Andor.cz - Dračí doupě online

Moje bojový nadšení dost ochladne, když vidim, jak moc neúspěšná jsem byla. Možná zkoušet rozplácnout čumec zrovna buldokovi bylo trochu netaktický. Koukne na mě tak hnusně, že kníknu, splácnu uši a podvědomě se přikrčím k podlaze.
Což se dost hodí, protože vzápětí to třískne a mám pocit, jako by mi něco rozčíslo chlupy mezi ušima.

Doprdele Finne, ještě tu jsou živí lidi!

S čumákem až u lina se sunu směrem ke strážnici Glaeře. Doudám, že:
A. se po mém povzbuzení najednou vzchopí a vylítne nás všechny zachránit jak šílená bojová mašina
B. u sebe bude mít nějakou děsně užitečnou zbraň
C. je alepoň dostatečně kyprých tvarů, aby se za ní dalo schovat

Chci zmáčknout spoušť, ale zrovna nikdo není v dohledu. Teda až na Vuje s labradorem, ovšem tam to vypadá, že si medojed čokla maže na chleba, takže asi dobrý. Váhám, jestli se mám přesunout, nebo počkat, až to Zinag vyřeší. Od toho s náma přece je, ne?
Atmosféra houstne, slyším Inky výkřik.
Pistole v ruce mi moc neposkytuje pocit bezpečí vzhledem k tomu, že jí neumím ovládat, nicméně i přes to vyběhnu vpřed.
Minu Vuje a vpadnu do další místnosti. Buldok už má asi na kahánku, tak se přesouvám ještě o kousek dál a zamířím na pandu.
Chci se vydýchat a zasoustředit, ale ruce se mi třesou a já omylem zmačknu spoušť. Zpětný ráz mě úplně rozhodí, tak chvíli koukám, co jsem vlastně zasáhnul a modlím se, aby to nebyla Inky nebo Zinag.
Ono to ale vypadá, že jsem minul jakýkoli živý cíl. Až pak uvidím ránu ve stehnu pandy, ze které valí krev. Nakonec docela slušná trefa. Akorát si toho panda v bojovém šílenství moc nevšímá.

Stanice patro 42. lámání chlebaí

Lehký nákres oblasti

Vuj
Dosaneš se za Labradora a vyřadíš zdravé koleno. Rána do zátylku se zdá být dobré řešení, ale tahle odolná bestie nejspíš nechala mozek v druhých montérkách a zabere ti to tři rány než ho vyřadíš.
Pohled na vypelichanýho labradora s oběma zlomenýma kolenama, kterýho si poslal do hajan ti dá trochu úlevy a lítosti nad nebohou osobou.
Co z obyčejného chlápka udělá jedno posraný kousnutí…
Najednou slyšíš vyjeknout Inky, z místnosti se Zinagem a pelichancema. Musela za tebou proběhnout, když si posílal Labradora do hajan.

Inky
Vyplazíš se zpátky, seskočí dolu, proběhneš dvě místnosti a praštíš Buldoka po čumáku. Dala si do toho hodně nadšení, ale zapomněla si na nepoměr síly. Rána se odrazí od čumáku jak od zdi. Jsi si jistá, že to cítil, poznala jsi to hned jak se otevřeli krví podlité oči.
Z tvých úst unikne malé vyjeknutí.
Buldok se zvedne, otevře krvavou uslintanou mordu a hned zase klesne, jak ho Zinag umírní Vumlem.
”Bacha ma…“ Nedořekne Zinag, protože dostane ťafku pařátem od Pandy.



Zinag musí rychle přejít do obrany, protože je proti Pandovi s Buldokovi sám. Má co dělat, aby to neschytal.

Finnan
Vidíš jak Inky zaběhne za roh, tupou ránu a pak šakalí elektrikářka vyjekne. Cítíš, že je nejlepší čas dát ten náboj co máš v užitek.
Tvoje ruce se přestaly třást a víš, že tě tví kamarádi potřebují.

Trhnu sebou jak za mnou na zemi přistane Inky. Vypadá, jako by se vyválela bůh ví v čem a kolem ní se rozlévá chemická vůně mazacího oleje. V tu chvíli se děje příliš mnoho věcí naráz. Vuj sejme labradora, který se válí po zemi, Inky vyletí z ruky cosi stříbrného a praští to buldoka do čumáku.
"Sejmi placatočumáka!" Slyším odněkud zdálky. V tu chvíli cítím, jak packou mačkám spoušť.

Bum.

Soukám se pod stropem jako nějaká podělaná píďala. Trochu mi připomíná, jak jsme jednou se ségrou ještě jako štěňata vymyslely, že super nápad bude vlézt do svodnejch šachtic pod barákem a pořádně to tam prozkoumat. Tady je to o fous lepší, že alespoň ze stropu nepršej hovna.
Ale moc pohodlný to teda neni.
A rychlý taky ne.
Když už mi voči lezou pomalu z důlků, jak jsem placatá, rozhodnu se to otočit. Nápad dobrej, realizace nic moc. Holt stane se.
Vylezu zase ven a celá uprášená a zamaštěná seskočím na podlahu. Následuje Tanec mezi střepy verze 2.0.. Konečně se dostanu až ke dveřím do vedlejší cimry.
Schovám se takticky za Finna a vykouknu. Slušná mela. Ale Vuj zrovinka složí jednoho pelicháče k zemi.
"Jupí!" Tlumeně zajásám a koukám, kdo by mohl bejt další na řadě. Bělouš taky podle všeho váhá, packu na kvéru.
"Sejmi placatočumáka," poradím mu a rovnou du příkladem. Multifunkční klíč devadesátka je v mojí brašně pěkně po ruce. A stejně s nim nerada dělám. Popadnu nástroj a mrsknu ho buldokovi přímo doprostřed čela.

