Zase jedna špatná zpráva

Nakonec jsem byl s výsledky docela spokojen. Vše běhalo, jak mělo, alespoň v rámci možností. Cely byly připraveny v plné míře a přesun vězňů proběhl bez obtíží. Tedy jasně, pár pohlavků, nebo jedna dvě pěsti padly, protože někteří měli roupy a velkou tlamku, ale to se brzo utříbilo.
Vězni byly ubytovaní, dle předpokladu, jich bylo samozřejmě více, než se očekávalo a zaplnili o palubu navíc. Ještěže tentokrát jsme měli místo, kam je dát a neměl jsem překročené limity cel, jako posledně.
"Hmmm tak Kiz si ho přece jen vzala? Heh fajn holka bod pro tebe."
Ušklíbl jsem se na záznamy v datapadu a jakékoli šuškandy, které okolo toho probíhaly mi byly docela fuk. Spíše byly zábavné, než že by na nich nejspíše bylo něco pravdy.
S Kiz jsem se od naší skleničky neviděl, ale vzhledem k tomu, kolik jsem měl práce se zaběhnutím normálního režimu vězňů zde, jsem to skoro ani nepostřehl.
"Hmmm nic moc materiál. Spousta ubožáků. Někteří možná ani nepřežijou cestu. Těch pár nadějnějších bude třeba prověřit."
Bručel jsem si pro sebe, když jsem kontroloval záznamy a procházel se mezi celami, abych si osobně ty nadějnější i ty odpadní prohlédl.
"No to nám zužuje docela výběr....."
Postupně jsem si proškrtával ty, o který zájem rozhodně nemáme a mohla to být zábava ještě na nějaký čásek, kdyby se neozvalo hlášení kapitána, docela krátce po odletu.
"Jasně nemám v plánu nikoho nějak moc přesouv.....počkat co? Zástupce?!"
Zvedl jsem pohled kamsi ke stropu a zamračil jsem se.
"Ale já nepotřebuju zástupce....sakra...."
Zavrčel jsem spíše pro sebe a promnul jsem si oči.
"Fajn."
Zamířil jsem k sobě do kanclu a už cestou procházel záznamy svých lidí. Nikomu mimo mou palubu bych to nesvěřil. Jen své lidi znám dostatečně dobře.
"Matte přijď za mnou do kanclu prosím a mrskni sebou."
Oznámil jsem nakonec na soukromé lince. Matt byl jeden z těch, co jsem tu měl nejdýl. Byl na něj docela spoleh. Dělal, co měl, nebyl to úplný ocas, docela si dokázal všimnout a měl smysl pro povinnost a hlavně jsem ho docela dobře znal. Jasně každý máme nějaký neduhy, ale z toho výběru co jsem tu měl. Byl on nejlepší kandidát.

Status: odlet ze základny Artemis - odhadováno: 6 minut

Zbytek dne se táhl ve znamení pracovních povinností. Ukázalo se, že téměř na každé vězeňské palubě jsou byrokratické nedodělky za několik posledních měsíců. Nejspíš by na ně nikdy nedošlo, kdybyste nebyli důsledně prověřeni po minulém letu.

Naplnění cel vězni proběhlo překvapivě podle plánu a v pořádku. Teda až na to, že jste nad rámec původního úkolu zaplnili i palubu pět.
Ať už si Kizo dělala legraci, nebo nikoliv, jeden jediný vězeň byl přidělen na její palubu. Hned na to začala šuškanda, ale nikdo se vaší velící nezeptal, ani neprotestoval nad nesmyslností takového rozhodnutí – zkrátka jen drbárna. Chlápek dostal sám pro sebe hezky velkou celu, aspoň co víš z doslechu. Kizo jsi za celou dobu neviděl, ani se ti s ní nepodařilo spojit. Nicméně, na procedura jako předávka vězňů ji ani nepotřebuješ.
Většinu z těch, které převážíte, bys rozhodně neklasifikoval jako nebezpečné. Sedláci, dělníci, pracanti všeho druhu trpící podvýživou, jen pár z nich vypadalo k světu a budili dojem, že za něco stojí. Jsou to právě oni, ti silnější, najedenější a odvážnější, kteří se nebojí vás oslovovat a zkoušet své štěstí s prací pro jednotlivé dozorčí na palubách.
Na třetí palubě se zatím zabydlela menší skupinka prohnilých individuí, kterým vychytralost doslova koukala z očí.

