Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
La Légion étrangère
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Rosières-en-Santerre Němci ve chvíli, kdy se mluvilo o zastřelení se tváří dost vyděšeně a já jsem spokojený. Bohužel se stane to, že je zastřelit nemůžu. Očekával jsem to, protože pořád oni tu zůstanou a my se stáhneme. Kdybych to řekl nahlas, tak mi někdo dá dořváno, že jsem defétista, ale já jsem jenom pragmatik. Kromě nás ustupují snad všichni a my musíme ustupovat, protože ustupují všichni. "Dobře no." Zklamaně se zaksichtím a dám se do ošetřování germánských býků, kteří vypadají, že maj srdce v kalhotách. Oberu je o jejich zdravotnické potřeby, protože nebudu plýtvat svoje a pomůžu těm, kteří potřebují pomoct. Taky špicuju uši, když se řeší náklaďáky, ale to nemá smysl. Rozhodně by bylo skvělý mít náklaďák, ale taky se mi ještě nechce umírat za vlast. Celkem se smutkem v očích jsem se díval za našima motorkama, které mizely v dálce. Jsem zvyklý chodit. V legii Vás prvně naučí pochodovat a potom až cokoliv dalšího, ale když si můžu vybrat, tak radši pojedu na motorce o tom žádná. "Nefilosofuj a šlapej!" Staré heslo trošku upravené na mou osobu. Já si rád filosofuju, ale vím, že mi stejně nezbývá nic jiného než tohle zmíněné. Musím prostě šlapat. V zahradě si zajistím svůj prostor a poslouchám velitele. "Rozhodně. Myslím, že velitelství budou četníci co poklonkují skopcům fakt zajímat." Dravčí úsměv a další cigareta. | ||
| |||
 | Rosières-en-Santerre Chápu hořkost v hlase kapitána. Prakticky od začátku invaze armáda jen ustupuje a pozoruje to, jak se Němci chlubí v rádiu i tisku tím, jak je francouzská armáda slabá a vyklízí pozice prakticky bez boje. Letci se sice snaží, ale hlavně bombardéry jsou vesměs tak zastaralé, že je na ně pro Němce pomalu škoda plýtvat těma novýma Bf 109 když by klidně stačila stará Arada 96. Když ale zmíní německou techniku v lese, zbystřím. Ale netrvá to dlouho, podle něj má technika silnou ostrahu a v našem malém počtu prakticky nemáme šanci. Nebo rozhodně ne bezpečnou šanci a zase takoví magoři, abychom podnikli sebevražedný útok, nejsme. | ||
| |||
 | Rosières-en-Santerre Když na kapitána Fourniera promluví Maxx na téma auta jen pokývá hlavou a ukáže na severozápad k malému lesíku. "Podle toho co jsem pochopil, tak nějaké náklaďáky mají zatím ukryté tam, tyhle ty pány tu jen vyložili a mají se pro ně i nás vracet až se vydovádí na našem stroji." Řekne dost hořce. Jako by mu v očích i svitlo světýlko odplaty, ale když se podívá na vaši skupinku i s raněnými letci zase rychle pohasne. "Ale je jich tam jako psů, kurva." Nezbývá tedy než se stáhnout pěšky a ranění na motorkách. Otázka co s raněnými, po legrácce Maxe, docela vyděsí raněné němce. Zvlášť v tomto tažení se někteří z nich cítí jako germánští polobohové, což jim taky vlastně cpe do hlavy jejich náckovská propaganda. Fournier a jeho letci by snad i byli nakloněni jejich likvidaci, čemuž se moc nedalo divit, když právě přišli o své kamarády. Nakonec však jejich odpovědnost k dodržování válečných pravidel, převážila a jen se jejich oči potěšeně popásli na vyděšení germánských polobohů. Zběžně Němce ošetříte, protože nemáte příliš mnoho času, oberete je a svážete. Pak někteří letci přeberou vaše motorky ranění jsou uloženi do sajd. Anglický legionář Jack Cavendish je nakonec vybrán, aby je dovedl do vašich krytých pozic. Na motorky by se vlezl i Fourinier, ale odmítl s tím, že jestli jdete na německé záškodníky v uniformách četníků, jde s vámi. K němu se přidaly i dva nezranění střelci z jeho Blochu ozbrojeni německými karabinami. Touha po odplatě je prostě silná motivace. Pak už není na co čekat. Ranění s Cavendishem a dvěma letci co doprovází zraněné, za bublání motorek zmizí. Zrychleným pochodem se vydáváte cestou zpět k městečku Rosières-en-Santerre, kde tušíte skupinku minimálně čtyř až šesti četníků u kterých se Němci prořekli. Přibližujete se sice rovinatou krajinou, ale pole jsou zde stále osázená a mezi nimi kamenné zídky a remízky. Po rychlém průzkumu a obhlédnutí situace zjistíte, že čtveřička četníků ve středních letech hlídá náměstíčko a střed města, další dva mladší obsadili nádraží.
