Zase někam jinam

První paluba, Vyhlídková paluba
LCIS Mammoth
Sophia

Kapitán tě zaujatě poslouchá, nepřerušuje tě. Jen stojí, lehce rozkročen, ruce za zády a pohled upřený na tebe. Tu a tam nepatrně přikývne, chvílemi máš pocit, jakoby o něčem přemýšlel.
”Děkuji vám za upřímnost, doktorko,” odpoví ti, když domluvíš a jeho postoj se jen o trochu uvolní.
”Z toho, co jste řekla si dovedu udělat jistou představu o tom, co čekat. A i když na to nevypadáme, dokážeme se o své lidi postarat,” nevíš, jak si jeho odpověď vyložit, ale když zahlédneš jeho pohled, připomene ti to pohled poručíka, krátce po tom, co zemřel první z chlapů. Oba dva byli rozhodnuti své lidi ochránit, ať to stojí cokoliv.
”Věřím, že máte nějakou práci, nebudu vás tedy zdržovat. Pokud ode mne budete něco potřebovat, víte kde mě najít,” zvedne ruku s náramkem. Pak se na patě otočí, zavelí k otevření vyhlídkové paluby a zamíří pryč.

Špína ve zlatém pozlátku

New Napoli
Cydoni
Leon

Jak jsi očekával, dveře zavrzaly. Než se chlápek stihl vůbec otočit, měl jsi už tvář obvázanou nějakým ručníkem, co ti padl pod ruku.
”Hej co tu-” už nedořekl, protože v tu chvíli jsi ho zkušeně omráčil a uložil na zem. V místnosti nebylo moc možností kam tělo uschovat, než jej nechat ležet pod stolem, což jsi také udělal. Vzal jsi klíče a vyrazil zpět ke svému společníkovi, který stále prohledával kuchyň.
”Máš něco?” zeptá se, jen co tě zahlédne. Stihneš si ještě všimnout, že opět schovává svou pistoli.
”Paráda, tak mizíme.” Odemknout dveře je jen otázkou času. Seběhnout schody taky není nijak nadlidský úkon a brzy se tak ocitnete na zemi, kde se vedení ujme K-Pop a začne tě směrovat dál od domu, více do ulic města, ve kterém se megabudova nachází.

”Nic moc, ale svoje to splní,” zhodnotí staré oprýskané auto, u kterého je s podivem, že vůbec drží po kupě. Dveře jdou ztuha, ale s trochou silou je otevřeš a usedneš na místo spolujezdce. I interiér vozu vypadá, jakoby se jím prohnala zásahová jednotka střílející všemi směru bez ohledu na cokoliv. Jakmile K-Pop usedne a se skřípěním zavře dveře, zmáčkne tlačítko zapalování a motor vozu ihned naskočí.
”Čumíš co?” zaksichtí se na tebe, pak sešlápne plyn a vyrazí ulicemi města do nejbližších doků.
”Máme trochu času než dojedeme do doků, v přihrádce by měl bejt tablet, zkus tam píchnout ten čip,” vytáhne ho z kapsy a podá ti ho.

Špína ve zlatém pozlátku

Zase někam jinam

První paluba, Vyhlídková paluba
LCIS Mammoth
Sophia

Kapitán zamyšleně pokývá hlavou, pak se podívá na Marka a kývne na něj.
”Můstek je váš, pane Rollrene,” pronese kapitán dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli.
”Ay Ay, kapitáne,” zazubí se Mark, zatímco kapitán jen protočí panenky a ukáže ti, aby ses k němu přidala. Spolu zamíříte k výtahům, kam nastoupíte a sjedete zpět na první palubu. Jakmile vyjdete z výtahu, zamíříte směrem, kterým ti Mark prve ukazoval vyhlídkovou palubu. Celou cestu jdete mlčky a jen dvakrát potkáte někoho z posádky. Ti kapitánovi kývnou a tebe si zvědavě prohlédnou. Nikdo ale nic neřekne.

