Pojistka?

"Chce pojistka? K čemu? Spíše odjištěný plazmový granát."
Zašklebil jsem se a jal jsem se toho dolít si sklenku, protože na tohle jsem měl fakt málo alkoholu v krvi.
"Che, jo ale víš, jak to je ta cesta uteče a pak to bude nahovno....hmmmm....víš, že s tím tvářit se přátelsky mám někdy problém, že jo."
Ušklíbl jsem se a znovu si přihnul ze skleničky.
"Sákra no, mám se teda nač těšit.....jo a tady..."
Posunul jsem ke Kiz datapad s otevřenou kartou jednoho z vězňů, které budeme brzo nabírat.
"Metr devadesát, svalnatej, na mě teda až moc, docela opálený, drsný rysy, hustý, havraní háro a oči jak dva uhlíky, co se ti propálí až.....víš kam.."
Začal jsem citovat zatímco jsem míchal alkoholem ve sklence. Říkal jsem to, jako bych učinil neodolatelnou obchodní nabídku.
"Jediná vada na kráse je drobná modifikace. Dle záznamů má dva prsty pravý ruky kybernetický.....prej náhrada kvůli amputaci."
Zašklebil jsem se a volnou rukou ukázal kiz ukazováček a prostředníček, abych znázornil, které prsty má nebožák kovové.
"Ber nebo nech být. Ale nerozmýšlej dlouho, protože cestou splaskne. Znáš to."
Pokrčil jsem mírně rameny a znovu jsem se napil, abych nechal Kiz o chlápkovi chvíli přemýšlet. Z mé tváře se nedalo vyčíst jestli celý návrh myslím vážně, nebo si z ní jen střílím. Jako obvykle.

Příprava na diplomatické styky

Neříkám nic. Jasně, že je to blbost a zní to jako vystřižený z brakový litera´tury, kde autor nevymyslel pro hrdiny lepší zápletku, ale je to tak. A horší je, že se s tím nedá nic dělat. V Rayově případě bych sice netrvala na tom, aby šel, kdyby se mu hodně nechtělo, ale říkat mu to nebudu.
“Budeš moje pojistka. Chci tam mít někoho, komu věřím a zároveň je schopný,“ úsměv je pryč. Co říkám myslím vážně, nepřeháním, ale nevtipkuju.
“Navíc máš spoustu času to vstřebat. Před náma je cesta na Cetti a teprve potom se ukáže, co jsou ti šašci zač. Mezi náma.. taky to nechápu. Nevezeme jim nikoho důležitého. S trochou štěstí tam budeme jen stát a tvářit se přátelsky a Nex všechno vyřídí. Nakonec, je to kapitán. Nečekám, že by někdo chtěl nechat mluvit zrovna bachaře.“

Rumík

Upil jsem ze své skleničky po přiťuknutí. Pravda, nebylo to nic extra, ale zase měl jsem i horší, takže jsem si doušek docela vychutnal na rozdíl od Kiz.
"Jiné kvality..."
Ty slova mi ležely v žaludku s takovou divnou pachutí, ale nechal jsem je tam.
"Kdyby nás měli cenit za kvalitní a poctivou práci, nedoplatili by se, takhle nám můžou platit akorát ty šušně, abychom se jim nevzbouřili."
Pokrčil jsem nad tím rameny. Nikdo tady si nedělal naděje, že by si vydělal tolik, aby odsud nějak kloudně vypadl a hezky si dožil. Po dalším doušku ze skleničky a upřeném pohledu Kiz mi začalo docházet, že problémy začínají být samozřejmostí. Odložil jsem sklenici a nechal jí sevřenou v ruce. Opětoval jsem jí pohled a poslouchal.
"Diplo.....doplomatická mise? Jak přesně se předávaj vězni diplomaticky a na úrovni? To je navlečeme do nějakých vznešených hadrů či co? Šaškárna."
Zabručel jsem a zamračil jsem se na skleničku, vzápětí jsem však překvapeně zvedl pohled ke Kiz a hledal v její tváři náznak toho, že si dělá ze mě srandu.
"Počkej..cože?! Jak jako půjdu s tebou?"
Vylétla mi obočí skoro až na vrch hlavy a já nevěřícně zakroutil hlavou.
"Dobře víš, že je to fakt blbý nápad, já nejsem žádný diplomat a rozhodně nepatřím mezi smetánku."
Bránil jsem se, protože jsem věděl, jak špatně tohle dopadne, já rozhodně na nikoho dojem neudělám. Chvíli jsem se na Kiz díval a pak dlouze vydechl a sklopil oči ke sklenici.
"Fajn....půjdu, ale pro dobro všech tam budu mlčet."
Upozornil jsem jí a kopl posléze do sebe zbytek obsahu skleničky.
"Sakra, jako by nebylo dost starostí s přepravou, ještě dělat dojem na ty, co si je přebíraj...."
Bručel jsem polohlasně nespokojeně. Vedení už neví, co by si na nás vymyslelo.

