Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Hoshi
Družina
Postava Dr. Sophia Davis je offline, naposledy online byla 05. května 2024 21:16Dr. Sophia Davis
Postava Leon Vitali je offline, naposledy online byla 05. května 2024 22:17Leon Vitali
Postava Yoon Kin-Lu "K-Pop" je onlineYoon Kin-Lu "K-Pop"
| |||
 | Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír paluba N652V Následující dva dny byly takové odpočinkové. Doc spala a spala a spala. Šípková Růženka hadr. Nevím co dělala na té druhé lodi, ale podle všeho to vypadalo že tam nespala a dřela jako mezek. Nechal jsem jí spát a vlastně jsem se na ní ani nezlobil, že naše povídání nějak dál nepokračovalo. Když si uvědomím, že teď zvládne dva dny skoro spát, tak musela mít opravdu, ale opravdu dost. Já sám jsem nedělal nic velkého, více méně jsem si procházel nějaké manuály a strávil čas v trenažéru. Nerad bych vyšel z formy a serža na tuhle drobnost myslel. Předpokládám, že tady trénoval i on sám. Roky a roky drilu Vás připraví na okamžité vyskočení z postele. "Díky seržo!" Pošlu tiché poděkování a běžím do pilotní kabiny, kde už stihla být Doc přede mnou nějak záhadně. Šípková Růženka nabrala sílu a teď tu machruje. K-Pop nevypadal za řízením vůbec, ale vůbec spokojeně, takže jsem bez keců sedal na své místo operátora. "Rozkaz." Nasadím si rozhraní a snažím se zorientovat. Není to něco v čem bych běžně pracoval, ale podobá se to ovládání z vozidel, které jsem i řídil dříve. Nechám všechno naskočit a překontroluju si co vlastně máme v repertoáru. Z tohohle důvodu se jeví jako nerozum, že jsem se neseznámil s naší výzbrojí dříve, ale nepočítal jsem moc, že to bude potřeba. "Potřebuj zjistit odkud jde ten tažnej paprsek?!" Přepnul jsem se do módu, který mám v akci. Plné soustředění a to navíc v pozici, kterou plně neovládám. V tuhle chvíli jsem používal jen rotační kanóny a EM dělo, které jsem bral jako primární zbraň. Plazma bude žrát hodně energie a není to úplně věc, která se střílí po rychle letících cílech. Zaměřuju se vždycky na jeden a to ten nejbližší cíl. Nemá smysl dělit palbu, ale pěkně jednoho po druhém. Pokud by po nás stříleli rakety nebo tak, tak prim hrají ony. "Pokud nechceš umřít v pyžamu, tak si ho zesleč!" Houknu ještě na Doc, když mám nastavené koordináty pro střelbu a základní ovládání. | ||
| |||
 | Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír paluba N652V První probuzení ze svého kómatu si prakticky ani nepamatuju. Možná si tak matně vzpomínám, že jsem se odpotácela na záchod, na kterém jsem skoro zase usnula, a vrátila se do postele. Jak jsem se vůbec dostala do postele a kdy a v jaké fázi konverzace s Leonem to bylo. To možná radši nechci vědět, protože jestli jsem mu vytuhla v půlce intimního sbližování, tak na mě bude ještě pár dní vrčet. Další probuzení si už dokonce i pamatuju. Natlačila jsem do sebe nějaké K-Popovi instantní polívky, prohodila s nimi pár slov a zase odpadla do kómatu. A takhle to šlo dohromady asi dva dny. Ale vůbec si nebudu stěžovat. Spánek to byl klidný, bez rušivých snů. Vlastně jsem musela vypadat spíš jako mrtvola, a ne jako spící člověk. Z hlubokého spánku mě vytrhne rána, cuknutí, hlasité hučení a blikající červené světlo. V prvním okamžiku nemám tušení, jestli tohle je jen nějaká špatná noční můra, nebo