Andor.cz - Dračí doupě online

"Asi byste sem měli poslat posily. Jestli to opravíme a někdo to za pět minut zase rozkatruje, tak si to může nahazovat klidně sám policejní ředitel."
zavrčím popuzeně, protože není nic horšího, než teroristé na uzavřené stanici uprostřed vakua.
Seržantovo ujištění, že nás během opravy budou krýt, mě ale docela potěší a jsem ochotný se pustit do práce. Chytnu do ruky hasák, když se ozve spousta zvuků, které jsem v žádném případě nechtěl slyšet.

Naježím srst a uši sklopím dozadu. Podezíravě těkám zrakem mezi dveřmi, kde se střílí, a východem.
Nejsem vystrašený, ale i tak mi krev pumpuje do těla adrenalin, že mám velkou chuť někoho nástrojem bacit.
"Držte se za mnou, vy dva. A kontrolujte východ, aby na nás někdo nenaběhl."
hodím za sebe, pak opatrně dojdu ke dvěřím, a, krytý rámem, nahlédnu dovnitř.

Solární stanice patro 42. pokračování

Vuj
Inky
Finnan

Seržant Zinag. Zrovna vyjde ze dveří se strážnicí Glaerou.
Vujova otázka Zinaga dost zaskočí. Vymění si se strážnicí pohledy. Pak se Zinak podrbe na bradě než odpoví.
”Bohužel sem stejně jako vy. Vím, že v téhle části patra byla hlášená střelba a že tu nejede elektrárna a to je celý. Vomrkneme ještě druhou stranu, jak potvrdíme, že je to tu čistý, tak budem hlídat dveře a vy budete mít klid na práci.“
Když Vuj ukáže Zinagovy prázdné nábojnice, Glaera zapíská. Zinak si je nechá položit na packu, pošťuchujíce je drápkem si je prohlédne.
”Ráže 10 mm, pistolové nábojnice. Nejspíš po domácku recyklované už jednou vystřelené. Budu doufat, že je nevyrábí někdo na stanici, nechce se mi ani pomyslet, jak velké množství prachu by tu někdo mohl mít. Vezmu si je jako důkaní materiál.“
Zinag vytáhne průhledný zaviratelný sáček, do kterého nábojnice strčí.

Vaše chůvy se vydají k posledním dveřím. Po chvilce přesvědčování dveří se nakonec otevřou. Glaera vstoupí opatrně dovnitř, Zinag ji během toho kryje šipkovým flusbrokem.
”Čistý!“
Ozve se po chvilce průzkumu. Pak slyšíte zvuk otevření dalších dveří a kroky policistů směřují do nich.
”Asi sem našel v kom skončili ty náboje…co to sakra.“
*Bzzzt* *phjou* *phjou* *phjou*
”Kontakt! Kontakt!!“
Zvuk Taseru a šipkovky jsou přehlušený nárazem něčeho do kovu a dále slyšíte zvuky odpovídající souboji.

Dělám jakoby nic a na tabletu rozběhnu diagnostiku. Paralelně s přístrojem mi to šrotuje v hlavě. Dostal se sem nějaký pošahaný nakaženec a někdo ho oddělal? Nebo je to celé nějaká mocenská hra z vyšších pater? Vzpomenu si na svého drahého papínka a jeho skandály s dodávkami pracovních pomůcek. Pěkně si namastil kapsy přeprodejem nekvalitního zboží za přemrštěné ceny. Tihle kluzcí úhoři z toho ale vždycky vyváznou. Ruka ruku myje, nahoře neznám snad nikoho, kdo by jednal doopravdy v zájmu stanice.

Na otázku Inky nestihnu odpovědět, Vuj už volá ochranku. Tablet spojený s počítačem nechám pracovat položený vedle roztřískaného monitoru a předstirám, že se poohlížím kolem. Nachomýtnu se až ke skříním, sehnu se, jakože si zavazuju botu (na tkaničku si šlapu už od vstupu do mítnosti, nebyl čas, že jo). Než zase vstanu, nenapadně si strčím pistoli do kapsy, kam obvykle ukladám tablet, a kterou docela dobře kryje cíp košile.

Usoudím, že nemá smysl nález před kolegy držet v tajnosti. Beztak nemám náboje a navíc ve skupině je síla.

Když ke mně Inky zhůry stočí pohled, kývnu a neslyšně tlamou naznačím, že jo.