Alkoholová rána

“Ty s tím naděláš,“ pobaveně protočím oči nad tím, jak se Ray strachuje o svůj úsudek a počtářské schopnosti ovlivněné alkoholem.
“Po tom, co se stalo minule..,“ ztiším hlas, “Zcela upřímně, byl to takovej bordel, že je mi jedno, co si kdo bude myslet o skleničce před prací nebo o špatně spočítaných vězních. Tam nahoře si všechno ošéfují,“ nespokojeně se zašklebím.
“Sice nám to zachránilo krk, ale asi mi definitivně došlo, že na Baldrinu ani jiných lodích se poctivý pracant neosvědčí. Musíme mít jiné kvality,“ pokrčím rameny a horlivě si přiťuknu s Rayovou skleničkou, až si obsahem vlastní pocintám prsty.
“A ty máme, takže..,“ rozzářím se a konečně napiju. S prvním douškem boonalooského rumu úsměv rychle zmizí. Bleh.

Pak nějakou dobu mlčím a překvapivě nehledím do stolu, ale na Raye. Nemám si co rozmýšlet, jen jsem nečekala, že na mě vybalí přímou otázku takhle na začátku.

“Možná,“ začnu neurčitě, jelikož sama nevím a znovu se napiju. Teď už rum chutná o dost líp.
“Bereteuc mě už seznámil s plánem cesty i cílovou destinací a co se tam bude dít. Není to úplně typický úkol. Na Ul‘hutaru budeme plnit takovou, uh, no, částečně diplomatickou misi. Je to domluvené, ale jejich protokol vyžaduje, abychom si vězně předali na úrovni. Musím tam s Bereteucem,“ seznámím ho zhruba s tím, co vím a zase se odmlčím. Evidentně se mi nechce ničím takovým zabývat.
“Měla jsem si k sobě někoho vybrat, takže půjdeš taky.“

Sklenička

"Kdybych ti to věřil neptám se."
Ušklíbl jsem se cestou, protože jsem věděla, jak má občas Kiz problém dokopat se k tomu dodělat všechny nudné papíry. Budiž ji to trestem za vysoký post a lepší výplatu, kteoru bere.

"No jasně kancl hned za rohem od baru....nesporná výhoda."
Zavrtěl jsem pro sebe s úsměvem hlavou, když jsem vcházel a Kiz už tam jako jediný vzorný zákazník seděla. Zamířil jsem k ní.
"Pfuch, asi tu po který dneska ještě někam dolezem. Budu muset pak přepočítat ty naše přichozí ovce a dohlídnout, že se nic neposere, jako posledně. Tedy asi ten rum."
Uchechtl jsem a s úsměvem přisedl.
"A tohle beru, jako nevyvážený benefit. Máš bar hned u kanclu to není fér."
Vyčtu jí, snad už posté a zamávám na ní ukazováčkem. Pak nám rozliju do sklenic. Tekutinou ve skleničce jsem lehce zamíchal a přičichl, než jsem rituálně usrkl.
"Ah....není nad skleničku něčeho ostřejšího po ránu. To hned zlepší šichtu."
Datapad jsem pro tuto chvíli odložil bokem na stůl a koukl po Kiz.
"Mám očekávat problémy?"
Optal jsem se s povzdechem nakonec. Kapitán na osobní návštěvě mi ležel v hlavě. Pokud s ním Kiz nedělala nepatřičnosti, pak s ní nejspíše probíral něco týkající se nás, co se mi taky nebude dvakrát líbit. A lépe být připraven, než pak překvapen.