se to opravdu děje. Ale ono je to vlastně úplně jedno. Téměř po čtyřech se vyškrábu z postele. Nohou odkopnu přikrývku, která se mi omotala kolem kotníku a doskáču do centrální místnosti. V posledních sekundách svého úprku se zastavím a vyhnu se díky tomu střetu s Bejkem, který už je taky na nohou. Ohlédnu se směrem k pilotní kajutě, odkud už se ozývají skoro až hysterické nadávky, a pak stočím pohled zpátky ke svému parťákovi. „Dobré ráno…“ Prohodím s lehkým úsměvem a rozběhnu se směrem ke K-Popovi a automaticky zasednu místo vedle něj. Bleskově si stáhnu vlasy do culíku, aby mi nepadali do očí, a natáhnu se pro sluchátka, která si nasadím. Rychle se pokusím zorientovat v navigačním systému lodi, do toho ještě poslouchat K-Popovi rozkazy a všechna ta blikající světýlka, co neznamenají vůbec nic dobrého. „Rozkaz, desátníku.“ Chvíli si hraju s rozlišením mapky a pak už naběhnou i odpovědi ze senzorů lodi. Na radaru se začnou objevovat naši nepřátelé. „Pět lodí. Bez identifikace. Aktuální lokace Hluboký Vesmír. Takže se vyskytujeme v té největší prdeli celého vesmíru.“ Strohou informaci doprovodím popisem aktuálního rozmístění lodí, ale to je tak všechno, co jsem jim schopná sdělit. Zbytek už jsou jen spekulace. „Jestli tohle jsou piráti, tak máme teda vážně strašnou smůlu.“ Spustím výpočty možných únikových cest, ale ty jsou bohužel ve většině případů podmíněny úspěšným vymaněním z vleku nebo jsou procentuálně rovné sebevraždě. Hodím po Vitalim významný pohled. „Tak je sejmi, odmítám umřít v pyžamu.“ Zadívám se na situaci před sebou a pak drbnu do K-Popa. „Povol tahu a stoč to dolů. Podletíme je. Za prvé ztratí vizuální kontakt, budou muset spoléhat na senzory. A za druhé, takhle loď je výkonnější, než vypadá. Třeba se nám povede je rozhodit, což znamená dostat se pryč z jejich vlivu.“ | ||
| |||
 | Přepadení v prázdnotě Hluboký vesmír
| ||
| |||
| Snad ještě něco vyjde? Loď Systém Orus "No je pravda, že když to podáš takhle, tak je to na pováženou. Hlavně ta hudba co poslouchá. Dokud je to šikmooký pop tak dobrý, ale slyšela jsi dead metal? Já už jo... Mozek mi sám od sebe chtěl vytéct ušima." Ještě teď se mi na to nechce vzpomínat. Bolí mě uši a víc a víc. "Hele s tím sexem to není pravda! Teda...možná...no. No dobře, ale! Ty jsi taky nebyla vyjímka!" Pokrčím rameny a vlastně tu poznámku schválím. Samozřejmě si neodpustím to malé rejpnutí, které musím taky. Jakože pěkně ať to padne komu padne. Doc to odmávne, ale i kdyby to K-Pop slyšel, tak se ho to nedotkne. Že je zasraná slečinka jsme všichni věděli, ale i zasrané slečinky jsou poměrně dobří zabijáci a umějí se o sebe postarat. Viz. to že do teď přežil. "To zní jako plán na kterej se zaslouží napít!" Odmávnu nadšeně plán, který tady předestřela Doc a jsem z něj nadšený. On je to i můj plán, moje myšlenky a moje pocity. Možná bych vsadil K-Popovo levé varle, že i jeho. Každý jsme měli možná svůj důvod a styl, kterým jsme se s těmi hajzli chtěli vyrovnat. Bylo těžké obsáhnout dva roky života a vyprávět o nich, ale zvládal jsem to a stejnými otázkami častoval i Doc. Zajímalo mě, jak na tom byla a co dělala. Ano, je to vedené i tím, že byla pro mě vždycky něco víc než jenom parťák. V každém případě z toho co jsem myslel, že bude nebude nic. To se tak stává když je někdo unavený