| ||
| |||
| Účtování Během toho, co se bavím s kapitánem, zaregistruju i hlas toho frantíka - Guye - sice je to trochu blázen, ale kdo z nás není, že? Oni si myslí to stejné o mě a musím uznat, že kolikrát mají dost možná pravdu. "To je fakt, nějak se tam dostat museli." souhlasím s Guyovým návrhem na vyčištění města. I když mnohem lepší by bylo některé z nich dotáhnou k našim rozvědčíkům, ať si s nima popovídají. To, jak jsem feldwebelovi líčil hlaveň pistole u jejich koulí by se tak klidně mohlo stát skutečností. | ||
| |||
| Nikoho tu nenecháme... Než přebiju, tak je vlastně po boji. Já sice chápu, že Wermacht ty svoje blitzkriegy umí, ale ale blitz střelba jde zase nám legionářům. Možná měli nějakou šanci, kdyby byli všichni ozbrojení a my neměli kulomety, ale takhle? "Pche, sračky." Uplivnu si a prohledávám mrtvé. Více méně hledám něco ostřejšího na pití. Nějaké hodinky a peníze mě moc neberou, ale když budou tak si je beru. Zastávám ten názor, že kdo mi vpadne do země, tak na nějaké větší válečné stanovy nemá nárok. Zvlášť, když si tu chodí jako pán. Kdyby měl někdo problém, tak hledám dokumenty a jiné důležité věci, které by nám mohly pomoct. Napůl ucha poslouchám našeho Němce, jak si povídá s nejvyšším přeživším pilotem. Už jen ten jejich počet je jasný. Oni jsou důležitější než my, takže rozhodně my půjdeme pěšky a oni pojedou na našich motorkách. Tam není moc o čem přemýšlet. Zapálím si další cigaretu a sleduji okolí. Podle toho co říkal pilot, tak tu někde jsou okolo další a já bych se nerad nechal zaskočit jako oni. "Stejně jdeme po svých, tak to město můžeme pročistit a pak se vrátit. Třeba tam bude i něco na čem se vrátíme." Pokrčím rameny a je mi to vlastně fuk. Všechno nás dovede do střetu s nepřítelem. Přehodil jsem si cigaretu do druhého koutku úst a šel jsem k pilotům, abych jim pomohl naložit raněné do sajdkáry. Myslím, že to pro ně bude opravu nepříjemná cesta, ale buď to a nebo můžou zůstat tady a čekat na Wermacht. Já bych se možná radši zastřelil, ale zase Wermacht nejsou pouštní kmeny... "Moc pohodlný to nebudete mít, ale zase budete u doktora rychlejc." Říkám zraněným a očima těkám k zajatcům, kteří si myslím jsou celkem v pohodě. Ti ví, že brzo přijdou jejich kamarádi a oni už nebudou zajatci, ale střílet je nemůžem. Furt hrozí, že by to Wermacht pak dělal našim nebo civilům a to nemůžem dopustit. "Caporale co zajatci?!" Nelze nechat tu otázku jen tak vyhnít a myslím, že nevadí, když se kluci trošku roztřesou. Myslím, že je tu stejně necháme, protože sebou je táhnout nemůžem, ale já tu nevelím. | ||
| |||
