Andor.cz - Dračí doupě online

KONTROLA

Strážnici odišli po krátkej kontrole, ale aj tak mi to prišlo akosi divné. Moja mama vyšla na chodbu a niečo tam s jedným z nich preberala. Nechápem to, čo také s ním mohla rozoberať? Ale keď som sa jej na to potom opýtala, tak mi to nechcela povedať. Videla som na nej, že nad niečim premýšla a to ma znepokojovalo. Ale, však sa nebolo nad čím trápiť, kontrola prešla v pohode, strážnici boli sympoši a život ide ďalej.

Zatiaľ čo mama premýšla, tak ja som sa šla venovať sebe. Dnes ma zas čaká smena v bare, tak sa na to musím pripraviť. Dala som si horúcu sprchu a potom som si ďalšiu hodinu sušila kožuch, pilníkovala drápy a upravovala riasy, aby som vyzerala dobre. Potom som sa obliekla, nastriekala sa voňavkou a vyrazila do práce. Na rozlúčku som mame hodila jednu pusu a dúfam, že sa už nebude trápiť nad ničím.
Zviezla som sa výťahom na 22. poschodie a tam som zamierila do baru kde teraz pracujem. Je to taký príjemný podnik, nie drahý, ale ani žiadny pajzel. Majitel je rád, že tam pracujem, pretože mu krásna servírka ako ja, priťahuje viac zákazníkov. Však prečo iné by chodili všetci tí chlpáči práve do tohto baru. Vidím ako im zo mňa tečú sliny a presne tak to mám rada. Nový šampón, ktorý som použila je naozaj silný a preto v každej chodbe, ktorou prejdem ostáva príjemná vôňa. Všetci sa za mnou otáčajú a tak mám na ústach spokojný úsmev.

Takže, príjmem objednávku, vybavím pri bare a donesiem k stolu zákazníkom. Pri tom ich poteším krásnym úsmevom, aby sa vrátili zas. Naozaj sa snažím, pretože prácu potrebujem. Po tom čo otec zomrel sa musíme s mamou o seba starať a kredity nemáme na rozdávanie. Plus všetky tie moje voňavky, šampóny a hydradujúce krémy na kožuch sú naozaj drahé.
A tak pracujem a dúfam, že to dnes rýchlo zbehne. Mama vyzerala naozaj utrápene a chcem ísť za ňou sa porozprávať. Už nie som dieťa, môže mi povedať všetko. Mala som na ňu viac tlačiť, ale čo už, aspoň si môžem premyslieť ako na ňu, keď sa vrátim.

Šťára a co po tom
Kimmy

Páni strážníci zkontrolují vaše doklady a nechají proskenovat byt dronem. Během skenování, si tvá matka jde promluvit s jedním strážníků ven na chodbu. Neslyšíš o čem se baví.Krátká návštěva a během 5 minut se poroučí a odchází ke kontrole dalšího bytu.

Nejsou to strážníci, ale tvé spolubydlící co tě znervózňuje. Některé jsou sice nevyspalé, ale nechápeš proč by se měli až tak bát těch sympatických strážníků. Tedy za předpokladu, že některá něco nezatajuje.

Zbytek dopoledne proběhne v poklidu, jen tvoje máma neustále zamyšleně hledí do zdi. Když se jí zeptáš, co se děje, zakroutí hlavou a řekne: ”Nic s čím by sis musela lámat hlavu.“
Pak ti věnuje ten pohled, který tě má uchlácholit. Jenže je to tvoje máma a ty výš, že jí něco trápí a tet ti nic neřekne. Stejně tak ti řekne, že se strážníky o nic nejde.
Až ti zazvoní budík a ty se začneš připravovat do práce.

