Jiki, Tonny, Ilki

Když se přiblížíte ke dvojici, vlastně tedy trojici, je akorát démon vytažen na nohy a rozvazován. Po vašem dotazu ku pomoci jste napřed odmítnuti, protože akce, která se chystá, bude rozhodně nebezpečná. Když se ale nad tím Roci, jak se vám žena představila, více zamyslí, vezme si moment a poodejde od skupiny. Zní to, jako kdyby s někým hovořila. Zabere jí to nějakých deset minut, než se vrátí a nabídne vám jinou možnost spolupráce.

Je potřeba začít provádět průzkum v okolí Gaydaru, na přilehlých planetkách, měsících apod. Z jednoho konkrétního měsíce, jen o galaxii vedle, zachytili dost silný arcanický signál, který vedení Gaydaru zaujal. Vašim úkolem tedy bude měsíc prozkoumat, zmapovat, navázat kontakt s kýmkoliv dostatečně vyspělým jménem Gaydaru a samozřejmě zjistit zdroj vysoké arcanické radiace, kterou zachytávají. Pokud se vám úkol zadaří, zasloužíte si audienci u královského dvora, kde můžete žádat jednu odměnu. Třeba návrat na Zem v případě Tonnyho.

Na vaši cestu vás Roci štědře vybaví. Všichni jste omyti, upraveni a zbaveni únavy. Poté Tonny dostane střelnou zbraň a brnění, Jiki dostane složenou hromádku svých věcí a stejně tak je obdarován Ilki, který mimo jiné dostane celou novou lékařskou brašničku. Poté jste bez jakéhokoliv otálení prostě šoupnuti skrze portál.

Trang

I když jsi svou situaci bral velmi sportovně, velmi záhy se zvrtla v hotové peklo. Návštěvy tvé cely rozhodně nebyli příjemné ani milé. Plnily se jen velmi důmyslnými vyslýchacími metodami, nebo prostě jen mučením. Trvalo to dlouhé měsíce, když tě z bezvědomí, do kterého jsi upadl po poslední návštěvě, probral nečekaně jemný dotyk. Možná jsi čekal Tinesi avšak nebyla to ona. Rozpoznal jsi ve své tajné návštěvě elfa, kterého jsi zachránil ještě na Nikde. Po tvém rychlém ošetření tě podepře a v podstatě vynese z tvé cely. Podle jeho plížení se lodí poznáš, že to rozhodně nedělá se schválením vedení.

V podstatě tě pronese lodí k záchranným podům, do kterého tě nacpe a zavře se v něm s tebou. Vypustí vás, což rozezní na lodi poplach. Netrvá dlouho a podem otřásají nárazy od energetických zbraní lodi. Jeden výstřel dostal plnou silou a tak vás to vychýlí na kolizní kurz s blízkým měsícem. Navíc je narušená integrita podu, takže se spustí kyslíková maska, kterou elf nacpe tobě, bez možnosti protestů.

Díky tomu je také v podu nesnesitelný žár, když prolétáte atmosférou. Čeká vás prudký náraz do povrchu měsíce, který pod rozlouskne jak ořech. Poškozené přehřáté systémy začínají rychle chytat malé plamínky, které hrozí řádným požárem. Elf tě při nárazu chránil jak to šlo vlastním tělem. Teď leží na kraji vaší půlky podu, vypadá to že krvácí a nehýbe se. Ty jsi vyvázl kupodivu jen s oděrkami a brutálním přehřátím.

Jiki, Tonny, Ilki

Jakmile prostoupíte skrze portál i se zásobami na následujících 10 dní, naskytne se vám velmi nezvyklá scenérie. Rozhodně je to úplně něco jiného než Gaydar. Těžký vlhký a horký vzduch vás obejme jak teplá přikrývka. Jen několik kroků od vás se vlhké kameny mění ve vyvěračku řeky. To okamžitě zaseje strach do srdcí těch rozených na Gaydaru. Jestli je tady voda v takovéto míře...

Jako kdyby tohoto zjištění nebylo málo, na obloze, kde se slunce začíná chýlit k obzoru, se objeví padající hvězda. Nebo tak to minimálně vypadá, než se začne zvětšovat a zvětšovat a pak s ohlušujícím burácením dopadne hned za řadu prvních stromů vedle řeky. Až k vám je cítit spálený kov a cítili jste tlakovou vlnu od dopadu.


Co si se svou situací počnete je nyní na vás.

Bílá poušť
Ilki, Tonny, Vally, Roci

Zachytím měch a zaklidím ho zpátky. "Dokud se nezeptáme, tak to nezjistíme," hodím po Tonnym šibalským úsměvem a pobídnu Kumu pomalým tempem, tak aby Tonny stíhal, ke skupince. Zastavím v uctivé vzdálenosti, abychom je nějak nerušili, ale aby o nás věděli. Pokud se na nás podívají, uctivě skloním hlavu na pozdrav.

