V dílně švadlen

Maltazard záměrně dívku provokuje, aby viděl jestli sebere odvahu a zlobu, aby se jej pokusila bodnout. Zatím jej ovšem nebodla a tak jí může vesele provokovat. Mistrová švadlen konečně dokončí plánování šatů a tiše se s úklonou vrátí k dívce.
"Nebojte se slečno. Náš vládce pro vás chce troje šaty. Jedny fialové krásné ukázkové. Jedny černé vhodné na tažení a jedny specifické." informuje dívku nadšená, že může šít pro tak krásnou osobu.
"Jak ti došlo neplánuju ti šít pohřební rubáš." potvrdí slova mistrové Maltazard pobaveně a odstrčí se od stěny. Gestem přikáže dívkám ať Evelin svedou s onoho piedestalu. Přitom dojde k dívce nad, kterou se tyčí, jako socha. Zářivě se na nejistou dívku usměje a tleskne. Přivolá tak strážné, kteří vstoupí do místnosti jedněmi dveřmi a přitáhnou tak znepokojivé pohledy všech kromě pána Nekropole.
"Pošlete služebné do pokoji slečny ať tam uklidí." přikáže a gestem je pošle zase pryč.
"Teď potřebuji aby jste zkusila ony specivické šaty." odvede mistrová Evelin za nedalekou zástěnu, kde je připraveno něco, co by se dalo nazvat harémovými kalhotami a podprsenkou. Mimo toho jsou tam i černé šaty, které jsou pravda docela odvážné, ale společensky vkusné.
"Slečno prosím nedělejte problémy." prosí švadlena, která se snaží sundat spodničku, aby si mohla obléct ty nové šaty. Ukáže na ty první a dokonce jí přistaví zrcadlo, aby se mohla prohlédnout.
"Jak ti nejspíše došlo neplánuji tě zabít, ani zmrzačit." informuje dívku klidně. "Budu počítat do dvaceti, pokud nevyjdeš zpoza zástěny půjdu se tam podívat stejně." pronese a zní, že se na to těší.

Evelin byla zaskočena, zamračila se na takový rozkaz, který očekával, že bez námitek splní, ale pokud tohle bylo jen divadlo, co tím sledoval, jaký byl účel? Proč by ji šatil a choval se k ní tak dvorně jako k sobě rovné? Stalo se snad něco, o čem nevěděla?
„Svléknout? Nebudu se svlékat před nikým,“ postavila si hlavu a orientovala se jen na něho, ostatní ignorovala.
Úšklebek na Maltazardově tváři byl jako výzva, tak jako tak docílí toho, co chce.
„Mám to snad udělat já? Mají to být mé ruce, které z tebe strhnout ty hadry, které neoprávněně nosíš? Pořád jsou mým majetkem, já je chci zpátky,“ švadleny se na to škádlení začervenaly stejně jako Evelin.
„Chceš je zpátky? Pak bys mi měl vrátit ty mé, které jsi ze mě serval v mučírně,“ oplatila mu jízlivost, ale zatímco on se tou situací bavil, jí to bylo velice trapné.
„Právě to mám v úmyslu, ale ty mi kazíš celý proces,“ mávl panovačně rukou ke švadlenám, „svlékněte ji.“

Ženy se na Evelin sesypaly jako včely, točily se kolem ní, rozepínaly knoflíky, nadzvedávaly látku, aby ji uvolnily, a pak ji stáhly dolů, dokud šaty pro služebné neskončily na zemi.
Nyní byla dívka jen v jakémsi spodním tenkém šatu nebo spíše košilce z bílé bavlny, která, řekněme to jednoduše, prosvítala a ona si toho byla velice dobře vědoma.
Ihned se zakryla rukama, aby se schovala před jeho pohledem, ale to už ji švadleny chytily za ruce a odtáhly na stupínek. Donutily ji se tam postavit jako sochu na podstavec a hned ji vzaly ruce a řekly jí, ať se nehýbá, že to nějakou dobu zabere.
S veškerým studem a rudými tvářemi, musela sejmout své dlaně z ňader a rozpažit do stran. Za jiných okolností by to nebylo tak hrozné, bylo to tak před sto lety zcela normální v jejím světě, jen kdyby na ni nekoukal on.
Maltazard se opíral o jedinou stěnu, která nebyla zatížena policemi a jako duch v pozadí se díval, jak ji obletují švadleny. Jak občas látku spodničky nadzvednou, aby jí mohly změřit nohu, nebo látku obejmou metrem, že musela přiléhat těsně k jejímu tělu.

