Lykas

Alaine, ostatní



Zmateně jsem zamrkal na velké prsa, co se nade mnou najednou tyčila. Zkusil jsem se pohnout ale marně. Na hrudi mi seděla nějaká divoženka. Ruce mi přišpendlila k zemi a hlavu zamkla do hradby z pevných silných stehen. K tomu mě začala očichávat a něčím mě pak plácala po těle. (ocásek) Měl jsem pocit, že něco říká. Hýbala ústy, ale zvuk nějak nebyl k dispozici. Jen obraz. Nakonec se ji na tváři rozlilo něco jako úsměv. V hlavě kolotoč a divný pocit radosti. Kdyby mě chtěla zabít, s radostí bych ji to dovolil. Nebo to bylo tím, že jsem se začínal dusit?

Má ruka nahmatala ocásek a párkrát jsem za něj zatáhl (ne nějak silně, jen na upoutání pozornosti)
„I když je to příjemný… krapet vzduchu by nevadilo“ I když se mi nechtělo opustil sevření stehen s nádherným výhledem, vzduch je potřeba.

Lykas

Lewana, Tonny, Ilkiov, Trang, Jiki, elf

Divoce zavrním, když se mi celý manévr povede, zbraň se válí na zemi a divnotvor se nemůže pořádně pohnout. V mírné kotvě, kdy mu ruce držím nohama pod kolena dolů, stehny svírám jeho hlavu, aby mi nemohl uhnout. Spoléhám také trochu na svou váhu, že mne ze sebe jen tak nesetřese. Ocas se mnou divoce švihá a ukazuje tak můj očividný zájem o tvora. Z ramen mi trochu spadne bundička z kůže, jenž je lemovaná chlupatým okrajem. Khaki kalhoty jsou cítit jako nějaká přírodní látka, téměř jako struktura listů. Tím však přírodní materiály na mém těle končí. Prsa drží na místě jakýsi kovový plíšek, přesně vytvarovaný podle mého těla. Jedno oko zakrývá kovový tvarovaný plíšek. I rukavice vypadají synteticky. Dlouhé stříbrné vlasy mi volně padají po zádech až na přišpendleného. Velká odachi je momentálně připnutá pod nimi. Kdo má bystré oko, by mohl poznat, že pochva na ni, je pokryta dřevem, liánami a spleteným provazem.

Když jsem po dlouhých chvílích spokojena se svým průzkumem, zvednu hlavu. Je jasné, že do teď jsem své okolí příliš nevnímala. Přejedu zběžným pohledem zbytek, než se zastavím pohledem na Lew. "Tenhle je jiný! Skoro jako..." nakrčím čelo a odmlčím se, jak hledám správná slova, "jako piglátko!" Dodám nakonec vítězoslavně, že jsem přišla na nějaké přirovnání. Vycením u toho zuby v širokém úsměvu, který však vypadá jako všechno, jen ne projev přátelství. Avšak zdání může klamat že. Spokojeně u toho svůj úlovek poplácám ocasem.

Lykas
Ilki, Tonny, Trang, Alaine, Lewana, Elfík

"Mhmm," zamumlám souhlasně Tonnymu někam směrem do podu. Myšlenky se mi vrátí zpět k místní vodě. Je to úplně něco jinýho než láva. Je překvapivě příjemný, jak je chladná. Otočená zády k Tonnymu a zabraná v myšlenkách nemám šanci si všimnout příchozích, dokud není za mnou slyšet rachot z živého klubka na zemi za mnou. Otočím se a než stihnu vstřebat, co že to vlastně vidím, tak se zprudka otočím za hlasem na podu. Instinktivně u toho v obraném postoji rozhodím ruce směrem k oběma z nich a pěsti mi zahoří plamenem. Když ale promluví ta nahoře, zarazím se. Přeměřím si jí pohledem. Nevypadá útočně, ale zdání může klamat. I tak ale pohybem dlaní uhasím plameny a trochu uvolním postoj. Zase nepotřebujeme zbytečný problémy. Zůstávám ale ve střehu, kdyby něco. Pohledem těkám k Tonnymu, kdyby potřeboval nějak pomoct. "Záleží na úhlu pohledu," odpovím neutrálně na obě věci. Nijak se nehrnu do detailní odpovědi, ani moc do dalších otázek. Pořád si uvědomuju, že jsme pro ně vetřelci. Pokud jsou teda místní. Ale rozhodně na to aspoň ona vypadá. Počkám si tak na další vývoj a až nebude hrozit Tonnymu nedostatek kyslíku, pak se můžeme bavit. Pokud teda tady peříčko s něčím nepřijde.

