Lykas
Jiki, Tonny, Trang, elf

Vděčně přijmu Jiki ruku, abych byl stabilní na kopytech rychleji. Terén se mění a mám co dělat, abych se nezasekával kopyty o spletence kořenů. Přece jen to není na Gaydaru běžné. Při cestě lesem si pečlivě prohlížím rostliny kolem sebe a snažím se určit, zda bych nedokázal odhadnout vlastnosti některých z nich. (Nature 19) Přece jen některé prvky bývají na rostlinách dost podobné. Nezdržuji se však nyní zastavováním, již tak stačí, se někdy musíme vrátit, kvůli příliš hustému porostu. Docela by se nám hodili mačety. I když mám pocit, že při tak komplexním lese, bychom si tím možná mohli spíše ublížit než pomoci. Pustím tedy tu myšlenku z hlavy a soustředím se na náš pochod. Ocením, že se nám Tonny snaží zpříjemnit prodírání se porostem. Má pěkný hlas.

Konečně vyjdeme z hustého porostu, k místu dopadu. Okamžitě pohledem zachytím obě těla. Zamračím se. To nevypadá dobře. Ještě aby toho nebylo málo, zrovna v podu něco chytne. Přidám do kroku, když konečně mohu. Když se Tonny rozeběhne, popoběhnu, abych ho dohnal. Všimnu si, že Jiki tlumí plameny. A nejen díky jejím svítícím zádům. "Plameny Jiki uhasí, nehýbej s nimi! Mohou mít pádová zranění a porušíme jim míchu!" rychle vyhrknu na Tonnyho a předběhnu ho, již uvolňujíc lékařskou brašnu. Tonny mne upozorní na horší zranění u elfa. Kývnu hlavou na srozuměnou a zakleknu u něj. V první řadě ho zkontroluji, abych poznal jak na tom je. Mimo toho očividného střepu z oka a trčící kosti. (Medicine 1) Nezdá se mi však, že by měl nějaká další pádová zranění a tak ho velmi opatrně v co nejstabilnějším gripu sundám z místa, kde visí. Jakmile s ním však hnu, cítím jak mi prokluzuje jeho život pod rukama a tak ho okamžitě zpátky stabilizuji magickým propojením s bohyní. (Cantrip - Spare the Dying) Na použití lékařské sady jsem úplně v ten moment neměl čas. Jakmile jsem si jistý, že je opět stabilizovaný, sundám svůj přívěšek z krku a položím ho na tělo. Jednou rukou zakryji svatý symbol na jeho těle, abych do něj začal pouštět léčivou energii, zatímco mu začnu během léčení rovnat ruku, aby nesrostla křivě. (Cure Wounds 2. LVL - 2 MB - 13 HP) Další je na řadě střep v oku. Velmi opatrně ho začnu vytahovat, zatímco popouštím zbytek energie z kouzla. Když se kouzlo dokončí, začnu mu oko ošetřovat z lékařské sady. (1 bod lékařské sady - 11 HP) Celou dobu si ho kontroluji, abych jeho stav žádným svým počínáním nezhoršil. Stačilo to, že jsem očividně něco přehlédl na začátku. Celou dobu ošetřování elfa se pekelně soustředím a v podstatě jen velmi minimálně vnímám své okolí, i když jsem běžně velmi perceptivní. Nyní se však soustředím spíše na životní funkce elfa.

Lykas
Ilki, Tonny, Trang, Elfík

"Vypadá to, že jo," pokrčím rameny vesele a pomůžu Ilkimu ven, jestli mě nechá. Pokračujeme dál za Tonnym. Fascinovaně si to tady prohlížím, nebo si koukám pod nohy, abych se nepřerazila, takže se občas stane, že narazím do Tonnyho, když nečekaně zastaví a je potřeba změnit směr. "Promiň," zazubím se na něj, když se to stane už po několikáté.

Nakonec ale dorazíme do cíle. Zrychlím krok, abych našla toho, kdo volal o pomoc, ale to už mi Tonny vrazí jeho zbraň do rukou a běží k nim. Tak to bylo jednoduchý hledání. Jdu hned za ním. I když nejsme doma, pořád tuším víc, co se vlastně může stát. Nebo rozumět tomu, co se snaží říct. V každým případě, jak k nim dojdeme, natáhnu ruce, dlaněmi dolů, k plamenům, které nejde přehlídnout. Natahuji svoji energii k nim a pomalým stlačováním směrem k zemi postupně oheň uhasíná. A zpátky k tomu jim rozumět. Jak týpek promluví, obočí mi jen vyletí vzhůru. Na vteřinku se zastavím v pohybu a podívám se na něj. "Netuším jakým jazykem to mluvíš, ale obečtinu náhodou nezvládáš..?" (Historie 8 vs. INT 1) Otočím pohled zpátky k plamenům a pokračuju v hašení, dokud neuhasnou všechny plameny.

