Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hoshi
Družina
| |||
 | Systematické vraždění Hluboký vesmír 2. paluba, pirátská loď Pozorně si prohlížím uspořádání lodi. Plánek sice nemáme, ale většina lodí je stavěna ve stejném duchu. Technické zázemí, ubikace, společenská oblast, velící středisko… Všechny tyto lokality mají většinou přednastavené umístěné, které se prostě nemění. Mění se pouze velikost lodi a uspořádání propojovacích chodeb. Všechny místnosti i chodby jsou naprosto pusté. Buď si právě nadělali do kalhot a čekají v jedné jediné místnosti a modlí se, že aspoň jednoho z nás dokážou sejmout, nebo už možná dostali všichni infarkt a my máme pro dnešek odpracováno. Rozhlédnu se po chodbě, jestli nezahlédnu kamerový systém. I když v našem případě je to vlastně jedno. Možná je pro nás dokonce výhoda, že nás vidí, protože strach je sakra dobrá zbraň. U výtahu zaberu druhý roh a zkontroluju schodiště vedoucí nahoru. Když ověřím nejbližší okolí, tak vystrčím hlavu trochu víc a podívám se směrem nahoru. Zaposlouchám se, kdyby se náhodou ozvali nějaké kroky. „Čisto…“ Nespouštím ale oči z hlídaného sektoru. „Zablokuj ho. Ať nás nemůžou obejít.“ Prohodím tiše směrem k Bejkovi, který jediný zůstal volný u výtahu. Potom už jen ukážu směrem nahoru. Velící můstek, řídící kokpity, cokoliv co má spojitost s řízením lodí vždycky bývá nahoře. Dole se často vyskytuje jen technické zázemí, nebo skladovací prostory. Na druhou stranu nám stejně nezbývá nic jiného než postupovat systematicky kupředu. A na směru tolik nezáleží. „Nahoru?“ Nadhodím otázku dalšího směru. | ||
| |||
 | Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír
| ||
| |||
 | Bum bum bum!!! Hluboký vesmír Paluba pirátské lodi "No právě. Občas prostě moc přemýšlíte..." Myslím, že tohle se mi později vrátí jako bumerang, ale nemohl jsme si to odpustit. Pro toho, kdo nikdy neviděl co udělá střelba v opravdu úzkém prostoru by tohle byl pohled na zvracení posledního, předposledního a předpředposledního jídla. Pro mě to bylo jako návrat domů. Tohle nás učili jako první. My jsme na tohle školení a tak to taky umíme velice efektivně přetavit do reality. Viděl jsem pohyb, tak jsem se neptal kdo je kdo a dvakrát jsem stiskl spoušť. Buch, buch a dva mraky broků dělají z už tak rozcupovaných těl ještě větší cupaninu. Oni neměli šanci. Neměli šanci ještě než jsme začali střílet, ale ještě jim to nedošlo. Těmhle už to ani nedojde. Pokud tady má zbytek posádky kamery, tak si právě nasral do trenek a tang. Teda do tang moc ne, přes ty to prostě přecedí, ale chápeme se... "Čtyři - jedna. Kdyby jsi ho zabila, tak už se nepokouší hýbat. On se pokusil. Tečka. Bohužel, ale máš pravdu, že máš lepší skóre, ale to je tím, že jsi měla šanci prvního výstřelu." Zašklebím se na Doc, ale nechávám jí ten pocit vítězství. Pokud bych měl počítat skóre tak jsem měl dva ze stíhaček a ta první loď, tam jsem taky mohl něco zabít. Takže reálně vedu nebo jsme vyrovnaní, ale tu radost jí teď nechám. Počkám, až budeme rekapitulovat u flašky po akci. Téčková křižovatka, která je nečekaně čistá. "Čistý." Ani jsem nečekal, že tam někdo bude. Ta posádka nebude mít tolik lidí a pokud si mysleli, že pět z nich nás zastaví, tak to něco o nich říká nebo to prostě byla jenom skupina, kterou rychle dokázali poskládat. Na cestu jsem pokrčil rameny, ale Doc to rozhodla za nás. Je to fuk. Stejně nemáme rozpis téhle lodi, tak nás ta cesta někam zavede. "Tak teda pravá. To je ta, kterou píšeš K-Pope." Rýpnu si a postavím se do čela naší malé skupinky. Budu postupovat opatrně podél zdi a uvidím, kam nás ta cesta zavede. | ||