Bílá poušť

Jiki, Ilki, Vally, Roci

Jiki mi podala měch s alkoholem a já se s radostí napil. "Aaaa... to pomohlo," usmál jsem se a napil se znovu. Jestli se ze mě tady nestane notor, tak už nikdy. Konečně jsem si mohl sednou na zem a nic neřešit. Tak jsem si prostě sedl, zády k Vallymu a té prsatici a pozoroval své znovunalezené společníky. A oba mělii fajn nápad. Pomoct jim. A jsem se krapet zasmál. "Pomoct jim? Jako mi?" znovu jsem es zasmál a naposledy se napil "Jiki, chytej," a měch hodil Jiki. (lehce, aby jej mohla bez problému chytit) "Jak jim zrovna mi můžeme pomoct? Vždyť..." ohlédl jsem se za sebe a rozhodil rukama. "Všechny ty potvory pobil Vally. Sám. Rukama. Jen tak... jako kdyby to byla rozcvička. Jak jim chceš pomoct?" Osobně jsem prostě neviděl jedinej způsob, jak bych jim byl užitečný. V čemkoli... maximálně bych jim zahrál metal sólo na kytaru... vlastně ani to ne. bez zesilovače si můžu tak akorát tupě brnkat.

Bílá poušť
Jiki, Tonny, Vally, Roci

Uchechtnu se, když Tonny okomentuje změnu a Jiki přidá k tomu, jak to bylo. Mi to za tu dobu už ani nepřijde. Ostatně, cítím se dost obdobně. "Jen se mi spravil ksicht," zazubím se na něj. Také následuji pohled směrem ke dvojici, když zmíní krále. Nemůže být už o moc větší cti, než spolupracovat s vyslanci krále. Rozhodně by mi to mohlo spravit reputaci. Na útěk taky jen tak neurčitě pokývnu hlavou, trochu ztracen ve svých myšlenkách. "Rozhodně, jestli tedy naši pomoc vůbec budou potřebovat," odpovím možná až moc rychle po Jiki slovech. "Pořád máme deset dní. A jestli nás tam dokáže ta slečna dostat stejným způsobem jako přišla, neměl by to být problém," nadhodím nakonec.

Bílá poušť
Ilki, Tonny, Vally, Roci

"No, neříkám, že to tak chvíli nevypadalo, ale má tuhý kořínek, kozel jeden," usměju se spokojeně. "Pro krále Kojira?" zeptám se trochu překvapeně a ohlídnu se za Vallym a jeho společnicí, která se tu prostě někde vzala. Vůbec jsem si toho nevšimla. Měla bych začít víc vnímat, co se děje okolo... "Asi je to tak lepší. Kdo ví jestli bychom tě pak našli" a nabídnu mu měch, který byl v sedle. Jestli v něm teda ještě něco zbylo. "Ale když už jsme na ně takhle narazili, možná bychom jim mohli pomoct..?" poznamenám k oběma. "Jestli to teda stíháme na šampionát. Neměl bys tam dorazit pozdě," ohlídnu se na Ilkiho.

Bílá poušť

Ilki, Jiki, Vally, Roci

Nechal jsem prsatici být, když jsem viděl, že jde za Vallym a rozešel se blíž k Jiki a tomu kozlovi. A oba na mě spustili. A on to je fakt Ilki.
"No ty vole..." hlesl jsem a pozoroval nového Ilkiho. "Ilki? Jsem tě vůbec nepoznal přes všechnu tu kůži a tak..." zastavil jsem se před nimi a chvíli je pozoroval. "Fakt jsem myslel, že vás dostali... jsem rád, že jsem se pletl..." usmál jsem se a koukl dozadu na ty dva. "Ten vazoun je Vally... jeden z těch démonů, co mě zajali... prej je v utajení a maká pro krále Kojimu... nebo tak nějak.. ten cos mi o něm říkala. Moc bystrej ale není... Byl bych zdrhnul už v noci... ale když jsem viděl, jak prostě jen tak urve dveře od klece, rozmyslel jsem si to," pokrčil jsem rameny. "Nemáte někdo nějaké chlast?" zeptal jsem se po chvíli a koukl na ty dva. "Teď bych se rád napil něčeho tvrdšího..."

Tonny, Jiki, Ilki, Vally, Roci

Žena se přesune k Vallymu, který se před ní tváří jak spráskaný pes. Vymění si několik tichých vět, po kterých se démon trochu rozjasní a hned třepe zajatým démonem. Žena se mezitím ohlédne ke znovu shledané skupince a věnuje jim všem vřelý úsměv. Když se otáčí zpět k démonům, úsměv z její tváře zmizí a najednou má kolem sebe auru jak bohyně pomsty.

