Zlatá mládež

Ordinace v Trojce
Regis Aureum
Sophia

Regis Aureum, nebo taky Zlatá planeta. Byl to poměrně ironický název, pro tenhle kus šutru. Kdysi, možná před sto lety, jedna z nejcennějších planet, kterou tehdejší prospektoři našli. Planeta zabalená ve zlatě. A to nepřeháníme, protože to tak opravdu bylo. Kdysi dávno. Na Regisu, jak planetu teď všichni nazývají, se nalezla velká depozita zlata. To vše samozřejmě bylo vytěženo dávno předtím, než ses narodila. To ale nezabránilo lidem na planetu létat a dál hledat. Jenže nikde už nic nebylo. A tak se pár chytrých lidí rozhodlo využít názvu a udělat z toho jedno velké a většinou nelegální kasino. Vzhledem k tomu, že planeta postrádala atmosféru (zvláště po zásahu těžařů), vzniklo na jejím povrchu několik obrovských dómů v měsíčním stylu, jen mnohem pokročilejších a dokonce i lépe udržovaných. Těch dómů bylo celkem deset a soustředili se hlavně na rovníku planety, po celém jejím obvodu. Všechny byly propojené a zároveň nezávislé jeden na druhém. To pro případ, že by do jednoho z dómů narazil nějaký ten budr z vesmíru.

Ty ses nacházela v dómu číslo pět. Měla jsi tu svůj malý byteček o velikosti patnácti metrů čtverečních v osmdesátém patře nepříliš hezké bytovky, která byla součástí nepříliš hezkého bytového komplexu. Totiž, Pětka, jak všichni místní dóm nazývali, byl hlavně obytný. Jistě, byly zde menší kasina, obchody, dokonce i nějaké výrobny, ale tohle místo sloužilo hlavně jako obydlí pro zaměstnance z ostatních dómů. Tvá práce se nacházela ve Dvojce. Barmanka v jednom z největších kasin na planetě, které umožňovalo sázet i celé korporace.
To byla další věc, proč jsi byla zde. Sice se zde korporáti i vojáci objevovali, ale většinou je nezajímalo kdo, proč a co. A navíc, Regis byla nezávislá planeta se svou vlastní armádou, již dávno vyjmuta z jurisdikce Koloniální správy. Takže jsi tu byla v bezpečí. Tedy alespoň před oficiály.

Tvé dny na Regisu byly až žalostně stejné. V určitou hodinu jsi vstala, ve “městě” sis zařídila co jsi potřebovala a pak jsi sedla na “metro” a vyrazila jsi do práce. Tam jsi strávila deset až dvanáct hodin rozlejváním pití, posloucháním opileckých keců a sledováním korporátů, úředníků, vojáků a jiných, jak utráceli své těžce vydřené prachy. Pak jsi znovu sedla na metro, zamířila do Trojky a tam jsi, v malé nenápadné ordinaci, která nutně potřebovala rekonstrukci, poskytovala péči, která nemohla být poskytnuta v nemocnici. Tedy ne, že by místní policii zajímalo kdo co a jak byl postřelen, pobodán a tak dále. Spíše to bylo tak, že si většina těhle individuí nemohla nemocniční péči dovolit.

Zrovna dnes to bylo stejné. V baru jsi měla tentokrát zkrácenou šichtu, tvůj kolega, Martin Gordon, se konečně vrátil z nemocenský a tak sis mohla dovolit odejít dříve. Šéfovi to bylo celkem jedno, přeci jen, měla jsi tolik přesčasů, že kdyby ses to rozhodla si to nechat proplatit, asi bys ho zrujnovala. Proto ti řekl, ať si vezmeš na pár dní volno, neplacené, samozřejmě, a trochu si odpočineš. S tím ti předal část týdenního platu a tradá.
Zamířila jsi do ordinace, o kterou ses dělila s nějakým pochybným strejdou. Zinbar Alkeon se jmenoval. Starší černoch, co stejně jako ty utíkal. Před čím jsi nevěděla, ale z toho, že měl prostetickou nohu jsi mohla odhadovat, že taky před armádou, nebo nějakou korporací. Ale to byl jen odhad. Zinbar byl už celkem stařík a ona protéza taky nefungovala jak měla, ale jemu to, zdálo se, nevadilo. Svou práci udělal, lidem pomohl, byť občas se ti obracel žaludek nad tím, co po něm zůstávalo za bordel.