| |||
| To jste nečekali co? Hluboký vesmír Paluba pirátské lodi Stojím za Leonem a zrovna přebíjím zbraň. „Je to jako sex? Vážně?“ Zavrtím hlavou a nechápavě se zasměju. „Tak jednoduchou posloupnost to má možná pro tebe. Ženská nad tím musí trochu víc přemýšlet.“ Ohradím se proti jeho dalšímu tvrzení. Hele, jako co si budeme. Chlapy to mají jednodušší. Ale ne. Proboha. Právě jsem zmasakrovala pět lidí a přitom se moje myšlenky točí kolem sexu. Asi už musím být vážně zkažená. Soustřeď se! Odlepím se od dveří sekundu po tom, co se K-Pop s Bejkem rozejdou na druhou stranu. Držím se v kontaktní blízkosti těch dvou, stále připravená okamžitě vystřelit. Začínám mít pocit, že každý krok lehce začvachtá. Nakrčím nos. Fuj. Zničím si tu boty. Jenom zavrtím hlavou nad tím, jak Bejk prožene broky škubající mrtvolou. „Víš, že se ti tohle nepočítá. Pořád vedu pět nula.“ Na tváři se mi objeví nepochopitelný úsměv plný uspokojení. „Mít lepší skóre než vy dva se mi snad ještě nikdy nepovedlo.“ Nervózně sleduju parťáky, když kontrolují chodbu. Čisto. Zhluboka vydechnu. Fajn. Tak pojďme pokračovat. Ať tu neztvrdneme celý den. „Pravá?“ Nadhodím do vzduchu. Ale ať už se rozhodnou jakkoliv, tak se zařadím instinktivně doprostřed sestavy. Ne, že bych se bála svištících kulek, ale ano cítím se lépe mezi dvěma brokovnicemi. Zvlášť když vím, že já je zašít dokážu perfektně, ale jak jsou po těch letech na tom oni dva… To odmítám testovat, i když jsem jim to vysvětlovala tisíckrát. Sleduji chodbu před námi a periferně kontroluju i záda, ač ty jsou kryté uzavírajícím členem našeho týmu. Jakmile narazíme na jakékoliv dveře, tak je postup prakticky pořád stejný. Dva kontrolují chodbu vpředu vzadu, třetí otvírá dveře a kontroluje stav za nimi. Případně dle potřeby do prostoru vysype část zásobníku. Vlastně naprosto rutinní záležitost. | ||
| |||
| Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír
| ||
| |||
| Jupíjájej píči! Hluboký vesmír paluba N652V K-Pop má u sebe i nějaké non-lethal věci, ale to mi přijde zbytečné. Jo možná by bylo fajn vyslechnout tady ty lidi proč na nás zaútočili, ale pokud to jsou piráti tak jim stejně dáme nalokat vakua. Sice už nejsme vojáci, ale pirát je jednou pirát. Kdyby jsme byli bezbranná loď, tak já s K-Popem jsme po zajetí mrtví a Doc taky, ta by si teda užila asi ještě nějaké to zacházení od pánské nebo dámské to bůh ví části pirátů. Takže kluci a holky nemají nárok na život. "Tak jdeme zaťukat." Vzal jsem si řezák a začal pozvolna krájet dveře na maličké kousíčky. No dobře, tak ne maličké, ale prostě jsem do nich dělal hezkou díru, aby jsme je mohli otevřít. Tenhle druh vstupu jsem nikdy neměl rád, protože trval dlouho a všichni na druhé straně věděli, že jdem. Což teda věděli i bez toho, když jsme zadokovali u nich, ale byla šance že jsou díky ztrátě senzorů slepí a hluší. "To je