavu jiné věci, než se promenádovat v tělocvičně. Než dorazí Mark, měla jsi dost času na to se rozehřát a rozhýbat, čehož jsi využila naplno.

”Tak teda nevím, jestli se s vámi budu chtít pustit do křížku,” ozve se po nějaké době nějaký hlas a když se otočíš, spatříš Marka, jak stojí u dveří a sleduje tě. Zdá se, že tam stojí už nějakou chvíli.


 
Hoshi - 15. února 2023 09:36
hoshi653.jpg

Špína ve zlatém pozlátku



Cesta na Regis
paluba N652V
Leon



”Spíše on našel mě. Nebo ještě přesněji, byla to úplná náhoda. Byl jsem na jedný malý těžební planetě, Sivonis se jmenuje, hrál jsem si na dělníka,” zavzpomíná, ”serža se tam objevil jako velká voda. Zachránil mi krk.”

”Serža byl mlýnek,” zasměje se, zatímco zadává koordináty vašeho nového cíle. ”Nebejt jeho, tak tu teď nejsem. Jenže ho to stálo všechno. Proto v tom pokračuju. Je to to nejmenší co pro něj můžu udělat,” povzdechne si a podívá se na tebe. Chápeš ho. Moc dobře ho chápeš a víš, že bys udělal to samé.

”Takže Regis,” nahodí motory, nasměruje loď a ta se dá do pohybu. Motory basově hučí, kontrolky si spokojeně poblikávají a vesmír se dává do pohybu. Tedy, vy se dáváte do pohybu.
”Máme dvě možnosti. Buď delší, oficiální a bezpečnější trasa, nebo napřímo, kratší ale s větším nebezpečím. Co ty na to?” zeptá se tě. Oficiální trasa jsou skoky ze systému do systému, je to delší trasa, ale nevyžaduje využít kryoschránky a je tam minimální šance toho, že by se něco mohlo posrat. Ovšem zabere více času a je potřeba pořádně proplánovat celou trasu. Pak je tu ona druhá možnost, přímá trasa. V té se spoléhá na postupné zrychlování lodi a přímý let. Pokud nejsou systémy tak daleko od sebe, bývá to mnohdy lepší verze cestování, kdy se nemusí využít kryoschránky. Většinou to zabere tři až pět dní, někdy i více. Když je trasa delší a musí se cestovat touhle metodou, využívají se právě schránky. To jste si v armádě zažili nejvíce, protože tehdy to byl jediný způsob cestování.


 
Leon Vitali - 13. února 2023 06:28
rsz_1272287945_262835365992835_4510188417224383124_n3074.jpg

Špína ve zlatém pozlátku

Solární systém Cydoni
paluba N652V



"S tím jak hraješ, ten druhej musel bejt ultimátní idiot."

Takže jí reálně někde ukradl nebo někoho zastřelil, aby jí ukradl. Na naše společné hry v karty si vzpomínám dobře a K-Pop rozhodně nepatřil mezi ty nejlepší esa z balíčku. Možná bych ho zařadil mezi osmičky až desítky a to mu ještě nadnáším. V konečné fázi na to sere pes. Na to jsme se prostě znali už moc dlouho. Slovo moc je vlastně to pravé a celkem to bodá tam, kde bych měl mít srdce. My mariňáci nemáme srdce. Aspoň tak jsem to četl jednou v novinách. Pak jsem to vzal za své.

K-Pop vždycky poslouchal sračky, takže to co se rozeřvalo celou lodí mě nijak nepřekvapilo, ale hlasitý to bylo jakože kurva dost. Jen jsem zvrátil oči v sloup a nechal jsem ho, ať připraví loď a nekecal mu do toho. Další dobrá věc, co znám od mariňáků. Když tomu nerozumíš, tak do toho nehrab nebo do toho nekecej. Vzal jsem sluchátka a sedl si vedle K-Popa. Letová procedura prošla jak měla a já začal zase volně dýchat. Ono jsem čekal, že nás ta letová věž zastaví a nepovolí nám odlet. Dělal jsem co mi K-Pop říkal, abych byl aspoň trošku platný a snažil se to zapamatovat. Reálně to ještě někdy budu potřebovat.

"Jak jsi vlastně našel seržu?"

