Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
La Légion étrangère
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | La grande evasion Vaše skupina prchá ztichlou noci a jen měsíc vykukující z poza mraků vám osvětluje cestu. Kdy Němci přišli na váš útěk, se dá jen těžko říci, ale pravděpodobně to bylo nejdříve v půlce noci při střídání stráže. Asi po vás i šli, ale tím, že jste nikoho nezabili se zrovna dvakrát nepřetrhli. Pro Němce to znamená konec války a proč se namáhat, když po podepsání kapitulace Francie stejně všichni tihle zajatci půjdou domů stejně jako němečtí vojáci. Krátká válka dobrá válka, nebo alespoň tak si to kluci v feldgrau malovali. Vy jste se protloukali noční krajinou a ve dne přespávali v lese. Kolem občas profrčela nějaká hlídka, ale bylo vidět, že už je to tu konečná záležitost. Nikdo sice neznal místní kraj dokonale jak by si přál Guy, ale spojař Tassin někde tu měl sestru s poměrně velkým hospodářstvím. Po nějaké době protloukání se krajinou a vyhýbání se měst a hlavně vojenských hlídek, jste dorazili k vesnici Guernaville obklopené lesy. Sestra spojaře se postarala o něj i o vás. Ale cesta na západ ke kanálu byla momentálně uzavřená. Vznikala okupační zóna a německá moc rychle přebírala agendu. Jak to vypadá, povedlo se vám sice prchnout ze zajetí, ale uvízli jste v části Francie ovládané Němci. Pár dnů jste si odpočali a vymýšeleli co dál, ani cesta na jih do zbytkového État Français či Zone libre nebyla v tento moment možná. Řádní vojáci se mohli vzdát či se dostat k jednotkám a demobilizovat. Ale pro vás z legie to bylo dost riskantní. Zvláště pro Čechoslováka a Maxe. Těm hrozila jasná oprátka. Celou situaci rozčísla paní "spojařová" domluvila vám schůzku s starostou a ten přivedl nějakého člověka z odboje. Ano už od počátku a hled po okupaci se začal formovat odboj, to kolik lidí se k němu přidalo bylo až zarážející zvláště po De Gaullově projevu z Londýna. Nabídli vám možnost zařízení nových dokumentů a to dokonce "pravých" protože teď se mnohé měnilo a odboj, měl zřejmě své lidi i v některých správních úřadech. Nabídli vám možnost ztratit se přímo v Paříži a tam se podílet na městském odboji a nebo místní oblasti. Samozřejmě se zajištěním pracovního místa např. na dráze a dohledu nad místní německou správou. Obojí s cílem monitorovat Němce a přímo jim škodit sabotážemi a útoky na vojenské objekty, osoby či zařízení. | ||
| |||
 | Kam se poděli zajatci?! Bylo to o nervy. Každý průchod hlídky někdo, kdo prošel branou a já jsem už byl napřímený, protože jsem čekal že nás odvedou. Nechtěl jsem vypadat tak napjatě, ale většina plánů nevyjde právě v ty poslední chvíle. Samozřejmě, že si toho všimli další chlapi a nabrali jsme ještě tři další. Už jenom, protože ten tankán přežil si zasloužil jít s námi. O tom, že je schopný kde co reálně řídit jsem ani neuvažoval, ale rozhodně to bude příjemný bonus, až na něco takového přijde. Spojaři. To byla skoro parodie na hrdinného francouzského vojáka. Jeden vysoký a silný. Ten se rozhodně bude hodit, ale druhý malý a vychrtlý. Prostě když je postavíte vedle sebe, tak je to strašná parodie, ale byli ochotní utéct a to se počítá. Těch kluků, kteří chtěli taky utéct a nemohli mi bylo líto. Každopádně ukázali, že ještě nejsou tak vyhaslí jak většina tady a udělali pro nás to důležité odvedení pozornosti. Nemohli jsme si přát lepší. Takže samozřejmě jako první věc, kterou jsem udělal bylo, že jsem zakopnul o kýbl, který tam nějaký idiot dal takhle blbě a spustil povyk u strážných. "Merde! Kreténi! Kreténe!" Držkuju si pro sebe, ale bylo nás dost a já jsem se i přes boelst v prstu na noze vrhnul na jednoho ze strážných, do kterýho už bouchal zbytek skupiny. Měl dost