Andor.cz - Dračí doupě online

Přijde mi, že Pan Šakal tu s námi něco hraje.
„No to asi jo,“ odsouhlasím mu hned poslušně jeho průpovídku, nahodím úsměv ještě o chlup zářivější, a dokonce pod židlí zavrtím ocasem.
Nejsem zdaleka až takové štěňátečko, jak vypadám, ale neuškodí, když si to bude někdo myslet.

Vuj naopak nevypadá jako štěňátko ani omylem. Jeho na řečičky moc neužije a když se mu takhle ježí chlupy na krku, většinou to neznamená nic dobrýho. Alespoň má ale tu správnou imidž tvrdýho vyjednavače.
Když se šakal zmíní o nářadí, které by pro nás případně mohl sehnat, naše pohledy se rázem střetnou. Naznačím tři slova a on sotva znatelně přikývne.
Vibrační nadzvuková termobruska. To fakt nemáme a fakt potřebujeme. Na stanici není z nějakého nepochopitelnýho důvodu ani jediná a když se dožadujeme u Chvátala objednávky, tváří se, jako by měl platit oběma ledvinama a špičkou chvostu k tomu. Přitom na všech planetách jsou jich mraky a hádám, že i na Erebu se koupou v rozbruskách, zatímco my tady musíme všechno manuálně páčit, nebo se mořit se smradlavým pekodrtičem.

Vuj
Inky


”Inky “
Na tvou otázku se váš kontakt usměje až lehce odhalí tesáky. ”Mám velkou poptávku na uspokojení.“
Do posledního slova vloží podivný důraz, až ti přejede zvláštní pocit po zádech, jako by ti někdo přejel drápkem v kožíšku od hlavy až k ocásku.
Doprovodí to šibalským mrknutím.

Vuj
Šakal opětuje tvůj pohled a pečlivě tě vyslechne. Jeho přímý pohled je trochu nepříjemný. Sic je menší, rozhodně by to byl nebezpečný protivník.
Kontakt zamyšleně upije svého Nealko piva než ti dá odpověď.
” Čím víc přihodím, tím větší díl schramstne kšeftař a obcházet je není v tomhle podnikání zrovna eňo-ňuňo.“
Promne si rukáv své kožené bundy a přejede prstem po cvočku na konci rukávu než pokračuje.
”Pokud by jste však potřebovaly třeba nějaké speciální nářadí nebo by sme se domluvili na nějakém zboží či sjednání služeb. Určitě se nějak dohodneme.“

Čučím do tabletu jak porodní bába do turbíny. Je fakt, že k podobnému kusu technologie jsem se ještě nedostal.
Četl jsem o něm, to jo. Studoval schémata.
Ale jak ví každý správný milovník - nejlepší je si to vlastnoručně osahat.
Na druhou stranu už vidím všechna úskalí, která s sebou tenhle nešťastný melouch nese.
Inky vedle mě nadšeně poposedává, až mě zarazí, proč o něj vlastně tak stojí. Stačí samotný fakt, že zadavatel je šakal? Nebo že se snaží mít imidž zlobivho kluka? Proč na podobné typy ženské letí, to jde úplně mimo mě...
"Hele, šéfe. Hlavní otázkou je, co jsi ochotnej přihodit. Zmrzlina může zase týct. A klidně i karamelová. Ale už od pohledu to není maličkost, kterou zmáknem, zatímco si odskočíš na záchod. Na tohle nemáme čas a pokud si ho máme udělat, přijdem o další kšefty."
bez mrkání mu hledím do očí a na tváři mám svůj klasický, mrzutý výraz. Mluvím tiše, aby nás neslyšeli u vedlejších stolů, ale dostatečně důrazně pro pochopení vážnosti situace.
"Ale za správnou cenu ti dáme stroj do kupy ještě dnes."
dovolím si malé pousmání.