Lykas

Ilki, Jiki, Trang

Ilki vypadal, že je v pohodě a ještě nás popohnal, abychom s sebou hodili. Jen jsem mu ukázal zdvižený palec, že rozumím a vedl jsem nás hlouběji do džungle. Směrem, kterým dopadla ta věc z oblohy. Co jsme se vzdálili od řeky, tak to tolik neklouzalo. Jen přibylo kořenů a jiných šlahounů, co se rády chytaly kotníků a stěžovaly cestu. Všechno je tady ale strašně jiné. Moc barevné a velké. Vsadím se, že taky jedovaté. Párkrát jsem je musel vyvézt kousek zpět, protože prostě nešlo projít skrze všechen ten porost. Obvykle bych byl celkem unesen tou krásou kolem. Teď ale ne. S brokovnicí lehce namířenou před sebe a prodírám tím porostem kolem. Občas mi nad hlavou proletí opice na liáně. A v hlavě mi zní Creedence Clearwater a trochu si broukám. Hotový Vietnam.

„Whoa, thought it was a nightmare
Lord it was so true
They told me don't go walking slow
The devil's on the loose
Better run through the jungle
Better run through the jungle
Better run through the jungle
Whoa, don't look back to see…“

Pomalu jsme došli na mýtinku, kde dopadla ta věc. Vypadá to jako… nějaký únikový modul? Pomalu jsme ho obešli, já s brokovnicí připravenou ke střelbě. Místo ale nějakého rákosnického vetřelce, kterej by nám nakladl vajíčka do huby na nás čekaly dvě skoro mrtvoly kousek od modulu. Jeden vypadá ještě živě, druhej už se nehýbe. Aby toho nebylo málo, uvnitř modulu začalo hořet. A oni jsou nebezpečně blízko. Beze slov jsem vrazil brokovnici Jiki do rukou a popoběhl k tomu, co se ještě nějak hýbal, abych jej uchopil pod pažemi a odtáhl jej kousek dál od ohně. Sotva jsem ale k němu doběhl a uviděl toho druhého, bylo mi jasné, že s tímhle radši hýbat nebudu. Už jen kvůli tomu, že mu trčí kost v těle a celkově vypadá, že jen a hovna. "Ilki! Tenhle je tvůj!" křikl jsem a začal tahat živějšího dál od ohně, co se začínal zvětšovat.

Lykas

Jiki,Ilki,Tonny

Vykroutím hlavu až kam mohu, když se po úprku tvorů v okolí rozhostí ticho. Povětšinou mám ticho rád, jenomže tohle působí až příliš nepřirozeně. Ledva dýchám sledujíc okolí a těkajíc pohledem k ohni v podu. Ruku mám položenou na hrudi raněného elfa, abych cítil pohyby hrudi.
Co teď příteli ? Co teď ? ptám se raněného a vlastně umírajícího elfa mlčky. Odpověď přijde vzápětí. Šelest z podrostu. Ihned hledám kámen, větev, cokoliv co je po ruce. Pokud to bude něco hladového mohu se to pokusit, alespoň zahnat.

Můj výhled je špatný a tak příchozí skupinku spatřím až když jsou poměrně blízko. Rohy. Démoni ? To znamená, že jsme pořád v clusteru ! Tedy, alespoň podle jeho názvu. svitne mi naděje, že nejsem tak daleko od svého cíle. Ale stejně tak mohou se žraločí flotilou spolupracovat. Tak či tak vím, že jsem vydán na jejich milost a nemilost. Nezbývá mi než spoléhat na dobrotu jejich duše.
“Txqj tak, jqxuzx.“ vyderu ze sebe prosebně. Můj dialekt jejich přirozené řeči bude možná trochu zastaralý, ale prosbě o pomoc by měli rozumět. Nehledě k tomu, že pod se rozhořel a pokud nezasáhnou, tak skončíme na uhel. “Jqxuzx !“ hlesnu ještě jednou a upřu svůj zrak na démonku.

