| |||
Špína ve zlatém pozlátku New Napoli "Když to bude nutné, tak se jí zbavím, ale nebudu riskovat, že tady za rohem bude nějaký tady z těch kravaťáků." Potěžkám zbraň a odůvodním proč si jí beru. Jasně, že má K-Pop pravdu, ale já mám radši jistotu a v nejhorším pošlu pár ran i do policajtů. Nějak nemám náladu se zabývat modrou silou. Od té doby co nás lovil kdo mohl, tak jsem k autoritám ztratil poněkud respekt. Ne teda, že bych nějaký měl i předtím, ale rozhodně byl větší než to co zažívám teď. Takže vyjdeme z bytu a chodby už jsou plné lidí, kteří se otáčejí, což je něco co nechceme aby bylo vidět, takže zahodím pušku nejlépe do nějakých otevřených dveří s veškerým vercajkem, který jsem si k ní vzal. Teď už je jasný, že tu kravaťáci jen tak nebudou. "Jak já nesnáším chodit skoro nahej." Komentuju zbavení se zbraně, když se s K-Popem proplétáme dál a proti nám vyrazí z výtahu policajti, kteří mají zásahovou výbavu, kterou jim tak nějak závidím. Taky bych chtěl zase mít plnohodnotné vybavení, i když to jejich vypadá, že ho nakoupili na burze starých výprodejů. Já se zasnil idiot, takže jsem byl vděčný K-Popovi, že mě přirazil na zeď, kam jsem se s heknutím nechal natlačit a sledoval jak kluci černí prochází kolem. Kývnul jsem na dík a pokračoval dál. Dál od policajtů a jejich stříkaček. Ve výtahu řekne další zprávu, která se mi nelíbí. "To je na hovno. To budeme fakt nahý mezi trním, ale máš pravdu. Ti policajti vypadali celkem nahajpovaně." Rukou přejedu přes zbraň, kterou mám v pouzdře. Cink a před náma se udělá jen velký chumel. Jakože dal by se tam hodit ten zábleskovej granát a byl by z toho takovej bordel, že by jsme třeba i utekli, ale lepší bude najít jinej východ. "To je dost na hovno. Zadní vchod? Boční? Máš to tady trošku zmapovaný já vůbec netuším." Každopádně podvědomě zamířím od lidí a davu. Nemá smysl se tam cpát, když podle všeho tam jsou policajti a všechny prohledávají nebo jim strkají sondy do...radši nemyslet. |
| |||
Prohlídka lodi Třetí paluba, střední část, chodba LCIS Mammoth Následuju v tichosti Marka a pozorně poslouchám jeho výklad o lodi. Veškeré informace se snažím třídit a ukládat. Ale jak znám lidský mozek, tak z celého výkladu tam zůstane sotva třicet procent a samozřejmě těch největších blbostí. „Souhlas. Sledovací čip je vlastně výborná záležitost v rámci bezpečnostního protokolu. Jen se občas náhodou přijde i na…“ Odmlčím se s úsměvem a nervózně si prohrábnu vlasy, začínám cítit, jak se mi zvedá horkost ve tvářích. Ale rudnutí velice rychle zamaskuju pobaveným smíchem. „…tajné randění u členů posádky. Řekněme kulantně.“ Zvlášť jako palubní doktor si všimnete spousty věcí, ale většinou jsem to řadila mezi lékařská tajemství. Přistoupím k terminálu s plánkem palub. Postupně si prohlédnu mapky veškerých palub, křídel, můstek… Jen souhlasně přikyvuju. Chápu. Bylo by zbytečné se plést do práce ostatních. Ani to nemám v plánu. Ač si asi ze zvědavosti půjdu křídla prohlédnout, pokud to bude možné, přeci jen zajímá mě, co vlastně tahle banda dělá. „Zajímavé. Takže hlavní úkol celé lodi je přeprava vraků a šrotu odkudkoliv a kamkoliv je potřeba?