Uvítací party
Loď
Orus Salvage, systém Orus

„Kdybych si nestěžovala, tak by sis myslel, že jsem nemocná.“ Sladce se uculím a prohlédnu si oba dva své parťáky.
Navíc stěžování si už tak nějak k něžnému pohlaví patří a přeci je nemůžu ochudit o to, aby si mohli mezi sebou říkat, no jo typická ženská. Ale jak za mě pak budou rádi, až jim tady umíchám něco výživnějšího než čínské nudle. Jen chraň bůh ať to nejsou takové ty nechutné vojenské proteiňáky, které v sobě sice skrývaly všechny podstatné živiny a minerály, ale chutnalo to jako několikrát natrávené bahno. A ještě jsem musela dělat hrdinu, že to přeci zas tak hnusné není.

Zvednu se na rukou, abych na Bejka lépe viděla a nebyla na polopohovce tak rozkydnutá. Netrestejte mě. Vždycky jsem se na něj ráda dívala, když byla příležitost. Sice by to chtělo odložit ještě pár svršků, ale tak nesmím být náročná. Jak by řekl Bejk, typická ženská pořád nespokojená.
A víte, co bývalo nejlepší? Všichni ostatní moje skenovací pohledy, mírný úsměv a nahnutou hlavu často považovali pouze za medicínský zájem, jelikož co si budeme, podobné a tentokrát čistě lékařské prohlídky, jsem věnovávala všem bez výjimky. A mě přitom jela představivost na plné obrátky a duševno bylo naprosto spokojeně odpluté někam do dálky.

„Tak mlátit lidi, to je vždycky zábava. Ty si užiješ, a ještě za to dostaneš zaplaceno. Taky jsem nad tím přemýšlela, ale ehm no holka, co dokáže do kuličky skopat většinu chlapů, to by se asi docela rozkřiklo, takže bohužel.“
Ušklíbnu se, když Leon svůj příběh zakončím slovem. Normálka. Ano. Tohle je prostě normálka v našem životě.
„Co já. Ze začátku jsem zkoušela se upíchnout na překladištích, skladech a takových divnomístech. Ale nakonec to dopadlo tak, že jsem využila všech svých mariňáckých superschopností udělat z hnusného alkoholu vcelku dobrý alkohol a začala pracovat jako barmanka.“ U toho si slušně přihnu z lahve. „A můžu říct, že jsem byla vcelku oblíbená. Hezká zachovalá ženská, která umí načepovat pivo a když se něco posere, tak zpacifikuje celou hospodu. Neber mě.“
Musím se nad tím popisem sama zasmát. Ano, byla jsem ideální zaměstnankyní do třetích cenových. A platívali docela dobře.
„Jenže jak jsi správně poznamenal, jako ženská jsem stále nespokojená, takže jsem se vrátila k doktořině na půl úvazek. Underground je vděčné prostředí pro doktora. Až na to, že korporáti měli pak mnohem snazší způsob, jak mě najít.“

Tázavě zvednu obočí, když Bejk poslední otázku položí, jako bych měla nějaký stabilní vztah. „Hele klid, myslíš, že se mnou by nějaký chlap kromě vás vydržel?“ Vyprsknu smíchy. „Ne, bylo to prostší, než to vypadá. Děvka jsem nikdy nebyla ale jeptiška taky ne. To asi víme. Takže při jedné šichtě v baru jsem se prostě seznámila s týpkem. Vcelku v poho. Mohl z toho být hezký večer. A vlastně i byl. Jenom vám poradím, pokud nechcete mariňačku nasrat, tak po kvalitním pohlavním styku na ní vážně nechcete vytáhnout bouchačku. Mohla by vám ji narvat do prdele. Což jsem tedy i úspěšně udělala.“

Zpátky na lodi
Kantýna → Plavidlo
Orus Salvage, systém Orus

Když mě Doc skenuje pohledem, tak se ještě vypnu, aby měla pořádný pohled a neuniklo jí vůbec nic z toho jak vypadám. Jo byla to kravina, stejně mě zná v těžké výstroji, v tomhle oblečení i nahýho, ale tak kohout se naparuje rád.