Jo někdo je prostě víc akční jak já. Já se utápěl v nějaké zkurvené sebelítosti, což mě teď poměrně přecházelo. Hlavně potom, co jsme zjistil, že většina Golfu je mrtvá. Aktuálně nastupuje spíše nasrání, pomstychtivost a další nasrání. Že už nevnímám pohyby lodi, jsem si ani nevšiml.

"Tak jen idiot jde na seržu v pár lidech. Bez pluku v plné polní bych to nezkoušel a jestli měl pistoli? Tak i ten pluk je možná málo."

Já vím, že je to nadnesené, ale prostě serža je serža. Nesnášeli jsme ho. Všichni, ale rozhodně si nic z toho co se mu asi stalo nezasloužil. Teda to nikdo z našich mrtvých. Poslouchám ten výklad a jen přikyvuji.

"Jo to dává smysl. Teď máme aspoň jasný cíl, kdo případně za tím stojí. Samozřejmě jich je asi víc, ale tyhle víme konkrétně. Tak vzhůru na Regis."

Na takové planetě se asi budu cítit líp jak na Federální. Ano hrozí tam víc násilí než na Federální planetě, ale pokud si vzpomenu co se nám stalo na Cydoni, tak je to jedno. Snad tam Doc bude a když tam nebude, tak tam bude někdo, z kterého vytlučeme další místo. A tlouct...já umím dobře.
 
Dr. Sophia Davis - 12. února 2023 09:31
kjhkh8342.jpg
Vybíjení si vzteku
Střední paluba, Ošetřovna -> Tělocvična
LCIS Mammoth


Hrabání se ve zdravotnické dokumentaci moje myšlenky skvěle převede k něčemu jinému. Vždycky jsem byla až zbytečně precizní ve vedení všech dokumentací a najednou mám před sebou naprosto dokonalý chaos. Aby tady někdo něco našel, tak nejdřív musí na hodinu zaúkolovat AI systému a pak doufat, že se mu to na základě klíčových slov povede. Postupně archivuju všechny záznamy, které nejsou pro mě aktuální.
Vstanu a dojdu opětovně do své kajuty, kde ze země seberu deník. Vytrhnu z něj jednu prázdnou stránku a vrátím se k terminálu ošetřovny. Začnu si postupně vypisovat jména posádky. Ptáte se proč takhle ručně? Že je to zbytečná ztráta času? Ne ani ne. Je to perfektní pro zapamatování si jmen. Teď už bude jen na čase jména propojit s obličeji.
Na základě starých lékařských zpráv vyfitruju jedince, kteří v době posledních záznamů měli nějakou nehodu, zlomeninu, brali nějaké významnější prášky, než jsou pilulky na bolest hlavy. Ve svém seznamu si je podtrhnu. Chci je vidět jako první. Posádka mě bude milovat. Ale i kdybych za těch čtrnáct dnů se měla odsud vypařit, tak chci, aby tady po mě zůstal pořádek. Takže to bude spousta spousta práce.

Zamyslím se nad předchozím hovorem s Markem. Box. Tělocvična. Vlastně to nezní jako špatný nápad. Teď už tu stejně nemám co dělat, stačí počkat do oficiálního uvedení posádce a následně je můžu začít obtěžovat s preventivními prohlídkami.
V kajutě se začnu hrabat v batohu a vyhazuju různé svršky a věci na postel. Vytáhnu něco, co by se mohlo počítat jako oblečení na cvičení. Ač tedy pořád jsou to kusy mého šatníků, které mají spíše funkční využití, nejsem zvyklá nějak hromadit věci, takže všechno používám na všechno a pořád dokola. Vlasy před zrcadlem stáhnu do vysokého culíku. Přetáhnu přes sebe mikinu, přes rameno hodím ručník, do podpaží vrazím tablet s přenosnými repráky a zamířím dle mapy lodi směrem k tělocvičně.
Nakouknu do tělocvičny a zkontroluju, jestli jsem tam sama. S kapsy vylovím bandáže na ruce a zkušeně si je namotám na ruce, abych ochránila klouby a zpevnila zápěstí. Pokud bych byla opravdu v tělocvičně sama, tak připojím k tabletu reproduktory a začnu brouzdat ve vlastním seznamu hudby.
Než hudbu pustím, tak neodolám a vytočím Marka. „Takže sparing partner? Vlastně se mi ten nápad docela líbí. Ale jen pokud máte volno, důstojníku. Abych nedostala vynadáno od Kapitána.“ Drobně se pousměju. „Pokud máte chuť, víte, kde mě najdete.“ Odpojím se z hovoru.

