Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

Přimhouřím oči, když si povzdechne a poslouchám jeho další vysvětlení. "Když už jsme u toho, tys mě taky moc nepochopil. Ale myslím, že to asi začínám chápat. Ty mluvíš o tom, co chceš dát svojí hudbou světu. Vlastně důvod, proč hraješ. Myslel jsi to takhle? Já jsem jen podotkla, že na ničem z toho není nic špatně, protože každý si najde to svoje. Jen pokud se tím chceš uživit, tak je důležité, aby tě publikum mělo rádo. A je jedno jestli jemnou nebo drsnou hudbou. Řekla bych, že jsi jen šel trochu víc do hloubky než já. Navíc... Proč předpokládáš nějaký jemný drnkání?" pousměju se tázavě přizvednutým obočím.

Přikývnu na to, že je král Kojiro silný a schopný a pozoruji ho, jak si kreslí do písku. "Já vím, že ne. Jen je to vtipná představa... Nevím, proč by to někdo vůbec řešil. Asi to je tam u vás hodně jiné. Ale něco takového tu taky máme, jen je to spojeno s tvým účtem v bance a je to platné v celé galaxii. Alespoň myslím..."

Cesta do Arény

Jiki, Ilkiov

„O tom právě mluvím má drahá Jiki,“ řekl jsem s povzdechem. Očividně to nepochopila. Nějak jsem nevěděl, co ji na to mám říct. Tímhle mě dostala. Najednou působí jako sluníčkářka, co si ráda kreslí jednorožce a věří, že svět je milé místo. Úplně mě tím uzemnila. „Tys mě moc nepochopila, že? Jo jasně…když hezky drnkáš a jsi milá a růžová, sladká jak cecek, tak ano, všichni tě budou mít rádi. Ale bude to k ničemu. Jak chceš u lidi probudit to něco, co tě nakopne, tím, že budeš sladce drnkat? Potřebuješ něco, co probudí odvahu. Dodá vášeň. Rozdmýchá ten oheň v tobě.“ Odmlčel jsem se a potáhl si z cigarety. „Představ si třeba…bitvu. Jo? Je vás pár, dochází náboje, podpora nikde. Ale ty víš, že nesmíš ustoupit, jinak se bestie dostanou do tvé země. Musíš vyběhnout a bít se jako lev. Co by tě víc nakoplo? Něco sladkýho, u kterého máš chuť si lehnout a spát? Nebo něco, co cítíš každým koutem svého těla. Něco epického, co tě donutí jednat za hranice svých možností. Chápeš mě aspoň trošku co se snažím říct?“ zeptal jsem se Jiki a dokouřil svou poslední cigaretu. „Metal, rock, underground… vypadají jako nejlepší způsoby, jak v lidech probudit tyhle věci. Odvahu jednat, cítit se líp, vybouřit se.“ Řekl jsem a poukázal na svou kytaru. „Pak tu je někdo jiný, kdo zase hraje sladce. Dopřává lidem klid, Relax, vášeň a já nevím co ještě,“ řekl jsem a ukázal na harfu od Jiki. „Jedna strana moc asi nerozumí té druhé, ale ani jedno nemůže existovat bez druhé.“

Když mi pak vyprávěla o tom zdejším vládci, co změnil hodně věcí a je to tu za něj lepší. Taky že zachránil planetu. Tedy on a jeho skupina. „Zní jako někdo schopný a silný.“ Pokrčil jsem rameny a dělal prstem kolečka do písku. „Nejsem zdejší. Nevím jestli tu máte nějakou legislativu na sledovaní nelegálních přistěhovalců nebo nutnost prokázat se nějakým dokumentem,“ podíval jsem se na ni. Nějak mi připadá, že zapomíná, že nejsem zdejší. „Tam u nás po narození dostaneš svý rodný číslo, a jak jsi starší tak i průkaz o své osobě. Jak se jmenuješ, datum narození, trvalé bydliště et cetera, et cetera, prostě něco, čím se prokážeš, že to jsi ty.“ Vysvětlil jsem trochu důvod, proč se na to ptám.

Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

"Dobře. Aby si tě všimli možná. Ale když chceš, aby si tě pamatovali pozitivně, tak to podle mě není tak jednoduchý. Když máš špatnou pověst, těžko se tím uživíš. Navíc to tvý jemný vydrnkávání dokáže krásně uklidnit a uvolnit. A přitom neříkám, že energická hudba není dobrej boost energie." Když sebou trhne před plamínkem, uculím se. Když pak začne polemizovat o politice, zamyslím se nad naším vedením. "Co je na trůnu král Kojiro, je všechno mnohem lepší. To co tu bylo předtím... No, docela tragédie. A docela se i těším kam to pod králem Kojirem spěje. Rozhodně budou pro všechny větší možnosti. Nemluvě o tom, že se svojí družinou zachránil planetu." Zahledím se do plamenů. Vytrhne mě jeho otázka. Zahihňám se. "Nee. Proč by to dělali?"

Cesta do Arény

Jiki, Ilkiov

Není nic jako správný a špatný styl? Boha jeho ta je upjatá. Ale vypadá, že se baví.
„Když chceš, aby si tě lidi všimli, abys upoutala jejich pozornost, musíš jim to vrazit přímo do obličeje. Jo jasně, nějaké barokní jemné vydrnkávání zní možná pěkně, ale čím děle to někdo poslouchá, tím víc ho bere spaní a pak najednou neví, jak se jmenuje a chrápe.“ Říkal jsem a pomalu při tom zavíral oči a dělal že usínám. „Jenže když chceš, aby tě všichni viděli. Udělej pořádnej kravál. Vyhul to, co to jde, a ještě přidej nějakej rámus navrch. Tím si zaručíš pozornost od všech. Jo, nemusí se jim to líbit, ale na co si vzpomenou? Jak skoro spí a nevnímají, nebo jak jim něco málem prorazí ušní bubínky skrz prdel ven z těla?“ začal jsem vyprávět svůj pohled na věc a vzal si poslední cigaretu.

Trhl jsem s sebou dozadu, abych uhnul plamínku z ohniště, kterej nejspíše poslal Jiki tou svoji magii.
S povzdychem jsem hodil krabičku do ohně a připálil. „A tak to máš u všeho. Politici. Korporace. Všichni tihle vlci hrají sladkou pomalou písničku pro své stádečko hloupých oveček, aby hezky spinkali a nevšímaly si, že se jim něco ztrácí. Lidi jako já jsou ti, co probudí hlídacího psa, aby zahnal vlky s housličkama a probudil tak ovečky,“ potáhl jsem si z cigarety a udělal pár koleček směrem k obloze.
„Nezatknou mě jako nelegálního přistěhovalce nebo tak něco? Jak dojdeme do města myslím."

Cesta do Arény
Tony, Ilkiov

"Nepřijde mi, že by styly byly správný nebo špatný. Každý má rád něco jinýho. Ale o interpretech už bych spekulovala," pousměju se a zase se uvolním. V podstatě si sedím na patách, jen je mám trochu bokem. O jednu ruku se opřu a druhou si položím do klína. Přikývnu a podívám se na svou harfu o kousek vedle, u mého batohu.

Skousnu si spodní ret a zabořím pohled do země, když si pomyslím, jak jsem ho tu chtěla ráno nechat... Když nad tím tak přemýšlím, stejně bych se pro něj nakonec vrátila. Neunesla bych to svědomí... Navíc společnost neuškodí. A teď je tu ještě Ilkiov. Jak doříkává svojí další větu, zvednu prudce pohled na něj, zrovna když na mě plazí jazyk. Cvrnku směrem k němu a jeho jen tak tak neolízne plamínek, který vyšlu jeho směrem. Nasadím vzpurný výraz, ale v očích mi hraje pobavení.

Cesta do Arény

Jiki

Když mi řekla, že kombo tu mají taky, jen se to jmenuje jinak, usmál jsem se. Zřejmě nejsou tak pozadu s technologií. A taky jsem ji asi nakrk, když jsem to popsal jako kouzelnou krabičku. „Jo. Rock a metal. Prostě takový ten správný styl, co si nebere servítky,“ řekl jsem ji a usmál se. „Co že tě to tak zajímá? Taky hraješ?“ nadhodil jsem nakonec.

„Dost ti věřím. Už jsem proto, že jsi tu jako doma a víš co a jak. A taky…kdo by nechtěl cute malou démonní holku jako výkupné,“ pokrčil jsem rameny a vyplázl na ni jazyk.

Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

Založím si ruce na prsou a v ohni zapraská, jakmile zmíní kouzelnou krabičku. Copak si myslí, že jsme nějací neandrtálci? Jakmile to začne popisovat, tak je mi jasný, co má na mysli. "To tu máme taky, jen tomu říkají jinak, nevím teď jak, a funguje to na jiné bázi." Nemluvě o tom, že nějak vynechal zbytek odpovědi. "Takže hraješ rock a metal?"

Když vyrukuje s tím, že mě nabídne jako výkupné, rozesměju se. "Tak to jsi buď dost naivní nebo mi přehnaně věříš."

Cesta do Arény

Jiki

Jo... mají magii ale neví, co je kombo. Skvěle. Zřejmě tady fakt budou na úrovni indiánu, jinak by taky nešli pěšky po poušti. Boha jeho. „Kombo, to je taková krabička, ve které jsou dráty, magnet, různý další součástky. Prostě zjednodušeně pro vás…kouzelná krabička. Do té je kabelem připojená kytara. Funguje je to jako zesilovač zvuku s možnosti ladění. Celé to pracuje na principu elektrického odporu, magnetu, vlnění, cívek a tak dál. Prostě… poslouchej... “ řekl jsem a brnkl do strun. Ozval se tupý, skoro žádný zvuk. Jako by byl ihned utlumen a potlačen. „Jelikož kytara není dutá jako klasická kytara, tak to nemá takový zvuk. Proto je potřeba kombo, který ten zvuk přenáší. A můžeš s ním dělat zajímavé věci… Když chceš hrát metal, rock a různé tady tyhle věci, neobejdeš se bez toho,“ pokrčil jsem rameny a nechal kytaru kytarou a zadíval se do ohně, se kterým Jiki něco provedla. Je nějaký malý… a tichý.

Jiki mi jako první začala odpovídat. Zpátky? Chci zpátky? Já…ani sám nevím. Co tam? Být zase nikdo a ostuda rodiny? Celé dny chlastat a nejspíše na to taky zdechnout? Popřípadě mi někdo nožem polechtá vnitřnosti. Tady? Je to jako na dovolený. Uprostřed pouště. Kde vám každou chvíli může rozpárat prdel nějaký pičo, co ti pak ještě bouchne do ksichtu. Vyhlídky jsou boží. Ale na dovolené jsem ještě nebyl. „Myslím, že chvilku zůstanu,“ usmál jsem se na Jiki, když skončila svůj proslov. „Mám teda, při prvním náznaku problémů tě nabídnu jako výkupné,“ zazubil jsem se na Jiki a zapálil si cigaretu. Předposlední.

Když Tonny přikývne, zaloví Ilkiov ve své torně a vytáhne jedno šedé náhradní tílko a podá mu ho. Do rozhovoru o hudbě se nikterak nemíchá a zůstává v mlčení, jen jeho přítomnost prozrazují obláčky z jeho dýmky.

Na slova Jiki o přítomnosti Gaydaru jen přikývne na souhlas. "Jen ta civilizace zde není tak hustá," dodá jen, než je opět nechá jejich hovoru.

Cesta do Arény
Tonny, Ilkiov

Souhlasně přikývnu na Ilkiova slova. Není to tu zrovna bezpečné, obzvláště pak, když to tu někdo nezná a neví co čekat a jak se chovat. “Mhm,” přitakám na to, zda je moje ovládání ohně taky magie.

Sleduji ho přes plameny, které pohybem ruky s kuličkou snížím, abychom na sebe viděli a ztiším, abychom se slyšeli lépe, když si prohlíží kytaru. “Kombo?” zeptám se zvědavě. “Jsi hudebník, že?” Jo, já vím: No shit, Sherley… Ale co už… “Co hraješ za hudbu?” To šeptání je fakt otravný. Natáhnu se ke svému batůžku pro pití, abych zvlhčila krk. Odkašlu si a pokračuji již nahlas.

“Asi je důležité se zeptat na jednu věc. Chceš zpátky? Budeš mít dost času si to promyslet, protože portály nejsou nic jednoduchýho nebo levnýho. A až dojdeme do Arény, tak uvidíš, že to tu není tak zlé. Otroctví tu zrušil král Kojiro pár let zpátky. I když myslím, že v Nevěstinci to mají pořád mezi službami…” zamyslím se. “A co se týče přesnídávky… No… Je potřeba být opatrný a obezřetný. A potichu,” uculím se, když to dodám. “Ale v civilizaci to není tak zlé. Když si proti sobě někoho nepoštveš, tak je to tam i bezpečné.”