Andor.cz - Dračí doupě online

upkeep

Naissus
Hostinec Ambrosia
______________________
HOD NA INICIATIVU 1k6
Dobromyslova družina = 5
Herulové = 6
______________________
Snaga = po Lisicině kopnutí do rozkroku je neschopný boje 2 kola

Naissus
Hostinec Ambrosia

Situace na začátku bitky s Heruly:
Venku je v ulicích jen málo obyvatel města. Egzon vede osla táhnoucího prázdný vozík, před hostincem se potkali dva městští úředníci. Komnen, ilyryský majitel vinice, klábosí se dvěma strážnými. Skerdi na příkaz Theodory připravuje koně. Ščedro nechal svého koně uvázaného u sloupku. Herulové koně nemají (alespoň ne nikde poblíž hostince).

„Hej! Krasavice! Co zašukat?“ zahuhlal Snaga na Lisicu. Mezitím už se sesbíral ze země a rukou si otíral zvratky z koženého krzna.

„To radši chcípnu, zmetku prašivej!“ zavrčela Lisica a plivla Snagovi do tváře.

„Kalkjo unhrainata!“* odpověděl Snaga a vrazil Lisice facku takovou silou, že se jí udělaly mžitky před očima.

Herulský velitel se ještě snažil situaci uklidnit, ale bylo už pozdě. Lisica kopla Snagu mezi nohy a ten se s heknutím svalil na zem. Ostatní Herulové u stolu to vzali jako záminku vrhnout se do bitky…
_____________________
*„Děvko nečistá!“

Aspoň už víme, komu patřily ty vzdechy z horního patra, ušklíbl se v duchu Dobromysl a trochu se uklidnil. Vypadalo to, že by se nakonec přece jen nemuselo nic vyhrotit, zůstával ale v pozoru. Minimálně už věděl, který z Herulů by byl ten nejnebezpečnější. Horší bylo, že síly se najednou vyrovnaly. Herulů už bylo sedm.

„Nic se nestalo. Jenom malá nehoda,“ řekl rozvážně Dobromysl směrem k herulskému veliteli. Dokonce i Lisica se uklidnila a prohlásila, že se nutně potřebuje umýt a převléct.

„Pojďte za mnou, má paní. Řeknu Skerdimu, aby vám přinesl vědro čisté vody,“ řekla na to hostinská.

Herulové se začali zvedat od stolu, když se ze schodiště ozval mužský hlas:

„GANAH!“*

Muž, kterému hlas patřil, už na první pohled vypadal jako velitel Herulů. Byl oděný jen do pasu a přes pravé rameno měl přehozený kus vlčí kožešiny. Nebyl ani mladý, ani starý, podle vypracovaných svalů určitě silný a podle četných jizev určitě prošel nejednou bitvou. Za ním stála o něco mladší blondýna, která měla přes rameno také přehozenou vlčinu. Na rozdíl od herulského velitele se tvářila znudeně.

„Gagg sitan, Snaga!“** zavrčel herulský velitel na opilého žoldnéře u Dobromyslova stolu.
_____________________
* „Dost!“
** „Běž si sednout, Snago!“

„Do prdele! Kurva! Slez ze mě, ty prase odporný!“ neudržela se Lisica a odstrčila od sebe zvracejícího Herula. Nebylo jí to ale nic platné, protože už byla celá zeblitá. „Do píči! Vem tě Černobog do horoucích pekel dobytku jeden! Kurva, do hajzlu! To je smrad! Já se z toho snad taky pobliju!“ dál nadávala jak nejsprostší pasák koz.

A už je to tady. Tohle nám byl Černobog dlužen! Zaklel v duchu Dobromysl a připravil se na nejhorší, protože ostatní Herulové u stolu v rohu zmlkli a ten největší z nich dokonce Elviru odstrčil. Jich je pět, nás sedm, většinou jsou na mol, celkém dobré šance, pomyslel si. Rychle je hodnotil a vybíral, kdo z nich je nejnebezpečnější. Přesto pořád doufal, že na žádnou bitku by dojít nemuselo.

„Uklidni se, Lisi,“ snažil se situaci vyřešit Dobromysl. „Bylo to jenom nedorozumění…“

„Leda hovno! Podívej, jak vypadám!“ vyštěkla Lisica. Nekras a Pozvizd by se za normálních okolností smáli. Ale měli natolik rozumu, že se zdrželi jakýchkoli nepředložeností.