Lykas
Jiki, Tonny, Trang, elf, Lewana, Alaine

Úlevně si vydechnu, když cítím, že se elfovo životní funkce stabilizovali. Nejsem ale jediný kdo pocítí úlevu. Byli společně v podu, takže to není k podivu, ale rozhodně mne jeho reakce řádně vyděsí. Možná to pro ostatní může vypadat, že prostě usnul, ale vzhledem k jeho zraněním, které dost dobře mohou obsahovat i zranění hlavy, to rozhodně není dobré znamení. Uložím tedy elfa do stabilizační polohy a vrhnu se okamžitě na léčení člověka.

V první řadě se pokouším zjistit, co mu tedy je. (Medicine 9) Bohužel se ukazuje, jak moc málo zkušeností mám s těmito rasami. Je až bolestně znát, jak moc jsem mimo své běžné pole působnosti. Zvolím tedy obdobný postup. S tím rozdílem, že na tomto pacientovi nejsou viditelné otevřené rány nebo zlomeniny. Mimo zarudlé a popálené pokožky. Vyvolám tedy léčivou energii od své bohyně, aby si jeho tělo mohlo poslat energii, kde je to nejzávažnější. (Cure Wounds 2. LVL - 2 MB - 18 HP) Následně využiji lékařské sady, abych mu ošetřil ty popáleniny. (1 bod lékařské sady - 6 HP) Když je vše hotovo poposunu si ho také z podu do trávy a uložím ho do stabilizační pozice. Poté stisknu pevně svatý symbol a začnu odříkávat krátkou modlitbu za jeho uzdravení. (Healing Word 1. LVL - 1 MB - 9 HP)

Během toho se děje nějaký rozruch, který ovšem úspěšně zatlačuji do pozadí. Teprve, když mi čumák opustí poslední slůvko modlitby, otevřu oči a ohlédnu se k dění za mnou. Poposkočí mi obočí k tomu, co se tam děje. Tonnyho zbraň leží na zemi nedaleko jeho na zemi. Na něm sedí jakási kočičí žena, která ho drží koleny za ramena přišpendleného k zemi. Trochu se divím, že se Tonny mezi jejími stehny ještě nedusí. Nevypadá to ale že by měla nějaké nepřátelské úmysly. (Insight 15) Stočím tedy pohled směrem k druhé nově příchozí a snažím si vybavit, co to vlastně říkala, během toho, co jsem léčil vlastníky podu. (Historie 5) Skutečně jsem ale příliš nevnímal, takže netuším. Věnuji ji tedy jen slabý úsměv, zatímco se snažím zhodnotit, jaké má úmysly ona. Narozdíl od kočičí ženy se mi ale v té ptačí velmi špatně čte. (Insight 9) Pro jistotu tedy zůstávám klečet mezi svými pacienty a neprovádím žádné prudké pohyby. I když hledím na dění mimo, stále dávám pozor na životní funknce obou mým pacientů.

