Zmínil se o tom Miro, králův poradce, který se snažil svého pána přesvědčit, že by takovou nabídku měli využít. Byl to moudrý ježek a věděl co je dobré pro jejich obyvatele a přesně jak předpokládal, nejtěžší ze všeho bylo skutečně přesvědčit krále o spolupráci. Ne, že by nevěřil kůrovcům, jejich pomoc byla veskrze nezištná a tamní panovník chtěl udržet dobré vztahy a posílit je, ale přeci jen byl král Minimojů v srdci pacifista. Nakonec mu však nezbylo nic jiného, než souhlasit.
K jeho překvapení se skutečně našlo několik tuctů jeho krajanů, kteří nechtěli sedět doma na zadku a čekat, až je Nekropole spolkne. Nemohl jim zakázat se bránit, a tak s požehnáním přikývl.
Kůrovcům byly nabídnuty prostory k přespání, ale o ubytování neměli zájem, raději si postavili své vlastní stany na louce u mlýna.
Jakmile zasedání, kterého se zúčastnila i Evelin skončilo, požádala Mira, aby se s ní trochu prošel a vyčistil si hlavu.

„Chtěla jsem se tě zeptat, na to, co jsi předtím zmínil, Miro, jsi moudrý a pamatuješ mnoho věcí, tím nechci říci, že jsi starý…“ omluvila se hned, protože si uvědomila, že to znělo strašně.
„Ano, jsem starý, proč to nepřiznat, ale dokud dýchám, udělám všechno, abych pomohl. Co bys ráda věděla?“ zasmál se krtek a poplácal ji po ruce, když jí galantně nabídl rámě.
„Říkal jsi, že hraničáři byli kdysi vycvičeni kůrovci, ale já jsem si myslela, že, že…kdysi tu býval rytířský řád vedený…“
„Neříkej to jméno, když ho vyslovíš, přináší neštěstí,“ poučil ji spěšně krtek.
„Vlastně máš pravdu, drahá Evelíno, kdysi zde byli rytíři, bylo tu několik rodin, kteří svůj úkol dědili po generacích po svých rodičích. Umění boje a obrany se zde však nevyučovalo, rodiče tak přebírali tuto tradici a učily tak zacházet se zbraněmi své syny a dcery. Ale našlo se i pár jedinců, kteří neměli takové štěstí…“
„Jako on?“ zeptala se zvědavě Evelína.

„M byl už jako dítě podnikavý, houževnatý a nebojácný, žel bohu neměl žádný výcvik, protože jeho rodiče zahynuli na nemoc, když byl ještě moc malý. Od začátku bylo jasné, že se snaží prosadit, měl všechny výborné vlohy stát se někým velkým, nabídl jsem mu místo učence, chtěl jsem ho vzít do učení jako písaře, ale být tichý a klidný nebyla nikdy jeho silná stránka. Ať se M snažil, jak se snažil, žádný jiný rytířský rod sirotka přijmout nechtěl, ale měl štěstí, že si ho oblíbil sám král a díky jeho dobrotě byla udělána výměna. M a několik dalších odcestovalo ke kůrovcům, kteří byli známí jako ti nejlepší bojovníci a kováři na výrobu zbraní. Tam ho vycvičili, zatímco oni poslali své lidi sem, aby se zde naučili naopak farmařit.“
Evelin pozorně poslouchala o Maltazardově minulosti.
„To je smutné…myslím, to že se musel protloukat sám už jako dítě.“
„M ale nebyl sám, měl kolem sebe ostatní, to sice nikdy nedokáže zaplnit místo rodičů, ale rozhodně to nebyl někdo, kdo by každý den truchlil na bolavé srdce. Už jako chlapec toužil po tom, být užitečný, najít své místo, aby na něho rodiče byli hrdí, je jen shoda osudu, že to muselo jít touto cestou,“ posmutněl krtek.
Evelin se kousla do rtu, když ji zaplavila vina.
„Byla to naše chyba, moje a Archibalda, kdybychom sem nikdy nepřišli…“
„Tak bychom zemřeli žízní, což by byl daleko horší osud, než kterému čelíme nyní,“ dopověděl za ni Miro a věnoval jí smutný pohled s malým úsměvem.
„Neobviňuj se, co se stalo, stalo se, všechno řídí hvězdy. Pokud má nastat náš konec, tak nastane a pokud ne, budeme pořád čekat na zázrak.“

Špatné zprávy

Maltazard vyjde před bar, kde je čeká jeho oř a posel. Pán Nekropole se na nebožáka zadívá opravdu vražedně. "Co se stalo?" zeptá se mrazivě.
"Nepřítel zahájil útok na pevnosti na levém křídle našeho postupu." ohlásí posel spěšně a následuje svého pána na cestě zpět. Maltazard má myšlenky stále plné dívky. Jejího teplého těla, které tak moc kontrastuje s jeho chladnou kůží. V duchu si umiňuje, že se s ní znovu setká a velmi krutě zabije toho, kde jej donutil se vrátit.

To, že situace je vážná dokládá, že mimo dohled z baru na Maltazarda čeká oddíl jeho gardistů, který doprovázel posla a teď doprovodí svého pána na cestě zpět do jeho paláce. Následující dva dny si Maltazard neužil, jelikož je strávil v sedle a jestli si něco pán Nekropole nepřál je létat někde s kocovinou.