Přišla jsi do ordinace, k tvému překvapení byla zamčená. Zinbar tu měl být, ale nebyl. Rozsvítila jsi, prohlédla ji a dala se do kontroly materiálu. Občas to bylo nutné, protože většina léků se špatně shánělo a Zinbar míval ve zvyku si něco občas šlehnout. Když ses dostala ke stolu s nástroji, všimla sis papírku, který tam ležel.
Promiň Soňo, ale musel jsem se pohnout dál. V trezoru jsem ti nechal malý dárek. Dávej na sebe pozor. Rád jsem tě poznal, Z. stálo na něm kostrbatým písmem. Soňo, nad tím jménem ses musela pousmát. Když ses u něj objevila poprvé, ihned poznal, že taky utíkáš. Neptal se tě na jméno, ani na to odkud jsi, prostě ti automaticky začal říkat Soňa a tím to pro něj haslo. Bylo mu to jedno, hlavní bylo, že jsi svou práci uměla a on si mohl dát trochu voraz.

Nahlédla jsi do trezoru, ve kterém jsi, krom zbraně a dvou zásobníků (plných) nalezla i malý čip a další papírek.
Já už jí potřebovat nebudu, ale tobě by se mohla hodit. A ten čip pečlivě schovej, možná na něm najdeš info, co se ti bude hodit.
Zbraň ti byla známá, Colt Mk. XX na dvanáct nábojů ráže .45 ACP, s touhle hračkou ses učila střílet, když jsi nastoupila k maríně. Sice je to už stará zbraň a armáda ji už dávno nepoužívá, je ale spolehlivá a hlavně, je to poctivý kus železa, bez jakékoliv technologie. A tahle má navíc vybroušené sériové číslo.

”Halo, je tu někdo? Potřebuju pomoc, halo!” ozve se najednou od dveří.

Špína ve zlatém pozlátku

New Napoli
Cydoni
Leon

Co s mariňákem, který rozumí jen velkým zbraním a nezažil nic jiného, než jen dlouhou sérii bojů, občas prolnutou oázami klidu? Inu, dejte mu zbraň a řekněte mu, že má chránit tohohle chcípáka.
A tak jsi nakonec skončil i ty. První pokusy o nalezení normální práce se nepovedli. Dělnická práce pro tebe nic není, vyhazovač by šel, ale zase to přitahuje moc pozornosti. Nakonec jsi skončil tam, kde jsi teď. Bodyguard pochybného obchodníka s pochybným zbožím. I když se to tak nejdříve nezdálo. Simar Sulean, jak se obchodník jmenoval, se zpočátku jevil jako malý, ale poctivý chlapík, který obchodoval skoro se vším co bylo k mání a tvářilo se to alespoň trochu legálně. Ale ejhle. Po dvou měsících v jeho službách jsi zjistil, že je všechno, jen ne poctivý. Zákazníky obíral jak se jen dalo, vždycky hledal nějakou skulinku jak toho vytřískat co nejvíce za co nejmenší cenu a dokonce ani přeprodávání kradeného zboží se neštítil. Velmi brzy jsi pochopil, proč tenhle malý chlapík potřebuje takovou gorilu jako jsi ty. Zhruba tři měsíce po tom, co jsi k němu nastoupil, se objevil nespokojený zákazník, který si to chtěl se Simarem vyříkat. Že prý to zboží bylo prošlý, že ho to málem zabilo a další podobné veselé věci. Přišel si to s ním vyříkat s nožem v ruce, v tu chvíli jsi ale přišel na scénu ty a po mariňáckém způsobu jsi zákazníkovi vysvětlil, že jeho zboží bylo v pořádku, jen on s ním špatně zacházel. A Simar byl spokojený. A když byl on spokojený, ty jsi byl taky spokojený.

