Andor.cz - Dračí doupě online

Dříve jsem lidem spíš důvěřoval, ale za ten krátký čas "dole" jsem se naučil, že se tu každý stará v první řadě o sebe. A když je možnost urvat si něco pro sebe, každý to udělá.
Inky možná působí sympaticky a Vuj se snaží o bodrost, ale nevím... zkrátka se mám na pozoru. Obzvlášť, když se Inky vypaří zpátky do lodi a Vuj mě žoviálně poplácává po zádech. Je mi jasné, že i když jsem na závadu nakonec přišel, tak mu nejsem v týmu po chuti. Automaticky zkontroluju tablet a nabíječku v kapse.
"Oukej," přikývnu. "Kam půjdem?"

Seběhnu z lodi jako poslední a zamířím k Finnovi.
"Pěkně jsme to zmákli," zanotoju si nadšenecky a spokojeně se protáhnu. "A teď pivko?"
Mrknu na Vuje, ale v půlce kroku se zarazím. "Ale né, zapomněla jsem si opsat E-kód z těch matic! Ach jo, pan Marcel nás přerazí, když to nebude ve zprávě..." Podrbu se za uchem a nešťastně se obrátím zpátky k lodi. Vuj souhlasně zamručí.
"Tak já vás doženu," zamumlám rezignovaně, čupnu si přímo na zem a začnu hrabat ve svojí brašně. "Podívám se, jestli to nemám třeba v soupisce..."

Ven nás vysypou jako bysme byli prašiví. S přimhouřenýma očima se rozhlížím kolem sebe. Šakal se snaží hrát svou roli, že je v pohodě a nad věcí, ale ta snaha se nás zbavit je příliš očividná i pro balvana mého formátu.
Ne, že by mi to zabránilo se s ním hodinu handrkovat o jeden kredit, ale když do mě Inky šťouchne, pokrčím rameny a nechám to být.
V tomhle její intuici důvěřuju víc, než svojí.
Takže se vysypem ven z lodě a rampa se hned začne zvedat, jako by plánovali rovnou vzletět bez předletové kontroly.
Než se rozkoukám, Inky mi něco pošeptá, na což se na ni zamračím a stejně tiše odpovím.
Pak pokrčím rameny a vydám se k nováčkovi, co si zatím něco maluje na tabletu.
"Nebylo to úplně nejhorší, mladej. Chvílema jsi na to čuměl jako tele na nový vrata, ale poradil sis."
plácnu ho tlapou bodře po zádech.
"Dnes už nemáme bohužel nic v plánu, takže si můžeš s náma jít sednout do hospody a povyprávět, jak jsi přišel k té fajnové hračce."

Když předávám mašinu Vujovi s Inky, konečně si oddechnu. Svou část jsem splnil, snad už stroj poběží. A skutečně, Inky vymění trysku a karbonizér najednou šlape jak hodinky. Spokojené vrnění a pípnutí displeje přiláká i jeho majitele. Šakala, kojota, nebo kdo to je (nikdy jsem nebyl fanouškem antropozoologie). Každopadně se zdá být spokojen. Vuj z něj zkouší vymámit další kredity, já už bych se radši dekoval. Krysák s plamenometem nepůsobí zrovna přívětivě.
Přesouváme se ven z lodi, opřu se o zábradlí a čekám, co bude dál. Předpokládám, že naše směna neskončila. A doufám, že se nachomítnem k nějakým méně vzrušujícím opravám. Třeba pračky, eskalátory, nápojové automaty, nebo tak něco.
Inky s Vujem se drží opodál a něco si šuškají. Podle jejich pošťuchování a mumlání u karbonizéru tuším, že se vsázeli, jak to podělám. Vlastně mi do toho nic není. Je to jako v každé jiné partě a tyhle dva jsou zatím z těch lepších. Nikdo mi zatím nestrká hlavu do záchodu, takže dobrý. Vytáhnu tablet a načrtnu obrys lodi. Má fakt divný tvar. Jako... škrabka? To jsem ještě neviděl.

Vuj na mne nenápadně kývne, naznačí pár gest, trhne ramenem k Finnovi a předvede palec dolů. Zašklebím se na něj.
Helemese, sází celou flašku jablečňáku na to, že si nováček ani neškrte? To si teda věří, chlapec.
Přikývnu a předvedu mu, že jsem ochotná položit na misku vah svou dnešní véču. A když prohraju, vyplním ještě pracovní výkazy za nás oba. Pantomimicky zahraju klapání do klávesnice a razítkování. Vuj taky kývne a na dálku si plácneme. Pak se oba napjatě otočíme, abychom viděli, jestli (a jak) Finn zvítězí nad hmotou.

