Gaia sebou trhla, když se otřela hřbetem ruky o komunikační tlačítko, aniž by to byl její záměr. Prostě se jen naklonila dopředu a dlaně opřela o pult. Vlastně ani to volání nechtěla přijmout, ale teď bohužel se tomu nedalo vyhnout, bylo načase předstírat hodnou holku.
Přímo před ní vyskočila obrazovka mezi dvěma panely a ukázala jí vnitřek predátorovi lodi nebo z ní spíše jen neskutečně málo, protože obrovská postava zabírala celý rádius pohledu, a tak neměla možnost, podívat se kolem něho kvůli všem jeho svalům a širokým ramenům. Nemohla odhadnout, jak přesně je velký v měřítku, ale očekávala, že to bude pěkný kousek. Vlastně ani netušila s kým má tu čest, byl to mladík nebo dospělý?

„Potřebuji tvou pomoc, člověče."

Takže s ní chtěl vážně mluvit? No, evidentně musel být zoufalý, že ji oslovil jejím jazykem a nutno dodat, mluvil jím dobře, jen byl jeho hlas hrubý a hluboký, cizí a děsivý.
Gaia nasadila neutrální výraz a polkla. Ale čeho se bála? On potřeboval pomoc a navíc, tady jí nemohl ublížit, říkala si, a tak se uvolnila. Prohlížela si ho, mapovala očima Yautjovu postavu a brnění, hodně brnění a mezi tím kusy odhalené kůže a síťoviny. Až když si založil své paže přes sebe na hrudníku v sebejisté póze, zjistila, že na něho prostě zírá, a že je to víc než zvládne jeho trpělivost. Evidentně nebyl fanouškem okukování.
Gainy tmavě modré oči se zvedly od jeho výrazných břišních svalů k jeho stříbrné masce, kde na ni hleděly jen malé nepřístupné škvírky.
„Pomoc?“ nadzvedla obočí, „s čím by někdo jako ty potřeboval pomoci?“ zeptala se opatrně a doufala, že to nebude brát jako urážku.

Evidentně predátor stále váhal, možná jí nedůvěřoval, protože byla žena, jistě, kdo by taky hloupé holce v něčem věřil, že? Seriozní jsou jen muži.
Gaia přebrala iniciativu a hrdě zvedla bradu, „potřebuješ palivo? Sama ho mám málo, ale mohla bych ti půjčit svářečku nebo hasák,“ zažertovala, ale když se z reproduktoru ozvalo zavrčení, přeběhl jí mráz po zádech.
„Jen žertuji, s čím potřebuješ pomoci?“ odvětila vážněji a raději se nezmínila o tom, že její vlastní loď je dost značně porouchaná a svářečky by se nevzdala.
Naštvat predátora by asi nebyl právě dobrý krok. Evidentně neznali humor.

„No, to se mi snad jenom zdá!“ Gaia udeřila pěstmi do hlavního ovládacího pultu, když pokles tlaku a nezaměnitelný zvuk umírání hyperpohonu ukončil její cestu a vyplivl ji někde, kde to evidentně neznala, a to nekoukala ani na mapu. Z pultu zaprskal proud, který ji upozornil, že by některý z knoflíků mohl i probíjet. Pro jistotu do pultu ještě dole kopla nohou.
Gaia byla naštvaná, její nervy se blížily kritické úrovni jako ručička tachometru závodního jezdce na okruhu. Vpravo blikala červená variace barev, která přecházela do oranžova a výstražné světlo nad její hlavou nebyla žádná disco koule v baru.

Hyperpohon zaskučel a umřel úplně, hrozná symfonie pro její nebohé uši, alespoň že motory stále běžely alespoň na padesátiprocentní výkon. Malá útěcha, skutečně malá. Každou vteřinou čekávala, že se po jejím boku vynoří útočné lodě, které by rády zabraly tu její jako bonus ke kryokomorám, které vyhodila ze svého nákladového prostoru. Vlastně to vše, co tam bylo, což znamenalo pěkný balík za věci, které tam byly uskladněny, toť k jejímu štěstí v nenávratnu. Měla si předem raději hodit mincí, než si vzala na ústředí planetární koalice tu blbou práci. Měla to očekávat, ale i tak vidina peněz byla větší než riziko.

Gaia zaskřípala zuby a její prsty rychle pracovaly, aby snížily výkon a zablokovaly, ucpaly, zakázaly vše, co bylo porouchané pro pozdější opravu.
Červené pole před ní se stabilizovalo na pár pozitivně zelených tlačítek. Ironicky se tomu ušklíbla, zatímco se modlila, ať něco někde nezačne hořet. Nad její hlavou vypadla kovová destička a na hlavu se jí vyvalily kabely, jako by ji napadla chobotnice. Provizorně to ucpala montážní pěnou, kterou si nechávala pod pilotním sedadlem, které teď bylo polité kávou, která byla v tomto vesmíru sakra drahým zbožím a ona si vážila každé kapky, kapky, které teď tekly do drážek a kanálků na podlaze.