Baldrin sebou několikrát drcnul, jak se postupně pustily všechny motory, a jeho nitro se naplnilo jemnými vibracemi. Za hodinu si už nikdo ani nevzpomene, že něco cítí.

Vaše první zastávka je na stanici Cetti, kde máte předat politické vězně. Cetti je jeden z největších soudních dvorů, které Říše má, ale spravedlnost se tam hledat nedá. Kdo má skončit na Cetti, toho osud je pevně daný režimem, za kterým si Říše pevně stojí. Sem tam ale prosákne nějaká ta informace, že to tam není zase tak horké a soudci umí být smířliví, pokud se odsouzení dobrovolně přidají k výzkumům, které probíhají v nedostavěné sesterské stanici kousek od Cetti. Ta, jelikož její výstavba skončila dřív, než měla, nemá ani pořádné jméno.

Mohl bys o tom všem přemýšlet, jen kdyby se nerozezněl lodní komlink.
“Mluví k vám kapitán.
Ačkoliv oproti prvotnímu hlášení převážíme více vězňů, nový bezpečnostní protokol zakazuje je přesouvat během cesty. Informace by se měla týkat jen paluby tři, nicméně bude dobré, udržíme-li toto pravidlo plošně.
Velící z prázdných palub posílí zbylé paluby svým personálem.
A poslední věc. O´Connell si vybere na palubu sedm zástupce, jemuž bude náležet plná zodpovědnost. Máte hodinu. Potom se dostavte na můstek.
Bereteuc konec.“

Šťastná paluba

"Hmm mám z toho fakt na houby pocit....asi to nedopadlo tak, jak bychom si přáli."
Povzdechl jsem si v duchu, když jsem zmizel Kiz z dohledu. Dost možná za to mohl fakt, že do všeho byl dneska zamíchán náš vlezlý kapitán. A jelikož jsem nenalézal příhodné odpovědi na tíživé otázky raději jsem to pustil z hlavy a přeladil na komunikátoru frekvenci mé paluby.
"Tak, co už máte vše připravený? Jo chci i záložní cely, beztak zase poruší kvóty, aby nemuseli platit tolik za přepravu, takže chci mít kam všechny ubytovat."
Odtušil jsem s kyselým úšklebkem a mířil dál na palubu.
"Jak kurva, že blok H nemá funkční ventilaci. Koukejte to zpravit. Jestli se nám udusí celý blok bude to průser, jak mraky."
Odtušil jsem a promnul jsem si unaveně oči.
"Jeden, aby je furt kontroloval."
"Jo, už jsem skoro u vás.......vás taky nechat chvíli o samotě."
Zabručel jsem, sehnul jsem se pod jedním terminálem a zamířil za skupinkou mých lidí, kteří se snažili zprovoznit porouchaný blok.
"Ale no tak Same vy jste ještě ani nezavolali technika? Do prdele nemůžu ve všem myslet za vás......no jasně, že ho máte zavolat. Ach....buďte mi milostivi."
Protočil jsem oči v sloup a sám se šel na panel ovládající ventilaci v sekci zkontrolovat. Chvíli jsem se mračil a pak vzhlédl zpod pultu.
"Kurva Same, jak to kontrolujete?! Dyť je jen vypadlý posraný přívodní kabel, stačí to zpátky zapojit......ne nikam do prdele nevolej, už to jede."
Znovu jsem usadil konektor na místo a hučení oznámilo nabíhání systémů a ventilace pro blok H.
"Jo mám to u vás.....mazejte raději dochystat ty záložní cely."
Povzdechl jsem si a zavrtěl mírně hlavou, když se mi posádka rozprchla.
"S nima je to těžký, ale bez nich by to tu bylo fakt na hovno."
Zívnul jsem a na chvíli jsem se usadil na jednom z terminálů a začal jsem opět procházet časový rozvrh. Kontrolovat jestli je vše tip ťop a kolik máme času, než vypukne chaos.