a ztříská se pálenkou z baru z prdele na konci světa. Lépe jsem si Doc chytil, abych se spolu s ní mohl postavit. Jakože na nohy. Držel jsem jí pod zadkem a využil toho, že má o mě zaseklou hlavu a ruce kolem mě. "Nezhubla si to fakt ne holka." Jsem rád, že spí. Tohle by mi asi omlátila o hlavu a stejně by z toho všeho bylo prd. Odnést jí do ubikace nebyl takový problém, protože nemáme velkou loď, abych jí táhl desítky metrů. Opatrně jsem položil Doc do postele a přikryl jí. Nějaké zesvlékání jsem neřešil. Mohla by dostat reflex a já po držce. Takže jsem jí přikryl a odešel z kajuty do svojí. Měl jsem tam...ještě nějakou práci. | ||
| |||
| Příště to vyjde! Loď Systém Orus „Počkej, počkej. Ty se mě snažíš přesvědčit o tom, že u K-Popa bys nemusel řešit ženské problémy?“ Musím se rozesmát. Ano, dobře. Trenky si možná mění méně často než ženská, ale to je možná tak jediná věc. „A co třeba hudba, kterou poslouchá. Takový ten divno anime šikmooký pop.“ Začnu počítat na prstech všechny rysy, kterými by K-Pop splňoval ženskou stránku. „Jo nebo. Ty jeho nálady. Ženský je mají standardně jen jednou za měsíc. U něho to bylo více než často. Většinou teda, když měl nedostatek sexu. Ale to jste byli nesnesitelní úplně všichni.“ Začínám si čím dál víc uvědomovat, jak jsem jednotlivé členy jednotky měla nakoukané. Dokázala jsem už podle prvního pohledu a stylu chůze odhadnout, co se jim honí hlavou a jestli je náhodou něco nesere víc, než je zdravé. „Dobře, pomádu už jsi zmínil. Takže co dál…“ Nakonec nad tím mávnu rukou. Chudák K-Pop. Snad celý tenhle rozhovor neslyšel. „Občas jsem přemýšlela, jestli nebylo lepší zůstat dohromady. Třeba by nás sejmuli rychleji, ale… Aspoň bychom nemuseli umírat sami, někde v kanále jako kus hadru.“ Zadívám se na strop lodi, když se nad touhle filozofickou myšlenkou zamyslím. „Kurva. Golf byl jako rodina. Jo je to klišé. Ale upřímně. Koho jiného jsme měli. Sami sebe a pak pár náhodně sbalených koček v baru.“ Naposledy si loknu z flašky a pak ji už definitivně předám Bejkovi. „A proto, všem těm korporátním děvkám z Hoshi ustřelím osobně prdel! A pak celý ten případ nelegálních, neetických pseudovědeckých lékařských pokusů rozmáznu ve všech bulvárech, zpravodajstvích a dalších komunikačních portálech po celý galaxii. Protože ti doktoři by si zasloužili popravit taky." Zakončím svoji myšlenku, která mě sžírá už od začátku našeho nedobrovolného exilu. Ještě nějakou dobu Leona zaměstnávám otázkami na jeho život poslední dva roky. Zároveň ze mě vypadne ještě pár zábavných příhod. Ale kadence otázek a odpovědí se u mě začíná výrazně zpomalovat, až přejdu jen do tichého kývaní hlavou a mumlání. Sem tam se ještě ozve mezi nádechy, něco ve stylu ehmm, doprovázené krátkým přitakáním. Pak už to přejde jen k tichému spokojenému vrnění. Zároveň vnímám napjatost Bejkova těla. Přesně vím, co bychom si oba dva přáli. Můj unavený mozek mi jednotlivé obrazy ukazuje více než věrohodně, ale bohužel moje fyzická ani psychická kondice není natolik v cajku, aby byla schopná cokoliv oplácet. Tělo v Leonově náručí ztěžkne. Hlava si našla svoje nejoblíbenější nejpohodlnější místo. Ruce ledabyle obtočené kolem krku parťáka, kdy palec pravé ruky ještě setrvačností přejíždí po zadní straně Bejkova krku. Jen mysl už je pryč. Konečně. Po necelých dvou dnech usínám. S pocitem, že tentokrát nemusím hlídat každý roh. S příjemným pocitem, že usínám v náručí člověka, kterému důvěřuju. A že tu jsou dokonce dva borci, o kterých vím, že mi tu prdel zachrání za každých okolností. Ještě chvíli vnímám, teplý dotek Leona na svých zádech. Ale pak už přichází tvrdý spánek. Už tomu jen chybí, abych začala hlasitě chrápat. | ||