Vuj nás vede najisto až do cíle. Mně se ty malé bary kolem doků všechny hrozně pletou, ale zrovna tenhle vypadá docela příjemně.
Chlápka za barem znám od vidění, holky na place si nepamatuju, ale je klidně možný, že na stanici přijely nedávno. Ta, co vypadá jako hvězda třídy, skutečně obsluhuje, zatímco druhá akorát zamilovaně čučí na náš kontakt. Bleskově ohodnotím její vkus.
No, ten by možná stál za hřích, pomyslím si. Má pěkný uši. A hadry.
Objednám si u té hezčí ze servírek koktejl ze syntetických malin a jdu zjistit, co má pan Kožená Bunda na srdci.
„Týjo, to je ale pořádná mašina!“ Ohodnotím shlédnuté video. „Na co, propána, potřebujete tolik zmrzky?“
Poočku přitom sleduju Vuje a úplně vidím, jak se v něm sváří hrůza, že tohle nám zabere minimálně celý zbytek téhle směny, s neodolatelnou touhou pohrabat se v táák velkém karbonizéru.
„Možná bysme to dokázali rozchodit,“ rozhodnu se přihodit svůj kamínek na pomyslnou misku vah, „ale záleží, co si myslí tady kolega.“

Nezvyklí návštěvníci v baru

Kimmy

Obsluhuješ zákazníky, jako běžně. Cítíš, že na tom Šakalovy je něco jiného než na ostatních návštěvnících vašeho baru. Čiší z něj takový sígerský elán.
Jak se vrátíš k baru s objednávkami od jeho stolu. Ihned jistá Kólií slečna, tvá kolegině Cassie sonduje:
”Co to tam sedí za fešáka…nevíš jestli má večer volno…snad nám ho ta malá šakalice nechce přebrat…“
Najednou začínáš tušit, proč tam váš barman poslal tebe místo tohohle trdla. O Cassie se povídá, že omotat jí si kolem tlapky je pro každého fešáka snadné, jako by byla dlouhosrstá nebo flekatá dalmatýnka.

Potom co se zbavíš Cassie a připravíš jejich obědnávku tě nečekaně zastaví váš vlčácký barman. Nakloní se k tobě šeptaje.
”Ty Kimmy, kdybys zjistila co si to tam šuškají, mohl by pro tebe padnout nějakej ten kredit bokem.“
Vlčák mrkne a vrátí se k čepování piva.

”Schůzka v Baru “

Vuj
Inky
Kimmy

Již cestou k Šakalovy si vás váš kontakt přeměřuje pohledem.
”Ano něco bych potřeboval opravit…“
Šakal udělá pomlku a změní tón na mnohem příjemnější jak si všimne přicházející překrásné, usměvavé servírky.
”...porouchalo se nám jisté zmrzlinářské zařízení.“
Jak si objednáte prohodí směrem k Kimmy.
”Jedno grepové nealko anděli.“
Přihodí navrch svou objednávku.
Pozoruje pohupující se Kimmyno pozadí než se vzdálí k baru, pak sáhne do bundy a vyndá tablet, na kterém vám ukáže obrázky karbonizéru. Následuje krátké video nejspíš točené špatnou kamerou tabletu. Podle videa je zařízení ve skladovacích prostorech nějaké vesmírné lodi.
”Dřív to dělalo karamelovou, ale teť to nechce ani mrazit.“
Zařízení na zmrazování karbonitu nebo do karbonitu. Odtušíte, že jeho narážka je na hnědou barvu zmraženého Karbonitového filatelu.
Inky viděla podobné zařízení na zmrazování Behanitových odlitků, aby nezrezly cestou vesmírem, to byla ale menší zařízení. Tohle je dost velký, aby to zmrazilo Inky, ale na Vuje už dost velké není. Jednoho trochu zamrazí, na co to zařízení slouží.
Trocha přemýšlení ti napoví, že zmrazování živých bytostí by bylo moc riskantní, bude to sloužit k něčemu jinému…nebo ne?
”Mám i nějaké náhradní díly a plány některých částí, ale potřebuju profíky.“
Dá vám čas si vše prohlédnout. Během toho času vám přinese Kimmy vaše objednávky.
”Tak co zvládnete tenhle Biz?“
Šakalův žargon naznačuje jeho častý pohyb v šedé zóně i když někteří vaši kolegové tak mluví taky, aby vypadaly jako drsňáci. Šakal upíjející jeho nealko pivo nevypadá, že by si na něco hrál.

