Andor.cz - Dračí doupě online

Rána se mi teda moc nepovedla, ale můžete z toho vinit fakt, že obvykle s nástrojem provádím o něco šetrnější manipulaci.
Díky tomu se nade mnou vzteklina tyčí jako hora s pěnou u pusy, ale já už neustoupím. Neumím to.
Na druhou stranu, když jediná cesta je vpřed, celkem to usnadňuje rozhodování a všechno je najednou tak jasné a zostřené.
Buď a nebo. Hop nebo trop.
Medvědojedí kůži jen tak něco neprobodne, tak snad mi pomůže i dneska.
"Tak se ukaž."
V okamžiku se rozhodnu, že nebudu spoléhat na hasák. Moje síla je jinde. Ale to Labrador neví, a tak to plánuju využít.
Jak se ke mě soupeř otočí, mávnu nástrojem proti jeho rozšklebenému čenichu. Při dobrém zásahu bych mu vysklil zuby jako v těch starých kreslených seriálech. Ale dle mého očekávání nastavil úderu pracku, popadl v letu rukojeť a vyrazil mi ji z ruky. Za odlétajícím hasákem následuje mé zavrčení, protože mi asi vykloubil prsteníček.
Nicméně návnada fungovala. Aby zastavil můj pokus, musel si trochu nakročit a zatímco řešil problémy nahoře, vyskočím a oběma nohama mu s gustem prošlápnu koleno až na zem.
Vuj, který se před chvílí staral o psův život, je ten tam. Medojed, s nechutným křupnutím dopadající na zbytky Labradorovy nohy, bude bojovat, dokud se jeden z nich nepřestane hýbat.

Čučím po místnosti, co bych mohl popadnout do pracek. Jestli čirou náhodou někde není opřená zapomenutá baseballová pálka. Nebo kord! Pravděpodobnost nehraje v můj prospěch, nenacházím ani pitomý stahovač roletek od kójí. Přinejhorším bych mohl mrsknout židlí o zeď, urazit jednu nohu a použít ji jako zbraň. Taky bych po někom mohl hodit tu samotnou židli, ale to beru až jako krajní možnost. Kouknu i do skříně, tam se však válejí jen poházené šanony a vysypané kancelářské sponky. Ani nevím proč dřepnu na kolena a nahlédnu pod skříň. Je to jako když zoufale hledáte ztracené klíče a podíváte se pro jistotu i do ledničky. A tu uvidím, jak se tam, až vzádu, něco leskne. Oblý tvar zužující se do špičky mě nenechá na pochybách, musí to být zatoulaný náboj!
Šmátrám, šmátrám, jestli se mi povede náboj vytáhnout.

Hlasy a šlapkání z chodby se mi teda moc extra nepozdávaj. Honem zastrčím čumák zpátky. Někde by tu měl bejt bezpečnostní zámek, kterým se dají dveře zavřít a zároveň zablokovat zevnitř. To by se teď docela šiklo. Hmatám v šeru kolem zárubní po známym tlačítku a jedno ucho přitom natáčim dozadu, abych měla přehled i dění v místnosti
Můj chlupatej radar zaznamenává klasický bitkový zvuky - nárazy, vzteklý ňafání a sem tam někdo zakňučí bolestí. Nicméně Vujovo temný vrčení se nese nad tím vším, takže náš prouhatec podle všeho ještě neskončil. Tak zatím dobrý. Konečně najdu bezpečnostní pojistku. Vteřinku zaváhám, ale pak tlačítko zmáčknu. Doufám, že se kámošovi podařilo při nahazování jističů zprovoznit i tenhle okruh, jinak je to asi... nedobrý.

Stanice patro 42. pokračování

Vuj
Inky
Finnan

Zvuky boje policistů a pelichanců z nedaleka vyplňují i vaši místnost, váš tep stoupá a vaše kožichy vlhnou studeným potem.

Inky
Otevřeš dveře, kterými jste vstoupili do solární stanice a zkontroluješ chodbu. Na chodbě není ani noha, ale slyšíš pohyb bot, takže nedaleko se nejspíš někdo pohybuje a občasné *pššš-pššš* ti napoví kdo to nejspíš bude.
Při pohledu zpátky vidíš Vuje jak se rozběhnul a vzal hasákem opelichaného Labradora, který držel v tlamě Galeu. (viz poslední Vujův odstavec).