Koukám se zadumaně na nábojnice a v hlavě mi to šrotuje. Inky přišla na to samé a zrovna volá Finna.
Ve skutečnosti jestli se tu budem ochomýtat víc, nejspíš najdeme mrtvolu nacpanou do větrací šachtice, nebo zvenku přivázanou na solární panel.
Inky kouká s otázkou v očích a já si jen znechuceně odplivnu.
"Mě je to úplně šumák. Ale ať nechají na pokoji elektřinu. Copak si ti pitomci neuvědomujou, že bez šťávy je tohle jen velkej ocelovej meteor na nestabilní orbitě?"
jsem z toho rozhozený, protože podobnou šelmovinu by udělal snad jen sebevrah.
Tak se otočím na strážné, co zajišťují situaci okolo.
Inky na mě překvapeně sykne a zkusí to nějak zastavit, ale nedávám jí čas jednat.
"Tohle byla sabotáž. Někdo to udělal schválně, dokonce se tu střílelo. Jestli s tím máme něco udělat, tak nám musíte pořádně vysvětlit situaci tady dole. Nemůžeme pracovat, když nám kdykoliv může do zad vpadnout parta ozbrojených šílenců."
zním dost naštvaně a odhodlaně, aby mě modré čepice prostě nemohly ignorovat.

Vcelku spokojeně se soukám kolektorem a koukám, v čem by mohl bejt zádrhel. My šakalové sice nejsme na úzký prostory úplně stavěný, ale už jsem si tak nějak zvykla. Minimálně nehrozí, že se někde zašprajcnu, jako tuhle Vuj, když ho kdovíproč napadlo, že musí osobně zčeknout tažný lanko v šachtě pod generátorem. Chvíli to fakt vypadalo, že tam dole už zůstane, a já ho budu chodit krmit...

Čumím zmateně na rozbitý zářivky a tajemný dírky ve stopě. Když Vuj dole nahodí proud, svítí mi tu rázem spousta miniaturních bodíků, jako nějaká laserová show v zábavním parku. A mě konečně taky osvítí. Tady se teda musely dít věci.

Každopádně to nevypadá, že by tu byl nějakej větší problém, než asi tak dvacet zářivek na výměnu (pan Marcel se z toho zjeví), takže se zase vyšaším z díry a v rámci možností opatrně hupsnu zátky mezi střepy. Kolega něco zkoumá u vchodu. Přehopkám k němu.
"Hele, všimnul sis, že..."
Vuj mě ani nenechá domluvit, jenom bezeslova natáhne packu, na dlani tři vystřílený nábojnice.
"Jo, přesně."
S hlavou na stranu zkoumám jeho výraz. Nejsem paranoidní, to fakt ne, ale mám svý zkušenosti s autoritama a neuvěřím každýmu kydu. "Mít situaci pod kontrolou." a "přestřelka v centrále" podle mě nejsou úplně shodný informace.
Střelím očima po nováčkovi, kterej pro změnu čumí někam za skříň. 
"Psst, Finne!"  Zavolám tlumeně, aby mě pokud možno neslyšel náš doprovod ve vedlejší místnosti. "Našels taky něco?"

Vstup solární stanice patro 42.

Vuj
Inky
Finnan

Po krátkém průzkumu místnosti váš ozbrojený doprovod zkontroluje dvoje dveře vedoucí z vstupní místnosti dál do útrob solární stanice. Jedny jsou zamčené, druhé jsou odemčené a tak se strážinice Glaera a seržant Zinag vydají do průzkumu další místnosti.

Vuj
Pomůžeš Inky nahoru a vydáš se k skříni s jističi. Světlo tvé svítilny ti ukáže škrábance na skříni, jako by se ji někdo snažil nedávno otevřít holýma rukama s drápy a nejspíš pak do ní chvilku mlátil, nebo spíš do ní nejdřív mlátil? V okolí jističů to vypadá na pěkný nepořádek, rozházené papíry, stopy na stole a zdi jako by tu někdo do nich bušil. Jeden z stěnových plechů je prohnutý. Na to by se do něj někdo musel rozeběhnout vší silou a proč by to někdo dělal? Taky si všimneš, že nejen jističe, ale celý kout vypadá, jako by si ho nějaký maniak vybral s trubkou nebo hasákem za svého nepřítele.
Vyndáš univerzální nástroj na odmontování víka jističové skříně. Zabere to pár minut než se tam dostaneš.
Zdá se že něco přetížilo zdejší obvod a vyhodilo to jističe. Nahodíš je kromě těch, které jsou na část osvětlení, kde je zrovna Inky. Všechno naběhne v pořádku. Zadní část světel v místnosti naběhne.
Jak máš lepší osvětlení, vypadá v okolí jističů to jako v hospodě, když si dávají do držky posilněni alkoholem a vybavení tyčema. Je to spíš jako by tu byla bitka než vandalizmus.