"V trenkách nosím obušek! Nůž zásadně mezi půlkama, líp se tak drží! Raketomet se nevešel pod tričko bohužel."

Smutně sklopím hlavu, protože raketomet opravdu nešel vzít a pokud se nepletu, tak ve zbrojnici ani není. Navíc je to sráč co jde blbě používat v uzavřených prostorách a reálně bych tím způsobil velké bum na stanici. Což můžu udělat snáz s cihličkou plastické trhaviny. Každopádně myslím, že sem se Doc v myšlenkách dostat nechtěla, ale já si nemůžu pomoct. Myslím v takovýchto kruzích. Každopádně před odchodem se podívám na Doc, která kupuje dvě lahve podle nápisu vodky a jen zvednu ruce v obranném gestu.

"Já nic neříkám, ale to si myslíš že nemáme zásoby?"

"Jsme kurva mariňáci!"

To už dodám jenom v duchu, protože to bych tu asi neměl moc rozhlašovat. Takže si to nechám pro sebe a pryč odsud. Pro mě je to loď jako loď. Prostě sorry, ale tyhle vesmírný křápy pro mě nikdy nebudou mít to kouzlo jako pro jiné lidi. Jo dejte mi hezký tank nebo buginu a popovídáme si, ale tohle? To fakt ne prostě.

"Lítá? Lítá. Tak ticho. Vidíš K-Pope? Zase ženská prostě..."

Teatrálně rozhodím rukama a kroutím hlavou nad komentářem k naší lodi. Dejte ženský cokoliv a stejně to pro ní nebude dost dobrý, aby s tím neměla nějakej problém. Prostě klasika. Natočím hlavu a sleduju nahá záda, která odchází do sprchy a budí to ve mě příjemné pocity a vzpomínky. No tak tohle bude ještě těžkej den tímhle způsobem. Sám se rozkydnu ve společenské místnosti lodi, což je takový minikrcáleček, ale je tam a čekám na tu poradu, teda spíš týmovou ožíračku sázím. Když se Doc vyvalila konečně po době delší než krátké z koupelny, tak by v ní nikdo bývalého mariňáka nehledal. Což je u ženské celkem jednoduché. Ač nějaké jizvy co má po těle by jí možná identifikovat mohly.

"U mě nic. Já jsem si spokojeně hlídal VIPčka, bojoval v aréně, dělal nájemnýho bouchače. Nebavilo mě ani jedno. Teda ta aréna byla celkem fajn. Mlátíš lidi, platí Ti za to a maj Tě za to rádi! Splněnej sen, ale musel jsem pryč. Byl jsem už moc známej. Pak si jdu pro obyčejnej balíček a potkám tam tohle šikmooký hovado a už zdrhám s korporáty za prdelí...Normálka. Co Ty? Podle toho co jsi říkala, tak jsi měla nějakýho kluka, ale byl to korporát nebo cože?"

Dobré i špatné vzpomínky
Kantýna → Plavidlo
Orus Salvage, systém Orus

Změřím si Leona pohledem. Hezky pomalu od vrchu dolů a zase zpátky, nevynechám ani milimetr a skenuju, kde všude si nastrkal zbraně. Vlastně navenek to spíš vypadá, že se skousnutým rtem hodnotím, jestli mi za tu snahu ten chlap vůbec stojí a podpořím to ještě tím, že u toho důležitě kroutím hlavou a vždy se o chvilku déle zdržím na Vitaliho nejlepších partiích.
„Kdyby sis mohl strčit kudlu i do trenek, tak bys to udělal.“ Zhodnotím závěrem. „Chybí ti skoro už jen raketomet.“ Věnuji mu úsměv, ale pak už si hodím krosnu se svými věcmi na záda a vytáhnu z kapsy několik bankovek.
Opřu se o bar a pohledem vyhledám obsluhu. Položím bankovky na pultík a sladce se usměju na přicházejícího mladíka.
„Ještě k tomu jednu lahev vodky…“ Ohlédnu se na K-Popa s Bejkem a vrátím pohled na obsluhu. „Ne, víte co, rovnou dvě. Díky.“
Převezmu si cenný materiál a strčím obě lahve do batohu. Ucítím na sobě pohledy obou mých parťáků.
„Hele, vůbec si mě takhle neprohlížejte. Dezinfekce je vždycky potřeba. Jako byste to ode mě neznali nazpaměť.“