Lykas
všichni, hlavně divoška

Po rychlé instrukci, že na ně nemám sahat, jsem tedy zase pustil toho chlápka a nechal ho tedy ležet. Jiki už mezitím začala hasit ten oheň. Zřejmě pomocí magie. Pak se zaměřila na toho muže, co jsem ho chtěl odtáhnout dál od ohně. Ilki se zase pustil do svého řemesla a jelikož jsme uprostřed džungle na cizím světe bůh ví kde, dva jsou ranění, jeden léčí a jedna si povídá... vzal jsem si tedy zpět brokovnici a poodešel kus od nich, abych udělal místo a měl trochu přehled o okolí. Ta rána určitě byla slyšet. A určitě to slyšel i někdo nebo něco jiného.

"Je to tu celkem pěkné..." řekl jsem po chvíli, kdy jsem stál bokem od nich a prostě se rozhlížel a snažil se hlídat. Zrovna jsem se zadíval na jednu z těch věcí... zdejší opici kousek na stromě od nás. Vypadá divně.... (perception 17 vs stealth 20) Když jsem pak usoudil, že opice je prostě jen opice, otočil jsem zrak zase kousek dál. Jen abych viděl, že pár metrů přede mnou je nějaká divoška, co se na mě řítí. Ani jsem nestihl pozvednou brokovnici k pasu, když mě přes ní plácla a zbraň tak skončila na zemi a chvíli po tom i já (atletika 13 vs 24).

Lykas

všichni, především Alaine

Po vybídnutí se rozběhnu potřebným směrem. Velmi rychle nasadíme svižné tempo a já se v duchu opět divím, jak mi sestřička zvládá stíhat. Je neskutečný, jak moc se přizpůsobila rychlosti pohybu okřídlenců.
Velkou vzdálenost urazíme v rekordním čase. Cítím, jak mi v těle proudí adrenalin a skvěle podtrhuje moji velkou vášeň pro velmi rychlý pohyb. Jak dorazíme, posunkem si rozdělíme místa. Dostávám se na okraj mýtinky, cítím vítr, jak jde ode mne k nim, ale je slaboučký a můj pach je zatřený, neboť ho tlumí mé peří. Vyhlídnu si vhodné místo k ukrytí a přikrčím se. Dotýkám se země všema končetinami.

V tom zahlédnu, jak se Alaine vymrští a rozběhem sestřelí neznámého ozbrojence.
Do hajzlu, co nějaká opatrnost? V mžiku ucítím, jak můj rychlý tep ještě zesílí pod náporem dalšího adrenalinu z obavy o bezpečí Alaine. Ověřím si, že mám dýky připravené a rychle se přenesu skokem podrženým máchnutím křídel na zajímavou technickou hroudu. Docela příjemně to hřeje.
Podívám se upřeně do obličeje bledé dívky. Lehce zacvrlikám a pootočím hlavou.
"Upřímně, tohle je asi nejpřívětivější pozdrav, který Alaine za poslední měsíce provedla" nadhodím s lehkým náznakem omluvy.
"Jste z daleka?" pokračuji otázkou na zjevný fakt. používám jazyk běžný pro hromadné shromáždění, nikoliv specifické jazyky národů. Třebas mi budou rozumět i tak. I kdyby ne, jde především o upoutání pozornosti na sebe ostatních, než si Alaine vyřídí svoji záležitost.

Lykas
všichni, především nebezpečí

Jakmile se Lew ujme vedení, během okamžiku přejdeme do plné rychlosti. Téměř bez slyšně se pohybujeme džunglí. Prudký sráz vedoucí od našeho malého tábořiště překonáme s elegancí vlastní jen tvorům lesa. Velká propast není problém pro její křídla a pro dlouhé liány se silným odrazem. Zpomalíme až když dokážeme zachytit neznámé a známé pachy. Stačí jen posunek a vydáme se každá tak, abychom viděly, co se děje. V podstatě splyneme s okrajem mýtiny.