| |||
| Uvítací party Loď Systém Orus Když se mi Doc sklouzne do klína, tak si vybavím nějaké jiné chvilky a jiný čas, ale jsem rád, že mám tu důvěrně známou váhu zase v klíně. Chytím jí kolem pasu, aby kdyby náhodou měla potřebu padat nebo sklouznout jsem jí zachytil. "Tak hlavně Ti to v nich sekne. Se nedivím, že Ti to chybělo." Moc jsem Doc v takovém úboru neviděl, protože naše uniforma je svatá, ale když se takhle šmrncnula tak to stálo za to. Holky holt mají v uniformě málo příležitostí se parádit. Nám chlapům až na pár vyjímek je to absolutně jedno. "Tak nejsem debil. Pořád vím, že jsi mariňák a víš jak dávat rány." Sice jsou to rány holčičí, ale i tak bolí. Navíc nejsem si jistej, jestli by se omezila jenom na tvář. reálně bych dostal pár dalších ran a to by vůbec nebylo dobrý. Doktoři znají na těle místa, která opravdu bolí a nemusíte vynakládat ani velkou sílu. Na Doc asi už působí alkohol nebo nevím. Rozhodně jí to rozvazuje a po té puse se mi začíná celkem blbě sedět. "Tak zase kdybych si vybral K-Popa, tak nemusím řešit takové ty ženské problémy furt. Jaké šaty, jaký make-up a podobně. Ten si vezme jedny posraný trenky, za tři dny je obrátí a je to vyřešený. Ale je zase pravda, že pomády na vlasy spotřebuje za celý pluk. No a s tou holkou...aspoň víš, že kdyby jsme Tě jako chlapi nasrali, tak se můžeš podívat na druhém břehu jak se říká." Usměju se a taky si přihnu z lahve. Na mě ten alkohol zase takový vliv nemá. Poslední dobou chlastám totiž celkem dost a hlavně mám dost spánku a podobných kratochvílí. "Jo zhruba přesně takové jsme měli myšlenkové pochody. Souhlas, že to bylo kurevsky jednoduchý, ale zase serža udělal dost práce a bez té jeho hračky by jsme taky věděli hovno. Takže si zase ten kýbl sraček na hlavu tolik nelej. Byla to souhra všech možných okolností." Konejším ten zpytovací tón, který Doc nasadí. Jakože má svým způsobem pravdu, ale my se všichni známe a můžeme i tušit kam nás srdce táhnou. No a korporace má zase miliardy na účtech a podplacené zmrdy všude. Si nevyberem. Možná kdyby jsme zůstali všichni pokupě, tak jsme těm zmrdům dávali na prdel a přežili by jsme...Jo namlouvám si to hezky... "Teď dostaneš pojeb maximálně od K-Popa, kterého pak pošleš do prdele předpokládám." Přitisknu si Doc k sobě a nasávám vůni z vlasů. No teda spíše smrad našeho prefabrikovaného sprcháče. Tady šlo spíše o ty vlasy jak tu vůni a jejich majitelku. Rukama jsem jí přejížděl po zádech a co se týče toho posezení...To už musela i Doc cítit, že se jí něco tlačí na zadek. Jakože pardon, ale nejsem ze železa a tohle se nedá vydržet dlouho. | ||
| |||