rychle a ten druhý taky. Viděl jsem, že Max si přivlastnil pušku a já jsem si vzal tu druhou. Nic proti nikomu tady, ale věřil jsem stále, že jsme nejlepší střelci. Ostatní kluci z legie si zabrali bajonety. Druhou nejnebezpečnější zbraň tady. Utekli jsme. Nevěřil jsem tomu, ale utekli jsme. "Já proti tomu rozhodně nic nemám. Stejně musíme sehnat něco co nás aspoň trošku urychlí, jestli tady budeme pochodovat takhle, tak se stejně asi daleko nedostaneme. Teď hlavně bych zmizel odsud. Až to zjistí, tak tady kolem bude až moc živo." Taky se ohlížím za statkem. "Chlapi není z Vás někdo místní?" Rád bych, aby jeden z nich teď řekl něco na téma: "Ano Guyi jsem místní a znám tu každou stezku a zákoutí a bezpečně nás odvedu do bezpečí." Takhle to ukazuje celou míru zoufalství, kterou z té situace cítím. I když jsme vycvičení a tak dále, tak šance, že se v nepřátelském a nám neznámém území, dostaneme nějak daleko moc velká není. | ||
| |||
 | La grande evasion Ne až tak překvapivě se o našem plánu doslechlo i pár dalších lidí. Vlastně - pokud by to nebyli úplní kreténi, museli si všimnout, že se něco chystá. Nakonec to ale nebylo ke škodě. Všichni tři vypadali, že se o sebe dokážou postarat a můžou nám pomoct. Jak oba spojaři, tak chlápek od tankánů, který by teoreticky mohl dokázat rozchodit leckterý vehikl, který by se nám podařilo sehnat. Vybrat nejlepší cestu už bylo vlastně jen dílem okamžiku a vzhledem k tomu, že nás mohli každým dnem přesunout, nebylo proč otálet. | ||
| |||
| La grande evasion
Nespokojenost se stavem věcí byla mezi zajatci poměrně rozšířená, mnozí se s osudem zajatců nesmířili a už vůbec ne s porážkou země, ale těch kteří měli odvahu znovu riskovat život a utíkat bylo méně. Nikdo se jim nemohl divit většinou otcové od rodin a nebo byli v takovém stavu ať fyzickém nebo psychickém, že by byli spíš na obtíž. Po pár setkáních s vytipovanými lidmi se k vám ještě přidal mladý adjudant od tankistů Albert Lautrec a spojaři Pithivier a Tassin. To už byla poměrně velká skupina, chtěli s vámi ještě dva, muži od pěchoty, ale byli ranění a nebylo možno je sebou vzít, přesto se vám alespoň rozhodli pomoci v útěku. Možností jak prchnout nebylo mnoho a skutečně, to znamenalo napadnout stráže. Otázka byla kde, možnosti byly asi tři. První byla u vrat, druhá byla hlídka strážící levou část, kde byl seník a stáje a třetí hlídka přes kuchyň a zadem kolem ubikací Němců. Po sledování jak se stráže střídají i jak se chovají, jste došli k názoru, že cesta přes prázdné stráže a seník, bude nejjednodušíí a má největší naději na úspěch. U brány byly stráže obezřetné, dle nich a jejich již uvolněné morálky, to zřejmě bylo jediné místo, které bylo nutno hlídat aby prostě někdo neodešel. Oproti tomu stráže u kuchyně byly nervózní z občas se mihnoucích se velitelů takže aspoň na první pohled byly bdělí i když spíš kvůli těm velitelům než zajatcům. Cestu do prázdných stájí a seníku, hlídala tedy nejpohodovější dvojka nácků. Tady se dalo v klidu pokuřovat a občas i vytáhnout nějakou tu flašku ukradeného francouzského chlastu. Navíc sem opravdu nikdo nechodil a když by se podařilo stráže sejmout daly by se i uklidit do seníku, takže na první pohled nebude nic vidět. Museli jste přečkat ještě jeden den, aby jste vypozorovali zvyky a rutinu strážných. Samozřejmě by to chtělo víc času, ale jak říkal Max mohli vás prostě co nevidět odvézt do Německa a to nikdo nechtěl. Jasně Bratwurst je fajn i kozatý perverzní Němky, akorát kdyby to nemělo vše tu odpornou hnědou náckovskou pachuť. Domluvili jste plán a vaši ranění pěšáci trochu spustili divadlo na druhé straně u kuchyně, jeden druhého táhl a dožadoval se pro něj ošetření dovolávajíc se ženevských konvencí také