Následuju oba dva zpátky k dokům a k seržantově lodi. Pár krát mi tahle lodička sloužila jako levný taxík někam do bezpečí, takže to není pro mě žádná novinka. Vlastně mi vykouzlí úsměv na rtech. Bylo to něco, co nás spokojovalo aspoň částečně s minulostí a zároveň to nebyly jenom ty vzpomínky na hovno. Vlastně jsme se tady vždycky dobře se Seržou sťali.
„Páni. Ta loď vypadá snad ještě hůř než předtím. Cos s ní provedl? Proletěl hejnem meteoritů?“
Zavrtím hlavou a nastoupím do lodi. Po paměti dojdu až do společenky, kde shodím ze zad batoh. Dlouze zívnu.
„Omluvte mě pánové, mizím do sprchy.“ Košili odhodím na křeslo a cestou ke koupelně už shazuju i tílko. To že tam stojí i moji dva parťáci mi je úplně jedno. Oba dva mě viděli v horších situacích, než je spodní prádlo. „Týmová porada bude muset počkat.“
Zabouchnu za sebou dveře od koupelny a spokojeně se pustím do sprchování. Nijak s tím nespěchám. Tentokrát mě těší myšlenka, že mám za prdelí dozor, díky kterému můžu opravdu myslet jen na horkou vodu s mýdlem a nemusím u toho pořád řešit okolí a bezpečnost.
Jako nový člověk vyjdu z koupelny. Funkční téměř až vojenské oblečení je vyměněno za pohodlné volné triko s kraťasy. Mokré vlasy nechám volně rozpuštěné.
Svalím se ztěžka na něco připomínající pohovku a z boku batohu vytáhnu lahev. Decentně si loknu a nabídnu jim.
„Takže co je nového, od té doby co jsme se neviděli?“ Nadhodím obyčejnou otázku do placu. „Nějaká nová kočka na obzoru?“ Hodím pohledem po K-Popovi. "Co jste vůbec dělali ty dva roky."

Carpe Diem
Kantýna
Orus Salvage, systém Orus

Jsem rád, že se mi povedlo tu melodramatičnost zachovat a Doc se chytila. Mě se ne moc často něco takového povede, to je na mě moc inteligentní humor. Nebudu se nijak tajit tím, že nejsem raketovej inženýr. Raketám rozumím to jo, ale tomu inženýrství...to už tolik ne.

"O co ses vsadila? Já jenom, že jsi vyhrála..."

Je to sice blbý, ale je potřeba ze všeho vytěžit nějaká pozitiva. Navíc černej humor je něco co je nám všem blízké a serža by to ocenil. Těsně potom co by nám naordinoval nějaké to cvičení navíc. Staré dobré časy to už nevrátí, ale je hezké na ně zavzpomínat. Takže jsem to zapil pivem a dorazil ho. Bylo fakt hnusný, ale co chcete od pajzlu v prdeli světa.

"Furt lepší jak ty žluťácký chcanky Leonku...Jo to máš recht..."

Tu námitku s počtem beru jako fakt. Já chápu co tím Doc myslí, ale prostě radši se asi nechám ulovit v celku a velkou část těch zmrdů vezmu sebou než aby nás lovili po jednom a my neměli šanci.