| Uvítací party Loď Systém Orus Jak se zaposlouchám do Leonových odpovědí, tak sklouznu z opěradla křesla zadkem jemu do klína a pohodlně se uvelebím, abych na něj dobře viděla. Zároveň to budeme mít oba kousíček k flašce alkoholu, takže si ji pořád nemusíme podávat přes půl místnosti jako dva pitomci. „Asi chápu, co tím myslíš. Ale. Mě vlastně civil vůbec nevadí. Občas mi ty krátké šaty, podpatky a rozpuštěné vlasy prostě chyběly.“ Spokojeně se zasním nad vzpomínkami, kdy se můj celý život netočil jen kolem mariňáků. „Jo a makeup. Ten už jsem taky neviděla sto let. Asi už ani nevím, jak se ty věci používají.“ Pobaveně se pousměju. „I když… Kdyby to aspoň byl plnohodnotný civil. Kdy za každým rohem se nemusíš otáček a čekat, že tam bude stát někdo, kdo ti chce vystřelit mozek z hlavy.“ No nic. Nebudu si stěžovat. Takový je život. Jakmile se začne Vitali bránit, tak se zamračím ještě o trochu víc, ale pak jen zavrtím hlavou. „Máš štěstí, že víš, kdy brzdit. Možná nemám takovou páru jako ty, ale facka ode mě docela bolí.“ S lehkým úsměvem doprovodím závěr spíše hranou výhružkou, než že bych to myslela vážně. Takovéhle drobnosti mě opravdu nenaštvou. Dlouze si přihnu z flašky. Spánkový deficit se sice díky zvýšené hladiny adrenalinu, endorfinů a alkoholu v krvi přestal ozývat, ale to neznamená, že tu není. Alkohol tedy na mě začíná mít vliv poněkud rychleji, než bych si přála, ale tak aspoň mě to vypne, to taky není úplně na škodu. „Tak kdo to umí líp s holkama, to bych se klidně hádala.“ Možná až trochu přidrzle se usměju. Je ale pravda, že pro většinovou dívčí populaci musí být K-Pop naprosto neodolatelný. Ještě že nejsem většinová dívčí populace. „Už dlouho jsem neslyšela, tak osobitý a upřímný kompliment.“ Sladce se uculím a využiju chvíle, kdy si přebírám flašku a vtisknu svému společníkovi krátkou ale vcelku už provokativní pusu. Opět se s úsměvem odtáhnu. „Když nad tím tak přemýšlím, tak kdybys mi řekl, že by sis radši vybral K-Popa, tak bys u mě asi skončil.“ Zasměju se a zavrtím hlavou. „Ale souhlasím, měla dobrý vkus. Až na to, že se poněkud spletla v mé orientaci. Ale bylo to roztomilé. U chlapů jsem zvyklá, ale ženská mi na zadek zase tak často nekouká.“ „Ale když se vrátím k posledním událostem. Takže jestli to všechno chápu dobře, tak tebe nejdřív omylem našel K-Pop, pak jste zjistili, že jsme všichni pod drnem, až tedy na mě, a dostali jste geniální nápad mě najít. K mému objevení vám stačilo pouze doletět na moji poslední lokaci a zjistit si poslední loď a kam letí. A tady si vyjet seznam posádky.“ Popíšu zkratkovitě všechno, co vedlo k našemu znovushledání. „Ty vole. Asi fakt stárnu. Myslela jsem, že vypátrat mě není až takhle zasraně jednoduchý.“ Dlouze zívnu. Zavrtím se v Leonově klíně, abych si našla ještě lepší a pohodlnější pozici. Následně už jen automaticky položím hlavu mezi jeho rameno a hrudník. „Ale je fajn být zase zpátky, to nebudu zapírat.“ Zavřu spokojeně oči. „Navíc se po tobě můžu beztrestně válet a nedostanu zase hodinovou přednášku od seržanta…“ | ||
| |||
| Uvítací party Loď Orus Salvage, systém Orus "Já občas zapomenu, že jsi taky doktor a máš tam tyhle zásady. Ty mě nelimitujou no..." Pokrčím rameny, ale Doc chápu. Pod tou krustou mariňáka má svoje zásady, které do ní natlačili na škole. Což je moje výhoda v tom, že já žádné velké školy nemám. Já mám jenom mariňáckou "přípravku". Tam věci jako soucit, morálka a tak nejdou moc dohromady. Holt každý jsme měli tu svou cestu a proto jsme se tak hezky v jednotce doplňovali. Nebyli jsme jen sestava stejných dílků, ale byli jsme dost