“ Párkrát jsem slyšela o něčem jako lovci vraků. Ale to jsem si spíš představovala jako piráty, kteří prostě jen vykradou z opuštěných vraků vše, co má hodnotu a zbytek tam nechají. Ale těžko říct, jestli to nebyli jen hospodské povídačky. Štamgasti mají většinou velkou potřebu přehánět a jediný kdo je ochotný je poslouchat je barman. „Padesát členů posádky? Není to na tuhle loď málo? Dokázala bych si představit, že tahle loď uživí daleko více lidí.“ Poznamenám, když kouká na velkou část poloprázdných ubikací. Ale pak už moji pozornost odpoutá prohlídka dalších ošetřoven. „Všechno vypadá perfektně…“ Pronesu obdivným tónem. „Takhle čisto a... připraveno k užití… To se často nevidí.“ Otočím se na Marka. „Kdo má tohle na starost?“ „Tělocvična, bazén, posilovna, kino… Ještě by tu mohly být šipky, kulečník a bowling a začnu těchto 14 dní brát jako vysněnou dovolenou.“ Zavrtím hlavou a zasměju se. „Nikdo mě neupozornil, že jsem si koupila last minute all inclusive dovolenou. To mi připomíná, že už jsem neměla dovolenou sakra dlouho.“ Se zářivým úsměvem a rozšířenými zorničkami zvědavostí se otočím na Marka. „Vyhlídková paluba? Dobře, když mě nebudete moc najít, stoprocentně budu tam.“ „Je snad něco, co by vám tady chybělo?“ Tázavě pohlédnu na Marka. |
| |||
Zase někam jinam Třetí paluba, střední část, chodba
|
| |||
Nový člen posádky Střední paluba, ošetřovna LCIS Mammoth Na kratičký moment se zamyslím nad dalšími činnostmi, které se mi nabízí. Ano, shlédnout čip je neuvěřitelně lákavé, ale ne to musí počkat. Zhoupnu se na patách a rozejdu se za Markem rozhodnutá prodloužit si jeho společnost. „Budu ráda za prohlídku lodi, jestli máte na mě ještě chvíli čas. Nerada bych vás zdržovala od práce.“ Pousměju se a vyjdu z ošetřovny. „Když tak stačí naznačit, že vás otravuju, a zmizím.“ Znovu překontroluju sluchátko v uchu a náramek. V rozhraní si najdu mapu a prohlédnu si pozici ošetřovny v kontextu celé lodi. Ztratit bych se neměla. Vesmírné lodě se dělají plus minus ve stejném mustru, jen se liší ve velikosti a jejich využití. Zbrojnici a střelnice bych tu asi neočekávala, ač by to bylo perfektní na odreagování. „Dva týdny… To bych se mohla konečně i slušně vyspat.“ A taky si konečně stihnu přečíst vše, co jsem do teď nestihla a že toho mám nasbíraného dost. Možná bych mohla začít i trochu pravidelněji cvičit. Ač si teď myslím, jak dva týdny na lodi budou perfektní, tak se vsadím, že za týden se začnu nudit a budu prosit o cokoliv jen ne lodní rutinu. „Oldschool cestování je za mě naprosto perfektní. Myslím, že se zvládnu zabavit.“ Trasu prohlídky nechám naprosto v rukou Marka, sám ví nejlépe, co je pro mě důležité vidět a co je naopak naprosto zbytečné. Se zaujetím si prohlížím vnitřní prostory lodi, vybavení, uspořádání jednotlivých místností. U některých částí lodi se nachytávám, že již předem vím, co se zde bude nacházet. „Mohla bych vidět velící můstek?“ Hodím rychlý pohled po Markovi. „Jsem jen zvědavá.“ Dodám rychle improvizovaný důvod mé prosby. Mohla bych dodat ještě několik vymyšlených frází, ale to už mi přijde naprosto zbytečné. A to že jsem zvědavá, vlastně ani není lež. Už to nějaká doba bude, kdy jsem se mohla takhle volně pohybovat po cizí lodi. |