„Tamten říkáš?“ Theodora se otočila ke krbu a pak zpět na Dobromysla. „Netuším. Dnes ho vidím prvně. Ráno s ním přišel Zoga. Spíš byste se měli zeptat jeho. Ale co vím, tak mu říká Peregrinus. To znamená latinsky poutník. Nebo taky cizinec.“ Theodora pokrčila rameny, že jí to příliš nezajímá, a odkráčela pro zbylé dva kalíšky.

Cizinec, jakoby vycítil, že se o něj Dobromysl zajímá, otočil tvář směrem k němu. Jejich pohledy se krátce střetly, z cizincova výrazu se však nedalo nic vyčíst. Vzápětí se vrátil ke konverzaci se Zogou.

Herul, který po cizincovi chtěl, aby zazpíval, doteď seděl s tupým výrazem stále na židli, na kterou ho usadila hostinská. Jakmile kolem něj ale Theodora prošla s kalíšky fíkovice pro Čače a Ščedra, zvedl se a potácivě ji následoval ke stolu slovanské družiny.

„Hej vy tady… bleh…“ zamumlal překvapivě lámanou sklavinštinou, škytnul, zapotácel se a vrazil do Theodory, která navzdory své statné postavě neudržela rovnováhu a rozlila obě fíkovice. Jednu z nich přímo na Barana.

„Par… pardon. Helejte vy tady. Mhmmmm… hyk. U nás slušnost pozvat pšitel napit. He? Co? Mhmmm….“

Baran se výhrůžně podíval na Nekrase, který už už chtěl něco odpovědět, aby raději držel jazyk za zuby, a dělal, jakoby se nic nestalo.

„Héééé! Hyk! Ja pozvat, vy pozvat. Ja pšitel, vy pšitel. Mhmmm… hyk. Co?“ mumlal dál opilý Herul.

„Uctivě promiňte vážený pane,“ začala hostinská sice zdvořile, ale s přísným výrazem ve tváři. „Vylil jste ….“

„Polib prdel, ty tlusta krava!“ utnul Theodoru Herul a chtěl do ní strčit. Jenže jak byl opilý, zaškobrtnul, spadl přímo na Lisicu a začal zvracet.

Tohle by se mohlo zvrhnout, blesklo hlavou Dobromyslovi. Sice se před nimi objevila velmi snadná možnost, jak se dostat k Avarům, za což by bylo dobré nějakou menší obětinou poděkovat Radegastovi, ochránci poutníků, ale zlít se hned po ránu, navíc ještě když tu jsou pořád ti herulští žoldáci, to se mu zrovna dvakrát nechtělo.

„Žádnou další rundu,“ řekl Dobromysl nesmlouvavě. „Přines nám jenom dva kalíšky navíc, tady pro Čače a Ščedra. Počkej ale, na něco se tě chci zeptat. Tamten,“ Dobromysl doprovodil svá slova kývnutím hlavou směrem k cizincovi, který se bavil se Zogou u krbu. „Co je zač?“

Na schodech vedoucích do horního patra s pokoji pro hosty se konečně objevil také Čač v doprovodu Pozvizda. Byl celý rozčepýřený a chrchlavě kašlal.

„Kdybys mohl, tak bys prospal celej svůj život,“ zasmál se Baran směrem ke svému věrnému druhovi.

„Zato ty kdybys mohl, tak bys ho prochlastal,“ odpověděl se smíchem Čač, když si všiml blížící se hostinské Theodory s tácem, na kterém bylo vyskládáno pět kalíšků fíkovice. Čač si utáhl opasek, zakašlal a chtěl si odplivnout na podlahu. Přísný pohled Theodory ho ale zarazil a chrchel raději polknul. Lisica zkřivila odporem tvář a Nekras s Pozvizdem se zachechtali. Protože věděli, že Lisica to nesnáší, zachrchláním a polknutím napodobili Čače.

„Abyste se těmi svými soply neudusili…“ zakabonila se Lisica.

„Hele, nezapomněli jste s tím pitím na mě? A na Ščedra? Vidím jenom pět kalíšků,“ dodal Čač.

„Nezlob se Dory, mohla bys přinést ještě dvě?“ usmál se Baran na hostinskou skládající na stůl kalíšky a odhalil tak mezeru po několika horních zubech.

„A co takhle, že bych rovnou přinesla ještě jednu rundu?“ zamrkala Theodora dobrácky.