Mračila se na něho jako bubák a on měl ruce založené na hrudi a hodnotil ji, přemýšlel.
„Stůjte rovně, nekrčte se,“ napomenula ji jedna z žen, která se tvářila přísně a hlásila míry další, která zapisovala.
Poté se od nich jedna odpojila a šla přímo za Maltazardem, nejspíše se zeptat, co budou šít, spolu se pak dali do hovoru a vysvětlování. Evelin sledovala, jak svému císaři nabízí vzorky látek a on v nich listuje. Oba k ní byli zády, takže netušila, co tam probírají a ke všemu neslyšela jediné slovo!
„Už se konečně dozvím, proč jsem tady?“ zeptala se, „na to ušít pohřební rubáš mi nemusejí brát míry.“
Evelin se pokusila o sarkastický vtip s úmyslem ho vyprovokovat, ale Maltazard se na ni jen podíval přes rameno a dál pokračoval v družném hovoru s hlavní královskou švadlenou jako by se nechumelilo. Nikdo ji nebral v potaz.
Dívku to neskutečně dopalovalo, cítila se jako nějaká panenka na hraní, která nemůže nic rozhodnout, nemá se na nic ptát jen držet.
Po chvíli se Maltazard otočil a vykročil přímo k ní.
Skvělé, teď se konečně dozví, co tahle maškaráda má znamenat a v jakém jeho šíleném plánu bude hrát roli, bohužel to bylo právě naopak.
Císař se zastavil u stupínku, takže nyní byli stejně vysocí, přiložil jí k boku kus látky a hodnotil, co vidí, po té to samé udělal s jiným kouskem, jako by se rozhodoval, než ho stačila chytit za ruku, zase odešel zpět k hlavní švadleně.
On si vážně koledoval o to, aby popadla nůžky a vrazila mu je do zad!

Mezi tím nahoře

Poté, co stráže odvedou dívku Maltazard vstane z postele a přejde do předpokoji, kde má zbroj. Postaví se vedle ní a dívá se na město pod sebou. Ruce založené na hrudi a v ruce má stále dýku, kterou se jej dívka pokusila zabít. Ptá se sám sebe proč se nebránil dřív a proč se neprobudil hned. Běžně jej vzbudilo i otevření dveří předpokoje, když služebné přišli chystat snídani. Uvažuje jestli si smrt nepřál.
Na chodbě se ozvou těžké kroky, prozrazují že se blíží jeho syn. Maltazard se posune ke své zbroji a meči pro případ, že by jeho syn chtěl být sirotkem. Darkos rozrazí dveře a vpadne do předpokoje.
"Co se stalo! Prý v tvých pokojích stráže chytili nějakou holku." Darkos zní znepokojeně a zmateně. Maltazard ví, že zmatení se u jeho syna rychle změní na zlobu. "No, ehm chytili je možná silné slovo. Jelikož jsem jí odhalil já." začne vysvětlovat celou situaci a přejde ke dveřím, které zavře.
"Ta dívka s křídly co jsi chytil byla vážně v hodovní síni. V plížila se do mého pokoje..." v tomto bodě nedočkavý Dartkos skočí svému otci do rozsáhlého vypravování. "Proč sem přišla?" vyhrkne syn pána nekropole. "Nevím. Nejspíše naši nepřátelé doufali, že v mích pokojích najdou nějaké tajné dokumenty." lže Maltazard naprosto přirozeně. Jelikož nechce, aby jeho syn šel a rovnou Evelin utrhl hlavu.
"Co s ní uděláme?"
"Ještě nevím." přizná Maltazard zamyšleně.
"Už víš, kdo jí poslal?"
"Zatím ne, ale brzy to zjistím." ujistí Maltazard svého syna. S tím si obleče prostou halenu a zamíří dolů. Venku potká strážné, kteří mu předají klíč od pokoje, kde je Evelin uvězněná. Zamíří přímo do pokoje, kde je uvězněna dívka.