Jak odhaduješ, co se tu mohlo dít, všimneš si odlesků od tvé svítilny v rohoži u vstupních dveří. Po bližším prozkoumání najdeš v drátěné rohoži tři mosazné nábojnice. Zjevně se tu střílelo.

Inky
Vyhoupneš se nahoru, posvítíš si, v klidu se dostaneš nad světla. Ve světlech je asi centimetrová dírka…druhá…třetí. Plech v dírce je otočený směrem nahoru a stejně velkými otvory můžeš vidět až na zem pod sebe. Pak se podíváš nad sebe a všechny dírky pokračují dále do stropu. Odmontuješ víko a podíváš se na stav světel. Jedno ze světel je rozprsklé po celé části, druhé je vysklené, zbylé zářivky jsou v pohodě. Většina toho skla na zemi bude nejspíš z těch zářivek. Jak tak koukáš v plexiskle skrz které svítí světlo dolu je trojúhelníková díra, kde v cípech trojúhelníku jsou taky kruhové díry. Trajektorie otvorů na víku a ve stropě se shoduje.
Najednou ti to cvakne. To jsou průstřely! Jenže, proč by někdo střílel do stropu?

Finnan
S novou erární svítilnou v místnosti i něco vidíš. Až na ten smrad a dílo vandalů je to standardní velín solární stanice. Přijdeš k počítač zabudovanému do stěny s konzolí. Je to mrtvý. Nesvítí ani kontrolky a na monitoru je pavučinová prasklina, za kterou by se nemusel stydět žádný pavouk.
Náhle konzole ožije, jak Vuj nahodí jističe, rozbliká se několik kontrolek a podsvícení klávesnice. Monitor zazrní a vzdá to, nejspíš dostal fatální zásah. Naštěstí máš tablet, který může monitor nahradit.
Zablikají nad tebou světla a k tvému překvapení je na konzoli zaschlá krev. Je to víc než jen pár kapek, ale zase to není nic na co by někdo vykrvácel. Krvavá cestička od počítače vede k zamčeným dveřím po tvé levici jedněm z dvou v místnosti nepočítaje hlavní dveře, kterými jste vstoupili.
Jak pozoruješ očima cestu krvavých skvrn na zemi ke dveřím upoutá tvou pozornost předmět ležící mezi skříňkami. Zdá se, že je to pistole. Přesněji pistole na pevné projektily ráže 10 mm. Závěr hlavně je v poloze, která ti napovídá, že její zásobník bude prázdný.

Z těch grafitti se mi ježí chlupy na zátylku. Rázujem si to chodbou k solární panelové stanici, a jak houstnou, tak si pro sebe občas tlumeně zavrčím. Tenhle problém nemůžu praštit pěstí ani opravit klíčem desítkou.
Když jsme na místě a strážníci zajistí perimetr, pustíme se do obhlídky škod. S Inky máme svoje vylepšené lampy, Finnanovi podám rezervní čelovku. Není to bůhvíco, ale svou práci odvede. Cvaknu vypínačem a kužel světla vytne do černočerné tmy další svítící tunel.
Situace nevypadá nic moc. Nerozsvítí se osvětlení poté, co seržant zkusí vypínač a všechno je tu rozbité.
Sabotáž.
Z hrdla mi vyběhne hluboké zavrčení. Nesnáším hajzly co schválně rozbíjejí věci. Tím spíš něco tak důležitého, jako staniční solární panely. Samozřejmě by to mohlo být horší, např. recyklátor vody, ale přesto.
Inky už poskakuje kolem jak čamrda a na její otázku jen souhlasně přikývnu.
"Nemáme proud, bez toho se nehnem a Finn tu může tak leda lovit šváby. Mrkni nahoru, jestli je všechno správně připojené, já mezitím prohlédnu jističe. Až bude šťáva, mladej udělá diagnostiku systému a my se mrknem na tu hromadu šrotu, co dřív byla septimátor. Kolektory asi poškozené nebudou, přinejmenším ne odtud. A pak podle výsledku diagnostiky. Navíc bych raději zkontroloval připojení expanzních tanků, tohle sice vypadá jako práce někoho mdlé mysli, ale kdyby věděli co dělají, tak by to po spuštění odpálilo 4 patra stanice.
špičkou nohy nadzvednu jeden z potlučených plechů ležících na zemi a znechuceně si odplivnu.