"Já na tom dělám, já na tom makám..."
v hlavě si notuju písničku, když utahuju poslední šroub na mřížce opravené ventilace.
"... už na tom dělám třetí den a ono né a né a né..."
Inky s dlouhým zahnutým drátem šťárá v útrobách jídelního automatu, zatímco já šroubovákem vybočuju bránící lištu, když to klapne a zaseknutá mašina naskočí.
"... já na tom dělám, já na tom makám..."
s kovovým zařinčením dvířka odpadní šachty odskočí od veřejí, když naposledy zaberu a hasákem tu zaseklou zrůdu vypáčím.
"... už na tom sedím přes týden a ono né a né a né."
Inky dozapojí poslední dva kabely a ve výtahu se rozsvítí zprovozněná zářivka.

Práce nám jde od ruky, a protože jsem to své parťačce slíbil, tak ani moc nevzdoruju, když se objeví závada na 22. podlaží a my máme oproti plánu náskok. Navíc bych si klidně dal něco teplého do krku, než se pustíme do dalších pochůzek.
Rozhlížím se po ulici, kde má být schůzka s kontaktem. Znám to tu relativně dobře, pár kroků a jsme tam.
"Znám jednoho, co se umyl a umřel."
zabručím na Inky a už si to rázuji ulicí. Vývěsní štíty poznávám jak staré známé.
Koriandr, Virexovo železářství, Urafrovo kosuleto, Šádu..., a tady to máme, U Ponocného. Název se hodí, protože podle otvíracích hodin tu noc se spánkem spojená zrovna není.
Rovnou si to vrazím dovnitř, proč se zdržovat. Ustoupím od dveří, nechám Inky vejít a rozhlédnu se.
U jednoho stolu sedí šakal a je nenápadnej jak rozhledna na kole. Pokrčím rameny a zamířím k němu. Cestou se kolem ochomýtne servírka, což mi dokonale vyhovuje.
"Jeden kafein, holka. Díky."
zahartusím za chůze, načež si sednu na volnou sedačku naproti kožené bundě.
"Tak šéfe, prej ti nefachá, co by fachat rozhodně mělo, a my s tím máme něco udělat."
prohodím místo pozdravu tiše, aby to neslyšely ostatní stoly.
"Posílá nás společný známý."
špitne parťačka, jakmile dosedne na své místo. I ona si dokázala za chůze objednat něco nealkoholického. Ví moc dobře, že kdyby jí na stůl přinesli pivo, dostala by za uši. Sranda až po konci směny.

Blíží se konec směny. Snažím se plnit úkoly pečlivě a přitom rychle, což je vražedná kombinace, a taky jedinej způsob práce, kterej uznává Vuj.
V mezičase při tom jen tak pro zábavu přemítám, co přesně tohohle zarputilce tak žene.
Jeden by řekl, že vlkej sen každýho opraváře musí být: VŠECHNO OPRAVENÝ. Jenže…

Představte si takovou situaci, jenom hypoteticky. Ráno, ještě celí opilí spánkem, dorazíme do kanclu a zjistíme – celá stanice komplet v cajku. Pro dnešek padla. Volno!
Všichni jásají, míří do kantýny, k Hafanovi, nebo do Mazutu, vytahují uspořené poukázky na hodinovou sprchu a šmelí se vstupenkami do 4D kina. Prostě si užívají odpočinku.
Všichni… Až na Vuje. Ten by si to šel nejspíš někam hodit. Odpočinek je u něj sprostý slovo. Nuda! Plýtvání časem!