"Hele! Vždyť já u sebe skoro nic nemám...ale jinak jo je to fakt. Je to celý divný, ale to víme už celou dobu co jsme to začali řešit. Nechápeme to a pokud se nedostaneme k nějakým jménům nebo důkazům, tak budeme vědět stejně velký hovno jako do teď. Takže bych začal probírat jméno po jméno, dotřídil informace a ty hajzly si prostě našel. Carpe diem."

Vrčím a trošku se mi do tváří začíná dostávat barva, protože tohle mě stále a furt sere. Navíc mám v hlavě pořád seznam všech, které ty kurvy zabily. Ti dva vyskakují, tak je na čase taky odejít. Nad tou Docovou poznámkou se musím usmát. Podívám se na K-Popa s jasným vzkazem, který ve volné řeči znamená, že jestli bude do někoho padat tak to budu já a pokud na ní jenom sáhne, tak ty jeho žlutý ruce mu kousek po kousku narvu do prdele a vytáhnu krkem ven. Nebo obráceně? Čert to suď.

"Nemusíš se bát Doc. Má náruč a pytlík plný skittles je Ti plně k dispozici!"

Zakřením se a ještě naposled prohlédnu bar. Nechci žádný z těch ksichtů vidět, že nás sleduje.

Carpe Diem
Kantýna
Orus Salvage, systém Orus

„Snaha by byla… Ale po třetím pivu už to není tak úplně jednoduchý.“
Šoupnu si pusy další skittlesku a cigarety strčím hlouběji do kapsy kalhot. Kouřit jsem přestala hned po škole s nástupem do armády a vcelku mi to vydrželo až na nějakou příležitostní cigaretu s kamarády v baru. Ale poslední roky už to není tak jednoduchý. Dřív mě držela myšlenka, že pokud chci mít právo seřvat kohokoliv za to, že si kouřením ničí plíce a chlastem játra, tak nesmím za rohem stáhnout celou krabičku. Ale teď. Teď už to trochu poztrácí význam.

Zadívám se na Leona a vytáhnu udiveně obočí. Chtěli mě vidět, dát si se mnou pivo a skittles. Tomu se říká u mariňáků romantika. Měla bych se červenat. Je to lepší než dostat pugét růží. Stihnu se ale jen zhluboka nadechnou na příval dalších sprostých slov, ale Vitali ani K-Pop mě nenechají začít mluvit.
„Takže už jenom my tři…“ Zopakuji informaci, jako by mozek ani nechtěl přijmout, že vůbec tohle je možné, aby se stalo. „A to jsem se se Seržou vsadila, že z nás všech budu nejdřív pod drnem já.“ Zavrtím hlavou a zaťukám nervózně prsty o sklenici s pivem.
„No jasně, že ve třech máme větší sílu, ale taky jsme mnohem víc vidět. Hledat šikmooka, doktorku a příliš ozbrojeného namakance, co chodí společně a tváří se drsně je mnohonásobně jednodušší.“ Rychle utnu jakékoliv námitky. „Neříkám, že to není ten nejlepší nápad, co můžeme udělat. Jen poukazuju na jisté komplikace, se kterými musíme počítat.“

Už spíše zautomatizovaným pohybem se opět rozhlédnu kolem sebe, jestli nezahlédnu cokoliv značící nebezpečí, nebo nezahlédnu někoho z posádky LCIS Mammoth, který by si to k nám kráčel. Pak se otočím opět ke klukům.
„Hoshiaki. Kurva. Ta poslední akce na Esperanze. Extrakce VIP. Všechny ty bojové implantáty byly podepsané korporací Hoshiaki. Chtěli jsme to s poručíkem nahlásit, ale nakonec jsme o tom nikomu neřekli. Pro jistotu.“
Zadívám se na pivo, které už dávno ztratilo pěnu. Vlastně skoro úplně vypnu, jak lovím všechny ty útržkovité informace z hlubin paměti. Tenkrát jsem jim nepřikládala takovou důležitost.
„Edward Heiss. Zachraňovali jsme mu prdel minimálně dvakrát. Dělá pro Hoshi.“
Několikrát zamrkám a vrátím se do přítomnosti.
„Spíš by mě zajímalo, čeho se tak strašně bojí, že nás určili k likvidaci. Čekala bych, že je to po roce přestane bavit a nebudou na nás plýtvat peníze. Jak by jim mohlo ublížit, že parta zběhů začne vykládat, že dělají neetické nemorální výzkumy na lidech.“