Dojdete spolu na Vyhlídkovou palubu, kapitán otevře dveře a nechá tě vejít. Když vejdeš dovnitř, na chvilku se tě pokouší závrať, než se stihneš zorientovat. Když se za vámi zavřou dveře, jediné, co naznačuje, že jste stále na lodi jsou malá bodová světla v podlaze a tu a tam (v pravidelném vzorci) rozeseté sedačky, či pohovky. Na jedné z nich spatříš dva členy posádky.
”Pane Huntere, slečno Folli, běžte si své záležitosti vyřešit jinam, prosím,” požádá je kapitán z dostatečné vzdálenosti. Oba od sebe odskočí jako opařeni a když prochází kolem vás, přísahala bys, že se červenali.

”Uzamknout Vyhlídkovou palubu,” ozve se kapitán a nad dveřmi krátce zabliká červené světlo.
”Vím, že jsem se při našem prvním setkání zmínil o získávání důvěry a vyprávění minulosti. Taky ale umím poznat, když jednám s bývalým vojákem,” promluví tiše, ruce založené za zády a pohled upřený kamsi do vesmírné prázdnoty. ”Taky poznám, když někdo utíká, nebo mi lže,” dodá o něco tišeji a otočí se k tobě.
”Vím, že se nejmenujete tak, jak jste uvedla, ale to je na téhle lodi běžné. Každý tady před něčím utíkáme, nebo se schováváme,” zvedne ruku, aby tě uklidnil, případně zatrhl jakékoliv námitky.
”Respektuji soukromí svých podřízených a pokud se nechtějí svěřovat, nenutím je do toho. Ovšem nemám rád překvapení, takže i přes to, že neznám minulost poloviny svých lidí, vím co od jejich minulosti mohu čekat a na co dávat pozor. Chápete, kam tím směřuji?”

Špína ve zlatém pozlátku

New Napoli
Cydoni
Leon

”Tak tedy kuchyň,” souhlasně kývne, seskočí a nechá tě jít prvního. Vyjdete ven ze záchodu, restaurace je stále prázdná.
”Možná nebude třeba,” klepne tě do ramene a ukáže ke dveřím, ve kterých stojí snad celý personál. Poté tě obejde a pomalu, potichu dojde ke dveřím do kuchyně. Opatrně tam nahlédne přes okénko a pak na tebe tiše sykne.

Vejdete do kuchyně, která je opravdu prázdná. ”Štěstí,” pokrčí rameny a zamíří ke dveřím, které viděl ze záchoda. Pak vezme za kliku a… nic.
”Kurva,” zavrčí a jen tak tak, že do dveří nekopne. ”Zamčeno, koukni po klíči, nebo něčem, čím to můžeme vypáčit.” Sám se hned podle svých slov zařídí a začne šmejdit po celé kuchyni, hledajíc klíč nebo nějakou tyč pro vypáčení.
Ty si všimneš dalších dveří, do kterých když nakoukneš, spatříš nějakou šatnu, ze které vedou další dvoje dveře. Šatna je aktuálně prázdná a k tvé smůle ani na zdech není žádný háček nebo skříňka, kde by byli klíče. Když dojdeš k jedněm dveřím (napravo od dveří kterými jsi vešel, ty další jsou přímo naproti vchodovým) a nahlédneš za ně, spatříš sprchy a záchod. Za druhými dveřmi pak uvidíš kancl a v něm chlápka, jak se krčí nad počítačem. Zatím si tě nevšiml. Ty si ale všimneš, že vedle něj na stole leží svazek klíčů.

Špína ve zlatém pozlátku

New Napoli
Cydoni

Špína ve zlatém pozlátku

New Napoli
Cydoni
Leon

”Malou si zatím nech,” zarazí tě K-Pop, když uvidí ten chumel a otočí se na patě zpět do výtahu. Jakmile vlezeš k němu, zmáčkne první patro a než se vůbec stihneš rozkoukat, výtah se zase otevře.
”Jak jsi na tom s doskokem?” zeptá se tě a zamíří do jedné z restaurací, které se na patře nachází. Info, že je v baráku policie dorazila i sem, takže většina lidí zvědavě postává na chodbách a očumují, jestli něco neuvidí. Ovšem krom skupinky policajtu štrádící si to po jednom z mnoha schodišť nic jiného vidět není.