Zahihňám se té představě a zdola jsem okamžitě zpražena umravňujícím medojedím pohledem.
„No jo, to ty kablíky tady.“ Zamumlám s potlačovaným veselím.„Jsou fakt k popukání.“
Zaklapnu vrchní desku osvětlovací jednotky a seskočím ze střechy výtahu zpátky na zem. Podlaha je mastná a plná chomáčů prachu, trochu mi to uklouzne a stehnem okamžitě projede ostrá bolest. No jo, tahle stará věc... Všimnu si, jak Vuj okamžitě našpicoval svá malá ouška. Jemu nic neujde.
„Jsem v pohodě,“ řeknu rychle, než stačí započít přednáška na téma "Bezpečnost práce". „Test?“
Vuj zavře dolní řídící panel a zmáčkne tlačítko. Všechny zářivky poslušně naskočí.
„Príma, tak to bychom měli. Co je tam dál?“
„Hmm…“ Kolega vyštrachá z kapsy náš velepečlivě složený výpis a nahlédne do něj. „Ve dvaadvacítce neteče ve sprchách pro personál teplá. Asi bojlery.“
„Dvacet dva?“ Nadšeně si olíznu čenich. "To je hned u toho doku! Nemohli bychom – “
„Ne.“
Zhluboka si povzdechnu. „Je to taky šakal, Vuji. Soudruh.“ Zadívám se do jeho sveřepých černých očí. „Můžeme se jenom mrknout, o co jde a když to bude nadlouho, tak se na to vykašlem.“
Vuj zamručí, ale vidím, že už je nalomenej. Sklopím uši. „Prosím?“
„Co mám s tebou dělat…“
„Jupí.“ Radostně poskočím a vrhnu se ke schodišti. „Tak jdem?“
„Nenechalas tam něco?“ Kámoš zůstane stát u výtahu se založenýma packama.
„Ehm, ne?“ Rychle prohlédnu obsah svojí brašny.
„Třeba klíč desítku?“
„A jo! Sakra! Podrž mě…“ Rozběhnu se zpátky, odrazím se od bílošedých medojedích zad a vydrápu se bleskově Vujovi až na ramena.
„Au, škrábeš,“ ohradí se dotčeně, ale poslušně zůstane stát, takže můžu nahlédnout na strop výtahu a sebrat zapomenutý nástroj.
„Dobrý!“ Seskočím i s klíčem a ušklíbnu se na kamaráda, který si dotčeně čechrá srst za krkem. „Už můžem?“

O slabou hodinku později funíme nahoru po nouzovém schodišti směrem k přístavišti. Je to zkratka a navíc, jak prozíravě poznamenal Vuj, nemusíme být každému na očích (a jak jsem k tomu dodala já, někdo třeba alespoň trošku zhubne). Doufám, že ta práce bude vážně nějaká maličkost. Samozřejmě ráda pomůžu potenciálnímu příbuznému v nouzi… A navíc, sakra nutně potřebuju ty kredity. Musím zaplatit ségře internát na další čtvrtletí…. A potřebovala bych fakt nutně nový boty.
Zabraná v myšlenkách si ani nevšimnu, že už jsme na chodbě. Vytrhne mě až Vuj, který nespokojeně zavětří.
„Co to tady tak smrdí?“
Přidám se k němu a začenichám. V nose mě zašimrá příjemná bylinková vůně.
„Tomu se říká mejdlo, Vuji. Kdybys to používal, nepřijde ti to tak divný.“ Rozhlédnu se kolem. „Ty to tu znáš líp. Kde je ten bar?“

Pracovní směna.

Vuj
Inky

I přes Vujův výjev se Chvátal tváří, jak sluníčko na Hnoji. Než odejdete, v rychlosti řekne Inky popis klienta a místo setkání. Bude tam někdy ke konci směny.

Vydáte se plnit své pracovní povinnosti. Jde vám to krásně od ruky. Opravujete světla, výdejní automaty, dvířka odpadní šachty, vzduchovou ventilaci a spoustu dalších elektrických a mechanických závad. Jde vám to hezky od ruky.
Uběhne odpoledne, nemáte sice všechno, ale rozhodně si nikdo nedovolí říct, že jste zahálely.

Splníte jednu z posledních prací, je to na 22 patře, poblíž douku D, váš kontakt na práci kousek od vás v malém baru . Za chvilku máte padla, takže ideální čas na práci pro šmelináře.