Konečně zmáčknu tlačítko play a odložím mikinu vedle tabletu, takže zůstanu jen v tílku. Bleskově se protáhnu a zahřeju svaly, abych zbytečně netrpěla po cvičení svalovkou a přejdu k boxovacímu pytli. „Tak se opět setkáváme…“ Tiše zavrčím a zaujmu správné postavení.
Ze začátku jsou moje útoky vůči pytli opatrnější, rozvážnější, časem se ale intenzita stupňuje. Nejde jen o útoky, ale i krytí před fiktivním nepřítelem.
„Kurva, tak se do toho opři, Doc! My ti tu hezkou prdel nebudeme ochraňovat donekonečna.“ V hlavě se mi rozezní hlas K-Popa a po pár zamrkání ho vidím před sebou, jako živou vzpomínku.
„Polib mi prdel.“ Pousměju se a vedu další rány směrem k pytli. Uhnu doprava, abych se vyhnula útoku K-Popova přízraku, a zasadím mu ránu směrem k břichu. Pytel to sice schytal, ale K-Pop ne. Na to byl mnohonásobně lepší v přímém boji než já.
„Lepší…“ Kývnu na jeho pochvalu a ustoupím od boxovacího pytle. Zaposlouchám se do hudby. A pokračuju v tréninku i se svým fiktivním přítelem.

Kdyby kdokoliv aktuálně vstoupil do tělocvičny, tak by měl před sebou výjev vzteklé, blonďaté vysoké ženské, která se ala paradoxně na boxovací pytel směje a vypadá docela spokojeně. Na střídačku boxuje jakoby s neviditelným protivníkem, kterého nikdy jiný než ona nevidí, a na střídačku poskakuje do rytmu hudby v něčem, co by se dalo nazvat diskotékovým tancem po třech panácích, a zpívá si. No zpívá, spíše tak nějak otevírá pusu.
 
Hoshi - 10. února 2023 18:02
hoshi653.jpg

Špína ve zlatém pozlátku



Solární systém Cydoni
paluba N652V
Leon



”Vyhrál jsem ho v kartách,” ušklíbl se na tebe a ty jsi hned poznal, že lže a evidentně se o tom nechce bavit. Na to jsi ho znal už dost dlouho. Vlastně od vzniku samotné jednotky. Vždyť ty, K-Pop a Doc jste jediní zbývající přeživší Golfu od jejího založení.

K-Pop zapadl do kokpitu, chvilku se ozývalo jen cvakání přepínačů a když se stroj rozsvítil, celou lodí se rozeřvala hudba takovým způsobem, že jsi neslyšel ani vlastní myšlenky. Hned na to ale zase ztichla a z kokpitu jsi zaslechl trochu rozpačité “Sorry”. Jakmile jsi se dostavil do kokpitu, desátník ti ukázal na volné křeslo po jeho pravé ruce. ”Sluchátka,” dodal ještě, jakmile ses usadil. Vzhledem k tomu, že BB 42 byl původně stavěný jako meziplanetární náklaďák, nijak extra se neřešilo odhlučnění stroje. Tenhle byl sice přestavěný na dopravní stroj, ale odhlučnění se dostalo jen obytným prostorům a ne kokpitu. Ten v podstatě zůstal stejný jako u originálu.

”Letová věži New Napoli, tady frachťák November-652-Victor. Žádám o povolení ke startu,” zaslechl jsi elektronikou zkreslený hlas svého parťáka a na palubní desce zablikalo světýlko, které ukazovalo spojení s letovou věží. Hned na to se u diody objevila holografická obrazovka znázorňující navázání kontaktu.
”Odklepni na tý obrazovce tu ikonu krabice s šipkou nahoru,” znova promluví K-Pop a ty si všimneš, že vedle holografu svítí displej s několika ikonami. Jakmile jí odklikneš, blikající dioda se ustálí.
”November-652-Victor, tady letová věž New Napoli. Obdrželi jsme letový plán, start povolen. Klidnou cestu.”
”Díky věži, November-652-Victor startuje.” Frachťák se rozklepe, motory začnou hluboce dunět a to se začne ještě více prohlubovat, než se odlepíte od země. Než si na dunění stihneš zvyknout, uvědomíš si, že ho vnímáš už jen tělem a ne ušima, sluchátka začala odfiltrovávat běžné zvuky.