Těžká rozhodnutí všedních dní

“Kdybych se v něčem topila, nesnažila bych se tě vytáhnout ven,“ zasměju se a vezmu Rayovu odpověď jako „ano“.
Samotné mi netrvá nijak vypakovat se z kanceláře a natěšeně vyrazit do baru.

Mám to blíž, takže mě nepřekvapí, že tam jsem první. Situace se zdá být taková, že budeme jediní zhýralci a spotřebou trávit svoje mládí pitím, takže v klidu vyberu dvě lahve a finální rozhodnutí pak hodím na O‘Connella, ať má ze života taky trochu radost.

Posadím se a uzobnu si z talířku mírně žluklý oříšek. Smažené karotkové lupínky jsou mnohem lepší, ale cholesterol po nich vystřelí až na druhou stranu vesmíru. Po chvilce čekání se přece jen svého podřízeného dočkám a v dobré náladě na něj zamávám lahvemi – každou držím v jedné ruce.
“Kterou?“ několikrát za sebou povytáhnu obočí.

V levé ruce držím Gissimirskou pálenku. Je to směs kvašeného ovoce prohnaná destilačním kotlem rovnou třikrát, aspoň to píšou na etiketě. Je to čirá tekutina s příjemnou sladkou vůní, ale ostrou, skoro palčivou chutí po níž se na jazyku a patře roztáhne rozmanité spektrum chutí. Obsah alkoholu rovných 43%

V pravé držím Rum z Boonalooské doliny. Tak stupidní název má odradit všechny, co by si nápoj chtěli míchat. Tenhle rum má příjemnou sytou barvu, jako čerstvě vyloupané kaštany, a na dně lahve plave několik načervenalých kuliček. Chuť je výrazná, příjemně nasládlá a zvoucí k tomu nápoj jen tak v klidu usrkávat. Obsah alkoholu 38,5%

Zapíječka?

Zamračil jsem se na komlink, když se místo Kiz ozval kapitán, nakonec jsem jen nad tím zavrtím hlavou a zmáčknu spojení.
"Neměl kapitáne. Nemám rád ty haldy papírování s tím spojený."
Uchechtl jsem se, abych nám zachoval alespoň nějaké dekórum. Vzpomínky, která však ve spojení s tím vytanuly nebyly úplně příhodné. Zatnul jsem čelist a na nějakou dobu jsem se odmlčel, vlastně až do doby, kdy se ozvala Kiz.
"Do prdele s tím......ne určitě to není tak, jak to vypadá a i kdyby....nic mi do toho není."
Spojil jsem ruce za hlavou a táhle vydechl, abych ulevil plicím. Po chvíli jsem znovu stiskl spojení na své straně.
"Fajn, takže se to pak jen neohlášeně posere chápu."
Zasmál jsem se a koukl letmo na datapad, jestli je vše v pořádku.
"Jasně ale vode mě to nemáš."
Začal jsem se zvedat z křesla a mírně jsem se protáhl.
"Nevím, jak ty ale já mám přípravy hotovy, zbytek zmáknou chlapi. Za chvíli jsem tam, teda pokud se netopíš a papírování, jako obvykle."
Vrátil jsem jí smeč a vyšel z kanceláře a zamířil si to směr bar.
"Z toho jejich setkání nemám dobrý pocit. Kapitán nechodí nikam jen tak.....i pokud spolu nespí......tuším, že by se mi vysvětlení tak jako tak nelíbilo."
Promnul jsem si unaveně oči a s mechanickým procházením xté kontroly datapadu jsem si kráčel pohodově chodbou.