| |||
Zase někam jinam Střední paluba, ošetřovna
|
| |||
Nový člen posádky Střední paluba, ošetřovna LCIS Mammoth „Díky, Marku. Snad lékařské záznamy budou v lepším stavu než zásoba antibiotik a opioidů…“ Už začínám tušit, o čem bude má dnešní noc. A o spaní to zase moc nebude, tedy nechci se podceňovat, ale pochybuju, že dneska jen tak v klidu usnu. Projít záznamy celé posádky. Ať už kvůli tomu, abych svoji nově získanou funkci mohla plnit se ctí, ale také kvůli tomu, abych zjistila, jestli náhodou někdo z posádky nemá mé neuvěřitelně oblíbené kyber úpravy. No a nezapomínejme na onen záhadný čip, který jsem dnes dostala darem. Mysleli jste si, že jsem snad zapomněla? Ne. Jen na to chci mít klid a nechci hned v prvních minutách být zbytečně podezřelá, protože buďme upřímní, podezřelá je tak nějak přirozeně celá má osobnost. „Domluvím se s ním, co bych si konkrétně představovala. Ale případně se obejdu i bez toho.“ Kývnu na souhlas. Drobně se uchechtnu nad konstatováním, že mám stejné pravomoci jako první důstojník. „Ano, logiku to dává. To bezesporu. Jen… Ne, kapitán se opravdu o tomhle detailu nezmínil. Anebo si myslel, že něco takového nemusí zmiňovat. Ale nechme to být. Vážím si vložené důvěry.“ Pomalu vstanu ze židličky a zamyšleně se projdu ze strany na stranu. „Poznala. Nejde to přehlédnout. Začínám mít pocit, že jakýkoliv voják už to má tak nějak vryto mezi oči." Odmlčím se. „Bitevní křižník třídy Reaper.“ Zopakuju sama pro sebe. „Říkal jste, že… velel? Zajímavé.“ Dívám se sice směrem k Markovi, ale vlastně úplně mimo něj, nebo spíše jako by za něj. Zamyšleně si olíznu rty. „Musí to být schopný muž na správném místě.“ Dodám nahlas, ač jsem stále ponořena ve vlastních myšlenkách. Z armády se úplně do klasického důchodu neodchází, navíc panu kapitánovi práce chybí. Takže si rychle našel podobnou. Zatím nemám tušení, jestli tahle skutečnost je pro mě přínosem nebo spíše nebezpečím, ale to se očividně dozvím až o něco později. Zamrkám a vrátím svoji pozornost do reality. Srdečně se zasměju. „Halo akce. Jo. Lépe bych to nenazvala. Před pěti hodinami jsem se ještě ládovala obloženou bagetou a kouřila spokojeně jednu cigaretu za druhou.“ Zhlédnu na náramek a zkontroluju čas. „Je slušné, nechat to na kapitánovi. Takže u večeře. Výborně.“ „Co máme na pořadu dne teď?“ |
| |||
Zase někam jinam Střední paluba, ošetřovna
|
| |||
Špína ve zlatém pozlátku New Napoli
|
| |||