K-Pop si to proběhne restaurací, zamíří na místní toalety, kde prohlédne všechny kabinky a pak dojde k jedinému oknu. Je celkem vysoko, ale je otevíratelné a dostatečně velké, abyste se jím oba protáhli.
”Můžeš?” zeptá se tě, ukáže ke zdi a čeká. Jakmile mu uděláš stoličku, vyhoupne se na úroveň okna, otevře jej a vyhlédne ven. Pak sleze dolu a podívá se na tebe.
”Dobrých deset metrů,” řekne poněkud zklamaně. I tobě je jasné, že deset metrů je už na hraně. V plné polní a zakuti v kompletech by jste skočili jak nic, ale takhle…
”Ale zahlédl jsem schodiště, nejspíš z kuchyně,” dodá s nadějí v hlase.

Zase někam jinam

Třetí paluba, střední část, chodba
LCIS Mammoth
Sophia

”Vesměs ano. Jsme taky schopni menší lodě nebo stanice rozebrat přímo na místě, ale většinou to jen taháme zpět k Orusu,” souhlasně přikývne na tvou první otázku.

”Bývávalo více, ale pak přišli škrty, navíc samotná práce je hodně nebezpečná a nese sebou vysoké riziko úmrtí. A jeden čas bylo mrtvých více, než by si kdokoliv přál.”

”Většinou údržbářské drony,” odpoví ti, zatímco pokračujete dál. ”O zapečetění se ale postarala původní posádka. Já jsem tu už dvacet let a nezažil jsem, že by běželi všechny ošetřovny. Vždy jen ta jedna.”

”Tak si tu dovolenou užijte dokud to jde,” zasměje se, když se zastavíte před výtahem na můstek. ”Je pravda, že se na téhle lodi dá trávit většina času. Krom vlastní výroby jídla jsme celkem soběstační, ale jak to tak bejvá, každej občas potřebuje volnou oblohu nad hlavou,” pokrčí rameny a stiskne tlačítko výtahu. Jakmile cinkne a dveře se otevřou, vybídne tě, abys vešla dovnitř a hned na to zmáčkne druhé tlačítko z vrchu (je jich celkem pět).
Můstek je celkem prostorné místo s několika sedačkami, termináli a velkým stolem uprostřed. Nad stolem se vznáší holografický obraz místní části vesmíru, zatímco na velkých obrazovkách v přední části právě probíhají složité výpočty a vykreslování cestovní dráhy. Poznáš hned, že je můstek původně zamýšlen na více než pět lidí, které tu teď vidíš.
”Vítejte na můstku, doktorko,” přivítá tě kapitán, který stojí u jednoho z křesel. Všimneš si, že v křesle sedí nějaká mladá dívka a cosi provádí na virtuální klávesnici. Další dvě křesla, která jsou napravo od ní jsou obsazena dvěma chlapíky a poslední, pátý člen můstku se zrovna nahýbá nad holografickým stolem.

”Vektor je vypočítaný kapitáne,” oznámí onen chlapík u holostolu. Kapitán na jeho slova jen přikývne a klepne dívce do ramene. Ta taky přikývne, něco zadá a ty ucítíš jemné cuknutí, jak se loď dá do pohybu. Když se koukneš k levé části můstku, zahlédneš tam dvě křesla, před nimi terminál s průhledovým displejem. Jakmile sebou loď cukne, jeden z chlapíků sedící vedle dívky se zvedne a zamíří právě tam. ”Plynule, pane Fiogene,” promluví kapitán, aniž by se na něj podívá.
”Bez obav, šéfe,” ukáže mu vztyčený palec, projde kolem vás (přičemž na vás mrkne) a zamíří do oné kukaně. Tam se usadí, nasadí si na hlavu sluchátka, chvilku něco provádí na konzolích a pak už jen vidíš, jak se jeho sedačka sklopí, ze sluchátek vyjedou dva displeje, které mu zakryjí oči a loď začne pomalu akcelerovat.
”Tah v pořádku, trochu uprav levou směrovku. Jo, to je vono. A můžeš přidávat. Za hodinu budeme mimo gravitační pole Regisu,” ozve se dosud mlčenlivý chlapík sedící u konzole vpředu.
”Výborně, nechám to na vás, kdyby něco, víte co máte dělat,” promluví kapitán a konečně se otočí k tobě. Zbytek posádky jen zvedne palce a dál se věnuje své práci.
”S lodí jste se seznámila, co posádka? Už jste s nimi mluvila?”