Bílá poušť
Jiki, Tonny, Vally, Roci

Když popoženeme méďu, dostaneme se na další bojiště. Trochu ve mne hrkne, kvůli tolika zmařeným životům, ale nemohu se ubránit lehkému píchnutí zadostiučinění. Spokojeně podrbu Jiki bradou mezi růžky, když se o mne tak uvolněně opře. Také jsem rád, že náš ztracený společník je živ. Zůstávám v sedle stejně jako Jiki. Co kdybychom se potřebovali přesunout rychle pryč. "Taky tě rád vidím, Tonny," rýpnu si do něj trochu, když tak nadšeně zdraví jen naši půvabnou společnici.

Ohlédnu se k místu kde se mezitím, co jsme sjížděli dunu, objevila žena ve vířivém písečném portálu. Tonny jí také vypadá poněkud rozptýlen. Nevypadá však, že by tuhle znal. "Nějaký tvůj spojenec?" zeptám se Tonnyho, aby nám trochu objasnil situaci.

Bílá poušť
Ilki, Tonny, Vally, Roci

Pokračujeme po stopách. Neustálý pocit další přítomnosti mě nutí přemýšlet nad tím, co se vlastně v posledních dnech událo. Je to skoro (nebo úplně?) zázrak, že to Ilki přežil. Nejednou vypadal, že to nezvládne, ale naštěstí se mi ho dařilo s jeho pomocí a vůlí držet na živu. Pak přišla ona. I když to nazvala obchodem, nebude to pro mě nic jiného, než dar. Vždyť díky ní, je Ilki teď jako znovuzrozen. A já vlastně taky. I když to není tak viditelné, vím to. Cítím to v sobě. Snad nebudou rodiče moc zklamaní. Jistě to pochopí. Musí...

Ráno je na sedle nový papír. Nemusíme se držet stranou, ale rovnou je dohnat. Tryskem se během krátké doby dostaneme ke zjevnému bojišti. Je naživu! S úsměvem se uvolněně opřu o Ilkiho hruď za mnou. Hned jak si to uvědomím, zčervenám a trochu ztuhnu. To už ale Tonny volá. "Tonny!" zakřením se na něj z dálky a pobídnu zvíře dolů k nim. Když jsme dole, skloním se co nejblíž k hlavě zvířete. "Díky Kumo" a podrbu ho mezi ušima. "Koukám, že sis stihnul udělat další kámoše," zazubím se na Tonnyho, stále ještě ze sedla, jen již narovnaná. "Doufam, že sis nemyslel, že jsme mrtvý a nechtěl jsi nás hned nahradit," rýpnu si do něj ze srandy. "Chodila bych tě pak strašit."

Bílá poušť

Jiki, Ilki, Vally, Roci

Netrvalo to dlouho a strategie stylu zůstat ve voze a blbě čumět, se ukázala jako nejlepší. Vally je tam postupně pomlátil všechny. A na to, jak je velký, je dost pohyblivý. A s jeho brutální silou nepotřebuje ani zbraň. A ještě stihnul jednoho z těch démonů zachránit a svázat. Asi ho potřebuje k té svojí práci, co tu má.
"No... ještě, že jsem tu byl, jinak bys byl v prdeli..." sarkasmus z mého hlasu přímo stříkal na všechny strany. "Co seš sakra zač? Prostě pěstmi pomlátíš celou smečku bestií, na které oni nestačili..." koukl jsem zrovna na kus rozervaného těla od té démonky. Heh... já říkal, že skončíš, svině.

Trochu jsem se rozhlédl kolem po těch jatkách a uviděl na jednom z těch mrtvých zvířat něco povědomého. "He, ona přežila?" podivil jsem se a šel blíž. A opravdu. V batohu na tom mrtvém zvířeti je moje kytara. A je celá. "No... aspoň něco mi zůstalo" zkusmo jsem drnkl přes struny, ale vydaly jen hluché brm a konec.

Když jsem pak vzhlédl k Vallymu, všiml jsem si, že kouká na dunu. Přešel jsem blíž a zahleděl se tam taky. A k mému překvapení něco vyjelo na dunu. Chvíli mi trvalo, přes to všechno slunce, zaměřit se na zvíře a jeho jezdce, ale pak jsem ji uviděl. "To je Jiki!" rozešel jsem se blíže. "Jiki!" zvolal jsem nadšeně. Už jsem myslel, že ji zabili. A jestli to vedle ní je Ilki, tak mě trefí...
Jenže to nebylo všechno, co se dělo. Mé radostné přivítání narušilo něco, co se objelo mezi námi. Písek začal vířit, až se objevil portál, ze kterého pak vystoupila... "Wow..." hlesl jsem a spustil ruce k tělu. Netuším, co to je zač, ale je to kus krásné ženské. Naprázdno jsem polkl a koukl, na chvíli, za sebe na Vallyho, jestli se chystá k boji, nebo je to bezpečný. I tak jsem ale radši zůstal stát. Třeba mám jen úpal a ta prsatice tam není.