Vuj
Vezmeš to k labradorovy a cestou k němu se ti odhalí scenérie na druhé straně místnosti.
Vidíš tři opelichance v okolí Zinaga. Malého čivavího chlapíka jak se válí a žgrindá na podlahu, trčí z něj několik šipek.
Opelichaného Pandu, na čtyrech s přeraženou čelistí krvácejícím z mordy na podlahu.
Nakonec opelichaného buldoka, kterého Zinag mlátí VUMLem hlava nehlava jako na nějaké technopárty či studentské demonstraci. Buldog se ale nenechá a i po ranách u kterých si nejsi jist, zda bys je ustál se stále na Zinaga vrhá.
Sám Zinag je trochu otrhán s několika škrábanci na protinárazové vestě a pár šrámy až do krve na levém stehnu a ruce.
Labrador ke kterému běžíš je stále zakousnutý do Strážnice Galeary. Škube hlavou a drápe po ní, jak se snaží dostat přes/skrz její vestu.
Z otrhaných hader co má na sobě, soudíš, že to byl původně člen osazenstva stanice.

Dostaneš se k Labradorovy a jebneš ho hasákem. Bohužel škubal moc hlavou, zasáhnul si ho do krčních svalů a pustil strážnici, která se jen svezla na zem. Jsi navážkách, jestli byl takhle nasteroidovaný už před pelichací, ale takové látky jsou na stanici zakázané.
Pelichanec se oklepe rychleji než si čekal a jeho zášť nyní míří tvým směrem. Pohled v jeho očích je divoký a nejsou tam žádné známky civilizovanosti.

Finnan
V místnosti, mezi vámi a probíhajícím bojem je kromě ještě jedněch dveří vedoucím do jiné místnosti nějaký nábytek. Všimneš si jednoho pistolového náboje zakutáleného pod skříní. Bude to chtít nějakou snahu ho vytáhnout.

Všechno se semele na můj vkus nějak moc rychle. Čumím na pokousanou policajtku jak tele na čerstvě natřený vrata. Z toho zoufalýho pohledu mrazí, všichni víme, jak tenhle příběh dopadne. Vuj se vrhá dopředu na žlutou zuřící bestii. Stojím mezi dveřma a v duchu se obhajuju, že Vuj to zmákne, ve skutečnosti mám ale naděláno v gatích. Že jsem ty náboje nenašel sám, do prkenný vohrady. K čemu mi je prázdná bouchačka. Sleduju, jak se situace vyvine a očima skenuju místnost a hledám, co bych v případě nouze nejvyšší popadl místo zbraně.

Jakože nechci se nakazit. Fakt ne. Nemoc nejde opravit, ani jí nelze vyrazit zuby. Jem si jistý, že ani Inky by ji neukecala.
Prostě má to asi všechna negativa na světě.
Není žádný důvod, abych se do toho pletl, protože tohle smrdí malérem na míle daleko a policajti jsou tu od toho, abychom nemuseli podobné lapálie řešit.
Pomáhat a chránit.
Věděla, kam se upisuje, když narukovala, no ne?

Ale fakt nesnáším, když si někdo dovoluje na ženskou.
Využiju toho, že Labrador nedává pozor po ráně lahví do hlavy a rozběhnu se k němu.
Snažím se být co nejvíc tichý, ale ne na úkor rychlosti. Nevím, z jaké strany k němu dorazím, ale ono je to jedno. Mávnu hasákem a zkusím opelichance sundat pořádnou pumelicí do lebky. Nedržím se zpátky, vyřadit ho je můj cíl. Na druhou stranu moje dlouholeté zkušenosti s rvačkami mi snad dovolí ho nezabít. To bych vážně nerad.
Pokud nepadne, tak budu pokračovat útokem na koleno, abych jej srazil na zem na břicho a tam zpacifikoval.

Než stačím z Finna nenápadně vytáhnout, co že to vyčmuchal za skříňkou, Vuj ochrance všecko rovnou začerstva napráší.
No jo, mělo mi dojít, že kolega bývá obvykle diskrétní asi jako velbloudí lejno ve velíně. Nevadí.
Naštěstí se zdá, že ani hafani nemaj tucha, do čeho se to vlastně nechali uvrtat. Zmiznou za dveřma a já se chystám helfnout se septimátorem, když někde za rohem vypukne mela. V mžiku ztuhnu.
Rvačku naživo vidět nepotřebuju, toho si můžu užít dost v Mazutu, a s vypelichancema už vůbec ne, stačilo mi setkání ve výtahu. Takže klopím uši a vyklízím pole.
Viděli jste tu někde šakala? Já né...
"Buď opatrnej," špitnu k Vujovi, kterej samozřejmě míří přímo opačným směrem, tj. rovnou za zdrojem bordelu. 
Přehopkám opatrně a pokud možno potichu na druhou stranu místnosti a vykouknu do chodby, kterou jsme přišli. Žádný podezřelý zvuky? Samozřejmě mi to nedá a sem tam mrknu i zpátky, co se děje u dveří.
Jasně že je mi jasný, že kámoš se o sebe umí postarat... No ale znáte to.