Jiki, Ilki, Tonny

Pokračujete dál. Jak se vzdalujete od řeky, terén pod vašima nohama již není tak kluzký. Spíše je to každou chvíli nějaký pletenec kořenů či husté porosty. Tonny vede skupinku směrem k místu dopadu. Cestou si všímá jak pestrý porost tady je, pro něj naprosto neznámý, avšak svým způsobem podobný. Všude kolem je spousta stromů, některých s tak širokými kmeny, že by je neobjalo ani 10 lidí. Jejich koruny jsou košaté, až by dětem padaly brady nad představami domků a tvrzí ve stromech, kolik by se tam toho vešlo. Liány prověšené mezi stromy se prohýbají pod hejny různobarevných ptáčků a sem tam se po nějaké zhoupne opice. Nebo jim je to alespoň podobné. Kapradiny jsou tak husté a vysoké, že přes ně sotva vidíš. Dokonce se občas musíte kousek vrátit a jít jinudy, jak hustě prorostlé tu všechno je. Nemluvě o všech těch barvách. Není to žádná záplava zeleně, ale naopak by to poskládalo hned několik duh.

Trang

Když ze sebe vydáš volání o pomoc, dokonce se v korunách stromů na chvilku ozve ševelení, jak se několik tvorů rozpohybovalo. Pak je ale jen ticho. Možná až podezřelé. Nebo bylo i předtím? Mohl jsi tím všechno vyděsit. Nebo jsi naopak přilákal na sebe pozornost? V tvém stavu nezbývá než doufat. Uvědomuješ si, že cokoliv by se rozhodlo zaútočit má velmi vysokou šanci na úspěch. Navíc je tu stále nebezpečí vzplanutí. Zatím to vypadá, že se oheň nebude více rozšiřovat, ale je to jen otázkou času.

Jiki, Ilki, Tonny, Trang

Tonny, Jiki a Ilki pokračují směrem k podu, až ho konečně po necelých pěti minutách spatří v porostu. Trang ze své pozice jen slyší šustění, ale nic nevidí. Co když to je nějaký predátor..?

Když skupinka vyjde na mýtinku, jsou konečně dostatečně blízko na to, aby si mohli všimnout dvou těl zhroucených u sebe na kraji jedné z částí podu. Jakmile pod poobejdou, aby se k nim dostali, vejdou konečně Trangovi do zorného pole. Je jasné, že tady se hraje o čas. Zranění těch dvou už na první pohled jsou dost vážná a plamínky, které do teď plápolaly na přístrojové desce se rozhoří mohutným plamenem, jak se konečně dostanou k nějakým těm hořlavinám potřebných pro chod podu.

Lykas
Jiki, Tonny

"Raději bych to asi nepoužíval jako pitný zdroj vody," oznámím tak nějak oběma, když ´vodu´ pustím z dlaně, kde jsem to očichával. "Jasně pod," přikývnu na souhlas a začnu se hrabat z vody. Hned jak jsem stabilně na kopytech, pobídnu nás ke spěchu. Už jsem nás zdržel dost.

Lykas

Jiki, Ilki

Za chvilku jsem byl na druhé straně. Snažil jsem se jít tak, abych jim ukázal co možná nejlepší cestu. Jiki to zvládla. Bohužel se to nedá říct o Ilkim. Tomy prostě na těch mokrých kamenech podklouzly kopýtka a cákl s sebou na zem do kaluže. "A sakra.." hlesl jsem, ale v tom, abych k němu rychle doběhl a vytáhl ho mě zastavila jedna věc. Sám Ilki. Seděl tam ve vodě a vypadal zmateně. Jiki taky vypadá překvapeně a pobaveně zároveň. "Takže voda tady je v cajku pro vás?" optal jsem se a počkal na ty dva, až se ke mě připojí a pak zase vzal směr k tomu.... co to vlastně spadlo?

Lykas
Ilki, Tonny

Jakmile uslyším výkřik za sebou, okamžitě se otočím. Šplouchnutí vody jen vykresluje hrůznou představu, kterou uvidím, jakmile se na něj podívám. Místo toho ho vidím ohromného zkoumajícího vodu. Spolu s kamenem ze srdce mi spadne i brada. Nevěřícně se skloním k hladině u břehu a zkusmo namočím prst. Nic. Podívám se užasle na Ilkiho a se zahihňáním rozcáknu vodu. "Měl by ses přestat asi válet, musíme jít," řeknu se smíchem.