Pokývu hlavou a ušklíbnu se, když K-Pop odsune svoje pivo. „Taky jsem se dostala k nějakým dalším lékařským blábolům. A taky k jednomu jménu, které by stálo za to navštívit.“
„No tak, pojďme do toho. Když už umřít, tak ať to stojí za to.“ Dopiju zbytek svého piva a seskočím ze stoličky. „Jo a taky. Docela ráda bych se vyspala. Mám pocit, že za cca pět minut jednomu z vás odpadnu do náruče.“

To je demo verze!

Bar na Orus Salvage
Stanice Orus Salvage

"Nic se nezměnilo ty vole."

Kroutím hlavou, když mi Doc pije pivo. Jen to odmávnu rukou a vím, že jí to vrátím. Ještě sice nevím jak, ale nějak jí to vrátím a to se potom bude mít na co těšit. To, že mi objedná pivo, to nijak neřeším. To nemá vliv na to, že mi dopila to první. Plus myšlenka že bych jí bil...mám k tomu pár logických otázek, proč bych bil zrovna jí a proč bych bil někoho, kdo mi může podobně jako já jemu natrhnout prdel.

"Přestáváš kouřit?"

Já si nevezmu jednu skittles, ale hrst. Já se nezaměstnávám, mě prostě chutnají. Nechávám jí trošku zpracovat to o seržovi, protože vím jaká rána to byla pro mě a to oni se podle všeho viděli. Takže to nebyla pár let stará vzpomínka, ale někdo kdo byl třeba před měsícem s Vámi. Na stranu druhou, o lidi jsme přicházeli pořád. Každej jsme na to nějakým způsobem zvyklí a naučili jsme se s tím žít.

"Primárně jsme si sem přišli vypít dobrý pivo."

Podívám se na půllitr, který mezitím donesla obsluha.

"No dobře pivo. Potom, aby jsme viděli Tebe a dali si s Tebou balíček skittles. Pak se rozejdeme každej svou cestou..."

Trocha melodramatické pauzy, aby slova stihla zapůsobit a Doc se stihla aspoň nadechnout, ale pokračuju dál.

"A než na mě začneš řvát, tak taky protože jsme poslední tři. Nikdo další už nebude a nepřijde. Všichni až na nás jsou mrtví. Získali jsme nějaké informace, které nás posunou dál a vzhledem k tomu, že tam bylo napsáno, že by bylo skvělé nás tři zabít, rozhodli jsme se Tě najít. Dohromady máme větší sílu než každej sám. Takhle zabili ostatní..."

Divný, že já takhle mluvím, ale K-Pop se k tomu moc neměl a nikdo jinej tu nebyl...

A dál?
Bar na Orus Salvage
Stanice Orus Salvage

Kývnu na obsluhu, aby mi přihodili taky jedno pivo do placu. Chvíli váhám a rovnou objednám dvě. Ne, zase takovou žízeň nemám ale myslím, že Bejk ji mít bude. Automaticky chytnu po Vitaliho pivu a než stihne zareagovat, tak se spokojeně napiju. No napiju, zmizí ve mně vlastně půlka obsahu sklenice.
„Nebij mě, za chvíli ti donesou další na mě.“ Omluvně se usměju.
V kapse nahmatám krabičku cigaret, kterou jsem si dovezla téměř nedotčenou z Regisu, vytáhnu ji a začnu lovit cigaretu. Rozhlédnu se po místnosti. Nakonec ale krabičku zase strčím zpátky do kapsy. Měla bych se naučit ovládat. Místo toho šáhnu po jedné skittlesce a strčím si ji do pusy, abych se aspoň nějak zaměstnala.