Je to už rok, co pro Simara pracuješ a za tu dobu už jsi stihl zjistit, že tvůj chlebodárce hodně balancuje na hraně zákona. Nedá se říci, že by ti to nějak vadilo. Nikdy nešel do něčeho, co by ho mohlo poslat za mříže. Většinou se mu podařilo najít nějakou alternativu, nebo kličku, jak se kriminálu vyhnout. A když už to vypadalo nahnutě, stáhl se a nějakou dobu obchodoval čistě v mezích zákona. A co, že jsi občas přišel ty a potencionální klienty přinutil zvýšit platbu, nebo naopak snížit cenu? Když to fungovalo, kde byl problém.

Aktuálně jste byly se Simarem ve fázi, kdy si dovolil jít i trochu za hranu zákona. A přesně to jsi měl zařídit ty. Simar totiž dostal menší zakázku na nějaké zakázané zboží. Tvým úkolem bylo jej vyzvednout a pokud možno vyhnout se problémům. Nevěděl jsi o co jde, věděl jsi jen, že máš zajít do bytovky na páté ulici v New Napoli, tam vzít nějaký balíček a vrátit se zpět. A pokud by se cestou vyskytly nějaké problémy, máš je vyřešit. Diskrétně.

New Napoli bylo původně lázeňské město na téhle hezké planetce jménem Cydoni. Malá, zalesněná planetka s několika většími jezery a pár léčivými prameny. Tedy do chvíle, než se tu objevilo lidstvo. Zpočátku byla planeta označena jako chráněná a dokonce se k ní tak i lidstvo chovalo, ale pak planetu odkoupila nějaká mocná korporace a začala zde budovat lázeňská města. Nějakou dobu to fungovalo, lidé sem jezdili za léčením, korporace vydělávala a všichni byli spokojeni. Problém nastal ve chvíli, kdy se zjistilo, že prameny mají sice léčivé účinky, ale zároveň účinně sterilizují ty, jež se v nich koupou. Takže jo, plíce, žaludek i střeva ti zachrání, ale už nebudeš mít děcko. Korporace to tu nakonec byla nucena zavřít, prameny zapečetit a zajistit místním přísun čisté vody. A s lázněmi to šlo do hajzlu. Z pěti velkých lázeňských měst se udrželi jen dvě. New Napoli a Athéniny Lázně. Zbylé tři pohltil prales. Napoli bylo nyní špinavé, přelidněné město těžařů (těží se tu hodně dřevo, které tu celkem rychle roste) a Athéniny Lázně byly ještě větší, ještě špinavější a přeplněnější město úředníků, továrníků a další spodiny. Plus tam žila drobná hrstka zazobanců, co měli svou malou oddělenou oázu klidu a míru.

Ale zpět k úkolu. Stál jsi před oním věžákem, osmdesát pater a asi stovka dalších vchodů. Pátá ulice byla převážně jedna dlouhá bytovka, která v sobě ukrývala několik obchodů, nemocnici, policejní stanici, školu, bazén a další věci důležité pro život lidí. Jednalo se skoro o takové město ve městě.
Balíček, pro který jsi šel měl být v sedmdesátém pátém patře, byt číslo 7564, kontakt byl někdo jménem Damian Kracznikow. Měl jsi mu dát čip s penězma a on tobě balíček se zbožím. Pak ses měl vrátit zpět do Lázní, kde na tebe čekal Samir ve své malé oáze na okraji města. Jednoduché jako facka, vždyť co by se mohlo posrat no ne?

