Andor.cz - Dračí doupě online

Vuj se prodírá zkušeně chodbami, zjevně nenechává nic náhodě. Se zamračeným výrazem kráčí odhlodlaným tempem, takže já a Inky co chvíli musíme popoběhnout, abychom s ním drželi krok. Ve výtahu nahodíme respíky. Jen Vuj svýma velkýma packama bojuje s mrňavýma gumičkama.
"Počkej," vezmu mu respirátor z ruky, když hrozí, že s ním mrskne do kouta kabinky. Šňůrky odolávají jen chvilku a jak se otevřou dveře výtahu v cílovém patře, máme už všichni papule zakryté. Vlastně je to docela fajn, všichni jsou míň poznatelný, svět je najednou anonymnější.

Venku na nás čekají dva cajti. Chvíli poslouchám, ale pak moji pozornost upoutá plastová bedýnka plná lahví s desinfekcema. Parádně by se hodila na výrobu kompostéru. V naší kóji nebyl o organický odpad nouze. Zbytky kafeinu, sacharidové pasty, univerzální dochucovače potravin... Z myšlenek mě vytrhne až Vujův hlas. Něco mi říká, že mluvil na mě. Snažím se vypadat, jako že nejsem úplně mimo a laxně přikyvuju.

Jak postupně fasujeme vybavení, začíná být nálada stále vážnější. Jakoby desinfekce a respirátory vážily nejméně tunu.
Když si to štrádujeme chodbami směrem k výtahům, podvědomě se vyhýbám ostatním kolemjdoucím a nechávám mezi námi dva kroky mezeru, i když třeba nevypadají, že by jim z hlavy vylínal jediný chlup. V praxi to znamená, že čára za mnou se klikatí jak rozzuřená zmije, a protože mé počínání není právě nenápadné, vysloužil jsem si nejeden zamračený pohled.
Jsem vůči nim však úplně netečný. Kůži mám naježenou a uši přitisknuté k hlavě. Když proti sobě v jedné chvíli zahlédnu kráčet Rubeuse, přejdu na druhou stranu a dělám, že kompadreho nevidím. Ve výtahu si vydesinfikuji ruce a zbytek cesty bojuju s gumičkou na respirátoru, kterou se povede rozplést až Finnanovi. Má malá společnice se mě snaží rozveselit, ale její pokusy se setkávají se zatvrzelým mlčením. Dnes je ten den, kdy mi jde jen a pouze o splnění zadané práce.

Vystoupíme z výtahu a staneme tváří v tvář naší eskortě. Mladou neznám, ale o tom seržantovi jsem slyšel, když jsem jako mládě s ostatními prozkoumával vnitřnosti stanice. Jejich touhu se nepřibližovat na dotek naprosto sdílím, ale mou skutečnou pozornost získají, když načnou dnešní denní plán.
Konečně se dostaneme k práci.
Projedu očima dokumenty a zastavím se na evidentním hlavním bodu dnešního dne - rekalibraci modulátoru solárních panelů. Motýlci v podbřišku se zatřepetají a v ústech mi vyschne. To vypadá velice zajímavě.
"Tak to vypadá, mladej, že se nám budeš zase hodit. Drž se nás a všechno dobře dopadne."
prohodím polohlasně směrem k Finnanovi, zatímco v odpověď policajtům nevěřícně zavrtím hlavou.
"A nebylo by lepší teda nejdřív sfouknout první prioritu a pak do zbytku směny opravit, co se stihne? Nemůžu se dočkat, až se v tom pořádně pohrabu."
zamnu si ruce, což je zatím dnes moje nej.

Poli-cejní stanice

Vuj
Inky
Finnan

Opustíte chvátala, vyzvednete potřebnou dokumentaci u sekretářky, respirátory a dezinfekci na ruce ve skladu. Dáte během čekání ještě jedno kafe a vyrazíte na policejní stanici.
Na policejní stanici je poněkud prázdno, jak si dáte dohromady, většina policistů hlídá výtahy v nižších patrech.
Dozvíte se zde, že vám jsou přiřazeni strážnice Glaera a seržant Zinag. Už na vás čekají na 42 patře.
Ve výtahu je plno jen do 39. patra, pak do 42. máte výtah jen pro sebe. Před otevřením dveří výtahu v každém patře 40 a níže jste vyzváni automatickým hlasatelem výtahu k nasazení respirátorů.