Nakopla plastový hrníček a ten se odrazil od stěny, aby skončil někde za jejími zády.
Byl čas se uklidnit, přinutila se k tomu každým kouskem svého bytí, jinak by ji asi trefil infarkt a samoobslužnou lékařskou jednotku opravdu nevlastnila. Několikrát se zhluboka nadechla a do nosu jí štípal pach spálených kabelů a spojů.
Gaia přistoupila k obrazovce, která jí ukázala nejbližší hologram okolí a soustavy. Jak čekala, tohle byl okraj společnosti, žádná obchodní trasa. Malá šance na to, aby ji tu někdo vyzvedl nebo daroval pár galonů paliva. Ne, že by někdo byl tak štědrý.
Pro jistotu spustila radar, obraz zrnil a nebyl nijak čistý. Žena se podívala na cetku ze Země opodál, malá plastová kačenka, která neustále kývala hlavou sem a tam, byla dostatečným zpestřením její sbírky kuriozit. Ve chvílích, kdy si myslela, že se zblázní, si při pohledu na namalované oči a vybledlou barvu neustále ujišťovala, že může být hůř. Ten bod právě nadešel.

„Kdy naposledy jsem byla v takové louži? Jo, já vím, příště budeme brát jen ty méně nebezpečné kšefty,“ povzdechla si Gaia a kačenka nadšeně přikyvovala.
S povzdechem zkontrolovala všechny budíky a kontrolky, než se vydala do nitra své lodi a cestou popadla pás na opravování, který si připnula na boky. Cestou míjela několikery dveře z toho jedny také svítily červeně. Hermeticky uzavřené držely malou díru v trupu, aby nevycucla všechen kyslík z ostatních obytných částí. Tohle bylo trochu mimo rozpočet, bude muset navštívit nějaký nejbližší přístav tak jako tak, díru v plášti opravdu nešlo slepit izolepou a na to nástroje neměla ani pořádný kus plechu.
Gaia byla už na opačné straně dva kroky od strojovny, když ji upozornil radar. Hodiny na zápěstí začaly blikat. Obrátila oči v sloup a sprintovala zpátky do kokpitu. Celá udýchaná viděla nález, na který jí loď upozornila.
Kapitánka lodi se zamračila na tvar objektu a hned naskočily další údaje.
„Tak tohle je dobrá nebo špatná zpráva?“ ptala se sama sebe Gaia a hleděla na odmaskovaný letoun, který sám o sobě křičel nebezpečí. Tohle jste opravdu nechtěli potkat.
Yautja, jeden z nejvíce agresivních druhů ve vesmíru byl chodící hrozbou, který neváhal vám utrhnout hlavu na potkání.

Co tady dělal? Vypadalo to, že loď visí v prostoru jen tak bez pohybu. Nepochybovala, že si jeho senzory nevšimly té její, už když se vynořila z hyperprostoru, ale evidentně na ni neútočil. Zatím. Ona rozhodně nehodlala začít jako první. I s plnou výbavou a vojenským vybavením by byla jako zlatá rybička proti bílému žralokovi.
„Myslíš, že je tam někdo živý?“ kousala se do rtu Gaia, když si prohlížela černý plášť s odleskem stříbrné. Zatímco její loď vypadala kostrbatá, seskládaná z různých součástek jako dětská stavebnice, predátorova vypadala tak celistvě skoro elegantně a na úrovni. Gaia pocítila bodnutí žárlivosti. Jak taková hrubá rasa dokázala vytvořit takovou úžasnou technologii jí bylo záhadou. Vždyť to byli divoši ne technici.
„Žádné formy života?“ klepala prstem na radar, ale samozřejmě to mohla být past anebo její radar nefungoval správně, což by nebylo nic divného.
Kachnička tiše přikyvovala.
Tak jako tak byla ta krásná loď zavěšena v prostoru jako velký tmavý diamant.
Gaie se honilo hlavou, co by v ní mohlo být, co by se z ní dalo vzít, taková malá kompenzace za ztracený náklad…

Kdo by řekl, že být jedním z těch vyvolených cizinců bude taková výhra. Gaia patřila mezi ty 3% šťastlivců, kteří se narodili jako otroci mimo milovanou Zemi a viděli svět jinýma očima. Vesmír byl už tak krutý sám o sobě, ale nebylo to jen prázdné místo plné chladu a plynných obrů. Byly tu i jiné hrozby a národy, o kterých bláhoví lidé neměli ani tušení. Čas od času se někdo takový objevil a unesl jednoho nebo skupinu pozemšťanů, ať už za účelem prodeje do otroctví a kvůli práci, lidskému masu nebo prostě jako společníka. Mimo hranice Země byl trh ještě pestřejší s věcmi, o kterých nikdo nikdy neslyšel.

Gaia se narodila právě takové matce, a už jako malá byla koupena mimozemskému spratkovi jako mazlíček. Později měla to štěstí, že svému osudu utekla a protloukala se z jedné planety na druhou, dokud si nenakradla tolik, že si mohla dovolit svou vlastní loď. Život osamělé ženy jí docela zocelil a měla tolik rozumu, že se s nikým nedala do paktu.