variabilní. "Já nevím jestli já jsem se nějak dobře adaptoval. Pro mě ta práce co jsem dělal ať ta nebo ta byla fajn, ale pořád mi něco chybělo. Ta posraná armáda se mi dostala pod kůži víc než bych čekal. Možná kdybych mohl dělat víc u nějakých soukromých kontraktorů a dělat tu vojančinu, tak možná. Takhle jsem to cítil furt jenom napůl..." Tohle pro mě bylo takové blbé téma. Fakt nedokážu říct co a jak. Civil mi furt neseděl. Ta armáda měla něco do sebe ať chcete nebo ne. Za odcházejícím K-Popem jen vrtím hlavou. "Upřímně nemám páru, že by se mu stalo něco tak divnějšího než nám dvěma nebo zbytku, takže sázím na variantu A." Upřímně se zazubím a v hlavě vím, že bych se rozhodně ničemu takovému nebránil, ač nevím jestli ty následující věty něco takového nezabily. "Hej hej madam!! Dělám si prdel, nemusíte vyskakovat jak seržant, když jsem ve skříňce neměl oblečení srovnané do komínku!" Měl bych teda ještě i jiné přirovnání, zahrnující vagínu, písek a tak dále, ale to si moc neodvažuju teď používat. Je celkem fuk, že jste dvou metrový bouchač, vážící přes metrák s hromadou svalů a Doc je Doc, ale jsou věci na co fakt koule nemám. Tohle je jedna z nich. Zakroutím hlavou. "Kdybych chtěl, tak to mohl být můj zářez, ale ten asijskej vůl to s lidma, potažmo holkama umí líp jak já. Proto jsem ho poslal k přepážce a já hledal v počítači. Tam jsme samozřejmě našel hovno, protože těm taky rozumím jak koza motoru. Každopádně pak to prozpěvování mě sere víc. Co se týče toho baru, tak ty se divíš? Já když se podívám na Vás dva, tak bych vždycky radši balil tebe než jeho. Ta holka měla sakra dobrej vkus!" Usměju se na Doc a vezmu si flašku. Tohle musím zapít, brousím tu po tenkém ledě a to je lepší dělat s trochou alkoholu. | ||
| |||
| Uvítací party Loď Orus Salvage, systém Orus Lehce tázavě se podívám na Leona, když sděluje svoje poznatky a zkušenosti z arénových zápasů. „No... Pořád mám nějakou doktorskou morálku a čest, takže úplně bych asi nedokázala žít se svědomím, že dobrovolně mrzačím samu sebe a ostatní… Jasně, hodněkrát jsem někoho skopala do kuličky, ale vždycky mi k tomu dotyční dali sakra důvod.“ Ano, pro většinu vojáků naprosto nepochopitelný úkaz. Mariňák, který není psychopat a nevyžívá se ve fyzické bolesti a sprchách krve. Bože lidi. Sakra, vždyť jsem doktor. Doktoři lidi dávají do kupy, ne naopak. Většinou. Ano, naučila jsem se odpoutat od morálky natolik, že opravdu neoplakávám ty na druhé straně a při střílení se mi taky neklepou ruce. Ale rozhodně se nedá říct, že se mi tato činnost líbí. „To jo.“ Kývnu souhlasně na poznatek ohledně undergroundu. „Ale na druhou stranu, jsem si tam našla spoustu kontaktů, které mi dokázali zachránit prdel a dostat mě pryč. Za prachy samozřejmě. Ale diskrétně. Navíc když někomu zachráníš život, tak ti je podvědomě vděčný, takže nemá potřebu tě udat hned prvnímu kolemjdoucímu.“ Lehnu si znovu na záda a zadívám se na strop lodi. „Vlastně si říkám, že jsme se docela dobře a rychle adaptovali na nové prostředí.“ natočím hlavu na bok a zadívám se na K-Popa, který s koktavou výmluvou zmizí v kokpitu. Pomalu vstanu a zadívám se za ním a pak přenesu pohled na Bejka. „Tak buď se bojí, že se tu na sebe během následujících pár minut vrhneme… Nebo se mu muselo stát něco hrozně špatného a radši utekl před případnými otázkami…“ Zanalyzuju celou situaci. „Asi nevíš, kde je pravda co?