Protektorat Böhmen und Mähren
hauptbahnhof Prag, 20. dubna 1945
Anežka Jak postupně ubíhalo víc a víc času od vypálení Lidic a tvého většího zapojení do odboje, postupně se tvůj vztah k otci ochlazoval. Přesto jsi ale ještě včera byla normálně v krámě a dnes ráno se s otcem chtěla rozloučit. Ale i když jsi mu večer říkala, že s ním potřebuješ mluvit, nemohla jsi jej nikde v bytě nad lékárnou najít. Co bylo divnější, nebyl ani v obchodě a na dveřích jsi našla jednoduchou, ručně psanou cedulku Pro nemoc dnes zavřeno. Čekala jsi skoro do devíti hodin, ale když se otec neukázal, překontrolovala jsi si naposledy kufřík a s hlasitým cvaknutím zámků uzavřela svou pražskou kapitolu. Rychlá kontrola náboje v komoře a vrácení pistole do pouzdra pod pravou paží, které pro tebe upravil Lukáš ze zbytků kůže vojenského kabátu pro motospojky, a mohla jsi tramvají vyrazit na nádraží.
Před domem jsi skoro čekala černý mercedes jaký má v oblibě gestapo, ale nic takového jsi neviděla. Třeba otec jen musel někam jít nebo se nechtěl loučit. Kdo ví. V ulicích byla spousta vojáků jako obvykle, ale ne nijak víc než jindy. Vystoupila jsi před nádražní budovou a zamířila dovnitř. „Halt! Ausweis.“ zastavil tě zdviženou dlaní voják u průchodu k nástupištím a poté, co jsi mu ukázala pečlivě připravené doklady, tě pustil dovnitř i s přáním Gute fahrt!. Vlak přijel o pár minut později než měl, ale to bylo v poslední době normální. Pořád hrozily nálety a vojenské transporty dostávaly přednost, takže byl malý zázrak, že lokomotiva vůbec dorazila. Spolu s tebou na nástupišti postává dost vojáků mířících pravděpodobně na dovolenou a i několik málo důstojníků. Někteří s dámským doprovodem, ale většina z nich samotná.
Ještě procházíš uličkou když se vlak se zahvízdáním parní píšťaly a mohutným trhnutím rozjede, takže málem upadneš. Vlastně bys asi i upadla nebýt paže mladého nadporučíka Luftwaffe oblečeného ve vycházkové uniformě a lehkém vlněném plášti. Zrovna se chystal vstoupit do snad posledního volného kupé ve vlaku, když viděl tvé zavrávorání a zachytil tě za levou paži těsně nad pouzdrem s pistolí. „Alles in ordnung?“ zeptá se tě a pustí tvou paži. Cítil ji? Věděl co cítil? Možná... Na tváři mu pohrává lehký úsměv, ale oči a rytířský kříž s meči prozrazují, že to není nějaký nezkušený nováček. Ve vagónech za tebou místo ještě bylo, ale to byly otevřené vozy s dřevěnými sedačkami a cesta je dlouhá...
| 