Co se vlastně stalo

První větší mise Golfu nezačala úplně ideálně. Družstvo přišlo o svého poručíka a tak se ocitlo bez velení na neznámém území. Vitali a zbytek týmu nalezli v džungli nepřátelský tábor, který se posléze ukázal jako jakási podpůrná stanice pro dělostřeleckou jednotku, která Koloniální armádě způsobovala v dané oblasti velké nepříjemnosti. Jejich úkol byl jasný, najít tu jednotku a zlikvidovat ji.
Díky nálezu tábora se věci daly do pohybu. Seržant zavelel zaútočit na tábor. Útok zprvu probíhal pomalu, nenápadně a vypočítavě. Vojáci se vzájemně kryli, likvidovali nepřátele nenápadně, postupně. Díky tomu i narazili na poručíka průzkumné jednotky, která se před několika týdny v této oblasti ztratila. Od poručíka se dozvěděli, k čemu tábor slouží, což družstvu více než dost usnadnilo další postup. V táboře se totiž nacházeli taktické mapy s vyznačenými místy, kde by se kolona měla nacházet.

Poručík průzkumníků se rozhodl přidat k družstvu a vést ho, pro něj v cestě za pomstou. Jakmile byl tábor vyčištěn, vrátilo se družstvo zpět ke svým vozům, tentokrát již s přesnou lokací nepřátelské jednotky. Mnozí namítali, že by na jednotku měli poslat raketu z orbity, ale poručík měl jisté nevyřízené účty, což se nakonec ukázalo jako správný tah. Golf nalezl dělostřelce, udělal na ně nenápadný přepad s cílem zajmout velitele jednotky a při extrakci celého týmu pak navedl rakety z orbity, které dělostřelce zlikvidovali. Pro družstvo to byla úžasná podívaná, pro poručíka dostatečná satisfakce.

Po návratu na základnu a předání nepřátelského velitele, mělo družstvo nějaký čas na oddech. Vzhledem k zásluhám nového poručíka i jeho odhodlání bojovat, bylo mu umožněno zůstat s družstvem.
Asi po měsíci byl Golf vyslán na další misi, která měla pomoci válečné snaze Koloniální armády. Družstvo dostalo za úkol obsadit nepřátelskou základnu, která bránila v postupu pěších jednotek. Základna byla dobře opevněná, ale díky informacím, které zpravodajci získali od zajatého velitele, mělo družstvo o hodně jednodušší práci. I tak to nebyla procházka růžovou zahradou.
Základna byla velmi dobře bráněná, ale jen ve směru postupu Koloniální armády. Z opačného směru už tolik chráněná nebyla, tam Charliové spoléhali na přirozený val v podobě masivního útesu. Toho Golf využil a za hluboké noci se infiltroval do základny. Postup byl podobný jako u tábora před měsícem. Rychle, potichu a nenápadně. Inu, ne vždy jde ale vše podle plánu a tichý postup se nakonec proměnil ve zběsilou a nepřehlednou přestřelku, při které bylo několik mariňáků zraněno.
Základnu se nakonec podařilo obsadit, dokonce se podařilo odhalit i důležité dokumenty, které říkali něco o výkonném ředitely jedné velké korporace. Dle všeho to vypadalo, že se je snažili, nebo snaží zajmout. Když už si družstvo myslelo, že má vyhráno, dozvědělo se, že se na ně chystá velký protiútok. Naštěstí jim ale velení vyslalo na pomoc jednotku pěšáků, kteří dorazili na poslední chvíli. Základna byla ubráněna a velitelství se rozhodlo ji využít pro další postup.

Na další větší misi se družstvo Golf dostalo až po dlouhém půlroce. První měsíc po útoku na základnu byli oslabeni o tři vojáky, kteří byli během akce zraněni a dalších pět měsíců se věnovali hlavně průzkumu okolí a jeho čištění, zatímco armáda rozšiřovala základnu a připravovala ji na příjem většího množství mužů.

Poslední mise na Esperanze byla pro družstvo velmi náročná. Měli se dostat do ukryté výrobní a výzkumné základny, kde se měl nacházet VIP. Toho měli zachránit a během toho procesu měli základnu zlikvidovat. K tomu jim byla poskytnuta termonukleární bomba, která, po zhodnocení týmového pyrotechnika, by byla schopná vymazat celý Mount Everest i s nejbližším okolím.
Začátek mise probíhal poměrně lehce. Družstvo v krátkém čase lokalizovalo základnu, vyčistilo její okolí a deaktivovalo její obranu. Letectvo doručilo speciální zásilku a družstvo se pustilo do čištění vnitřní části základny. Pro to, aby měla bomba co největší účinek, bylo potřeba ji dopravit do co nejnižšího patra. Ani to nebylo bůh ví jak složité, obrana základny byla totiž minimální, povstalci si nejspíše neuvědomovali její význam. Během cesty do podzemí družstvo nalezlo VIP a extrahovalo do vyšších pater, kde s ním zůstali Grant a K-Pop, zatímco zbytek družstva pokračoval dál s bombou.