Začátek Odpolední

Vuj
Inky
Kimmy

”Kimmy:“

Na směnu přijdeš s menším předstihem, přebereš si směnu a začneš obsluhovat. Kromě běžných zákazníků, pilotů a dělníků z doku. Takových těch co předstírají, že se nedívají, když se díváš a dívají se když si myslí, že se nedíváš je tu jeden, který nezapadá.

Jeho trochu motorkářský zevnějšek sem nezapadá. Na rozdíl od ostatních, se na tebe dívá otevřeně a občas na tebe i pomrkává. Čekala by jsi někoho takového spíš v nějakém pajzlu, nebo rockovém baru.
Jeho objednávku vyřešila předchozí směna. Prostě tam jen tak sedí, jako by plýtval časem, nebo na někoho čekal.

Ne dlouho po tom, se v baru objeví dvojice opravářů, vysoký medojed a malá šakalka. Při přebírání směny, ti nikdo neřekl, že je něco rozbitého. Což je zvláštní, protože víš, že opraváři jsou v posledních dnech zavaleni žádostmi o opravu.

”Inky a Vuj“

Vstoupíte do Baru, který vzhledem k 22. patru není pajzl, což vás trochu překvapí takhle blízko dokům. Sem chodí pít hlavně piloti co mají volno a nebo nakladači doků.
V baru většina osazenstva zapadne. Vyčnívají zde jen dvě osoby. Pěkná servírka, po které většina osazenstva pokukuje a rocker/motorkář, který dle popisu vypadá na vaší kontaktní osobu.

Pracovní směna.

Vuj
Inky

I přes Vujův výjev se Chvátal tváří, jak sluníčko na Hnoji. Než odejdete, v rychlosti řekne Inky popis klienta a místo setkání. Bude tam někdy ke konci směny.

Vydáte se plnit své pracovní povinnosti. Jde vám to krásně od ruky. Opravujete světla, výdejní automaty, dvířka odpadní šachty, vzduchovou ventilaci a spoustu dalších elektrických a mechanických závad. Jde vám to hezky od ruky.
Uběhne odpoledne, nemáte sice všechno, ale rozhodně si nikdo nedovolí říct, že jste zahálely.

Splníte jednu z posledních prací, je to na 22 patře, poblíž douku D, váš kontakt na práci kousek od vás v malém baru . Za chvilku máte padla, takže ideální čas na práci pro šmelináře.

Začátek Odpolední

Vuj medojed mechanik
Inky šakalí slečna elektrikář
Kimmy

”Kimmy:“

Na směnu přijdeš s menším předstihem, přebereš si směnu a začneš obsluhovat. Kromě běžných zákazníků, pilotů a dělníků z doku. Takových těch co předstírají, že se nedívají, když se díváš a dívají se když si myslí, že se nedíváš je tu jeden, který nezapadá.

Jeho trochu motorkářský zevnějšek sem nezapadá. Na rozdíl od ostatních, se na tebe dívá otevřeně a občas na tebe i pomrkává. Čekala by jsi někoho takového spíš v nějakém pajzlu, nebo rockovém baru.
Jeho objednávku vyřešila předchozí směna. Prostě tam jen tak sedí, jako by plýtval časem, nebo na někoho čekal.

Ne dlouho po tom, se v baru objeví dvojice opravářů, vysoký medojed a malá šakalka. Při přebírání směny, ti nikdo neřekl, že je něco rozbitého. Což je zvláštní, protože víš, že opraváři jsou v posledních dnech zavaleni žádostmi o opravu.

”Inky a Vuj“

Vstoupíte do Baru, který vzhledem k 22. patru není pajzl, což vás trochu překvapí, takhle blízko dokům. Sem chodí pít hlavně piloti co mají volno a nebo nakladači doků.
V baru většina osazenstva zapadne. Vyčnívají zde jen dvě osoby. Pěkná servírka, po které většina osazenstva pokukuje a rocker/motorkář, který dle popisu vypadá na vaší kontaktní osobu.