Chvíli informaci o seržantovi zpracovávám a pohlédnu na K-Popa, abych se ujistila, že tohle není špatný vtip.
„Kurva…“ Nervózně si prohrábnu vlasy. „Byl to jediný člověk, se kterým jsem udržovala kontakt, což už jste si asi všimli.“ Vytáhnu z kapsy věcičku podobnou telefonu, díky které mě dokázali vystopovat. „Párkrát jsme si zachránili navzájem prdel. Parťáci až do hořkého konce. Řekla bych.“
Šáhnu po pivu, co před námi přistane a znova se napiju.
„Fajn, takže… Zdědili jste Seržův magický létající stroj a lokátor. A co dál. Proč tu jste. Chtěli jste znova vidět můj krásný zadek? Nebo konečně někoho napadlo, že bychom to těm hajzlům vrátili?“ Zvednu ruce v obraně. „Hej, žiju ty poslední roky jako krysa v kanále. A poslední kapka byla, že se mi snažil prostřelit hlavu borec, kterého jsem si dotáhla do postele, abych si konečně po nějaké době užila. A ne, nechceš znát podrobnosti…“ Vrhnu rychlý pohled po K-Popovi, abych zastavila příliv perverzních otázek.
„Hlavně mi neříkejte, že váš jediný plán byla najít mě. A teď tu na sebe budeme koukat a pít pivo.“ Vydechnu unaveně a protřu si oči.

Skittles time!

Bar na Orus Salvage
Stanice Orus Salvage

Cesta ke stanici trvala, ale nebyla zase tak dlouhá aby se to nedalo vydržet. To, že jsem kompletně přetřídil, vyčistil, znovu vyčistil a znovu přetřídil celý náš arzenál nebudu zmiňovat. Takhle jsem už dlouho nebyl nervózní a doufal jsem, že se hrneme za správnou lodí a neskáčeme na nějakou blbou návnadu někam. Všechno z toho se může totiž stát.

"Ještě se necul. Dokud Doca neuvidím na vlastní oči, tak nebudu věřit, že je to opravdu ona. Zároveň nebudu věřit, že někdo na nás nedělá past, dokud neuvidím Doca. Já furt nevěřím, že by jsme mohli mít takovou z prdele kliku."

Snažím se nebýt ten hlas rozumu, ale nějak mi to nejde. Celé je to moc velká náhoda a prostě mi to smrdí. Takže se před výpravou na stanici pořádně vybavím. Do pouzdra na noze dávám nůž, na druhé noze mám pouzdro s malou pistolí. Ta je směšná, ale rezerva dobrá a když tím někoho trefíte, tak mu rozhodně neuděláte dobrej den a klasická pistole do podpažního pouzdra pod bundu. Cítil jsem se tak mnohem lépe. Možná bych se cítil mnohem lépe s lehkým kulometem, ale předpokládám že to by mi na stanici neprošlo. Viděl jsem ten K-Popův pohled, když jsem se vyzbrojoval, ale on prostě tohle nemůže pochopit.

"Hele! Radši budu mít víc munice, než žádnou až se to posere. Ty furt věříš v nejlepší, ale vesmír nás už moc jebe do prdele."