Nemám nic proti bezpečnostním opatřením, pokud jsou na místě. Kdo při zdravém rozumu by toužil, aby se po stanici potloukal nějaký nekalý živel. Ale když jen cestou do práce musím průkaz totožnosti jako cvičená opička vytahovat alespoň pětkrát, kudrnatí se mi vzteky chlupy na zádech a přemýšlím o vesmíru, kde procházím kovovými chodbami nikým nerušen, jdu, kam chci. Dělám, co chci...
No jo. Probuzení zpět do reality je vždy bolestivé, ale za ty roky jsem zvyklý.
Stevardce jen kývnu hlavou. Inky samoyřejmě zná její jméno a už s ní v rychlosti prochází novinky od doby, co se neviděly - což bylo včera. Já čekám a pohledem hypnotizuji počitadlo pater, jako by na tom závisel můj život. Dveře se oteřou a už jsme uvnitř.
Po přesunu si to hasíme prázdnými ulicemi a nálada se mi trochu zlepší. Žádné kontroly, žádné davy. Jsem přesvědčený, že moje společnice si to užívá přesně obráceně. Prázdné chodby ji lehce frustrují, zatímco v provozu je vždy s kým zapřít řeč. Nemám jí to za zlé.
Na centrále nás čeká poslední motivační procházka. Musím uznat, že začít směnu procházkou skrz počítačové oddělení byl od vedení geniální tah. Nic tak medojeda nenabudí k práci, jako pohled na možnou alternativu, jako je povýšení, nebo převelení. V tomhle jsme s Inky za jedno. Posaďte nás za stůl a do týdne se zblázníme jako Gurdyho kohout. Každý z místních taky vypadá, že mu celkem kape na karbid.

Konešně náš pultík a... "Chvátal. Zabiju."
Ženeme se do jeho kanceláře jak velká voda.
"Jsem zvědavá, co pro nás má tentokrát."
loupnu očima po Inky a jen něco v odpověď zavrčím. Dnešní program je už tak dost nabitý, abychom se zabývali nějakýma liščíma nesmyslama. A už jsme v jeho kanceláři. Oficiálně posvěceném šmelinářském doupěti. Dodusám k němu a vytrhnu mu z ruky naše papíry. Než se však stačím otočit a prásknout za sebou dveřma, ozve se nadšeně Inky. Nebyl jsem dostatečně rychlý.
"To zní zajímavě! Skutečná vesmírná loď? A co máme opravit? Vuji, zaskočíme tam? Když budeme mít chvíli?"
opře se do mě těma svýma kukadlama.
Čelím ataku sveřepě semknutými rty a nakrčeným čenichem. Rozhodně nemám chuď zrzkovi dělat žádné velké službičky. Tím spíš, že ten jeho kamarádíček bude nejspíš pěkné kvítko.
"Nemáme čas na nesmysly. Slšela jsi dnešní rozvrh? To nestihneme ani do večera. A všichni čekají."
zavrčím a pokračuju ke dveřím, chytím kliku a otevřu dveře.
"Dostaneme tři kredity."
zarazím se uprostřed odchodu. Stejně mi bylo jasné, že se mi nepovede vycouvat dostatečně rychle a Chvátal je tak bystrý, aby dokázal nabídky osladit na správných místech a já se nad nimi musím alespoň zamyslet.
A moje drahá společnice převáží misky vah. Jako obvykle.
Narovnám ramena a nahodím extra zpruzený výraz, než se otočím. Poslední, co potřebuju, je aby se někdo dozvěděl, že pro Inky bych to udělal i zadarmo.
"Nic neslibuju. Jen pokud se nám udělá v rozvrhu mezera. A jestli to bude nějaká blbost, tak se připrav na vzpouru strojů."
opřu ještě pohled jak padající stěna na lišáka a vyrazím ven.

Ranní cesta do Kanclu
Vuj
Inky
”Heh doufám, že bouchačku sem nikdo nepropašuje.”
Odpoví strážník na tvou poznámku o defibrilátoru, vrátí ti papíry a nechá vás projít.
Přeci jen, jediní kdo mají na stanici oficiálně zbraně jsou vojáci. Strážníci si musí vystačit s obuškem a taserem.

S menším zpožděním se dostanete k výtahu, který slouží jako staniční veřejný transportní systém. Stevardka vás požádá o pípnutí, zda-li je vaše karta platná.
Za dvě minutky přijede jeden z výtahů u kterého svítí cesta nahoru. Vmáčknete se dovnitř a naplníte tak kapacitu výtahu. O pár minut a zastávek později vystoupíte na 24 patře.
Patro má mnohem menší ruch. Stevardka si piluje nehty, protože tuhle hodinu kancelářští ještě spí a obchody teprve otvírají.