Mé bystré očko rychle chytá, co se děje. Nejsou to sice obří slimáci, ale jakmile mi padne pohled na muže s brokovnicí, mám co dělat, abych se nerozvrčela. I když věřím našim schopnostem se skrýt, rozhodně nechci, aby někomu ublížil, pokud bychom se rozhodli s nimi nějak interagovat. A pak se otočí vítr a mne se i přes zápach kouře a dalších humusů, podaří zachytit jeho pach.

V ten moment vystřelím z křoví přímo naproti neznámému. Přikrčená tak, aby mne bylo těžší zasáhnout, mu jdu rovnou po zbrani. Praštím ho přes ruce tak, aby zbraň ideálně zahodil. (19 na odzbrojení vs 10 OČ). Nezastavuji se ale v pohybu a celým momentem se ho pokusím svalit na zem a znehybnit. (24 Atletika) Ať již se mi to podaří, nebo ne, začnu ho docela se zájmem horlivě očichávat.

Alaine, Lewana, Jiki, Ilki, Tonny, Trang, Elfík

Cestovaly jen několik minut, než se dostaly na dohled zříceného podu. Můžou si všimnout hned několika humanoidů - bledá dívka s rohy sedící v půli podu, kozel zaobírající se léčením ušatého muže, spící raněný mladík v oranžovém hábitu hned vedle a nakonec hlídkující mladík s brokovnicí v ruce. Hned na první pohled je vidět, že to jsou vetřelci. Vůbec sem nezapadají. Ničím. Naštěstí to nevypadá, že by si jich všimli (stealth krit 20 a krit 20 vs. perception 17, zbytek nedává pozor).

Lykas
Ilki, Tonny, Trang, Elfík

Když jsou plameny uhašené, týpek si to prostě chrní. A to jsem se ho chtěla zeptat, co že to říkal. Ilki je soustředěnej na léčení, tak si kecnu na hranu rozpůleného podu. Tonny si přijde pro svojí zbraň a jde hlídkovat. Já se ze svýho místa pustím do okukování toho podu. Přeci jen je to poprvý, co to vidím takhle zblízka.

Lykas

Ilki, Tonny, Jiki, Elfík

V první chvíli, mám nutkání opět popadnou cokoliv, čím bych nás mohl bránit, ale muž svou zbraň odevzdává. Už to je znamení, že nemají skutečně nepřátelské úmysly. Démonka krotí plameny podu a na zádech září obrazec. Zkoumám jej pohledem, ale nedokážu určit o co jde. Je to příliš nejasné, přesto se tak soustředím, že její odpověď mě tak trkne až po chvíli. "Ano." odpovím prostě a skutečnost, že mé lingvistické dovednosti nejsou dobré, prostě ignoruji. je to malichernost, kterou teď není čas se zabývat.
Rohatý tvor, kterého si neumím nikam zařadit se do všeho vložil s velkým nasazením. Prozradil i jméno démonky. A muž tedy zase jeho jméno. Pokud jich tu tedy není víc.

Trochu se odšoupnu, jak mi to mé zesláblé tělo dovolí, abych Ilkimu nepřekážel. Nedokážu odtrhnout zrak od jeho počínání. Zajednak pomáhá někomu, kdo je pro mě v tuto chvíli velice důležitý. Zadruhé jsem nikdy neviděl takového léčitele. Sleduji jeho ruce, jak si počíná při ošetřování jednotlivých zranění. I z toho se dá něco naučit a v poslední době jsem tyto dovednosti potřeboval více, než bych chtěl.
Vidím, že elf je díky Ilkimu z nejhoršího venku. Právě mu rohatý sundal smrt z jazyka a já pocítím ohromnou úlevu. A tím zároveň dopadne únava a tíha mých vlastních zranění. Podklesnu na lokti a opřu tvář o zem. Teď už si to mohu dovolit. "Děkuji." vydechnu a zavřu oči. Navzdory všemu mám hroznou chuť spát. Jako by spánek mohl uzavřít celou tu smutnou kapitolu a s probuzením přinesl lepší zítřek. Zítřek plný odpovědí na mé otázky.