Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
The High Marches I.
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Stormgaden, Chudinská čtvrť, U Divočáka Všichni Nad Tobyho poznámkou se jen pousměju a zakroutím hlavou. Fakt, že každá osoba se špičatýma ušima není jedna velká rodina je nad jeho rozlišovací schopnosti. Tohle jsem za ty měsíce společné plavby již přijmul. Navíc, moje sestra by patrně měla podobnou reakci. "Příteli. Pokud po tobě někdy opravdu pojede nějaká elfka a nebude to z donucení či za zlaťáky... Osobně tě před vším lidem prohlásím za věrného přítele rodu Rune." Prohlásím s výrazem naprosté vážnosti, stát se oficiálním přítelem šlechtického rodu není jen tak. "... a koupím ti kvalitní pivo!" Dodám záhy pro případ, že by tu opravdovou poctu Toby přeci jen nedokázal ocenit. Následně souhlasně přikyvuji na reakce Nory a Gorda ohledně možné pozitivní změny, která by s touto zakázkou mohla přijít. "Hlavně žádná manuální práce a ať ta krev není naše." Dodám nakonec své ideální podmínky. Pravdou však je, že si nemůžeme moc vybírat. Nakonec dorazí i Falko. Vskutku zajímavý charakter na pozorování. A asi opravdu šílený, když začne brnkat na Tobyho opravdu citlivou strunu... To už naštěstí ale přichází trpaslík. Přeměřím si ho pohledem. Jeho upravený zevnějšek je sympatický, jen je moc skoupý na slovo. "Souhlasím s Norou. Stejně jsem chtěl poznat zdejší okolí." Snažím se působit co nejvíc nenuceně. | ||
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne "Přesně tak... Možná že to zvládneme a pak to bude lepší. Lidi si o nás začnou povídat, najme nás někdo další a než se nadějeme, budeme mít kapsy plný zlata". Pobaveně se usměji poté co řekne Gordo. Kdo ví, třeba se fakt něco změní... Sleduji a poslouchám co se děje kolem, špičkou své dýky si čistím nehty, zatím co čekám až mi obsluha donese pití. Když se pak ukáže Tobyho osobnost, mám chuť ho napomenout a dokonce zasáhnout kdyby bylo třeba, ale naštěstí se nic horšího neděje. Tiše si povzdychnu, občas mi přijde jako pes. Často štěká, ale nekouše. Snad i on má dost rozumu na to aby zbytečně nedělal problémy. Ale chápu ho, občas se asi potřebuje vybouřit. "Jo, pokud to není tvoje smrt a zkáza". Odpovím s úšklebkem Tobymu. Když pak přijde elfka s pitím, předám jí do ruky zlatku. "Pět". Špitnu s pousmáním, samozřejmě myslím že jí dám 5 měďáků. Čekám že mi brzy donese nazpět... Konečně přijde i poslední člen naší skupinky. Pozvednu sklenku s vínem, na pozdrav Falkovi a trochu upiju. "Kdo ví... Zatím se neukázal". Nepochybuji ale že brzy přijde, určitě by nás tu nenechal jen tak. Nějakou dobu to trvalo, dokonce sem vypila i celé své víno, ale nakonec se trpaslík přeci jen ukáže. A jde rovnou k věci. Občas mně trochu štve, ale tohle mám na Černovousovi ráda, nemluví víc než je třeba. A taky mi přijde že příjemně voní. Možná je to ale jen můj pocit. "Takže... Ochrana karavany... Lze předpokládat že narazíme na gobliny, bandity, divokou zvěř a kdo ví co ještě..." Řeknu spíše sama pro sebe. Podívám se na Gorda a pak i na ostatní. Deset zlatých. To docela jde, i když riziko tu je... "Já bych do toho šla. Co vy?" | ||
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne „Takže pivo a víno. Hned to bude.“ zakončí elfka a nakonec se odebere vyřídit vaše objednávky. Tobymu nevěnuje další extra pozornost, přece jen má dost práce s roznášením pití a jídel a vy nejste jediný stůl, kterému se potřebuje věnovat.
