| |||
„Výborná snídaně, Theo, ale už budeme muset pomalu vyrazit na cestu. Takže zaplatím. A nech nám připravit koně,“ odpověděl Dobromysl hostinské a pomyslel si, že čím dřív odtud vypadnou, tím lépe. Avšak přistihl se, že spíš než kvůli Herulům, kvůli Elviře. U všech Svarogových ohňů! Vždyť je to štětka! Co sis sakra myslel? Že když jí pokaždé necháš větší spropitné, že to něco bude znamenat? Dobromysl se cítil jako hlupák. Až teď mu došlo, co jeho otec myslel tím, že nejhorší noční můrou nejsou tváře všech, které muž zabije, ale tvář ženy, jejímuž úsměvu muž propadne. Aby to Černobog spral! A Ščedra taky! Už tu měl dávno být, láteřil v duchu Dobromysl. |
| |||
Theodora z amfory přelévala pivo do hliněných žejdlíků pro stůl Herulů, ale jako správná hostinská, jejímuž pohledu neunikne ani myš, si všimla Dobromyslova mávnutí. Odpověděla mu kývnutím hlavy, jakože o tom ví a přijde hned. Mezitím promluvil Baran: „Souhlas. Potom, co zdechnul starej kagan, mladej začal vystrkovat růžky a povídá se, že prej rozhlašuje, že Sirmium bylo jenom začátek a hodlá svého tatíka trumfnout. Prej si brousí zuby na Singidunum. Čím míň Avarů cestou potkáme, tím líp.“ „Sirmium padlo, protože císař Tiberius byl neschopný,“ odvětila na to Lisica s vážným výrazem ve tváři. „Ale jeho zeť je z jiného těsta. Voják každým coulem. Co vím já, tak v Singidunu začal do legií nabírat všechny Slovany, kteří chtějí bojovat proti Avarům.“ „A tohle, že Maurikios nabírá Slovany, víš jak, dcero? Že o tom nevím nic já, nebo tady Dobromysl,“ otázal se s mírným údivem Baran. „Ona se vám nepochlubila?“ zasmál se Nekras. Baran i Dobromysl povytáhli tázavě obočí. „Ty si vážně koleduješ!“ Lisica zavrčela a vycenila na svého nevlastního bratra zuby. Ten se ale jenom pobaveně zasmál a pokračoval: „Už nějaký čas se tahá s jedním mladým exkubitorem…“ Baran se zachechtal a otcovsky Lisicu objal: „No proč ne. Exkubitoři jsou dobrá partie. A mít kontakt až do císařského paláce se vyplatí. Ale jestli si myslíš, že ti to pomůže k nim vstoupit, tak se pleteš. Ženský neberou. Možná bys mi ho ale mohla představit ne?“ Všichni u stolu se pobaveně smáli, Lisica se otráveně mračila. To už ale k jejich stolu kolébavým krokem mířila Thedora. „Všechno v pořádku, panstvo?“ zeptala se přívětivě. |
| |||
Snídani pro své družiníky objednal Dobromysl bohatou. Pečeného krocana, fazolové lusky a mísu čerstvé zeleniny omaštěnou olivovým olejem. Jako byla svoboda základem jeho přesvědčení, tak snídaně byla základem dne a dodávala tělu sílu. Ostatně čekal je dlouhý den a kdoví, kdy se zase takhle pořádně a dosyta najedí. Dobromysl jedl mlčky. Hovor jeho družiníků ho příliš nezajímal, stejně to bylo jenom obvyklé chvástání a slovní pošťuchování mezi jeho synovcem Pozvizdem s Baranovým nevlastním synem Nekrasem. Po očku ale bedlivě sledoval herulské pijany. Věděl moc dobře, že opilí žoldáci snadno vyvolávají spory, což ve své družině netoleroval. Kdokoli by toto pravidlo porušil, musel se rozloučit. Naštěstí Herulové seděli až v nejvzdálenějším koutě místnosti a hleděli si pití, karet a těch dvou Theodořiných kurtizán. S údivem zjistil, že ho vlastně štve, že Elvira, která se mu vždycky líbila, sedí na klíně toho osvaleného Herula, šimrá ho ve vousech a uculuje se. Dobromysl uměl herulsky jen pár slov, stačilo to ale, aby věděl, že se Elvira směje oplzlým vtipům. U Svarogovy kovadliny! Já na ni žárlím? Podivil se Dobromysl svým vlastním myšlenkám, znechuceně se odvrátil a jal se raději pozorovat starocha Zogu, kterak se u krbu