První normální den v Nekropoly

Druhý den Evelin vzbudí zarachocení zámku a zvuk otvíraných dveří. K jejímu překvapení ovšem nevstoupí Maltazard ani žádný z jeho strážný, ale malá armáda služek a švadlenek. Ty první přinesou dívce snídani. Tu tvoří chleby natřené medem a nějaký pěkně vonící čaj.
"Vládce poručil dodat vám snídani stejnou, jakou si dává Mistr." vysvětlí jedna ze služek, když si všimne nechápavého pohledu dívky. Ostatní služebné rozhrnou závěsy a pustí dovnitř sluneční paprsky.
Švadleny postaví doprostřed místnosti tři panny na, kterých jsou připravené šaty. Skutečné šaty, žádná napodobenina, jakou jí donutil Maltazard obléct včera. Tyhle mají několik vrstev a ikdyž jsou laděny do temnějších barev nejsou ošklivé. Švadleny se na tebe znepokojeně dívají. "Dokážete si vybrat alespoň jedny?" zeptá se tě jejich vůdkyně znepokojeně. Na švadlenách je vidět, že pracovali celou noc, aby jsi nyní měla šaty. Přesto, že netušíš s čeho šaty jsou vypadají působivě a draze. Za žádné by se nestyděla ani kdejaká královna.

Zatím co Evelin sleduje šaty služebné ji na nohy položí tácek na nožičkách a naservírují jí snídani v posteli. "Budete si na snídani přát ještě něco a nebo spíše něco jiného?" zajímají se služebné, které obletují dívku, jako včely královnu.
"Náš vládce si přál aby o jeho hosta bylo dobře postaráno." vysvětlí jí další ze služebných a ukáže při těch slovech na tebe.
"Ve vedlejší místnosti je koupelna, pokud lady chtěla provést toaletu." s tím jí nabídnou krásně huňatý župan. Další odkryje skryté dveře do docela malé, ale pěkné koupelny tvořené umyvadlem a záchodem.

"Náš vládce vás čeká v zasedací síni. Samozřejmě až se nasnídáte a budete se cítit připravena." dodá další služebná. Evelin si všimne, že služebné z místnosti volně odcházejí a zase přicházejí. Zvuk cinknutí zbroje pokaždé když někdo otvírá dveře ovšem prozradí, že venku stojí strážní.

V síni

Tou dobou je vládce Nekropole znovu na nohou. Přesněji vůbec nešel spát. Nemohl usnout, jelikož se mu před očima neustále objevovala dívka a její teplé tělo. Po několika marných hodinách, kdy se pokusil usnout se rozhodl vstát. Oblékl se v klidu do zbroje a přišel na neohlášenou kontrolu stráží. Byl trošku zklamán, když se ukázalo, že všechny jsou na místech a bdělé. Zamířil do stájí, kde i přes ranní hodinu seděla u stolu dvojice poslů připravených v případě potřeby vyrazit, kdyby si to jejich pán přál. Těm vynadal, že nemají dostatečně vyleštěná sedla. Poté se vrátil do své pracovny a ponořil se do papírování, jenž zaplavovalo jeho pracovnu. Někdy měl pocit, že jeho podřízení generují papíry jen tím, že dýchají. Tak moc jich bylo a to už donutil několik písařů, aby mu posílali jen ty podstatné. Když se mu ovšem do ruky dostane list, žádající nový zásoby vláken na splétání šatu. Rozhodne se, že toho má dost a nechá si povolat písaře. Tak se stane, že pětice je před něj přivedena. Nervózní úřednici sledují svého pána, jak nejdříve zmačká a pak roztrhá jeden pergamen.
"Jestli mi ještě jednou pošlete papír na kterém si nějaký řemeslník žádá o povolení jet si pro zásoby. Udělám s vámi to co s tím papírem." s tím roztrhá pergamen na opravdu malé kousky. Úředníci naprázdno polknou a když je odmávne rychle zmizí.

Darkos vstane docela brzy i tak zastihne otce uprostřed porady důstojníků, které si nechal vzbudit. "... pane podle hlášení, co se k nám dostalo. Ve městě Minimonů sídlí posádka kůrovců. Nevíme kolik jich je, ale i malá jednotka by ztížila dobývání." hlásí zrovna důstojník to, co jemu hlásili jeho zvědi.
"Jak velkou jednotku může to město uživit?" ptá se pán nekropole věcně a přivede, tak všechny přítomné do rozpaků.
"Nemáme tušení. Minimoni jsou známí zemědělci a jejich město je veliké. Nemáme jak zjistit, jestli mají zásoby a jak velké." přizná neochotně rádce a vyslouží si tak naštvané vrčení svého pána.
"Proč se nezeptáme té holky, co jste chytili včera." zeptá se Darkos prostě.
"Protože zmizela z žaláře." ohlásí důstojník mající na starost tuto část paláce.
"Jak je to možné! To se nám tu toulá potenciální zvěd a vrah." oboří se do něj Darkos. Tou dobu si Maltazard unaveně protírá oči, jelikož tuší kam to povede.
"Stráže, co jí měli hlídat byli převeleni k ostraze vzácného hosta." brání se důstojník a očividně si nebyl schopen spojit si onoho hosta s dívkou, jenž byla v mučírně.
"To je jedno. Zeptáme se jí až sem dorazí." odmávne začínající hádku pán nekropole.
"Tady nemáme žádné prostředky mučení." poukáže správně Darkos.
"Toho jsem si vědom. Nebudeme jí mučit." po tomto prohlášení následuje překvapené ticho.
"Jak jí přinutíme odpovědět." zeptá se nakonec Darkos zmateně.
"To nechte na mne. Řekni svým rytířům ať jí doprovodí sem. Je to ovšem náš host, tak se k ní budou chovat dvorně."
"Ano otče." přikývne Darkos a tak se stane, že k pokoji a nebo spíše pokojům, jelikož dívka zjistila, že jí patří asi dalších šest pokojů. Zamíří oddíl Darkosových rytířů.