Co nejrychleji uskočím vpravo a oběhnu soka zezadu. Zkouší mě zasáhnout prackama, ale držím se mimo dosah a s roztříštěným kolenem se neotočí dost rychle, aby mě zastavil. Pak mu dle plánu šlápnu zezadu do zdravého kolena. Noha se nečekaně ohne a psisko letí čumákem přímo na podlahu. Aby si jej ochránil, dá pod sebe pohotově ruce, ale v té pozici je mi odkázán na milost a nemilost.
Vlastně mi ho je najednou líto.
Tím myslím trochu líto. Maličko. Co by se za dráp vešlo.
Ale je to poražený nepřítel, tak se můj bojový zápal předchozích okamžiků lehce povytratí a ukončím to co nejméně drasticky. Jak leží na břiše, vezmu ho s rozmyslem pěstí do zátylku. Mám dlouholetou praxi z hospodských rvaček, abych jej vypnul, ale nezabil.

Pokud se zadaří, jak mám v plánu, rychle se pak rozhlédnu a jdu pomoct, kde je potřeba. Ale opatrně. Nakažení jsou všichni a nechci se stát slintajícím magorem kvůli jedné chvilce nepozornosti.

Inky
Vyhopkáš po Finovy nahoru. Bez potíží se dostaneš do šachty. První věc, které si všimneš, je že šachta směrem ke dveřím ven, které jsi zavřela. Je také hermeticky uzavřena.
Cesta skrze šachtu na druhou stranu je pro někoho tvé velikosti sice možná, ale ne dost rychlá.

Finnan
Vybereš si cíl a zamíříš k němu, u dveří tě zastaví souboj Vuje s Labradorem. Jejich souboj je hlučný a násilný. Zabírají spoustu prostoru a ohání se nabušenýma prackama. Vuj ustoupí trochu do místnosti, aby si udělal prostor na boj s Pelichanim labradorem.

Vykulím oči. Inky hups a už je nahoře. Bleskurychle přehodnotím svůj laxní přístup. Přece se nenechám zahanbit? Jediný náboj jsem si chtěl šetřit, ale na druhou stranu, k čemu mi bude, když tady všichni zůstaneme pohřbení? A nakonec pro druhý, schovaný za skříní, by se s trochou medojedích svalů dalo dostat, až bude klid.

Očima proletím situaci před sebou, hledám snadný cíl, který bych sundal na krátkou vzdálenost dobře mířenou ranou. Teorii znám, ale praxe pokulhává. Jak silný má pistole zpětný ráz? Nevím. Bude to zkrátka pokus - omyl. Jediný pokus, abych byl přesný.

Buldok se osamocen válí po zemi, z huby mu crčí krev, jak ho Zinag sejmul. To by možná šlo...

Po chvilce mlácení, nadávání a jednoho ne úplně uváženýho kopance přivedu dveře k rozumu a konečně jsme oddělení od toho, co by nás čekalo na chodbě. Teď už jenom zlikvidovat ty potvory tady vevnitř. Heh...
Párkrát poskočím na jedný noze a pofoukám si packu. Debilní pancéřovaný zárubně!

Mezitím ke mně doběhne Finn. V ruce drží kvér, ale podle jeho výrazu hádám, že s tomu rozumí asi jak já poezii. Na jeho nevyslovenou otázku zavrtím hlavou.
"Bych tak maximálně trefila Vuje." Navzdory vypjatý situaci se krátce zazubím. "Teď by se hodil ten kord, co?"

Očima sklouznu zpátky k vysazenýmu stropnímu panelu. "Víš co, zkusim se dostat nad ně a uvidim, co by se dalo dělat."
Než stačí Finnan něco namítnout, už si ho trochu postrčim tam, kde ho potřebuju mít a skáču. Kočičák pod mojí vahou trochu zakolísá, ale to už se držim okraje a šup zpátky do kolektoru. Soukám se směrem ke rvačce s dost vágním plánem ve stylu: shodim na ty vypelichance cihlu... Pár zářivek... Strop... Nebo prostě tak něco.

Podobní šílenci by na takové tlapy měli mít zbroják.
Byla to šleha jako když na tebe spadne balkon a jediná klika je, že medojedi jsou tak tvrdohlaví.
Zamrkám, zatřesu hlavou a na soupeře vycením zuby.
Sice vůbec nechápu, jak s něčím takovým pokračuje dál, ale holt se musím smířit s faktem, že šarvátka ještě neskončila.
Stisknu tlapy do pěstí a pomalu se vydám blíž. Každý, kdo kdy dělal box, ví, že nejdůležitější je práce nohou. Menzura. Kdy být blízko, a kdy se držet dál.
A psisko se může tak maximálně belhat, zatímco já kolem něj budu tančit jak baletka. To nemůže dobře dopadnout. Pro něj, samozřejmě.
Zkrátím vzdálenost a pak ho pro začátek zkusím prostě oběhnout zezadu. Na jedné noze by se neměl dokázat obrátit ani za zlaté prase, takže pokud to vyjde, prošlápnu mu zezadu koleno (tím mu ho nerozbiju, je to klasický chvat při rvačkách) a až to vezme čelem do země, budu pokračovat dál.