Při průchodu jednotlivými patry se před družstvem odkrývali stále hrůznější výjevy. Čím níže postupovali, tím více zjišťovali, co se zde dělo. Ano, výzkumná základna, ale výzkum probíhal na lidech, hlavně tedy na asiatech. Mnohým z družstva došlo, že nejspíše tohle byl samotný důvod války. Sophia si na poručíkovi vynutila chvíli času, aby mohla zkontrolovat lidi, kteří se zde nacházeli, což jí nakonec bylo dovoleno. Družstvo své nálezy dokonce zkusilo ohlásit, ale signál vysílaček nedokázal projít skrze masy kamene nad jejich hlavami.
Po zjištění doktorky se poručík rozhodl, že o tom nikomu neřeknou, uvědomoval si, co by to pro družstvo znamenalo.

Pokusy v základně

Dokončení mise proběhlo v relativním klidu. Družstvo sice muselo odolávat menšímu protiútoku, než dorazila extrakce, ale nikomu se nic nestalo a všichni v bezpečí opustili základnu, která se o půl hodiny později vypařila, a dokonce i planetu. Družstvo bylo totiž odvoláno z Esperanzi zpět na domovskou základnu na Marsu, kde mělo dojít k jejímu posílení a přezbrojení.


Po návratu na Mars bylo jednotce sděleno, že se jejich počty rozšíří na třicet tři mužů, včetně dvou pilotů a tří desátníků. Ze stávajícího družstva byl povýšen K-Pop do hodnosti desátníka.
Vše toto bylo součástí velké reformy, kterou Koloniální armáda plánovala již delší dobu. Všechny mariňácká družstva měla být posílena a rozšířena, přezbrojena a měli dostat vlastní loď, díky které by se zvýšilo jejich nasazení. Také měli projít rozšiřujícím výcvikem. Jednoduše řečeno, jejich už tak široký záběr misí měl být ještě rozšířen.
Celý tento proces u družstva Golf, nyní tedy jednotky Golf, trvalo rok. Než se seznámili s novými zbraněmi, secvičili se s novými členy, nacvičili nové postupy a pak samozřejmě poznali svůj nový domov, křižník třídy Titan. Asi kilometr a půl dlouhá, půl kilometru vysoká a půl kilometru široká loď, jež byla plně automatizovaná a vybavená vším, co by mohli při svých misích potřebovat. Jistě, Mars stále zůstávala jejich domovská základna, ale do budoucna se počítalo, že většinu času budou trávit právě na lodi.

Poté, co jednotka dokončila svůj rozšiřovací výcvik, byla vyslána na svou první misi. Lokalizace a záchrana VIP. K překvapení starého týmu se jednalo o stejné VIP, které zachraňovali před rokem na Esperanze. Menší mužík jménem Edward Heiss, výkonný ředitel výzkumné sekce Hoshiaki, která měla na starosti kybernetické implantáty. Dle dostupných informací se měl nacházet na nějaké vesmírné stanici, kterou dle všeho přepadli piráti. Když jednotka dorazila na místo ukázalo se, že informace nebyly úplně tak přesné. Stanici sice přepadli piráti, ale něco se asi zvrtlo a kdosi piráty pobil. Většina z nich byla rozsekaná na malé krvavé kousky.
Tehdy se jednotka Golf poprvé setkala s kyberpsychoušem. To proti čemu stáli byly dva muži s mnoha kybernetickými implantáty, kteří nevydrželi nápor a zešíleli. Po krátké bitce, při které Golf přišel o jednoho muže, se je podařilo zlikvidovat a najít VIP, které se skrývalo v bezpeční místnosti. Než se k němu ale jednotka dostala, zjistila, že stanice sloužila ke stejnému účelu jako ona základna na Esperanze. Znovu tedy vyvstala otázka, jestli s tím něco dělat, nebo jen splnit misi a vypadnout. A ač se nikomu nelíbilo co zjistili, nehledě na rozmrzelost ze ztráty parťáka, jednotka se nakonec rozhodla mlčet.