Překvapivě krátká návštěva baru

Neřeknu raději už nic a sleduju odcházejícího Raye tak dlouho, dokud na něj vidím. S každým jeho dalším krokem se víc a víc mračím, až je ze mě nerudná šéfová, co si to ale nechala na potom.
Pohledem sklouznu k lahvi, ze které si ještě trochu crpnu do skleničky na ex vypiju.
Tak tohle se nepovedlo. Ještě se zahledím k průchodu do baru, ale O‘Connell je nadobro pryč. Beztak to jen zahrál do outu. Hmm. Co jsem si myslela.

Z hezkého dopoledne tak není nic, kromě mnoha rozporuplných pocitů. Nejlepší, co můžu udělat, je neřešit, co se stalo a co si kdo myslel a na co odkazoval. Zamířím zpátky do své kanceláře a to i s lahví, za kterou jsem poctivě zaplatila.

V baru

"Hmmm občas se zastav v koupelně určitě jí tam potkáš."
Cuknul mi rošťácky koutek a pomalu, rozvážně, ale nevybíravě jsem dopil znovu svou skleničku. Kizin pohled jsem opětoval v tuhle chvíli již spíše se směsicí jistého pobavení nad jejím znepokojením, než čehokoli jiného.
"Nechce ale kvůli tobě do toho pudu. Vždy jsem ti kryl ten tvůj ocelovej zadek pamatuješ, i před tím, než jsi dostala frčky."
Věnoval jsem jí klidný a přátelský pohled.
"Nebylo těch průserů málo, co jsme spolu ututlali. A zapomenutý uklízeč v otevřené přechodové komoře, byl ten nejmenší z nich."
Pokrčil jsem rameny a pomalu jsem se zvedl od stolu, jen jsem zůstal ještě dlaněmi o něj opřený a nahnul jsem se ke Kiz zadíval se jí do očí a ušklíbl se.
"Jsem zvědavej, kde budeš na tom mecheche shánět bazén, páč já si chci zaplavat. Nikdy když jsme u oceánský planety nemám možnost jít na povrch."
Mrknul jsem na ní, krátce se zasmál a pak se otočil k odchodu.
"Díky za drink šéfová. Uvidíme se, až nám naloží náklad. A zboží ti pošlu, jakmile překontroluju stav."
Mávl jsem na ní a už jsem si to kráčel směrem na chodbu.
"Pořád děláš, jako bys mě neznala Kiz."
Usmál jsem se pro sebe za chůze.

Zrádný démon alkoholu

Měřím si Raye čím dál podezřívavějším pohledem. Buď mi něco uniklo, nebo jsem od posledně podstatě víc nedůvěřivá, až to není hezké. Snaží se mi tu něco naznačit, nebo.. ne, jsem mimo.
“Jo? To mi řekni, koho jsem přehlídla,“ vyzvu velícího paluby sedm zbrkle. Špikovat někoho pohledem není moje doména, teď si ale oční kontakt udržím a čím dýl trvá, tím horší pocit z toho mám. Dát si dvě a dvě dohromady mi nakonec sice trvá dlouho, ale počítat by se měl hlavně výsledek.
Rajdu. Hmmm.
“Jestli mi chceš říct ještě něco jinýho, než že se ti nechce na divnou misi nad rámec pracovních povinností, ven s tím.“
Narovnám se na židli a vyklopím do sebe zbytek obsahu sklenice, jelikož na rozhovor, který očekávám, nejsem připravená. Definitivně jsem nečekala, že by na to mohlo dojít zrovna s O'Connellem. No, co už.

V baru

Tiše jsem pozoroval, jak si Kiz prohlíží datapad a pak si vězně odsouhlasla. Drobně jsem se pousmál a znovu jsem se napil. Věnoval jsem jí správný mafiánský pohled překupníka s bíle připáleným masem a mírně pokrčil rameny.
"Snad ti chvilku vydrží."
Nadhodil jsem a krátce jsem se zamyslel. Odložil jsem skleničku a vypadalo to, že zvažuju nabídku peněz a informací. Pak jsem zvedl ke Kiz oči.
"Nejsou? Hmmm a já byl přesvědčeněj, že jedna na tvý palubě je, ale je prý děsně držkatá."
Cuknul mi koutek do rošťáckého úsměvu a pak jsem se opřel do židle.
"No co, řekněme, že si to vyberu na tom tvým výletě, na který ses mě rozhodla vytáhnout. Páč svou dovolenou jsem si představoval jinak."
Podotkl jsem a vzal znovu skleničku, abych se napil. Ještě, že jsem alespoň něco málo snídal, jinak by tohle byla jistá cesta, do pekel, což je možná i tak.