Tak to byl trapas

Čekám, což vytváří nepříjemně dlouhou tichou mezeru po tom, co se kapitán rozhodl vložit do Rayova popichovacího monologu. Už dlouho mi nebylo takhle trapně a to jsem nic neprovedla.
“Ééééém.. promiň, Rayi.. neměla jsem tě jak varovat,“ vyhrknu upřímně jen co za Bereteucem zapadnou dveře, “Už šel, takže..“
V klidu, o nic nejde. Zítra si na to nikdo nevzpomene. Nejsem si ale jistá, nakolik je můj předpoklad správný. Prakticky všechno se s kapitánem řeší na můstku a tahle výjimečná návštěva získala i svou třešničku na dortu. Mám kliku, že jsme v tom zainteresovaní jen my tři a hlavně, že Ray je rozumný kluk.

“Na co ses to ptal? O žádné dřívější předávce nevím, takže bych počítala s tím, že máme tak hodinu na to skočit do baru na skleničku. Chtěl jsi mi přece ukázat toho exotického krasavce, že jo?“ rozesměju se, všechno ze mě spadne a ani nečekám, že by Ray kapitánovu přítomnost v mém kanclu chtěl rozmazávat.
“Platí to ale jen v případě, že máš všechno hotový, jinak ti platím jenom limču jako děcku. Takže. Jak na tom jsi?“

Status: odlet ze základny Artemis - odhadováno: 14 hodin 31 minut

Rýpání zůstává nějakou dobu bez odezvy a dává ti prostor k mnohým představám. Tou nejpravděpodobnější je, že Kizo sedí za stolem a snaží se tvářit nakvašeně, zatímco jemné linie kolem jejích úst prozrazují, že se co nevidět začne smát. Tenhle výraz jsi u ní viděl už tolikrát, že by ses o tom klidně vsadil. Místo pobaveně popuzeného tónu Kizo ale komunikačním kanálem proteče mužský hlas s typickým francouzským přízvukem:
“Ray O´Connell, že? S vašim přehledem o posádce si kladu otázku, jestli jste velícím bloků neměl být vy,“ i kapitán se baví na účet Kizo, nicméně jeho poznámka není něco, co bys chtěl slyšet ve chvíli, kdy se snažíš zapříst rozhovor s kamarádkou.
Navíc to v tobě až nepříjemně silně rozvíří pochyby, o kterých sis myslel, že nepřijdou. Kizo je na Baldrinu mnohem kratší dobu, než ty, a také než většina ostatních, a přesto získala pozici velícího vězeňských bloků a to bez zjevného důvodu. Pár lidí na palubě si myslí, že je to proto, že s Bereteucem spí.

Místo získala těsně před předchozí misí, což se kryje s obdobím, kdy šuškanda začala. Ve společenské místnosti, do které jsi vešel, to tehdy bylo nějak takhle:
John Lambright: "Já proti ní nic nemám, jen mi to přijde divný." Bez většího zájmu.
Jess Christoffersen: "Páč to tak je."
Aleron Redjore: "Držte už hubu." Otráveně.
Jess Christoffersen: "Seš tu šest let, Rone, neříkej, že tě to nesere."
Aleron Redjore: "Sedm."
Jess Christoffersen: "Takže tě to sere."
Aleron Redjore: "Ne." Ledabyle pokrčil rameny.
John Lambright: "Jakože píchá Bereteuca?" Stále bez většího zájmu.
Jess Christoffersen: "Kecy, Rone, máš to vepsaný ve ksichtu jako nikdo jinej. Sere tě to."
Aleron Redjore: "Sereš mě tak akorát ty, Christoffersenová a to, jak ti jede huba." Škádlivě.
Annia Bryn: "Kdo že koho píchá?"