Poslední dva roky brala lépe zaplacené kšefty, které se naskytly, což pro jednou znamenalo převézt v kryospánku několik vězňů do souhvězdí Pegase. Lehký úkol? Vypadal tak. To, proč k tomu nebyla využita ozbrojená plavidla, bylo proto, že se počítalo s přepadením. Místní úřady tedy udělali zcela průhlednou fintu. Vyslali prázdnou loď na zcela jiné místo, zatímco ona měla dopravit vězně na to správné a co se stalo? Někdo na to přišel, buď ten někdo podplatil správné lidi, nebo předvídal takovou strategii. Tak jako tak se Gaia najednou ocitla obklíčena v černém prostoru mezi dvěma hvězdami.

Byla jasně informována, co po ní cizinci chtějí. To něco klidně spalo v pěti boxech v jejím nákladovém prostoru. Nebyla tak hloupá, aby zahájila palbu na nepřítele, ale také nemohla připustit, aby někdo vnikl do její lodi a vězně si vzal. Zatáhla tedy za páku a kryoschránky prostě vyklopila do vesmíru, nastartovala hyperpohon a chystala se zmizet, bohužel ji zasáhlo pár přesně mířených střel.

Hyperpohon ji vyhodil neznámo kde. Z jednoho motoru se kouřilo a jednu místnost musela hermeticky uzavřít kvůli díře. Než spočítala všechny další škody, radar ji upozornil na další loď a hle ne ledajakou. Už samotné vzezření a černý plášť letounu byl nad slunce jasný, že patří nejobávanější rase, jaké by se měla vyhnout. Yautja. Velcí, svalnatí predátoři, kteří si libují v násilí a chytání kořistí.

Loď ale nejevila známky osídlení, prostě si jen tak plula, jako by byla opuštěná. I když byla Gaia zvědavá, nehodlala vletět do pasti, mohlo by se lehce stát, že by po vniknutí spustila autodestrukci, což by zničilo jak její loď, tak ji samotnou a jedna porážka za den bohatě stačila.

Náhle její vlastní plavidlo přijalo žádost o pomoc. SOS přímo z predátorovi lodi, a tak s menším váháním odpověděla. Přes obrazovku se setkala tváří v tvář masce, která si ji se stejnou nedůvěrou prohlížela. Položila yautjovi nabídku, že pokud ho (zachrání) a vezme na svou loď, bude chtít výměnou něco cenného a tím myslela kus jeho zbroje nebo zbraň, která by se na trhu vyvážila zlatem. Oh, bylo to tak smělé to vyslovit, naprosté bláznovství, predátoři nedávají svou technologii nikomu, natož své zbraně, ale bylo to buď anebo. Buď na to přistoupí, nebo si půjde po svých.
Yautja přemýšlel tak, že se mu na těle nepohnul ani sval, a i když nemohla vidět jeho rozpor a nechuť přistoupit na podmínky, posléze souhlasil. Za jiných okolností by na něco takového rozhodně nepřistoupil, ale v tomto kvadrantu galaxie už trčel více jak 3 týdny, aniž by pro něho někdo přiletěl z hlavní lodi, a taktéž se mu krátily zásoby jídla a trpělivosti.

Ve chvíli, kdy to obrovské monstrum vstoupilo na její loď, Gaia věděla, že tohle není žádný mladý samec, ne, všechno na něm křičelo: elitní lovec se zkušenostmi, který ji bude tolerovat jen proto, že mu zachránila život. Gaia vzala odvahu do vlastních rukou a řekla jasné podmínky. „Moje loď, moje pravidla.“

Pokud predátor chtěl ctít zvyky svého klanu věděl, že tohle bude zkouška až na dno jeho trpělivosti. Musel vedle sebe snést slabého člověka, protože byl na jiné lodi hostem, ale to neznamenalo, že jí ve všem vyjde vstříc, protože jí pohrdal a ona to věděla. Nesměl jí ublížit, nemohl jí prostě vzít loď a odletět, protože to by znamenalo nectít zákony a jako takový už by neměl místo mezi svými bratry a byl by vyhoštěn.
Nathe-Da dostal svůj malý pokoj, kde narážel hlavou do stropu, pořád špatně říkala jeho jméno, neustále mu bylo něco zakazováno jako dítěti, bylo mu vynadáno kvůli velké spotřebě jídla a vody ve sprše, a pak ta hudba! Pokud něco nesnášel, byla to hudba ze Země, která hrála téměř neustále, když se Gaia snažila opravit svou loď. Hlasité bubnování ho dovádělo k šílenství a kdykoliv tu hrací věc vypnul, ona ji zpátky pustila.
Predátorova nálada byla ještě mrzutější a popudlivá, ale něco na jejich společných hádkách a přích se mu zamlouvalo. Mohli by tito nečekané druhy v sobě najít něco společného nebo dokonce něco víc?

(Toto téma mám už dlouho v hlavě, miluji sci-fi co se týče Alien vs. Predátor, androidi a Weyland-Yutani, ale párování člověk a Yautja mi vždycky přišlo přitažlivé. Tohle je téma převážně zaměřené na psychologii a vztahy. Dávám tomuto příběhu 18+ kdo by měl zájem o škádlení v tomto měřítku.)