Asi o půl roku později byl Golf vyslán na další misi. Na malé, převážně kamenné planetě se přestala ozývat důlní kolonie. Poslední hlášení říkalo něco o nějaké neznámé hrozbě a pak se kolonie odmlčela úplně. Kolonie patřila pod správu Koloniální vlády a i přes to, že byla na dalekém okraji, byla poměrně důležitá pro další expanzi lidstva. Nebo to alespoň tvrdili v oficiální zprávě. Mimo jiné se na ní prý nalezly důležité nerostné suroviny a tudíž bylo nutné planetu zabezpečit. Úkol Golfu byl jasný, dostat se na planetu, zjistit jaké nebezpečí tam hrozí, pokud možno hrozbu eliminovat a planetu a hlavně kolonii zabezpečit. To, co se zprvu zdálo jako lehká mise, se později ukázalo jako noční můra.

Po příletu na planetu se jednotka nesetkala s žádným viditelným odporem. Kolonie, která se skládala z několika propojených budov a rozsáhlým podzemním systémem chodeb, byla na první pohled prázdná a opuštěná. První náznaky problémů byla roztrhaná a zkrvavená těla několika civilistů před budovou. Další náznaky byly poničená výbava v jedné z budov. A ta poslední byli ukrytí civilisté za pancéřovanými vraty a k smrti vyděšeni. Dle jejich slov na planetě řádí nějaký přízrak, duch, co trhá lidi na kusy. Mariňáci tomu samozřejmě nevěřili, ale kvůli opatrnosti vybudovali obranný perimetr.
Záznamy z kamer nic neukázali, snad jen člověka rozpadajícího se na dvě poloviny. Stejně tak ani jiné záznamy neukazovali nic neobvyklého. Tedy až na mrtvé těžaře. Zprvu se zdálo, jakoby někdo z těžařů zešílel a začal vraždit, ale dle slov předáka nikdo, krom mrtvých, nechyběl. Poručík se tedy rozhodl rozdělit jednotku a poslat civilisty na orbitu, kde měli zakotvenou svou loď. Pět vojáků a dvacet civilistů se mělo sebrat a stáhnout se. Bohužel k tomu nikdy nedošlo. Výsadkové čluny odmítaly nastartovat a ani po zverubné diagnostice nebyli vojáci schopni je nahodit. Poručík se tedy pokusil spojit s automatikou křižníku, ale k jeho nemilému zjištění, skrze hutnou atmosféru se nic nedostalo a anténa kolonie byla zničena.

Mariňáci tedy museli vymyslet jak se spojit se svou lodí. Mezitím se část z nich pustila do opravy výsadkových člunů, zatímco zbytek se staral o zabezpečení okolí. Zpočátku se vše zdálo v pořádku, ale jakmile přišla noc (a na této planetě byla hodně dlouhá), vše se začalo srát. Nejdříve zemřelo pár civilistů, pak i dva mariňáci. Hrozbu se stále nepodařilo identifikovat. Druhý den ráno byl klid, ale po předešlé noci se poručík rozhodl stáhnout se do jedné z budov a zesílit obranu. Následující večer byl však klid, stejně tak i večer poté. Poručík opět rozkázal pokračovat v předešlých činnostech, tentokrát ale s větší obezřetností a lepším zabezpečením. Když přišel večer, družstvo zaznamenalo porušení elektronické obrany, kterou vystavilo v okolí základny. Chvíli na to nastal krutý boj.
Až ráno bylo možno zjistit ztráty. A nebyly zrovna nejnižší. Z civilistů sice nikdo nezemřel, ale Golf přišel o jednoho pilota, druhý byl těžce raněn. Dále ztratili dva vojáky a další tři byli lehce zranění. Ovšem taky mohli zaznamenat menší úspěch. Konečně věděli proti čemu stojí. Podařilo se jim totiž dostat jednoho nepřítele, ze kterého se vyklubal člověk silně modifikovaný kybernetickými implantáty. Nohy se mu zužovali do špičky (neměl chodidla), z rukou mu vylézali břitvy (když byly venku, vypadali jako končetiny kudlanky), místo očí měl nějaký druh optiky, podél páteře se mu také táhl nějaký implantát a co bylo hlavní, dokázal se zneviditelnit. Nehledě na to, že ho sundal až Vitali svým plazmovým vrhačem (propálil mu díru do břicha o velikosti fotbalového míče).