Vstup na velitelství je oděn do standardního nepořádku sic v ranní dřímotě. Sekretářka v předdůchodovém věku na vás jen mávne od kafeinovaru. Projdete přes počítačovou místnost, kde usínající členové noční směny vyplňují byrokratické tabulky. Noční můra pro většinu opravářů.
Přijdete k pultíku, kde jsou papíry většiny opravářských skupin. Ty vaše tam schází. Poptáš se mezi kolegama a dostane se ti odpovědi.
”Byl tu Chvátal, skoč za ním, jestli je omylem nevzal.”
Chvátal, váš byrokratický poradce. Nikdy si nepochopil, proč taková pozice existuje. Obzvláště, proč ji zastává šmelinář jako tenhle lišák. Na druhou stranu, když si potřeboval nějakou bokovku, jako přivýdělek. Vždycky ti něco sehnal. Stejně tak umí sehnat náhradní díly, který oficiálně nejsou. On zas potřebuje občas někoho, kdo mu opraví něco za úplatu. Je to takovej Kšeftař Empyrey.

Při vstupu do Byrokratovy kanceláře zavoní levný pánský parfém.
Lišák si promne ospalé oči, usrkne kafeinu a přivítá vás.

”Vítejte, rád vás vidím. Koukal sem do vašeho dnešního plánu a měl bych pro vás menší džob navíc, pokud máte zájem.“
Podá Vujovy papíry ohledně směny a mrkne na Inky.
”V doku D na 22 patře, je jeden Šakal, co by potřeboval opravit něco na lodi. detaily vám poví on. Co řikáte, to zní jako zábava a ještě vám zaplatí tři kredity dohromady. “
Lišák přeběhne pohledem z jednoho na druhého a zpátky. Očekávajíce vaši odpověď.

Měna

Standartní měnou je Zlatý Kredit, zkráceně jen Kredit. Značka: Ç
Jeden kredit odpovídá částce asi 1850,- kč (jeden gram zlata v době tvorby cen)
Běžný pracovník na stanici si měsíčně vydělá 10-12 kreditů. Ti léta vysloužilý si vydělají až 14 kreditů.
Mezi běžným lidem se o kreditu mluví jako v čechách o tisícikoruně.
Drobným se říká mikrokredity Značka: µÇ

Pípání analogového budíku se rozlehne prostorem a vytrhne mě ze slastné náruče Morfeovy. Nebo jak tomu pisálkové říkají. Ještě chvíli ležím, nechám zvony znít a vyhnat mi z hlavy jakékoliv pomyšlení na spánek. Taková moje meditace.
Mám rád rána, protože to znamená, že za chvíli začne šichta. Dnes ještě o to víc, protože jsme s Inky včera U Hafana provedli "Bardův gambit", shrábli vklady všech protihráčů a odešli s nedotčeným chrupem. Zatímco já vyprávěl, jak před deseti lety Kumouse ve ventilační šachtě VS - 57 rozsekal obří větrák, moje společnice štípla listovou devítku vyloženou před sousedem a drze si ji položila mezi své karty. Jasně, byl opilej a nedával pozor, ale ... !!!

No, sem tam se prostě zadaří.
S mírným úsměvem vstanu a přesouvám se do koupelny. Medojed v zrcadle se na mě sveřepě mračí. Někdo tu mluvil o úsměvu? Leda tak v jiném vesmíru. Rychle sfouknu hygienu. Není to třeba přehánět, stejně se zase umažem. Na stole v kuchyni mě už čeká kouřící hrnek a puštěný tablet na dosah. Procházím dnešní zakázky, čtu je Inky a spokojeně u toho srkám.
Je jich spousta. Jídelní automaty, osvětlení výtahů, bojlery, pozitronové filakronáty v chladícím systému 31. podlaží.
Co víc si přát, než se celý den hrabat v součástkách. Inky se na to netváří nadšeně, ale jakmile začneme, dostane se do tempa a směna uteče jako voda.
Další zprávy už tak potěšující nejsou. Posílal jsem na ústředí ohledně své společnice požadavek na přidělení do mého bytu, ale táhne se to, inu, jako žádost na byt. To je fuk. Není to tu moc velké a NIKDO DALŠÍ SE SEM NEVEJDE! - zakončím snídaní hrdelním zavrčením.
A pak už je čas vyrazit. Nemůžu se dočkat, až otevřu brašnu s nářadím a pustím se do práce.
Plán je jasný. Zamknout, zajít do kanclu, vyzvednout papírování na celý den, udělat časový plán, navštívit první rozbitý...
"Kdo to zase zdržuje?"
potřesu hlavou a zkřížím ruce na hrudi. Samozřejmě chápu, že kontroly jsou potřeba a JÁ doklady v pořádku mám, ale veškeré sympatie k mužům zákona mizí, když stojí mezi mnou a netrpělivě očekávaným zbytkem dne. Z kapsy vytáhnu šrajtofli a předložím potřebné dokumenty, říkající, že tu jsem správně a legálně.
"Pokud nás teď omluvíte, máme na spěch. Až vás v uličce někdo postřelí, budete chtít, aby defibrilátor fungoval. A to se nestane, když místo jeho opravy budeme stokrát ukazovat papíry."
procedím, kývnu, mávnu na Inky a pokračujeme směrem ke kancelářskému komplexu velitelství údržby.