debilní přirovnání. Je to jak sex. To prostě nezapomeneš a má to celkem jednoduchou posloupnost. Kolo je divný." Kroutím hlavou zatímco odhrnuju dveře. Byl to šílený paradox. Právě se tři po zuby ozbrojení jedinci dobývají na loď plnou po zuby ozbrojených jedinců a my tu řešíme nějaká kola a sexy. Když jsem viděl ten omračovací granát, který letí na druhou stranu jen jsme se zašklebil. Vůbec jsem to borcům na druhé straně nezáviděl. Buch a otvíráme a pak začne peklo, když se rozštěká kvér od Doc. Myslím, že na druhé straně bude dobré krvavé bahno. Pustím dveře a chytím brokovnici. Rychle překontroluju jestli je v pohodě. "Vstupuju!" Zahlásím hned a s brokovnicí připravenou vstoupím do lodi pirátů. Pokud se tam cokoliv bude hýbat, tak to zastřelím. Neřeším, jestli to leží, plazí se to a nebo je to jen ruka co už nemá tělo. Pokud se to hýbe, tak se to hýbat nemá. | ||
| |||
| Přichází peklo Hluboký vesmír Paluba N652V Prohlédnu si oba svoje společníky kritickým pohledem. Brokovnice. Výbušniny. Spousta munice. Jako dvojčata. Ale jejich výbava má pro mě jednu nespornou výhodu. Po setkání protivníka s hlavněmi dvou brokovnic. Tam fakt nebude, co zachraňovat. I kdybych měla sebevětší nutkání zachraňovat cizí lidské životy, tak si to můžu plně odpustit a pak jít v klidu spát. Ve chvíli, kdy se K-Pop s Bejkem pustí do prořezávání dveří, tak zaujmu obranou pozici. Mírně se přikrčím. Nohy zakotvené v co nejpohodlnější stabilní pozici. Přepnu z jednotlivých střel na dávky. Sleduju škvíru mezi dveřmi. Jenom zkuste prostrčit hlavu skrz. Aspoň vyzkoušíme, jestli se mi nezhoršila muška. Ale nic. Ticho. Fajn. Svoji nejlepší chvíli, kdy nás aspoň zkusit trochu zastrašit, tak nějak promrhali vyčkáváním. Takže… Je řada na nás! Ucítím K-Popův pohled. Dlouze a pozvolna se nadechnu. Souhlasně kývnu. Prsty obemknu pevně zbraň. Pár sekundové cinkání, jak granát poskakuje po podlaze. A během pár sekund… Výbuch. Nadávky. Křik. Pro ně asi totální peklo. „Střílím!“ Oznámím mimoděk k parťákům a hned jak se mi dostane na mušku první motající se člověk, tak vystřelím. Samozřejmě je moje snaha eliminovat, co nejvíc cílů co budu vůbec za tuhle chvilku schopná. Primárně se soustředím na jedince, kteří vypadají nejvíc použitelně a kteří by mohli v blízké budoucnosti oplatit palbu. Netrvá to ale dlouho a udělám úkrok na stranu, abych se dostala do krytu dveří. Automaticky šáhnu do kapsy a vyměním zásobník. Přebiju. Opět odjistím zbraň. „Jo, jako jezdit na kole.“ Potvrdím předchozí K-Popova slova. Zkontroluju parťáky. Všechno ok. „Bylo jich tam pět. Nedokážu říct, kolik jich to rozdejchá." Počkám než se rozhodnou projít na druhou stranu a pak už je jen následuju. | ||
| |||
| Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír
| ||
| |||