Nový člen posádky Střední paluba, ošetřovna LCIS Mammoth Pohodlně se usadím na stoličce a sleduji terminál před sebou. Drobně se pousměju, když zahlédnu Markův pohled, když se mě zeptá na jméno. „Přijde mi hloupé vás urážet smyšleným křestním jménem.“ Nechám dokonale vyznít temně tichou pauzu. Ale pak se jen zasměju a zavrtím hlavou. „Sára Pyro. Ale ze zkušeností vím, že stejně mě každý oslovuje doktorko.“ Pronesu klidným a naprosto přirozeným tónem. Lhaní o vlastní identitě a jménu už mám tak propracované, že si toho dokáže všimnout málokdo. Párkrát se začínám nachytávat, že mi moje vlastní jméno, už nejde přes pusu. Přikývnu. Teď už si doopravdy poradím. Terminál vypadá velice podobně jako systémy, které dobře znám, takže to nebude problém. Možná první půl hodinka tápání, ale pak stejně najdu to, co potřebuju. Převezmu si sluchátko a opatrně ho vložím do ucha. Chvíli si s ním hraju, dokud nejsem s jeho pozicí dokonale spokojená. Trochu pohnu hlavou, aby si sluchátko ještě lépe sedlo. Za chvíli bych ho měla přestat vnímat úplně. „Uch, na tohle si budu chvíli zvykat. Ale rozumím. I v noci, i ve sprše, i na záchodě. Stále v uchu. Rozkaz.“ Převezmu si náramek a chvíli si ho prohlížím v rukou, než si ho nasadím na zápěstí. Dál si ho prohlížím, otáčím různě rukou, abych vyzkoušela, jak moc drží, ale náramek se ani nehne. „Asi v pohodě. Uvidíme za pár hodin.“ Okamžitě nahodím rozhraní, ještě než vůbec Mark dokončí svoji přednášku. Je to vlastně jakýsi automatický reflex. Projdu si mapu lodi, ale pak už si nechám vyjet životní funkce posádky. Zastavím se na Markových hodnotách. „Škoda, doufala jsem, že jste ze mě aspoň trochu nervózní.“ Pobaveně se usměju a konečně se přestanu hrabat ve všech schopnostech a možnostech mého nového zařízení. „Alarm o změně životních funkcí je nastavený jenom vizuálně nebo i zvukově.“ Poklepu si na sluchátko. „Zvukový alarm je nejideálnější.“ Zamyslím se ještě nad pár dalšími drobnostmi. „Takže mám přístup po celé lodi? To zní dobře. Vlastně jsem to ani nečekala.“ Pokrčím rameny nad vlastní spíše poznámkou, než že bych čekala nějakou Markovu odpověď. „Posádka už byla obeznámena, že má novou doktorku? Nebo to bude půlnoční překvapení. Ať vím, na co se nachystat.“ |
| |||
Špína ve zlatém pozlátku New Napoli Byl jsem rád, že mám dost munice na menší válku. S úspornou palbou bych se dovedl vystřílet z dost velkého průseru a ty dvě omračovací avokáda byly skvělý. To se rozhodně bude hodit, až se něco posere a že se něco posere. Trošku mě sere, že u sebe nic nemaj. To znamená, že to jsou řadoví grunti a opravdu tady nečekali nějaké větší akce. Potkat tady dva bývalé mariňáky, to je pro ně opravdu blbá náhoda. "Hmm hmmm." Zamručím a hledám ten čip, který mi doporučil K-Pop. Našel jsem! "Zajebaný vyčipovanci." Brumlám si v duchu, protože to vzbuzuje opravdu nehezké vzpomínky na minulost. Trošku mě překvapí, že se K-Pop ptá jestli jdu s ním. To byla opravdu blbá otázka. Jen idiot by teď řekl ne běž. "No jasně. Pokud víš víc o tom co se stalo a o těch co nám to udělali? Právě mě kvůli tomu chtěli zabít. Takže jdu s Tebou. Ten blb co mě zaměstnává si ani nevšimne, že tam nejsem. Bereme kramle." Ty sirény z venku nebyly něco co jsme chtěli slyšet, ale zase to ukazuje, že bezpečnostní sbor na téhle planetě je efektivní. Od střelby neuteklo ani tolik času. Každopádně doufám, že na ně nenatrefíme. Dost nerad bych je musel zastřelit, ale kdyby mě chtěli zastavit, tak to udělám. |
doba vygenerování stránky: 0.10907387733459 sekund