Po vystoupení jste vyzváni jedním ze strážníků. ”Dobrý podhledne, prosím prokažte svou totožnost a udejte důvod návštěvy patra.“
Kromě několika policistů ozbrojených obušky a tasery je zde i pár vojáků s opravdovými zbraněmi, jako by situace postupně nabírala na váze.
Po ukázání vašich pracovních papírů jste nasměřováni ke strážini Glaeře a seržantu Zinagovi.

Strážnice Galeara je mladá policistka, nejspíš čerstvá absolventka akademie. Kromě obušku a taseru má na sobě i chrániče rukou, je oblečena do protinárazové vesty, na tváři má průhledný obličejový štít a na levé ruce menší plastový štít o velikosti pukléře. Narozdíl od ostatních vám přijde jako mladá idealistka.
Seržant Zinag postarší veterán. Kromě standardního vybavení má menší paintbolově vypadající zbraň, když kontroluje zásobník, všimnete si malých šipek. Soudíte, že se nejspíš jedná o uspávačku.

”Buďte zdrávi, dnes vás budeme doprovázet já a Seržqant Zinag. “ Galeara se na vás nejspíš usmívá přes obličejový štít. Zinag si vás zkontroluje pohledem a kývne na pozdrav.
”Podal bych vám packu, ale máme doporučeno se tu vyhejbat fyzickému kontaktu s místníma a vám doporučuji to samé. Máme tu pár obyčejných oprav směrem k vnějšímu plášti. Tam je potřeba opravit něco v solární stanici. To je náš hlavní cíl, takže pokud by vám měli některé menší opravy zabrat příliš mnoho času, necháme je na další směně.“
Seržant Zinag zkontroluje svůj zápěstní komunikátor.
”Máme na to 7 hodin. Takže by jsme to měli všechno stihnout. Než vyrazíme nějaké dotazy?“

Po lišákových posledních slovech ho přejedu pohledem plným pohrdání. Sice od něj chodí občas dobré kšefty, ale stejně tyhle pijavice nesnáším.
"No MY respirátory rozhodně použijeme."
Dám důraz na množné číslo a pomalu se pakuju. Co tady?
Rovnou zajdeme pro náhubky, ve skladu poměníme vercajk podle dnešních požadavků a jdeme na policejní stanici pro eskortu.
To jsme zatím potřebovali jen jednou - a zrovna to nedopadlo nejlíp. Ty dvě čísla jsou ostudou celého sboru.
"Bral bych Daryla. Nebo ještě líp, Lepru. To nás nechají všichni na pokoji."
zazubím se při představě odpuzujícího efektu našeho místního krasavce. Inky samozřejmě nesouhlasně vrtí hlavou.
"S těma bude hrozná nůůda. Kennetha všema deseti.
zasnívá se blaženě. Samozřejmě šance, že dostanem někoho známého, není velká. Proto kopnu do vrtule, abychom tam už byli.

Vypadá to, že je rozhodnuto. Trochu nejistě přešlápnu a kývnu. Nemůžu říct, že bych z tohohle úkolu byla zrovna na větvi, ale je fakt, že někdo to udělat musí. Tak proč ne my? Však to nějak dopadne...
Při zmínce o respirátorech zastříhám uchem. "Vono se to přenáší v vzduchem?" Podivím se. "Jsem myslela, že jenom kousáním..."
Doufám, že jde akorát o nějaký ty... bezpečnostní opatření. Hodně bezpečnostní, když si vzpomenu, jak jsem stála jen pár cenťáků od toho línajícího vlčáka ve výtahu. Hmm...
Finnan půjde podle všeho do akce s námi, což je fajn, protože nikdy není od věci mít s sebou někoho, kdo se vyzná. Mrknu na něj.
"S tím bydlením si nedělej hlavu," zabručím přátelsky. "Nikdo po tobě snad nemůže chtít, abys šel spát mezi vypelichance. Zaskočíme po šichtě za panem Marcelem a něco ti domluvíme. ...Nebo ti můžu půjčit kartu od svojí starý kóje."
Usměju se pro sebe při představě, jak by se asi tvářila Diana a Roxie, kdyby mezi jejich růžový župánky a kulmy na fousky najednou vpadl Finn v montérkách a sepraným tričku.

Vůbec se mi to nelíbí, ale mám snad na výběr? Pokud stanice do několika dní nevybouchne, nějak kredity získávat musím. Kouknu na Vuje: "Hádám, že když v jednom z těch pater bydlím, tak něco tam opravit už nebude o moc horší." Ušklíbnu se a zabořím ruce do kapes.

Kdo ví?