Tak se stane, že když dorazí do svého paláce vypadá ještě hrozivěji než obvykle. V poradní místnosti ze stolem na kterém je vymodelována mapa všech království v okolí se pán Nekropole usadí na trůn shlížející na onu mapu a přeletí jí pohledem. Zamračí se, když si všimne že figurka představující Darkosovy rytíře se přesouvá od hranic s královstvím Kůrovců směrem k území vejcožroutů.
"Co se stalo, tak hrozného, že si to vyžaduje mou okamžitou pozornost?" zeptá se Maltazard opravdu temně. "Vejcožerové napadli a dobili dvě naše pevnosti. Zabili všechny naše vojáky a otroky, zničili..." začne jeden s poradců s roztáhlým monologem, který ovšem pán Nekropole rázně utne.
"JAKÉ?" zeptá se důrazně.
"Pevnost nad spižírnou a u modrého stromu." odpoví pobočník.
"Takže malou průzkumnou a nedostavěnou?" zeptá se Maltazard zdánlivě klidně. Zatím neslyšel, nic co by naznačovalo krizi. Nekropole už dříve přišla o pár základen.
"V reakci na to. Jsem přikázal všem jednotkám rytířů se shromáždit v pevnosti u modrého kamene odkud povedou protiútok..." "Počkat všem? I rytířům mého syna?" zeptá se naléhavě Maltazard a z mapy mu je najednou jasná krize, která nastala.
"Ano, otče. Moji muži se dobrovolně přihlásili, že půjdou zachránit pohraniční pevnosti." pronese hrdě Darkos a vládce Nekropole se unaveně opře loktem o svůj trůn a zakreje si oči. Jako mnohokrát předtím si říká proč nemá mezi svými pobočníky někoho schopného. Půlka jsou zbabělí lapkové, kteří při pocitu že nemají převahu okamžitě utečou. Druhá půlka jsou krvežízniví idioti. Někoho kdo nespadá do jedné z těchto skupin a není otrok, aby jeden v jeho říši pohledal.
"Budu hádat. Sotva se synovy rytíři začali přesouvat pryč. Kůrovci znovu zaútočili a zahnali posádky na své hranici."
"Ano, otče." pronese překvapeně Darkos, kterého stejně jako ostatní překvapí otcova jasnozřivost.
"Proč jste nepoužili posili umístěné v pevnostech nedaleko těch napadený a přesunuli tam všechny rytíře?" zajímá se a zatím se mu daří kontrolovat hněv v hlase, ale má strach že jeho oči planou tak že by mohli propálit víčka.
"Chtěl jsem prezentovat naši sílu. Použil jsem své konexe mezi veliteli, abych koordinoval postup a zabránil lokálním velitelům v konání." pronese rádce hrdě a jasně, tak prezentuje že si užíval svou moc. Netuší, že naposledy. Vládce nekorpole vstane ze svého trůnu dojde k rádci nad kterým se vztyčí, jako hora.
"Takže si to shrneme ano.
Takže zaprvé ty jsi odvolal z křídla jedinou jednotku, která měla držet kůrovce v šachu dokud se pravidelné jednotky nedozbrojí.
Za druhé. Místo abys zahájil okamžitý protiútok, stáhl jsi posili zpět z napadené hranice.
Za třetí. Nárokoval jsis moc, co ti nenáleží!
Za čtvrté. Odvedl jsi mne od důležité mise pro nekropoli." Maltazard na prstech odpočítává provinění daného muže. Ten se začne pomalu krčit a zatváří se opravdu polekaně. Když dokončí svůj odpočet sevře kolem jeho krku svůj spár. Nebohý muž je zvednut do vzduchu a Maltazard zvětšuje tlak ve svém spáru až nebožákovy ucvakne hlavu. Krev skrápí pána Nekropole, podlahu i stůl s mapou. Ten se nyní se spokojenějším úsměvem vrátí na svůj trůn. Sleduje šokované poradce, jenž jsou mnozí potřísněni krví a jinými tekutinami.
"Synu. Vem všechny rytíře, co jsou právě ve městě a povolej své muže. Vyrazte znovu na hranici s kůrovci. Nesnažte se ovšem útočit a dobít původní pozice, ale jen zajisti ty současné. " rozkáže Maltazard pevně a kývne na svého syna. Je si jist, že obnoví pořádek v liniích, které se hroutí.
"Nezklamu tě otče." ukloní se nadšeně Darkos. "Já vím." odpoví se sebevědomím úsměvem pán nekropole.
"Pošlete rozkazy k posádkám bujícím s vejcožery. Rytíři ať se zapojí do bojů. Posádky se musí udržet než dorazí hlavní síly nekropole. Ty právě vyráží!" zavelí a jeho šokování radní se ukloní a odspěchají pryč.

Město Minimojů

Městem se šíří zvěst, že dorazilo poselstvo od kůrovců a že prý přináší nabídku pomoci. Po ulicích chodí hrdí válečníci doprovázející delegaci. Zasedá rada a před jednáním dorazí podklady i k Evelin. Třetí království nabízí, že vycvičí všechny Minimoje, kteří o to projeví zájem v umění boje, aby mohli bránit svůj domov. Právě za podobné nabídky byli vycvičeni hraničáři a šeptá se, že Maltazard sám.