Ze začátku to vypadá dost marně. Překvápko přijde až ve chvíli, kdy Finnan najednou vzdá boj s naprasklým displejem řídící jednotky a vytasí se s kapesním tabletem. Vyjeveně se podívám na Vuje a setkám se s jeho zamračeným pohledem.
Tak tohle je ale fakt divný. Přenosnej tablet tady nikdo nemá, a u pásu nebo na výtahách se určitě nefasuje. Takže, jak může jeden k takový hračičce přijít? Namátkou mě napadá akorát zlodějina, nebo by taky tenhle nováček mohl bejt nějakej nastrčenej infiltrátor seshora. Což je ale blbost. Nebo…?
Vuj se naježí a je mi jasný, že se právě rozhodnul dopídit se pravdy hned a stůj co stůj. Honem na něj gestikuluju, ať ještě chvíli vydrží. Třeba nám to řekne pak sám…
A nic.
Nováček ťupá pro změnu do tabletu. Jestli je to infiltrátor, měl by dostat hereckou cenu, protože vypadá, že se fakt autenticky potí. Snažím se ho trochu uklidnit, protože zas lepší oželet pár kreditů, než dostat infarkt přímo na place, že jo?
Nakonec usoudím, že možná docela stačí, když mu na záda funí jeden nervózní čenich, a jdu se na chvíli vyvětrat.

Venku pořád pobíhá pár krysáků. Koukám na ně, špicuju uši a doufám, že se třeba budou bavit zrovna o vyměňování palivovejch článků.
No, to se sice nebaví, ale taky to stojí za to.
O poznání zneklidněnější se vrátím do lodi a akorát zaslechnu Finnův verdikt.
„Já jsem vyměňovala matiční desku,“ přihlásím se bez okolků. „Ale byla to standartka s certifikátem. Někde tu mám ještě jednu, počkej…“
Zahrabu v brašně, vytáhnu druhou sadu alfa matic a podám ji nováčkovi. Ten si ji prohlíží, jako by něco takovýho v životě neviděl, zamumlá si cosi pod vousy a začne zase ťupat. Vuj se na mě vítězoslavně směje, jenže véča teď není úplně moje priorita. Spíš bych radši vypadla…

Finn spustí po stotící diagnostku, karbonizér pípne a naskočí něco, co tam ještě nebylo.
No tak teda – páni! Vuj na to taky čumí, jak žaba z kyšky.
„To mě vobrať chlupama dovnitř,“ zabručí, „co je CX čtyřka?“
Rychle sáhnu po manuálu a zalistuju. „Ucpaná tryska?“
Kolega se na mě výhružně obrátí. „Ty jsi nekontrolovala trysky, Inky?“
„Eh… ne,“ sklopím uši a zavrtím ocasem, „ale hned to běžím udělat!“

Zbytek opravy už je hračka. Uvítací zvuk menu přiláká i Pana Bundu a ten vypadá spokojen.
„Viděl jsi, že nám to zabralo fúru času,“ zaškaredí se na něj Vuj. „Zasloužili bysme si ještě o nějakej kredit víc.“
„No ale máme rozbrusku, takže dobrý.“ Nenápadně do kolegy strčím, abych ho pobídla k odchodu a zároveň mávnu na Finna. „Díky šéfe, a kdybste zase něco potřebovali, stačí vzkázat!“

Vydáme se ven z lodi. Finnan zůstane stát opodál, kouká na škrabkovou loď a nejspíš čeká, jestli ho poženem ještě do další fachy. Já se zdržím u průlezu a počkám, až mě Vuj dojde.
„Hele jestli myslíš, že jsi vyhrála, tak to ani náhodou.“ Instruuje mě kámoš, ještě než stačím otevřít tlamu „Ty trysky, to byla tvoje chyba. Von na to maximálně tak čučel.“
„Jo jo,“ souhlasím nepřítomně. Za normálních okolností bych si stála za svým (tj. za pravdou pravdoucí!), ale teď mi vrtá hlavou spíš něco jinýho. Natáhnu se na špičky a pošeptám Vujovi něco do ucha.

Carbonová Zmrzlina

Další spuštění diagnostiky vám napoví co by mohlo bejt špatně. Změní se číslo chybové hlášky na CX04 ucpaná tryska.
Následná výměna hadiček a profouknutí jedné ucpané trisky vám zabere sotva pár minut a Carbonizátor funguje.
Váš kontakt je z funkčního karbonizátoru nadšen a po menším úspěšném testu vám poví.”Dík, biz je hotov. Chechtáky hned pošlu kšeftaři.“

Možná to byl jen dlouhý den, ale váš kontakt, se zdá poněkud rozrušený.