Obchod jako malovaný

"Poslyš. Vím, koho jsem si vybrala. Budeš dobrej,“ uklidním kolegu a dám si s mluvením pauzu, abych se neprokecla, že žádná povinnost asistovat mi není. Podle toho, jak si nalejvá, je vážně to poslední, co potřeboval slyšet, něco o diplomatický misi.

A jelikož vážná tvář Rayovi zůstane a já nesnídala, takže rum proběhnu cílovou rovinkou o něco rychleji, než kdybych se najedla, rozhodnu se hrát s ním. Lidi se navzájem soudí i za míň, než za kupčení s vězni, a zrovna bouchačská tvářička, kterou O‘Connell vybral vypadá schopně.
“Vypadá dobře. Modifikace se může hodit, navíc tomu poslední dobou začínám přicházet na chuť. Takže, fajn,“ přitáhnu si datapad a jednoduchými gesty změním umístění vězně z Rayovy na svou palubu. Takovou samotku chlapec ještě nezažil.
Potom se opřu a věnuji kolegovi další z dlouhých pohledů.
“Co za to? Finance nebo informace?“ není to nejlepší obchodní nabídka, ale lepší, než kdybychom hráli „pravda nebo úkol“.
"Na mý palubě nikdo nebude, takže prsatý rajdy nejsou v nabídce."
Začne mi cukat koutek.

Pojistka?

"Chce pojistka? K čemu? Spíše odjištěný plazmový granát."
Zašklebil jsem se a jal jsem se toho dolít si sklenku, protože na tohle jsem měl fakt málo alkoholu v krvi.
"Che, jo ale víš, jak to je ta cesta uteče a pak to bude nahovno....hmmmm....víš, že s tím tvářit se přátelsky mám někdy problém, že jo."
Ušklíbl jsem se a znovu si přihnul ze skleničky.
"Sákra no, mám se teda nač těšit.....jo a tady..."
Posunul jsem ke Kiz datapad s otevřenou kartou jednoho z vězňů, které budeme brzo nabírat.
"Metr devadesát, svalnatej, na mě teda až moc, docela opálený, drsný rysy, hustý, havraní háro a oči jak dva uhlíky, co se ti propálí až.....víš kam.."
Začal jsem citovat zatímco jsem míchal alkoholem ve sklence. Říkal jsem to, jako bych učinil neodolatelnou obchodní nabídku.
"Jediná vada na kráse je drobná modifikace. Dle záznamů má dva prsty pravý ruky kybernetický.....prej náhrada kvůli amputaci."
Zašklebil jsem se a volnou rukou ukázal kiz ukazováček a prostředníček, abych znázornil, které prsty má nebožák kovové.
"Ber nebo nech být. Ale nerozmýšlej dlouho, protože cestou splaskne. Znáš to."
Pokrčil jsem mírně rameny a znovu jsem se napil, abych nechal Kiz o chlápkovi chvíli přemýšlet. Z mé tváře se nedalo vyčíst jestli celý návrh myslím vážně, nebo si z ní jen střílím. Jako obvykle.

Příprava na diplomatické styky

Neříkám nic. Jasně, že je to blbost a zní to jako vystřižený z brakový litera´tury, kde autor nevymyslel pro hrdiny lepší zápletku, ale je to tak. A horší je, že se s tím nedá nic dělat. V Rayově případě bych sice netrvala na tom, aby šel, kdyby se mu hodně nechtělo, ale říkat mu to nebudu.
“Budeš moje pojistka. Chci tam mít někoho, komu věřím a zároveň je schopný,“ úsměv je pryč. Co říkám myslím vážně, nepřeháním, ale nevtipkuju.
“Navíc máš spoustu času to vstřebat. Před náma je cesta na Cetti a teprve potom se ukáže, co jsou ti šašci zač. Mezi náma.. taky to nechápu. Nevezeme jim nikoho důležitého. S trochou štěstí tam budeme jen stát a tvářit se přátelsky a Nex všechno vyřídí. Nakonec, je to kapitán. Nečekám, že by někdo chtěl nechat mluvit zrovna bachaře.“