”Asi bych měl typ, kde bychom se po ní mohli kouknout. Už nějakou dobu sleduju aktivity. Přesně od chvíle, co jsem se náhodou potkal se seržou,” povzdechne si, jakmile opustíte atmosféru planety a zaparkujete nedaleko nějakého opuštěného asteroidu.
”Serža se nespokojil s tím, že jsme byli nepotřební a začal pátrat. Vyšťoural něco málo o tom, co se stalo, zjistil, že za tím stála nějaká korporace, ale než mi stihl info předat, oddělali ho. Heh… ten starej parchant jich poslal do hrobu víc, než by bylo zdrávo,” uchechtne se smutně. Pak se zapře o sedačku a chvilku hledí na blikající kontrolky nad předním oknem kokpitu.
”Než zemřel, dal mi seznam korporací, které podezříval. Od tý doby monitoruji jejich aktivity, hlavně pak cesty jejích lidí. Občas se mi tam podařilo dostat včas, většinou ale pozdě. Ty jsi teprve druhej z Golfu koho jsem našel. Že jsou ostatní…” polkl zbytek slova a pěstí praštil do opěrky křesla.
”Každopádně…” nadechl se zhluboka a prsty mu začali rejdit po klávesnici palubního počítače, ”když se zaměříme pouze na Hoshiaki a na jejich poslední akci, tak…” zanotuje a prstem píchne do holografické mapy galaxie, která právě vyskočila nad terminálem. ”Mohli bychom to zkusit tady,” ukáže na malou planetu jménem Regis Aureum.
”Je to teda šedá* planeta, ale možná budeme mít štěstí,” pokrčí rameny, zadá koordinátory a navede loď příslušným směrem. ”Navíc není bůh ví jak daleko,” dodá s nadějí v hlase a inicializuje start.



* Šedá planeta - planeta mimo dohled koloniální správy, většinou pod rukou nějaké frakce nebo soukromníka. Může se většinou jednat o důlní planety, planety zaměřené na gambling či jiné, ne vždy legální činnosti.


 
Hoshi - 10. února 2023 18:01
hoshi653.jpg

Zase někam jinam



Střední paluba, Ošetřovna
LCIS Mammoth
Sophia



Kapitán se zdá tvým vysvětlením uklidněn a brzy se z hovoru odpojí. Mark ale ještě nějakou chvíli zůstane.
”Jestli se potřebujete vymlátit, navrhuji zkusit tělocvičnu. Jsou tam i boxovací pytle a dokonce i figuríny,” neodpustí si drobné pošťouchnutí k tvé, skrze zuby proceděné poznámce. Když ale i to odmítneš, jen přikývne a než se odpojí, nabídne ti, že ti klidně bude dělat sparing partnera v ringu, pokud bys chtěla.

Zůstaneš osamocená v ošetřovně, tvá lékařská zpráva sepsaná a uložená a nyní se prohrabuješ lékařskými složkami posádky. První co tě ale zarazilo byl počet složek. Dle toho, co ti řekl Mark by se na lodi mělo nacházet jen něco kolem padesáti lidí. Složek máš ale něco ke dvoum stům. Tvůj předchůdce byl buďto opravdu lajdák, nebo se při poslední zastávce ztratilo téměř sto padesát lidí. Naštěstí máš ale slušné možnosti jak vyfiltrovat aktivní složky a zarchivovat, či přímo odstranit ty neaktivní. Ať už zvolíš archivaci či mazání, zadání požadavku a jeho zpracování je dílo několika minut. Systém totiž porovná aktuální soupisku posádky se seznamem lékařských zpráv a ty, které nenajde v aktuálním soupisu jednoduše archivuje nebo vymaže.

Další překvapení tě čekalo jakmile systém svůj úkol dokončil. Podle soupisky bylo na palubě přesně čtyřicet osm lidí i s tebou, kapitánem a Markem. Lékařských zpráv jsi ale měla jen čtyřicet dva, mezi nimi i tvá (aktuálně prázdná), kapitánova a Markova. Nemluvě o tom, že všechny složky byly dva a více let staré a tudíž mnohdy neaktuální. Zdálo se, že tě během následujících čtrnácti dnů bude čekat více než dost práce.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.088243961334229 sekund

na začátek stránky