U Divočáka sedíte asi dvacet minut, popíjíte. Někdo si dá možná i něco k zakousnutí, bavíte se mezi sebou, když se ve dveřích objeví povědomý trpaslík a zamíří si to rovnou k vám. | ||
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Proplétám se uličkami města, jen abych si zkrátil cestu do onoho hostince. Nějaký prasečinec či co. Není to daleko. Jen jsem nevychytal čas. Moc dlouho jsme se oblékal. A do toho ta noční návštěva. Hehe. Ale zábava to byla... Poprvé jsem práskal stěny se stejným pohlavím. Divný to pocit. Ale má dochvilnost mě dohání. Možná díky tomu tak přicházím jako poslední. Přesně na čas....skoro... Otevřu dveře hostince. "A farmaření fakt neni zábavná činnost, prcku...." Ozývá se z poza zaplněného stolu. Ten hlas znám. To je náš skřítek s dlouhým nosem. Ten co mluví a až pak přemýšlí. Zvláštní kombinace ironie. Taková co člověka nutí se zapojit. "Ta je na tebe moc dlouhá, hobite..." Roztlemím se jak šašek v divadelním představení a obsadím doposud volné místo. Ani né moc daleko, ani né moc blízko. Nechci aby po mě ten lidský nerv vyskočil. Ale slušnost mi zavelí oslovit i ostatní. Z kraje slečna. "Nic proti hobitům..." Až po mágyfrče a lesníka. "Ať píše....do budoucna..." Ať už mají před sebou něco k zahnání žízně či ne. Já sám pak frnknu očkem po elfce, jen aby mi přihodila k místu taky nějaký džus. "Takže....trposlav, kde je ?" Ohlédnu se kolem. Všude samá hína, samý hled ale žádný trp. Jsem asi ve špatné díře nebo co.. | ||
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Třísknu pěstí do stolu a vyskočím na nohy. Nasupeně se zadívám nahoru, elfce do očí. Zajiskří to mezi námi. Hezky voní. Strašně bych chtěl ukázat jí, kdo je tady pánem. Jo, to by potřebovala. "Nezahrávej si se mnou, elfko!" Pohrozím jí nakonec vztyčeným prstem. Pak se zase posadím. Šťouchnu loktem do vedlesedícího elfáka. "Viděls? Tvoje ségra po mně jede. Na to vem jed!" Když ale čáryfuk začne básnit o těch nesmyslech, co by si chtěl dát, chytnu se za hlavu. "To budeš tady v hospodě sedět na suchu, jenom proto, že zrovna nemají esenci z půlnočního lejna starý kozy?" A pak se samozřejmě začne řešit, co že nás to vlastně čeká. "Od trpošů můžete čekat úplně cokoli. Ale nakonec jim vždycky jde jenom o jedno - o zlato. Jenom doufám, že nás nechce poslat kopat někam do dolu." Mrzutě zavrčím při takhle nudné představě. To bych radši šel dál dělat vyhazovače v místních nočních podnicích. "A farmaření fakt neni zábavná činnost, prcku." "Já teda doufám, že to bude pořádná řezačka. Jó, kdybysme tak šli pomlátit pěknou hromadu goblinů. To by bylo! Nic vás nenabudí tak spolehlivě jako krev, zkáza a smrt." Blaženě se usměju. Už aby náš budoucí chlebodárce přišel! | ||
| |||
 | Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Už je jich tu celkem dost. Pomyslím si, když vcházím dovnitř. Jak tak počítám, tak jsem nejspíše předposlední. Ještě nám tu schází totiž Falko. Zato tu už máme Beran, Andulku a Křečka. Je to zajímavá trojice bylo mi ctí s nimi plout a jistě bude ještě zajímavější s nimi pracovat. Moje aktuální schopnosti nejsou sice zrovna dobré pro boj, ale musím počkat do Úplňku, ten už brzy bude a já se konečně po všech přípravách budu moci spojit s měsícem a získat jeho požehnání. Nejdříve nás tu, ale čeká prácička, s kterou se budeme muset co nejlépe vypořádat. I když nejlepší bude, když se nám prostě povede přežít. "Souhlasím." Přidávám se do konverzace, zatím co vyhlížím Falka. Frafra už mezitím našel nějaké spadané zbytky pod stolem, za kterými se hrne, jako by se bál, že jej někdo předběhne a sní mu je. Teoreticky to možné je. Jistě budou myši i zde. "Dle mého nám toho stejně moc nezbývá. Buď to přijmeme a při úspěchu se dočkáme změny, nebo naše životy budou jako doposud a i když je farmaření zábavná činnost, tak já mám toho vážení už opravdu dost." | ||
| |||
| Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Né že bych měla noční můry nebo byla nějak psychicky v háji, ale občas jsou dny, kdy je to pro mně trochu těžší. Nevadí mi že sem tady, ani že sem se rozhodla sem plout. Vadí mi to co se stalo. Titus.. Občas se mi vrací vzpomínky na tu loď. Jak se to stalo? Jak je dohajzlu možný že se kapitán a spousta ostatních dostali pryč a Titus ne? Já jsem sem jela hlavně kvůli jemu! Nevěřím že by jen tak umřel, byl to schopnej chlap. Já přijdu na to co se tehdy doopravdy stalo! Stejně jako ostatní i já dneska přijdu k Divočákovi. Posadím se ke stolu a přemýšlím jaká bude ta nabídka. Hraju si s dýkou a koukám směrem ke dveřím.. Z myšlení mně vytrhne elfka když dá facku Tobymu. Lehce se mi stáhnou koutky úst v náznaku úsměvu. Holka to udělala dobře, takhle by si jinak moh dovolovat každej. "Jestli není medovina tak víno. Ale jen malý pohárek". Objednám si pak já a pohledem přejedu po ostatních. "Pokud po nás nebude chtít abychom někam pluly.. Bude to fajn". | ||
| |||
| Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Elfka poslouchá, kdo si co dá, dělá si čárky na nějakou hliněnou tabulku, aby v tom bylo potom jasno. „Takže pivo.“ lehce se pousměje, nejspíš ani nečekala, že by chtěl někdo něco jiného. Ne snad, že by bylo z čeho vybírat – pivo, voda, víno. O moc víc toho v nabídce není. | ||
| |||
| Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Stormgaden, Chudinská čtvrť, U Divočáka Všichni Báječný nový svět se proměnil na krutou realitu chudinké čtvrti, kvůli které jsem se tedy nemusel několik měsíců plavit na lodi, bojovat s mořskou havětí a ničit si ruce neustálým převazováním hloupých lan, když začali mizet námořníci. Práce se mi zde hledá opravdu blbě, ruce mám levé a o intelektuála tito otrhanci nedokážou příliš ocenit. Jestli ještě jednou uslyším "předveď nějaký kouzelný trik"... Kroutím hlavou, když kráčím volným krokem do mé oblíbené hospody. No, oblíbené je možná zbytečně silný výraz, ale je tam poměrně čisto. Dnes tam jdu však s dobrou náladou, protože jakákoliv práce od Černovouse bude lepší, než ty stávající zde. "Nejlepší pivo to bude možná pro ně, až ti za tu svo břečku naúčtují dvojnásobek." Nálada se mi ještě o poznání zlepší, když u stolu uvidím známé tváře. Je jasné, že z chudinské čtvrti nás hledá cestu více. A v této snaze cítím určitou sounáležitost. "Já bych si přál Ohnivou vodu, kdy doušek působí jako vdechnutí dračího plamene. Nebo Jasmarim Shadow, které je známé pro svou legendární lehce nasládlou vůni." Přisednu si k ostatním. "Ale to mi asi dát nemůžete. Zatím se tedy obejdu bez objednávky." Pokrčím rameny a zářivě se usměju. "Tak co myslíte? Bude Černovousova nabídka lepší, než ta, která nás dostala na tu prokletou loď?" | ||
| |||
| Město Stormgaden 1. 8. 1536, dopoledne Sakra! Kolik už je to dnů, co trčíme v týhle díře? Mezi nejvetší lůzou. Tenhle kšeft mi byl čert dlužnej! Že já na tu zpropadenou loď vůbec nastupoval. Samozřejmě, že jsme museli zkejsnout zrovna tady. Člověk aby se tady ukousal nudou! Ale dneska, dneska se to všechno změní. Dneska máme schůzku s tím divným trpošem. Holedbal se, že má kdovíjak zajímavou zakázku. A to je zase něco pro mě! Ukaž mi, komu mám upravit ciferník. Když k tomu ještě přihodíš pár zlatek, jsem tvůj člověk až za hrob. Vytáhnu hutný chrchel až z paty, odflusnu si na zem a rozmáznu to botou. Zkontroluju si, že šavle mi dobře drží u pasu. Pak otevřu dobře známé dveře, a vejdu k Divočákovi. Posadím se ke stolu společně s ostatníma, co se chtějí na tuhle akcičku přidat. Krev se ve mně vaří. Nemůžu se dočkat, až se konečně dozvíme, co nás čeká. Nervózně bubnuju prstama do stolu a těkám očima po lokále. Přichází zdejší kozatá servírka. Cukne mi v koutku. Dneska bude super den! Cítím to v kostech. "Korbel toho nejlepšího piva, co tam máš, kotě!" Plesknu servírku přes zadek.
| ||