pořádného jídla pro raněného. Do toho se přimotali ještě další dva, kluci co sice nevěděli o co se jedná, ale bavilo je pošťuchovat skopčáky. Jak to dopadlo jste neviděli, ale nakonec prý skutečně dostali nějaké porce jídla na víc, raněný nějaké cigára a ještě ošetření. V tu chvíli jste, ale na nic nečekali a připlížili jste se z boku k hlídačům u stájí. Bohužel těsně před překvapivým úderem Guy zakopl o pohozený starý kýbl a upozornil na sebe. Vrhli se ale na hlídače a ti nestihli udělat vůbec nic. Pár úderů násadou a nebo pěstmi a oba hlídači Adolfova varlete, usnuli hlubokým spánkem. Pak to šlo naráz, rychleé odklizení spáčů a pak přes seník ven. Bylo nutno ještě vypáčit dvě desky u seníku a vy jste se rychle dostali ven. Pozorovatel který měl na starosti vaši stranu, vás prostě neviděl. Plížením jste se dostali k poli s obilím, které nebylo sklizeno, a když jste ho v předkloněné pozici proběhli do remízku dostali jste se dostatečně daleko od statku. Podařilo se vám utéci všem. Je však jen otázkou času kdy na statku přijdou na to, že jim chybí hlídka. | ||
| |||
| „Jo, to je fakt...“ souhlasím s Guyem. Přece jen, legie sice rozdíly národností dost smazala, ale nikdy je to nezruší úplně. „To máš pravdu. Letadlo nikdo z nás pilovat neumí, takže asi na sever ke kanálu a ukrást nějakou loď, co?“ doplním plán. Co jsem slyšel, nechávají frantíci na letištích při ústupu občas i celé funkční stroje, ale nevěřím, že bych ho dokázal nastartovat, natož ho zvednout ze země. A ostatní na tom budou asi podobně... „Poblíž vrat by to šlo. Hlídky tama prochází a různých násad je tu dost...“ nadhodím. MInimálně je ve stodole žebřiňák a z něj by se nějaké výztuhy určitě sundat daly. Navíc - vzpěry na nápravy mají na koncích železná oka, které podstatně zvýší razanci úderu. Už to začíná vypadat jako celkem dobrý plán. „Šel bych do toho klidně hned dnes v noci. Každý den nás můžou přesunout...“ upozorním pro jistotu i když vím, že Guy si toho je vědomý. Jen chci, abychom si ujasnili své představy | ||
| |||
| Teď ten plán... "Já myslím, že je fuk odkud je. Je základ, že do toho jde s náma a nechce si nechat prohnat kuli hlavou." Přemýšlel jsem nad otázkou, kterou Max položil. Upřímně jsem netušil kam se vydat. Takhle daleko jsem to ještě nedomyslel, protože pořád jsme uvěznění v zajetí Němců. Tohle bych asi plánoval ve chvíli, kdyby jsme se dostali ven, ale teď nad tím seriózně přemýšlím. "No asi je reálnější Anglie. Afrika je sice fajn, v poušti se ztratíme, ale co tam. Písek a nic. Chci bojovat a zase jim to vrátit." Pokrčím rameny a beru to jako vizi do budoucna. Prvně se musíme dostat odsud a pak to provedem. Statek je pro nás blbý v tom, že je to velké uzavřené stavení, kde okna jsou ve velké budově, kde chrápou stráže a pak je tu vchod, což jsou velká vrata. Tam je stráž. My moc možností jak ven nemáme. "No moc možností jak to udělat nemáme. Já bych prostě počkal do dané doby a prostě se na ně vrhnul. Uložíme se poblíž vrat, aby jsme to neměli daleko. Nepočítám, že budou připravení, že se o něco pokusíme, ostatní je dost ukolébali. Můžeme to zkusit potichu, ale nemyslím, že nám to vyjde. Na to tu není tolik stínu a klidu." Plán je to primitivní a vlastně idiotský, ale myslím reálně, že jinou možnost nemáme. | ||
| |||