Vuj
Inky
Finnan

Lyšák postupně odpovídá na vaše dotazy, mezi každou odpovědí upije Kafeinu. Zdá se čilejší a čilejší, jako by pil magického nápoje.
”Včerejší směna proběhla bez nahlášených průšvihů v dané oblasti.“
Odpoví Chvátal Inky s lišáckým úsměvem a upije ze svého hrníčku. Poté odpoví Vujovy vážnějším tónem, ale přejde z oficiální mluvi blíže lišáckého žargonu. To se Chvátalovy stává často, když je unaven.
”Žel Vuji. Nemám na to páku koho vám připrdelí a ani nemám šajn, koho vám připrdelí. To je cajtech a pro dobro Bona a Crypta doufám, že se brzo dostanou do ňákýho kanclu.“

Vaše přijetí zakázky vyvolá na Chvátalově tváři úsměv upracovaného lišáka.
”Fajn, hodně štěští. Jo a nezapomeňte si vyzvednout respirátory. Kdyby ste je nevyužili, tak je nerozbalujte, dají se střelit.“

Znovu a znovu prolítávám očima seznam.
Navenek se mračím při představě nebezpečné šichty v chodbách plných nákazy, po kterých se pomalu plouží pelichající poloumrlci.
Do něčeho podobného by šel jen po smrti toužící blázen.
Ale v očích mi hoří představy porouchaných strojů s každým dalším přečteným řádkem.
Jsme nejlepší technici na stanici a opravovat budem i kdyby na chleba nebylo.
Mluvím si pro sebe v množném čísle, protože Inky mi kývnutím a zavrtěním ohonu dá najevo, že mě všechnu zábavu samotného vyžrat nenechá.
Nepřekvapuje mě to. Ta holka je blázen. Tudíž dobře zapadá do týmu.
"Berem to. Ale zkus s námi poslat někoho, kdo nás nenechá ve štychu. Nejsme žádná armáda spásy."
zamručím Lišákovým směrem. Řešení mezilidských vztahů nespadá do naší jurisdikce.
Pak se otočím na Finnana, co se snaží uklidit někam do rohu.
"Co, mladej. Půjdeš s náma? Každá ruka dobrá a dole se podle všeho vyznáš líp, než my."
ušklíbnu se, protože tohle tvrzení je diskutabilní. Na druhou stranu, já z tama znám většinou jen staniční vnitřnosti.
"Ale pokud se nepřidáš, tak mě to nijak nepřekvapí. Může jít o zdraví."

"Pod kontrolou... no nevím," poškrábu se za uchem a přemýšlím, co Lišákovi říct. Silně pochybuju, že se ptá kvůli naší bezpečnosti. "Kamaráda bych tam neposlal."
Nechám už na něm, jak si to vyloží. Do domlouvání šichty se nevměšuju, Vuj s Inky ode mě info dostali a cítím, že já jako totální greener stejně nemám rozhodovací provomoce.

Chvátal vypadá dneska nějak v nervu. To není obvyklý. A žádnou bokovku pro nás nemá, škoda. Dolů se mi teda moc nechce, hlavně po tom, co za horory nám povídal Finn.
Vuj vedle mě zavrčí a nemusím se tam ani koukat, aby mi hned nedošlo, o co mu jde. Jo, kombinace slov „rozbitý“ a „potřeba opravit“ na něj působí asi jako rudej hadr na bejka.
Ani nechtějte vědět, co už jsem všecko slyšela za historky o tom, kam všude se Vuj protáhnul, nebo vlámal, jenom proto, že měl nutkání tam cosi spravovat. Do něčeho z toho bych nešla ani za půlroční prémie, a to si myslim, že nejsem žádná ustrašená křeččice, co se zjeví z prvního zapípání CRT detektoru.
„No já nevim…“ Podotknu nejistě. „Už tam někdo od nás byl?“
Napadne mě, že pokud tohle nevezmem, můžem to zejtra taky dostat befelem a bez příplatku, protože je jasný, že dřív nebo pozdějc se dole kaputne něco fakt důležitýho.
„Za tuhle láci sotva,“ odpoví mi Vuj rovnou chladně a chmátne po seznamu. „A jak vypadá ta ochranka? Jestli to má bejt Bono s Cryptem, tak ti se podělají, ještě, než vlezou do výtahu.“ Kolega si prostuduje seznam a znovu zamručí.
„Ale ty tam chodit nemusíš.“ Mrkne po mě shovívavě.
Udělám na něj obličej, jako že mu přeskočilo. Půjde někam do pekla a beze mě? Ha, tak to ani náhodou!