RÁNO

V práci to dnes nebolo nič moc, tak večer je tam stále veľa zákazníkov a obsluhovať ich mi dalo zabrať. Domov som prišla už za úsporného režímu, čo hrozne neznášam. Na chodbách je väčšia tma a necítim sa bezpečne. Hlavne kvôli tomu, čo sa tam dole na planéte deje. Náhodou som videla nejaké tie videá, ktoré sa dookola púšťajú, ako sa tam zabíjajú, alebo robia aj horšie veci. Takže moja predstavivosť funguje na plné obrátky, keď kráčam sama po tmavých chodbách.
Ale zatial tak ako vždy som došla domov v poriadku. Aj keď sa to nedá nazývať ... domov. Bývam tu so svojou mamou a ďalšími sedem ženami. Akože, nie sú zlé, vychádzame spolu v pohode, pretože nemáme na výber. Sme rady, že sme tu a v bezpečí a nejak sa už potlačíme, ale je to jednoducho povedané ... na prd.

Prezliekla som sa do pyžama a ľahla si spať. Samozrejme ma niekoľko krát zobudili tie, ktoré vstávali na nočnú, ale čo narobím. Nakoniec som sa predsa len nejak vyspala. Ráno som strávila pol hodinu pred zrkadlom a až keď som bola spokojná so svojími vlasmi, tak som si sadla ku stolu, aby som niečo zjedla.

V tom niekto zazvonil a tak som išla otvoriť. Už cez dvere som počula na chodbe nejaký rozruch. Keď som otvorila, tak tam stáli dvaja strážníci. Musím uznať, že obaja sú naozaj fešáci. Mám hroznú slabosť pre chlapov v uniforme. Ešte že som si ráno stihla urobiť účes.
"Dobré ráno." Milo sa na nich usmejem, aj keď oni sa nevedia slušne pozdraviť. Nemám z ničoho strach, pretože viem, že ja s mamou máme doklady v poriadku. To sa nedá povedať o tej kočičande, ktorú práve ťahajú preč. Mohli jej dovoliť aspoň sa obliecť, takto je to zbytočne potupné. Ale mala pekný kožuch.

Tak som sa otočila do nášho bytu a zakričala som tak, aby ma všetky prítomné ženy počuli.
"Sú tu strážnici, prišli nás skontrolovať, prineste doklady."
Ja stojím pri dverách a usmievam sa na strážnikov, čakám kedy moja mama donesie doklady, po které sa už iste vybrala.

Vuj má opravdu příšernej, příšernej, příšernej budík. Nejenom, že budí v nelidskou hodinu ráno, ale hlavně, ten zvuk!
Jasně, je to lepší, než požární poplach. Lepší, než vrnění tabletu s nějakou naléhavkou. Lepší, než staniční stráž s tím jejich otravným: "Kontrola pokojů, vylezte ven a předveďte, že pod postelí neschováváte vylysaného zběhlíka!". Ale u všech chlupů na ocase... to pípání! Kdo ještě v dnešní době používá tohle analogový pípání?!
Už asi po stopadesáté si pohrávám s myšlenkou, že kolegovi ten jeho zázrak trochu pošteluju, aby nám zahrál ke vstávání pořádnej rokec. Nebo alespoň Čtyři packy pro lásku… Stálo by to za to, už jenom vidět jeho výraz…

Zkonsoliduju se do jakž takž probuzené podoby a připravím jednu dávku (dvojitou) Odporné Instatní Břečky pro sebe a druhou (obyč) pro Vuje, do osobního hrnku s „obrázkem jeho starý“, jak jsem jednou neprozíravě poznamenala. Během popíjení poslouchám soupis našich dnešních úkolů. Když je asi na dvacátém řádku, rezignovaně položím kafein na stůl.
„Prima!“ Poznamenám lakonicky. „Když si seženeme ještě asi tak pět pomocníků, mohli bychom to mít do zimních svátků hotový.“
Můj parťák je dnes v dobrém rozpoložení, tak si ani nevyslechnu obvyklé poznámky o svojí mizerné pracovní morálce. Včera večer při nás hráčské štěstí stálo.