| „Jo, tak nějak by to asi bylo. V tom relativně lepším případě.“ pokrčím rameny. Přece jen, u mě je pravděpodobnější spíš ta varianta se strunou nebo kulí z pušky do hlavy... „Dva? Takže celkem šest... To je celkem slušný počet. Řekl bych tak akorát...“ hlavně na to, abychom nějak mohli fungovat „TschecheI?“ zeptám se překvapen národnostní jednoho z chlapů „Ale vlastně proč ne... Zemi mu sebrali, motivaci má dobrou.“ pokrčím nakonec rameny a když se po Aloisovi otočím, je mi jasné, že mezi nás celkem zapadne. „Souhlasím. Tihle vypadají, že nám budou stačit. Nad ránem to bude fajn, stráží je málo, zbraně mají spíš jen pro okrasu a dost možná nemají ty pušky ani nabité.“ odpovím Guyovi. Kdyby se nám podařilo způsobit trochu chaosu, věřím, že by zkusilo utéct víc chlapů, což je fajn, protože od nás aspoň částečně odvedou pozornost. Vím, že si to uvědomuje i můj společník sedící naproti mě. „Dobrá, zdrhnem. Ale co pak? Anglie? Afrika?“ navrhuju země, které se ještě před německou armádou drží. Anglie je pro nás ale asi dosažitelnější... | ||
| |||
| Je nás víc! "Pokud by jsme vysypávali díry tak dobrý. Mám takovej pocit, že na nás by zbylo to lámání těch kamenů." Nakrčím nos a pusu při té myšlence. Tohle jídlo jim asi nevydrží, takže by jsme dost jasně skončili na nějakém hnusném chlebu a vodě a až by jsme se udřeli jen by nás hodili do nějaké díry a nazdar. Což je něco s čím se opravdu nesmířím. Rozejdeme se a já se postupně přesouvám mezi chlapi, kteří by mohli mít chuť zdrhnout. Fakt jdu jen mezi ty, kteří jsou legionáři. Je hrozné nevěřit francouzům. Vlastním lidem, ale spousta těch obličejů už to vzdala. Legionáři byli v Legii z nějakého důvodu a proto nebudou chtít zůstat zajatci jen tak. Konspirační stůl bych si asi představoval trošku jinak, ale vytáhnu karty a rozdám na oko. Je lepší dělat něco dalšího co by případné stráže odvedlo od pozornosti než si jen sedět a povídat. To upřímně moc lidí teď nedělalo. "Dva kusy? To není špatný. Já mám shodou okolností taky dva. Jeden je Alois. Sloužil sice v kuchyni, ale je to Čechoslovák a nemá moc boše v lásce a já se mu opravdu nedivím. Reálně kdyby zjistili, že je z toho jejich Protektorátu, tak ho zastřelí na místě. Jo a ještě Roger z třetí čety. Vypadal, že obsazení jeho země, alias Francie ho sere trošku víc než ostatní. Víc bych do toho asi netahal." Byli jsme strašná sbírka, když to tak vezmu. Chápu pohnutky všech. Hlavně teda Jean-Pierra, který jako černý by v té jejich árijské blbosti moc nezapadal. Takže se dá pochopit, že ten bude zdrhat s o to větší vervou. "No a teď co s nima. Byl bych radši, kdyby nás šlo víc, ale nevěřím nikomu už. Udělal bych to někdy kolem té druhé třetí ráno, to budou hlídky blbý a zbytek reálně opilej. Jakože holý ruce by nám měly ze začátku stačit a zbytek si vezmeme od nich. Třeba až to uvidí ostatní tak se k nám přidají. Rozhodně by nás zamaskovali." | ||
| |||
| „Myslím, že skvělé vyhlídky nemá nikdo z nás. Nebo se ti chce v Reichu dělat z velkých šutrů malé šutry a vysypávat s nima díry na cestě?“ zeptám se Guye. „Jo, z legie by to pár lidí s náma mohlo zvládnout...“ přikývnu spokojeně. Jestli někdo má obecně šanci dostat se odsud, jsou to legionáři. I když ideální by bylo, kdyby zdrhli všichni a částečně od nás odlákali pozornost stráží. | ||
| |||
| Plán Z "To nemáš teda zrovna pěkný vyhlídky to Ti povím." Max je na tom fakt blbě a dlouho mu tohle legionářské krytí taky nevydrží. Viděl to stejně jako já a bylo na čase, aby jsme s tím něco udělali. Nemám spočítané stráže, ale rozhodně jich je méně než nás tady. To je vždycky dobré. "Jo. Morálka je v prdeli. Zkusil bych se projít mezi Legionářema. Z těch uděláme základ. Většina z nich má své důvody, proč nemá boše ráda a rozhodně se jim nebude chtít do Německa." Já osobně věřím, že takoví se najdou i mezi řadovou pěchotou, ale ty neznáme. Letectvo by mohl být do tohohle kaufu dobrý parťák, ale to nikdo z nás netuší. Očima začnu hledat v davu naše chlapi, případně pokud jsou tu jiní legionáři, tak je taky. "Pojď. Rozhodíme sítě a seženeme chlapy. Nemáme moc na co čekat, protože až nás naženou do kolony, tak už budeme tak akorát v prdeli." | ||