Kdo by řekl, že být jedním z těch vyvolených cizinců bude taková výhra. Gaia patřila mezi ty 3% šťastlivců, kteří se narodili jako otroci mimo milovanou Zemi a viděli svět jinýma očima. Vesmír byl už tak krutý sám o sobě, ale nebylo to jen prázdné místo plné chladu a plynných obrů. Byly tu i jiné hrozby a národy, o kterých bláhoví lidé neměli ani tušení. Čas od času se někdo takový objevil a unesl jednoho nebo skupinu pozemšťanů, ať už za účelem prodeje do otroctví a kvůli práci, lidskému masu nebo prostě jako společníka. Mimo hranice Země byl trh ještě pestřejší s věcmi, o kterých nikdo nikdy neslyšel.

Gaia se narodila právě takové matce, a už jako malá byla koupena mimozemskému spratkovi jako mazlíček. Později měla to štěstí, že svému osudu utekla a protloukala se z jedné planety na druhou, dokud si nenakradla tolik, že si mohla dovolit svou vlastní loď. Život osamělé ženy jí docela zocelil a měla tolik rozumu, že se s nikým nedala do paktu.

Poslední dva roky brala lépe zaplacené kšefty, které se naskytly, což pro jednou znamenalo převézt v kryospánku několik vězňů do souhvězdí Pegase. Lehký úkol? Vypadal tak. To, proč k tomu nebyla využita ozbrojená plavidla, bylo proto, že se počítalo s přepadením. Místní úřady tedy udělali zcela průhlednou fintu. Vyslali prázdnou loď na zcela jiné místo, zatímco ona měla dopravit vězně na to správné a co se stalo? Někdo na to přišel, buď ten někdo podplatil správné lidi, nebo předvídal takovou strategii. Tak jako tak se Gaia najednou ocitla obklíčena v černém prostoru mezi dvěma hvězdami.

Byla jasně informována, co po ní cizinci chtějí. To něco klidně spalo v pěti boxech v jejím nákladovém prostoru. Nebyla tak hloupá, aby zahájila palbu na nepřítele, ale také nemohla připustit, aby někdo vnikl do její lodi a vězně si vzal. Zatáhla tedy za páku a kryoschránky prostě vyklopila do vesmíru, nastartovala hyperpohon a chystala se zmizet, bohužel ji zasáhlo pár přesně mířených střel.

Hyperpohon ji vyhodil neznámo kde. Z jednoho motoru se kouřilo a jednu místnost musela hermeticky uzavřít kvůli díře. Než spočítala všechny další škody, radar ji upozornil na další loď a hle ne ledajakou. Už samotné vzezření a černý plášť letounu byl nad slunce jasný, že patří nejobávanější rase, jaké by se měla vyhnout. Yautja. Velcí, svalnatí predátoři, kteří si libují v násilí a chytání kořistí.

Loď ale nejevila známky osídlení, prostě si jen tak plula, jako by byla opuštěná. I když byla Gaia zvědavá, nehodlala vletět do pasti, mohlo by se lehce stát, že by po vniknutí spustila autodestrukci, což by zničilo jak její loď, tak ji samotnou a jedna porážka za den bohatě stačila.

Náhle její vlastní plavidlo přijalo žádost o pomoc. SOS přímo z predátorovi lodi, a tak s menším váháním odpověděla. Přes obrazovku se setkala tváří v tvář masce, která si ji se stejnou nedůvěrou prohlížela. Položila yautjovi nabídku, že pokud ho (zachrání) a vezme na svou loď, bude chtít výměnou něco cenného a tím myslela kus jeho zbroje nebo zbraň, která by se na trhu vyvážila zlatem. Oh, bylo to tak smělé to vyslovit, naprosté bláznovství, predátoři nedávají svou technologii nikomu, natož své zbraně, ale bylo to buď anebo. Buď na to přistoupí, nebo si půjde po svých.
Yautja přemýšlel tak, že se mu na těle nepohnul ani sval, a i když nemohla vidět jeho rozpor a nechuť přistoupit na podmínky, posléze souhlasil. Za jiných okolností by na něco takového rozhodně nepřistoupil, ale v tomto kvadrantu galaxie už trčel více jak 3 týdny, aniž by pro něho někdo přiletěl z hlavní lodi, a taktéž se mu krátily zásoby jídla a trpělivosti.

Ve chvíli, kdy to obrovské monstrum vstoupilo na její loď, Gaia věděla, že tohle není žádný mladý samec, ne, všechno na něm křičelo: elitní lovec se zkušenostmi, který ji bude tolerovat jen proto, že mu zachránila život. Gaia vzala odvahu do vlastních rukou a řekla jasné podmínky. „Moje loď, moje pravidla.“

Pokud predátor chtěl ctít zvyky svého klanu věděl, že tohle bude zkouška až na dno jeho trpělivosti. Musel vedle sebe snést slabého člověka, protože byl na jiné lodi hostem, ale to neznamenalo, že jí ve všem vyjde vstříc, protože jí pohrdal a ona to věděla. Nesměl jí ublížit, nemohl jí prostě vzít loď a odletět, protože to by znamenalo nectít zákony a jako takový už by neměl místo mezi svými bratry a byl by vyhoštěn.
Nathe-Da dostal svůj malý pokoj, kde narážel hlavou do stropu, pořád špatně říkala jeho jméno, neustále mu bylo něco zakazováno jako dítěti, bylo mu vynadáno kvůli velké spotřebě jídla a vody ve sprše, a pak ta hudba! Pokud něco nesnášel, byla to hudba ze Země, která hrála téměř neustále, když se Gaia snažila opravit svou loď. Hlasité bubnování ho dovádělo k šílenství a kdykoliv tu hrací věc vypnul, ona ji zpátky pustila.
Predátorova nálada byla ještě mrzutější a popudlivá, ale něco na jejich společných hádkách a přích se mu zamlouvalo. Mohli by tito nečekané druhy v sobě najít něco společného nebo dokonce něco víc?

(Toto téma mám už dlouho v hlavě, miluji sci-fi co se týče Alien vs. Predátor, androidi a Weyland-Yutani, ale párování člověk a Yautja mi vždycky přišlo přitažlivé. Tohle je téma převážně zaměřené na psychologii a vztahy. Dávám tomuto příběhu 18+ kdo by měl zájem o škádlení v tomto měřítku.)