Pak už spojím ruce do stoličky, Inky je použije jako můstek, vyskočí mí na rameno a hbitě proleze tou z děr ve stropě, která je nejbližší vedení drátů. Za moment se objeví chňapající ruka, do které vložím její svítilnu a nářadí, které samozřejmě zapomněla dole.
Pak jdu obhlédnout tu skříň s jističi a snažím se zjistit, zda je tam zakopaný pes.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Držím se Vujovi za zadkem, což je naše osvědčená taktika pro případy, kdy by mohly chlupy lítat. Teda, v tomhle případě doufejme, že ne doslovně.

Sotva vlezeme za naším doprovodem do solární centrály, zaútočí na můj nos vlna neskutečnýho smradu. Pšíknu si a vidím, jak sebou Vuj trhnul.
"Co to je? Někdo měl ke sváče kedlubny a zapomněl je v igeliťáku?" Zamumlám do ticha, ale nikdo neodpoví.
Popojdem kousek do místnosti a pod nohama mi zakřupá sklo. Rozčíleně zavrčím. Starý křusky, který jsem si ráno vobula místo ztracenejch tenisek, jsou dobrý tak na kafe do kantýny. Rozhodně ne na chození po střepech, to bych musela bejt fakírka. 
"No ještě líp! Co tu máte dál? Prasklou nádrž se sírovkou? Nestíněnej gama zářič?" Mrmlám si pro sebe, zatímco se přehrabuju v brašně.

Konečně nahmátnu baterku. S Vujem jsme společnýma silama starý eráry trochu vytunili, takže teď místo blikušek můžeme rozsvítit slušný reflektory. A navíc uměj blikat do rytmu songu Podrbej mě na vocase. Zinag nijak nereguje, ale všimnu si, jak se strážnice Galeara ušklíbne. Takže na tý proslavený party v serverovně musela bejt taky. Nebo vo tom alespoň slyšela. 
Posvítím na nejbližší okolí. "Tady je teda čurbes."  Z převodovýho septimátoru zůstala akorát hromádka plechu. To by mohla bejt prácička pro Vuje. Baterkou sleduju klubka rozmotanejch drátů až k pojistkový skříni a pak nahoru ke stropu. 
"Mám se mrknout, jak to vypadá v kolektoru?" Nadhodím a už se automaticky chystám na obvyklý tríček "Skok na parťáka".

Zamořené a posprejované patro 42

Vuj
Inky
Finnan

”Nechám to na vás. Jen nám neutečte, jo a neměli by sme se dělit.“ Odpoví Zinag Vujovy na dotaz ohledně pořadí.

Jak se dostanete pár zatáček do středového výtahu, začnou se na zdech objevovat divné fleky. Za dalších pár bloků vám přijde, že to musejí být špatně umyté graffiti. Blok za blokem jak se vzdalujete od výtahu a běžných tras policejních pochůzek vidíte víc a víc grafitů.
Na hlavních křižovatkách grafity nejsou, ale jak se vrátíte ke kratší trase, vedoucí méně obcházenými místy, jsou hned zpátky.
Nakonec dojdete ke dveřím, vedoucí do automatizované správy solárních panelů
Grafity na dveřích hlásají:
“Není to vyrus je to kledba za naše hříchy drancování planet.”
Bylo by moc pěkný, kdyby pisatelé grafitů měli alespoň základní vzdělání v pravopisu.

Zinag vám svou policejní legitimací otevře pografitované dveře.
Uvítá vás tma a smrad prostoupí za vaše respirátory. Váš policejní doprovod rozsvítí světla na helmách, strážnice Galeara rozsvítí navíc příruční svítilnu, podívá se na Zinaga. Seržant Zinag zapne svítilnu na foukačce, dá strážnici tichý signál a přejde na krytí vstupující seržantky.
Zakřupe to pod těžkou policejní botou.
”Na zemi je sklo.“ konstatuje strážnice. Zkontroluje perimetr a dodá. ”Na stropě sou díry a je tu bordel, jako by to tu někdo úmyslně rozmlátil, po pohybu ani stopy. .“
Zinag vstoupí dovnitř a procvaká nereagující spínače.
”Doufám, že máte světlušky, dneska se vydělává po tmě.“ Konstatuje Zinag.