Stanice patro 42. pokračování

Sousední místnost je čistá, avšak skrze otevřené dveře na druhé straně místnosti vidíš tři opelichance a Galearu, Zinaga nevidíš, ale slyšíš další zvuky.
První Labrador sedí v krvavé kaluži s několika červenými body na sobě.
Druhý opelichanec je Kanec, třepe se na zemi a vedou z něj dráty k nedaleké krabičce, poznáváš Galearin taser.
Třetí pelichanec je další Labrador, asi o půl hlavy větší než Vuj. V otrhaných zbytkách staniční kombinézy tvrdě narazí Galearinou do zdí až strážnici vypadne obuch. Jeho drápy se zaryjou do chráničů rukou strážnice až Galeara vykřikne. Vypelichanec se tyčí nad ní jako obr. Jeho zarudlé oči sledují vyděšenou policistku, která zjevně nemá šanci. Sliny řinoucí se z jeho mordy ostříknou okolní zeď jak otevře tlamu a zakousne se do Galeařina ramene.
Labrador začne škubat hlavou jak se snaží rozervat protinárazovou vestu.
Galeara nahmátne skleněnou láhev ze sousední skříně, kterou rozbije o pelichancovu hlavu.
Pelichanec jen zavře oči a škube hlavou zakousnutý do vesty.
Galeara se podívá na Vuje s výrazem plným děsu a beznaděje.

"Asi byste sem měli poslat posily. Jestli to opravíme a někdo to za pět minut zase rozkatruje, tak si to může nahazovat klidně sám policejní ředitel."
zavrčím popuzeně, protože není nic horšího, než teroristé na uzavřené stanici uprostřed vakua.
Seržantovo ujištění, že nás během opravy budou krýt, mě ale docela potěší a jsem ochotný se pustit do práce. Chytnu do ruky hasák, když se ozve spousta zvuků, které jsem v žádném případě nechtěl slyšet.

Naježím srst a uši sklopím dozadu. Podezíravě těkám zrakem mezi dveřmi, kde se střílí, a východem.
Nejsem vystrašený, ale i tak mi krev pumpuje do těla adrenalin, že mám velkou chuť někoho nástrojem bacit.
"Držte se za mnou, vy dva. A kontrolujte východ, aby na nás někdo nenaběhl."
hodím za sebe, pak opatrně dojdu ke dvěřím, a, krytý rámem, nahlédnu dovnitř.

Solární stanice patro 42. pokračování

Vuj
Inky
Finnan

Seržant Zinag. Zrovna vyjde ze dveří se strážnicí Glaerou.
Vujova otázka Zinaga dost zaskočí. Vymění si se strážnicí pohledy. Pak se Zinak podrbe na bradě než odpoví.
”Bohužel sem stejně jako vy. Vím, že v téhle části patra byla hlášená střelba a že tu nejede elektrárna a to je celý. Vomrkneme ještě druhou stranu, jak potvrdíme, že je to tu čistý, tak budem hlídat dveře a vy budete mít klid na práci.“
Když Vuj ukáže Zinagovy prázdné nábojnice, Glaera zapíská. Zinak si je nechá položit na packu, pošťuchujíce je drápkem si je prohlédne.
”Ráže 10 mm, pistolové nábojnice. Nejspíš po domácku recyklované už jednou vystřelené. Budu doufat, že je nevyrábí někdo na stanici, nechce se mi ani pomyslet, jak velké množství prachu by tu někdo mohl mít. Vezmu si je jako důkaní materiál.“
Zinag vytáhne průhledný zaviratelný sáček, do kterého nábojnice strčí.

Vaše chůvy se vydají k posledním dveřím. Po chvilce přesvědčování dveří se nakonec otevřou. Glaera vstoupí opatrně dovnitř, Zinag ji během toho kryje šipkovým flusbrokem.
”Čistý!“
Ozve se po chvilce průzkumu. Pak slyšíte zvuk otevření dalších dveří a kroky policistů směřují do nich.
”Asi sem našel v kom skončili ty náboje…co to sakra.“
*Bzzzt* *phjou* *phjou* *phjou*
”Kontakt! Kontakt!!“
Zvuk Taseru a šipkovky jsou přehlušený nárazem něčeho do kovu a dále slyšíte zvuky odpovídající souboji.