Ranní rutina u Vuje doma je rozpracovaná do poslední vteřinky. Nikde žádné otálení. Popíjení kafe – 360 vteřin. Čištění chrupu – 150 vteřin. Hledání svetru… „Netušíš náhodou, kde mám svetr? Přísahám, že včera jsem ho dávala přesně sem?!“
Nakonec se ale řádně ustrojeni a s potřebným verkcajkem vydáváme do velína pro pokyny.
Po cestě nás v jednom kuse někdo staví kvůli papírům. Vidím na Vujovi, jak ho to štve, takové zbytečné zdržování od práce! Ale já se snažím všem vyhovět a sem tam utrousím i nějakou přátelskou poznámku o dlouhé noční šichtě.
Nikdy není od věci být zadobře s těmi, co mají moc.

Vstávání na odpolední
Kimmy

Bydlet na ubytovně v 2+kk s 8 dalšími spolubydlícími, je o tvoje nervy. Sama si z práce přišla pozdě už za úsporného režimu a vzbudila ostatní, ale že tě někdo vzbudí po 4 hodině co hodinu ti dává touhu někoho zakousnout.
Naštěstí se to po 8 hodině uklidní a můžeš si v klidu dospat.

Když se při snídani naloguješ do vašeho vestavěného tabletu. Kromě spamu, pracovní připomínky, reklam na kosmetiku tam najdeš jen další spam.
Zprávy točí kolovrátek stejných videí několik dnů. Informace o dění dole na planetě mlčí.

Máš klid a volno až do dvou hodin. Jak přemýšlíš co budeš dělat vytrhne tě hluk z chodby. Netrvá to dlouho a někdo na váš byt ostře, dlouze zazvoní. Což vyvolá nadávky od spolubydlících dospávajících po noční směně.

Když otevřete stojí před nimi dva strážníci. Jeden urostlý divočák a vytáhlí Vlken.
”Tady staniční stráž. Připravte si doklady.” *Chrocht* praví Divočák

”Dnes je na programu dne šťára.” Dodá pes znuděným hlasem. Přes jeho znuděný hlas je stále ve střehu s jednou rukou na tazeru a druhou v bok nad obuškem.

Za nimi vidíš jak z protějšího bytu odvádí jejich kolegové nějakou kočičandu jen v spodním prádle a tričku.

To ten den pěkně začíná.

5:00 Budíček údržby
Vuj
Inky
33. patro

Řvaní budíku se rozlehne po Vujově pokoji, nahradí ticho a zapudí spánek jeho i Inky.

Během vašeho rána, při pití tradičního horkého nápoje kafeinu. Prochází Vuj na malém tabletu, zabudovaném do zdi pokoje svou poštu.
Najdeš zde mnoho zpráv o přibrání uprchlíků do tvého bytu, stále žádnou odpověď ohledně oficiálního ubytování Inky, abys nemusel brát nikoho cizího.
Ve zprávách se točí už několik dní ta samá smyčka videí o zdivočelých opelichaných obyvatelích. Jen každý den nová debata s expertem na nějaký obor. Zprávy o dění v hlavním městě a na kolonii obecně mlčí.
Kromě toho taky obrdžíš seznam dnešního pracovního plánu oprav. Tištěnou verzi si máš vyzvednout na velisteství údržby. Jinak si to budeš muset pamatovat.

Cestou z Vujova bytu k nejbližšímu výtahu ste zkontrolováni několika hlídkami staniční stráže. V posledních dnech běžná kontrola dokladů pro vás. Hon na nelegální přistěhovalce pro strážníky.
Strážníci v modrých stejnokrojích ozbrojeni pouze taserem a obuškem zatýkají všechny, kteří si byť zapomněli své doklady nebo se nějak protivý zákonům stanice.

Situace se vyhruce každý den o něco víc.