Pokrčím rameny a vyrazíme na stanici do baru, kde máme teda sraz s údajnou Docem. Samozřejmě jsem vzal zásobu skittles. Budeme dlouho čekat a jsou dobrý na nervy. Teda pro mě jsou jako antidepresiva. Naštěstí je korporace rozšířili do všech koutů galaxie, takže se dají všude sehnat a jsou levnější jak antidepresiva. V baru si hned ve dveřích prohlédnu celý prostor a kdybych viděl něco, co se mi nelíbí, tak okamžitě odcházím, ale bar vypadá v pořádku. Trošku jsem se uklidnil a objednal jsem si pivo. Nebylo marný, ale ani nejlepší, ale mariňák si nevybírá. Když se rozrazí dveře a v nich je Doc, tak se trošku napnu. Rukou zajedu pod bundu. Čekám, že za ní přijde ještě někdo, ale je tam sama a tak ruku zase vytáhnu zpod bundy a uklidním se. Jo jsem brutálně nervózní, ale ta situace je prostě jeden velkej bordel. Potom se potkaly naše pohledy a nervozita byla ta tam. Sotva jsem si stoupnul, už jsem měl plnou náruč ženské.

"Tak se to dělá Asiate! Žádné hodinové přemlouvání!"

Pevně k sobě Doc přitisknu a nezapomenu jí pořádně zmáčknout zadek. Pak jí pustím, aby se mohla přivítat i s K-Popem. Myslím, že pro celé okolí je tohle celkem zajímavá podívaná.

"Kámo slyšíš to? My se za ní táhneme přes půl galaxie a ona nám ještě vynadá? To je prostě typická ženská!"

Zahraju napůl uraženého a sáhnu do pytlíku skittlesek a potom ho otočím směrem k Doc. Její otázka trošku asi ochladí současnou situaci.

"Serža je mrtvej Doc. Aspoň tady K-Pop to tvrdí. Já u toho nebyl..."

Pokrčím rameny a zase sáhnu pro skittles.

Shledání
Ošetřovna → Kantýna
Stanice Orus Salvage

Nechápavě zamrkám, když mě kapitán zarazí po první větě. A to jsem teprve řekla, že jsem mariňák. Toto hezky začíná. Tak krásně jsem to měla nachystané. A v myšlenkách to znělo opravdu teatrálně a úderně. Můj život shrnutý v několika odstavcích pěkně do kompaktního sledu informací. Tak příště.
Pouze na sucho polknu a pokynu kapitánovi, aby pokračoval.
„Mládenci? Dva? Jste si jistý, že dotyčný člověk je popsal jako… mládence?“ V očích se mi objeví pobavené jiskřičky a při zmínce o celém pytli Skittles okamžitě ožiju a na tváři se mi rozlije upřímný až nadšený úsměv. „Skittles… Blbci, jak je tohle vůbec napadlo…“
Vydechnu úlevně a zavrtím nad tím hlavou. To je tajné heslo k nezaplacení. Ale aspoň nám k něčemu ta hysterie ohledně těchto pěkně hnusně sladkých bonbonu k něčemu byla. Tohle může být opravdu jen jeden člověk a nepotřebuju vůbec žádné další potvrzení. Takže Bejk a Serža. To by dávalo smysl.
„Ano. Plány asi opět budu muset poněkud přehodnotit. Ale třeba mě budete mít zpátky dřív, než si vůbec myslíte.“ Poklepu prsty o stůl, jak můj mozek opět začne vše přepočítávat a hledat to správné řešení situace. „Ale to nebrání tomu, abych dokončila svoji práci tady. A můžeme začít rovnou s vámi.“