vybavuje s tím poutníkem. Pokoušel se odhadnout, co je zač. Obvykle míval na lidi dobrý čich, ale u něj si nebyl jistý. Nakonec ho nechal být a obrátil se na své družiníky. „Každou chvíli by měl dorazit Ščedro,“ prohlásil Dobromysl a počkal, až mu budou ostatní věnovat pozornost. „Domluvil jsem se s ním, aby zjistil, jestli je lepší překročit Istros ve Viminaciu nebo v Singidunu. Podle posledních zpráv byli totiž u Viminacia spatřeni Avaři. Nic si netroufli, ale přesto bych byl raději, abychom se jakéhokoli konfliktu s nimi vyvarovali. Pokud splníme náš úkol, za slíbenou odměnu nebudeme muset nic dělat až do konce roku. Jakmile se tedy Ščedro objeví, sbalíme věci a vyrazíme na cestu.“ Dobromysl domluvil a mávnul k výčepu na Theodoru, aby za ním přišla. |
| |||
Naissus. Město kdysi bohaté, věhlasné a velkolepé. Město, ve kterém se narodil císař Konstantin, ještě za svého života řečený Veliký, křesťany nazývaný také Svatý, protože ukončil jejich pronásledování a zaručil svobodu vyznání všem obyvatelům říše. Co bylo ale neslýchané, Konstantin věčné město Řím opustil a rozhodl se přesunout sídlo své vlády do řeckého města Byzantion, střežícího průliv oddělující Evropu od Malé Asie. Do města, které bylo po jeho smrti pojmenováno Konstantinopolis, neboli Konstantinovo město. ___________________ *Pontská step = stepní pásmo jižní Ukrajiny a Ruska podél Černého moře *Sarmatské hory = Karpaty *Istros = Dunaj |
| |||
„Užívej dne a zítřku věř co nejméně“ |
| |||
| |||
Císař Maurikios seděl sklesle na trůnu, oči zabořené do mramorové podlahy. Všichni dvořané mlčky čekali, co udělá. Za avarským poselstvem už se dávno zavřely dveře audienční síně císařského paláce, ale Maurikios, kterému ještě nebylo ani padesát, ale už se mu v koutcích objevily první šediny, stále v duchu přemítal, jestli udělal správně, když s novými požadavky avarského kagana souhlasil. Nebyl hluchý ani slepý a moc dobře si všímal reakcí přítomné konstantinopolské aristokracie, která na jeho souhlas reagovala podrážděným šumem. Když před dvěma lety nastupoval na trůn, velice rychle zjistil, že to, co vypadalo jako největší úspěch jeho dosavadní kariéry, se rychle měnilo v noční můru. O nějaké podpoře od starých rodů se mu mohlo jenom zdát, připadalo mu, že mu naopak každý jen háže klacky pod nohy, že každé jeho rozhodnutí je špatné, ale co bylo nejhorší, že císařská pokladna zela prázdnotou. Kdyby nebylo logothétových čachrů, musel by snad dokonce vyhlásit bankrot. Maurikiův původní plán byl využít patové situace, která nastala na východě v už dvanáct let probíhající válce s Peršany o Arménii, alespoň na oko uchlácholit Avary slibem obnovení tributu, který jim tak neprozíravě slíbil blahé paměti Justinián, zkonsolidovat vojenské síly a pokud by se podařilo dojednat mír s Peršany, vypráskat tu stepní svoloč zpátky za Černé moře. Jenže starý avarský kagan zčistajasna zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn. A na rozdíl od otce, který si rychle uvykl pohodlí a bohatství a dalo se s ním alespoň nějak jednat, synáček byl nevychovaný buran. Nejdřív slona, pak že prý zlatou postel, a teď najednou chtěl zvýšit tribut na 100 000 zlatých solidů! Co si ten špinavý šašek vůbec o sobě myslí! Že budu skákat, jak si on pískne?!? Maurikios v duchu klel jak ten nejsprostší pohůnek a nevnímal, že na něj jeho manželka Constantina mluví. |
| |||
Takticko-roleplayová hra založená na skutečných událostech a osobnostech z doby příchodu Slovanů na naše území. |
doba vygenerování stránky: 0.059643983840942 sekund