| Krleš! Hluboký vesmír paluba N652V KABUM! Tak bych asi jednoduše zhodnotil to co se stalo. Samozřejmě jsem slyšel tu začínající odpověď, těch pánů a dam z té pirátské lodě, ale myslím, že jim to bylo hovno platný abych tak řekl. Možná i jako dvě hovna. Navíc ten borec v té stíhačce měl opravdu pech. Tomu jsem jeho úděl opravdu nezáviděl, protože ten nemohl nic dělat. Kdyby se mě nesnažil sestřelit, tak je mi ho i líto. Takhle? Ne. Prostě byl jenom další mastnej flek na plášti jejich hnusné lodě. Výčet co jim udělalo EMPčko byl nemalý a fungovalo přesně tak jak měl. "Jo sráči. Serete fakt nesprávný lidi." Zabručím si, když je dílo dokonáno. "Jasný, píšu si. Zahákovat jedny sráče." Počkám, až nás K-Pop navede na nějakou vhodnou polohu a uchytím nás vedle té pirátské lodě. S námi na trupu teď jen tak někam neodletí a pokud ano...Nás si sebou vzít nechcete. Když je vše zadokováno a já se můžu jít převlíct, tak jdu rovnou do zbrojnice. Stejně nechodím po lodi v ničem jiném než vojenských hadrech a funkčních věcech. Ve zbrojnici jsem na sebe naházel balistickou vestu, helmu a měl jsem problém. Prostě jsem nevěděl co si mám vzít za zbraň. Chtěl jsem opravdu hodně si vzít lehký kulomet, ale to je zbraň, která se na lodě moc nehodí. Takže moje oko padlo na automatickou brokovnici. Přece jenom jdeme čistit loď, která má úzké chodby a tak dál. K ní ještě pistoli, ke své nevoli i paralyzér. Přece potřebujeme někoho kdo to přežije, ač když mu ustřelím třeba ruku přežije taky...na co jsem to ještě...Kabooom! Vzal jsem si nějakou výbušninu, aby jsme měli když tak na přepážky. "Já jsem ready! To sakra ne Doc!" Nadšeně zavrním a těším se, až to rozjedeme. Budeme dělat to, k čemu jsme primárně vycvičení. Naloďování na cizí plavidla. | ||
| |||
| Hrr na ně! Hluboký vesmír paluba N652V „Čas vypršel.“ Poznamenám s ledovým klidem a od komunikační konzole se vrátím k senzorům a radaru. „Ve zkratce. Warpový pohon je KO. Podsvětelné motory zatím vyřazené, ale brzy naběhnou. Stejně tak tlumiče a další srandy. Hmmm… Umělá gravitace pořád nic. Nesnáším bitku bez gravitace.“ Shrnu svým parťákům stav nákladní lodi před námi. Pokud mají nějaké dodatečné otázky, tak je obratem zodpovím. A pak už za pomocí navigačním senzorů pomůžu K-Popovi se dostat k jejich lodi, co nejblíže, tak abychom nepřišli k sebemenší újmě. „Ti budou mít radost…“ Sundám si sluchátka z uší a vstanu z křesla ve chvíli, kdy už je naše loď stabilní. Cestou poplácám K-Popa po rameni. „Dobrá práce. Nepamatuju si, že bys uměl takhle pilotovat.“ Protáhnu se s úsměvem mezi křesly. „Potkáme se ve zbrojnici. Party může začít!“ Poklusem se dostanu do svojí kajuty a shodím ze sebe oblečení, které nahradím něčím víc funkčním. Ač vystřílet pirátskou loď v pyžamu, to by byla aspoň perfektní historka do hospody. Cestou ke zbrojnici si stáhnu vlasy do uhlazeného vojenského drdolu. Rozhlédnu se po malé zbrojnici. Je sice velmi malá, ale po střechu naplněná všemi možnými užitečnými věcičkami. Rychle přelétnu očima po zbraních a vybavení. Obratně se začnu oblíkat do vesty a další balistiky, kterou najdu. Stejné komplety nachystám i pro kluky. Vytáhnu i helmy. Teď už ale zbývá jen si vybrat zbraň. Poslední roky jsem se vždycky uspokojila pouze s obyčejnou pistolí, takže po ní hmátnu jako po první zbrani, kterou bleskově zkontroluju a strčím ji do pouzdra na opasek. Jako hlavní zbraň zvolím klasickou mariňáckou útočnou pušku. A k tomu zásobu nábojů, samozřejmě. Další srandy nechám spíše klukům, já se natáhnu pouze po nouzové lékárničce, přeci jen člověk nikdy neví. A zásoba stimulantů se vždycky hodí. „Tak jak to s vámi vypadá?“ Přebiju zbraň a hodím po nich zářivý úsměv. „Tohle se sakra nezapomíná.“ | ||