Evelin ležela vyčerpaná, „jsem ráda, že dýchám, řekla, bych, že jsi někdo, kdo člověka dokáže unavit.“ Povzdechla si s notnou dávkou ironie, ale úsměv, který se jí objevil na rtech, naznačoval spokojenost.
„A to jsi nepodstoupila výcvik jako mí vojáci, i když bych tě měl zařadit na list dobrovolníků, je očividné že se musíš zdokonalit ve výdrži a sebeobraně. Nemohu ti stále stát za zády,“ ušklíbl se Maltazard, zatímco seděl naproti ní a popíjel, aby zahnal žízeň.
Evelin nadzvedla tázavě obočí, „nevyhovuji zdejším standardům?“
„Jako žena ano, ale nezapomínej, že se pohybuješ ve vysokých kruzích a tím, kdo jsi, ve spojitosti se mnou z tebe dělá snadný cíl. Je potřeba opatrnost, má drahá, nebo si budu muset hledat novou císařovnu,“ odvětil v žertu, ale slova byla dosti vážná a ona věděla co tím myslí.
Už několikrát jí varoval a téže, mnohokrát jí bylo usilováno o život. Nebyly to jen plané řeči, dobře věděl, o čem mluví. Maltazard byl nejvíce nenáviděný Minimoj, byl jako chodící nebezpečí, na které se lepily další potíže.

„Až se vrátíme, dohlédnu na tvé lekce,“ promluvil náhle, zatímco byla v myšlenkách.
„Takže mě chceš udržet v bezpečí? Skoro bych si myslela, že po tom co dostaneš kořit, o ni ztratíš zájem,“ pošklebovala se jako by doufala, že nyní ji odkopne.
„Takový jsou vaši muži? Neváží si věcí, které získají?“ podivil se.
Evelin pokrčila rameny, „někteří, honí se za tužbami, ženami nebo věcmi, a když danou věc mají, už je nezajímá, potřebují stále nový cíl, je to jako sport.“
Maltazard nad tím zauvažoval a zamračil se, jak něčím takovým pohrdal.
„Minimojové jsou v takových věcech odlišní, vážíme si toho, co máme, a co získáme, ať už jde o věci hmotné nebo o city.“
„Ano, s magickým polibkem už mám svou zkušenost,“ mávla ledabyle rukou.
„Magický polibek není jen gesto, je to závazek mezi dvěma jedinci, kteří tak stvrdí své vyznání a lásku. Pokud nám někdo ublíží, nemusíme mu nikdy odpustit, a pokud milujeme, není to jen chvilkové pobláznění,“ vysvětlil.
„Vše zde má hlubší význam než tam, odkud pocházím,“ uvažovala Evelin.

Maltazard přikývl a zadíval se do plamenů ohniště nedaleko. Zlaté světlo ozařovalo jeho kůži, jako by na ni svítilo ranní slunce. Evelin sjížděla očima po jeho postavě, až se zastavila na jeho spáru, to jak zvláště byl srostlý s masem a navazoval na jeho loket, bylo děsivé i fascinující, skoro jako by to byl opracovaný kámen. Stejně tvrdý, těžký a chladný, a přitom zbraň jaké nebylo rovno. Ihned si vybavila, jak jimi utrhl hlavu svému nepříteli a poté, jak ji jím jemně hladil. Svou nevýhodu dokázal proměnit ve výhodu.
„Měla by ses prospat, pro dnešek se stalo mnoho věcí a to, že jsi mi podlehla, ještě neznamená, že jsem ti odpustil,“ shlédl na ni s jiskrou v oku.
Nechtěla to téma dál rozmazávat, což by jistě vedlo k hádce, a tak moudře mlčela a přikývla. Pro tentokrát ho poslechla bez odmlouvání.
„Spi,“ poručil jí a přehodil přes její nahé tělo jednu z velkých kůží, kterých se okolo povalovalo několik, a také tvořily toto provizorní ležení.
Evelin zavřela oči a vydechla, jak dobře a unaveně se cítila. Tělo se zklidnilo, nechala své údy volně ležet, zatímco její klín byl namožený. Rychle upadala do spánku a nijak jí nevadila samota. Neočekávala, že se k ní Maltazard připojí, nebo ji políbí na dobrou noc. Nečekala něžnosti milenců a ani je nevyžadovala.
Císař seděl blízko, dohlížel na ni a tiše přemýšlel dost možná o čemkoliv co se v poslední době dělo a co se stalo právě teď. Jakou hranici překročili a jaké to bude mít následky. Nebylo to snadné rozhodování, ale usnadňovaly to doušky vína, zatímco jeho hnědé a modré oko sledovalo tančící plameny a občas zabloudily k zelenovlásce před ním. Přikrývka se mírně zvedala pravidelným oddechováním a on cítil prapodivnou spokojenost. Přemítal o jejích slovech za honbou po věcech, honbou za cíly. Místo toho, aby byl nasycený z toho, že byla Evelin jeho, cítil neutuchající touhu ji mít znovu a znovu, nedokázal pochopit lidské muže, kteří si neváží toho, co mají. Možná to bylo proto, že neznali hodnoty toho, co chtějí. Maltazard však měl priority, byl to zkušený válečník, a to co získal svou sílou a úsilím se nehodlal vzdát jako drak, který chrání svůj poklad. Poklad, který teď odpočíval blízko něho na dosah paže.