“ Hodím naštvaný výraz na Vitaliho, když začne rozebírat, jak hluboko byla ta zbraň zaražená. „Není to jedno? Nebo to snad chceš vyzkoušet?“ Drobně zavrčím. „A ano, jestli se chceš zeptat. Tak jsme u toho oba dva byli nahatí. Takže jsem sice neměla zakrvácené oblečení, ale musela jsem se jít znovu osprchovat. S mrtvolou v pokoji vedle. Romantika.“ Pak ale rukou naznačím, že na další otázky ohledně mých milostných eskapád už odpovídat prostě nebudu. Nebo minimálně ne dneska. Rozesměju se, když Leon začne znechuceně popisovat, jak K-Pop před několika dny sbalil nějakou buchtu. „Vážně tě sralo nejvíc to falešné prozpěvování, nebo to, že ten zářez nebyl tvůj, hmmm?“ Sednu si na opěradlo jeho křesla. „I když to zpívání bylo vždycky děsně otravný. Možná víc než jeho až přehnaně realistické popisy, co s kým kde a jak dělal.“ Zavrtím pobaveně hlavou. „Do teď mám v živé paměti, jak mě zatáhl do nějakých karaoke barů. Prý chlapy v doprovodu kamarádky vypadají důvěryhodněji a snadněji někoho uloví. Nakonec to dopadlo tak, že ta holka se snažila sbalit mě a ne jeho.“ | ||
| |||
| Uvítací party Loď Orus Salvage, systém Orus "To je pravda. Stejně jako já si na to musím stěžovat." Zaksichtím se zpátky na Doc. Její prohlédnutí ignoruju, protože jsme si na ně tak nějak zvyknul a hlavně můžu si jí skenovat zpátky. Já teda obecně nemám výmluvu na to, že jsem doktor a můžu si všechny prohlížet. Já jsem prostě chlap a čumím na hezkou ženskou. Každej máme svoje výmluvy nebo nevýmluvy. Jediné co máme společné je ta fantazie, která si odplula a dělá si nějaké svoje věci. "No jo, ale tak to nesmíš zápasit s chlapama. U nás se v kleci ještě pořádaly i zápasy ženských. Podle toho co jsem viděl, by jsi měla tak stokilometrový náskok, ale občas tam byly dobré kusy. Rozhodně by ses tam nenudila." Pokrčím rameny nad tou myšlenkou, protože některé z holek byly fakt takové, že by stály za to s nima poměřit sílu. Samozřejmě to bylo jenom mizivé procento, ale bylo. O tom, že jsem s jednou strávil pár velmi žhavých nocí během turnaje šampionů nechám stranou. Z toho co Doc říkala, tak její život byl rozhodně klidnější než ten můj. Já furt musel někoho mlátit nebo po sobě nechat střílet, zatímco ona si v klidu pracovala a dělala jiné štastné alkoholem. Je fakt, že to uměla opravdu dobře a na mnoha misích nám to udělalo hezké večery. "Tak underground je vděčné prostředí pro nás všechny. Doktory, bouchače, střelce, demolitionmay a podobné píčuse vždycky někdo hledá. Ale taky tam mají korporáti svoje lidi no." V tuhle chvíli odešel asi zhruba K-Pop s tím, že nás odveze z téhle planety. Takže nás nechá samotné. No musím říct, že takhle to vypadá že necche probírat svojí minulost. "Jakože až po rukojeť nebo až po zápěstí? To je dost rozdíl v tom, jak moc mu tam tu pistoli zarazíš! Každopádně ano to se nedělá. Támhle ten co teď odešel má poslední zářez pár dní zpátky, protože sbalil jednu slečnu za přepážkou aby zjistil kam letí Tvoje loď. Pak se vrátil a velice explicitně mi popisoval co všechno, jak hlasitě a jak vlhce spolu dělali a víš co je nejhorší? Absolutně falešně si prozpěvoval, což bylo to nejhorší." Oklepu se, jako by to byla ta nejpříšernější věc co se mi stala. Jo a taky byla. | ||