Poručík po tomto “úspěchu” nařídil medikům a hlavně Sophii, aby jej pořádně prozkoumali a našli způsob, jak se jim dostat na kobylku. Pitva trvala dlouho. V první řadě, mrtvý měl pod kůži další tři vrstvy, přičemž ta první mu umožňovala se zneviditelnit, druhá mu zvyšovala odolnost a ta poslední mu poskytovala odolnost (či spíše imunitu) vůči elektrice. Ruce měl kompletně kybernetické, dali se složit do normální podoby. Čepele byly tak ostré, že dokázali projít kevlarovým kompletem, který mariňáci používají, jako máslem. Nohy pak byly uzpůsobeny pro rychlý pohyb, zatímco implantát v páteři byl propojený s míchou a dle všeho jim měl zrychlovat reflexy a vůbec je zrychlovat. Dále měl syntetické plíce, které mu umožňovali lépe okysličovat krev a dávali mu mnohem větší výdrž. Optika místo očí byla napojená na behaviorální čip v mozku a dle všeho mu umožňovala sledovat různé vlnové délky. Také měl v mozku implantovaný čip, který mu umožňoval přijímat radiosignály a zároveň komunikovat.
Většina původního družstva Golf si hned vzpomněla na VIP a jejich nebezpečné objevy, zatímco poručík dostal podezření, že se dostali do zkušební arény a oni jsou jen hračky na ozkoušení nových “zbraní”. V té chvíli ještě ani nevěděl, jakou má pravdu.

Abychom to zbytečně neprotahovali, po dalších ztrátách se Golf poučil a přišel na způsob jak s novým nepřítelem bojovat. Taky se jim konečně podařilo spojit se s lodí a nalézt místo, odkud kyberpunkeři přicházeli. Díky tomu na ně mohli z orbity poslat pár raket. Bohužel v té chvíli z Golfu zbylo už jen deset lidí. Poručík, Leon, Sophia, K-Pop, Rowler (nováček), Hellso, seržant, O’Lien (nováček, pilot), Grant a Quinisela. A pak pět civilistů. Hrozba byla sice zažehnána, ale jak poručík počítal, Koloniální armáda poslala čistící tým, se kterým se mariňáci a nyní i vyzbrojení civilisti, museli vypořádat. Ale to byla už sranda. Bohužel při té srandě zemřel Grant a poručík byl těžce raněn. Plus k tomu zemřeli tři z pěti civilistů.

Zbytku přeživších se nakonec podařilo dostat se do výsadkového člunu a pak i na křižník Golfu. Hned jak se tam dostali, O’Lien vyřadil maják lodi a s náhodným výběrem kurzu vyslal loď vstříc vesmíru.
Zbytek přeživších se dohodli, že se rozdělí, každý si půjde po svém, bude se skrývat a moc nevyčnívat. Museli to tak udělat, protože věděli, že po nich půjdou. Sice ne oficiálně, ale půjdou.
Když po půl roce z lodi vystoupil poslední člen Golfu, nastavil křižník na cestu do nejbližší hvězdy. Vyřadil omezovače a vše, co na lodi zůstalo shořelo v nekončícím žáru. Tak zmizely poslední stopy po existenci mariňácké jednotky Golf.