Na mysli ti ale vytane i jiná vzpomínka:
Nezbylo ti nic jiného, než vyrazit do lodního baru sám. Prostor je určený všem členům posádky, ačkoliv se většina stejně rozdělí do skupin podle toho, jak spolu slouží. Dnes je tu poměrně plno, ale Kizo zahlédneš prakticky okamžitě – hlavně tedy kvůli tomu, že se o její stůl opírají svalnaté ruce dlouhovlasého blonďáka v kapitánské uniformě. Ona se chvíli šklebí, jako by jí chtěl do pusy nacpat kus citronu, ale nakonec se rozesměje. Bereteuc se narovná, sebere skleničku, kterou Kizo pokyne na zdraví, a odejde.

A teď babo raď, jak to je.
Jestli si můžeš být něčím jistý, tak tím, že ji Lambright ani Christoffersenová nemají zrovna v lásce a naopak, že Kizo má ráda tebe a baví se s tebou tak otevřeně, jak to jen lze.

Příprava na ovečky

Ze vzpomínek na to, co se stalo a ty dvě šílené sestry mi bylo ještě teď docela zle. Byl jsem rád, že je to za mnou, a že to mohu pustit z hlavy. Zapomenout na to, to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Zvláště po té hromadě testů a jiných ptákovin, kterýma nás tak dlouho proháněli.
Prý zasloužená dovolená to zrovna. Letošní rok bude pěkně na hovno to jsem tušil už pár měsíců zpět, ale dosud jsem si neuvědomil, jak moc.
Zavrtěl jsem se na židli ve svém kanclu a znovu vzal datapad, abych zkontroloval kolik máme času na přípravu cel a koho to převážíme tentokrát.
"Hmmm nevím jestli být rád, že převážím těžaře, nebo závidět, že trojka má politiky....ti většinou bývaj docela posraní ze všeho, takže s nima moc problémů není, když zjistí, že nikoho neuplatí."
Zívnul jsem a podíval se na druhý display, abych zjistil, jak jsou na to mí lidi.
"Tonny máte zpoždění oproti plánu. Zbývá jen deset hodin, než nám je sem naženou a beztak jich bude zase více, než dovolují kapacity. Potřebuju blok plně funkční a připravený na přebírku."
Zmáčkl jsem komlink u ucha, abych se spojil s jedním ze svých bachařů.
"Šmarja nenapadlo by mě, jak dlouho budeme uklízet bordel po poslední návštěvě."
Povzdechl jsem si a zvedl se ze židle.
"Čau Kiz, jak vidím, tak fůnkce šéfa je fajn, nepřihodili ti na osmičku nikoho nového co?"
Přeladil jsem frekvenci s úšklebkem, abych popíchl svou šéfovou.
"A jestli se chceš zeptat tak ne nejsme ještě připravení na přebírku. Takže ani mi nezkoušej říct, že nám je přivezou dřív, než bylo v plánu."
Upozorním ji, protože tohle se stává docela běžně. V mezičase s datapadem v ruce procházím záznamy jednotlivých vězňů, které mi mají přivést....jen předběžné pochopitelně. Většinou se najdou odchylky ať co se týká špatných informací, nadbývajících nezaznamenaných vězňů, nebo naopak několika chybějících.
"Smarja, už by mohli začít dělat ty soubory pořádně, kdo to pak má furt všechno překontrolovávat."
Zabručel jsem pro sebe, ale nechal stále spojení s Kiz.
"Hele Kiz vypadá to, že na sedmičce budeme mít pár použitelnejch kousků. Prověřím je a dám ti vědět."
V datapadu jsem si začal označovat některá čísla vězňů, která podle popisu vypadala užitečně.
"Dokonce to vypadá, že tam budeme mít nějaké snědého svalnatého frajera, úplně tvůj typ."
Další nemalé popíchnutí ve skutečnosti jsem si jistý, že Kiz by s takovým fakt nešla vypadá, jako by mu někdo převálcoval držku žehličkou a k tomu určitě jel na nějakých boostovacích sračkách....s ním bude ještě zábava. Dost možná bude trpět absťáky, ale pak přátelských rozprav s někým z nás ho srovná do latě velice rychle.
"Hmmmm 27, 86.......102......co dál..."
Značím si v duchu zanadávám nad tím, že ten seznam ještě neposlali ani kompletní.