Bleskově vstanu. Složím pistoli před sebou a strčím si ji za pas. Ze židle seberu bílý plášť a obléknu si ho, abych zdůraznila svou lékařskou pozici. Lidé pak méně odmlouvají.
„Seznam zásob je již v systému. Mělo by to být plně aktuální, pokud se tu tedy nenachází nějaké tajné schovky. Objednávku jsem zpracovala a zadala. Nejkritičtější je zásoba antibiotik. Ano, kdyby byla apokalypsa, tak si můžete vzít i ty po datu spotřeby, ale pokud to není potřeba, vyhnula bych se tomu. Samozřejmě jsem objednala opiáty. Je dobré je tu mít. Stejně tak jako antidepresiva. Nechala jsem doplnit i léky na nemoc z ozáření, imunosupresiva a další podpůrné léky. Zároveň jsem počítala i s možností, že odsud odejdu, takže… Jsem pro vás připravila i jakýsi tahák, kdybyste nějakou dobu byli bez lékařského důstojníka a museli si poradit sami.“
V průběhu toho, jak mluvím, tak kapitánovi odeberu krev na analýzu. Změřím tlak a další rutinní záležitosti. Sem tam standardní lékařské otázky: Spíte dobře? Se záchodem žádný problém? Bolí vás něco? Žádné migrény?
Než se kapitán rozhodne k úprku po absolvovaném vyšetření, tak ho ještě zastavím. „Kdybych už se náhodou nepřišla znovu rozloučit… Děkuju. Za všechno. A až budu zase ve srabu, tak… Zavolám.“ Drobně se usměju a natáhnu k němu ruku, abych mu mohla stisknout pravačku.

A pak už běží všechno ve stejném stereotypu. Mezi jednotlivými členy posádky se vždy uklidím do kajuty, abych dobalil i zbytek věcí, ale vlastně jsem docela dobře nachystaná už od včerejška. Všechno běží, tak jak má. Tedy až na jednoho člena posádky. Mark mi upřímně bude chybět. Jeho společnost mi byla až možná příliš příjemná. Ale rozloučení není nijak dlouhé a ani složité. Buď mu něco naznačil kapitán, nebo to prostě vycítil sám.
„Pošlu pohled.“ Zasměju se, když si přehodím batoh se všemi svými věcmi na záda. „Dávej na sebe pozor.“ Vlepím mu pusu na tvář. Zkontroluju zbraň, že je na svém místě a dostatečně skrytá veřejnosti.

Ať už mě doprovodí ven z lodi nebo ne, tak se rozejdu pryč. Práce je hotová, takže je čas jít za těmi dvěma mládenci, kteří na mě prý čekají. Automaticky projdu koridorem stanice až do první větší místnosti, která je něco mezi kantýnou, společenskou místností a prostou nalejvárnou.
Taky mohli říct, kde na mě počkají, že? Jestli na mě teď skočí zezadu, tak jim prostřelím intimním partie a u toho si dost pravděpodobně prostřelím vlastní zadek.
Rozhlédnu se po místnosti a skenuju jednotlivé postavy. Všechno naprosto neznámé obličeje. Automaticky položím ruku na zbraň, což pro ostatní vypadá, že si prostě jednoduše šahám na zadek. Pomalu se rozejdu dál po místnosti a teprve až po nějaké době zahlédnu dvě postavy, které svým způsobem vyčnívají nad místní skvadru.
Opatrně se rozhlédnu, podívám se za sebe a teprve potom se rozejdu k dvojici mladíků. K-Pop a Bejk. Sakra. Dva roky jsem ty pitomce neviděla. A ani jeden nevypadá, že by se nějak změnil, jako by nezestárli ani o rok. Kruci. Takže to jako šedivět začínám jenom já nebo co. To je spravedlnost!
„Vy parchanti…“ Pronesu uraženým tónem a položím, no spíš odhodím batoh na zem. „Taky musíte přijít ve chvíli, kdy dostanu dream job.“
Počkám jenom tak dlouho, dokud oba nevstanou ze židličky a v tu chvíli se vrhnu na Leona, vyskočím mu rovnou do náruče, div že mu u toho nedám i pěkně vášnivou pusu. Je mi úplně jedno, kdo si co o mě myslí. Pořád jsem jenom ženská a nestydím se za to.
Teprve po nějaké chvíli seskočím opět na nohy a objetí oplatím i K-Popovi. Jakmile máme prvotní vítací emoce za sebou, tak od nich odstoupím.
„A seržant? Přerovnává po vás zbraně v tom svém létajícím zázraku, nebo?“ Vrhnu na ně tázavé pohledy.