Cesta k Aréně
Tonny, Ilki

"Řekla bych, že to pochopíš, až to uvidíš," usměju se. "Ještě jsem nehrála... Když jsme tam byli naposled, rodiče mi to nedovolili," prokroutím očima. "Ale ráda bych to zkusila. Ty umíš hrát? Naučíš mě to?" vyhrknu na něj nadšeně.

Cesta do Arény

Jiki, Ilkiov

"V aréně je jen jeden bar?" zarazil jsem se a podíval se na Jiki. "Čekal jsem, že tam bude něco víc jak jeden bar, když se tam konají hry. Nebo cokoli jiného." pokrčil jsem rameny. "No...to bude stačit. Ale to kasino zní dobře. Řekni, hraješ ráda?" nadhodil jsem další téma k hovoru při tý dlouhý cestě. Musím využít, že je klid a nic nás nechce sežrat. Aspoň se tak něco dalšího dovím o tomhle místě.

Cesta k Aréně
Tonny, Ilki

Trochu pochybovačně se ušklíbnu. "Jsi si jistej, že tvoje... Způsoby, tu budou fungovat?" zeptám se, spíš ale zvědavě. "No... V Aréně není zrovna moc na výběr," zazubím se. "Je tam jenom bar. Ale pak cestou k Nevěstinci nebo na Kentauří Mýtinu jich pár je. Případně se ještě dá najíst v kasinu, když tam hraješ."

Cesta do Arény

Jiki, Ilkiov

Žužlám kousek sušeného masa od Jiki a usmívám se. Oni nic neví, to je tak roztomilé. "Ničeho se nebojte, přátelé. Mám svý způsoby. Doma jsem si musel taky nějak poradit a zatím to vždycky vyšlo," odpověděl jsem jim a ukousl si další sousto. "Radši už přemýšlejte, kam půjdeme. Preferoval bych něco obyčejného. Nic nóbl, ale ani žádný pajzl, kde jsou ucpaný hajzly a nablito v umyvadle."

Cesta k Aréně
Jiki, Tonny

"To abychom napřed udělali nějakou práci, když chceš platit," uchechtnu se, když to Tonny pronese. "Ono to bez hostinců ani moc nejde," dodám nakonec poměrně pobaveně.

Vytáhnu vlastní sušené maso, které je jasně bílé. Začnu ho žvýkat zatímco postupujeme po cestě. Vypadá to, že v dohledu nikdo jiný není.

Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

Uchechtnu se nad jeho návrhem. "Ale jistě, to je vlastně i dobrej nápad." Podívám se na něj a v očích mi zajiskří. "Ale je tu jedna věc... Máš čím zaplatit?" Pořád se culím. Nemůžu si pomoct, dneska mám dobrou náladu.

Dál na cestu do Arény

Jiki, Ilkiov

Chvíli jsem tam stál a čekal na jejich reakci. Jako první se ozval Ilkiov. Pomůže mi, ale prvně musí dělat felčara v aréně. Jen jsem se usmál a kývl hlavou, že rozumím. Pak se ozvala Jiki. A hned mě sjela za to, že jsem jim chtěl věnovat kytaru. Jsem rád, že to udělala. Nerad bych se s ní rozloučil. Je to dobrý nástroj. Hodně povedený a i když tak nevypadá tak je ve skvělém stavu. „Díky Jiki,“ řekl jsem ji a sehnul se pro kytaru. Už jsem si chtěl nasadit popruh, když ke mě zase přišla a chtěla mi zkontrolovat obvazy. Nechal jsem ji, ať mě tedy prohlédne.
„Určitě se vám dvěma nějak odvděčím. Nevím jak, ale určitě jo,“ řekl jsem nakonec a nasadil si popruh kytary kolem krku.

Nakonec jste tedy spolu vyrazili dál na cestu do Arény. A já s radostí přijal kousek sušenýho masa, co mi nabídla Jiki. „A víte co, první útrata v hospodě je na mě,“ usmál jsem se a zakousl se do masa. „Máte tu hospody, ne?“

Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

Dobrnkám baladu, zatímco se kluci baví a Ilki si balí své věci. Nad jejich rozhovorem se nemůžu neusmívat. Vím, že to není asi zrovna příjemná situace, se prostě vyskytnout někde v háji, ale stalo se, tak proč tu příležitost nevyužít. Přece jenom, mít na cestách společnost není vždycky jen magnet na nebezpečí. A zatím jsou oba hoši v pohodě. A vypadá to, že s nima i bude nějaká ta legrace.

Když pak Tonny jako poděkování nabídne kytaru, překvapeně se na něj podívám. "Co blázníš? To po tobě nemůžeme chtít. Vždyť je to tvoje kytara. A hudebník svoje nástroje jen tak nerozdává." Postavím se a hodím si batoh na záda a harfu mám na popruhu tak, abych na ní mohla cestou hrát. I tak si ale pro jistotu vyvolám kuličku, ať jí mám po ruce. Nechám jí vznášet se nad harfou, takže vypadá jako její dekorace. Plameny nechám uhasnout tak, že nevznikne žádný dým a uhlíky vychladnou. Jeden nikdy neví.

Přistoupím zezadu k Tonnymu. "Ukaž. Podívám se, jak se ti to hojí." Počkám, až budu moct nakouknout pod obvaz, abychom kdyžtak včas zachytili zánět. "Navíc, nepotřebuju, abys mi něco dával za takovouhle pomoc," dodám během kontroly ještě k předchozímu tématu. "A jestli si na tom budeš trvat i potom, určitě něco vymyslíme."

Jakmile je zkontrolováno, případně ošetřeno, stále s úsměvem na rtech se vydám k cestě. Sahnu do boční kapsičky batohu a vyndám připravenou várku sušeného masa, kterou tam mám po ruce. Zbytek zásob mám v hlavní kapse. Nabídnu Tonnymu a sama se zakousnu do jednoho kousku.