| Legionáři a letci Získal jsem svým výstupem možná tak pár vteřin. Na tváři feldwebela se usadil nedůvěřivý výraz a moc dobře jsem si všímal, jak se jeho ukazováček pomalu posouvá ke spoušti karabiny. Když se ozve první výstřel, trhnu sebou, ale rychle zjistím, že nestihl vystřelit nikdo z Němců, ale náš Hotchkiss, který stejnou měrou trhal hliníkové opláštění havarovaného bombardéru tak Němce, kteří stáli u něj a zrovna si sbírali ze země zbraně. Brzo se přidají i opakovačky ostatních a jedna ze střel zasáhne i Feldwebela, takže můžu střílet po dvou strážných. Ty se mi podaří zlikvidovat a bývalí zajatci se sami rychle ozbrojí. Padne ještě pár výstřelů, ale to už jsou skutečně jen takové dočišťovací. | ||
| |||
| Legionáři a letci Po počátečním zmatení se přece jen Němec rozkoukal, i přes perfektní němčinu Maxe, francouzské uniformy převážili v jeho obezřetnosti. Holt skopčáci a jejich touha po papíru a razítkách. Ti kdyby se rozhodli vyhladit 6 milionů židů v Evropě určitě si od toho nechají účtenky. Účet jim však velmi rychle vystavil Hotchkiss Mle 1922 v rukou legionáře Rouxe. Třicet zášlehů z hlavně kulometu umístěného na sajdě motorky, vyslalo své smrtící olověné včely a ty tvrdě dopadli do hloučku postávajících Němců na letadle. Než se skopčáci stačili vzpamatovat rozštěkali se i berthinky a lebelky v rukou ostatních legionářů. Legionář Knödldorf - nebo též Knedík jak mu přezdívali vaši španěláci puškou velmi rychle odpráskl stráže u letců a ti využili situace a osvobodili se. Mrtvým Němcům pobraly zbraně. Španělé i Angličan také zahájili palbu a z Němců, kteří stihli jen párkrát nazdařbůh vystřelit vaším směrem, nezbyl nikdo kdo by byl ochoten s vámi bojovat. Místo toho se kolem letadla válelo asi 7 mrtvých, tři skučící ranění těžce a dva lehce, kteří se srdnatě vzdávali. Feldwebe,l který s vámi mluvil, byl mezi těmi sedmi a mohl jen zpytovat svědomí, proč že nechtěl to razítko dřív. Kromě zraněných Němců jsou tu i francouzští piloti je jich sedm a dva jsou viditelně ranění. Už obrali první mrtvé Němce jak o karabiny tak o své zabavené pistole. Je třeba vyřešit co s Němci a jak dostat kluky pryč za linie. Jeden z pilotů přistoupil k Maxxovi a podal mu ruku. "Díky chlapci, jsem kapitán Fournier máme tři zraněné musíme je dostat co nejdříve k medikům jinak umřou. Ostatní asi mužou jít po svých, ale podle toho jak se ti bošové chovali, moc daleko od jejich jednotky nebudou. Myslím, že jsme za frontou, nebo co nevidět budeme. Ještě tu někde vyskočil pilot ze stíhačky co nám dělali doprovod. Toho, ale zatím Němci nenašli. " To co říká, má logiku protože fronta postupuje tak rychle, že když vyskočí německý pilot z letadla stačí se mu pár hodin někde ukrýt a fronta ho dožene, předežene a už je u svých. Ovšem teď je třeba vyřešit vaše problémy a to co nejrychleji, než fronta předežene i vás. | ||
| |||
| Čas her skončil... Já sám jsem zabral sajdkáru jedné z Gnomek. Obecně mám rád čistou práci, typu jeden výstřel a jeden mrtví, ale to tady nebudeme potřebovat. Reálně budeme potřebovat velkou palebnou sílu a podporu. Ta myšlenka rychlého a palebně nezávislého záchranného týmu se mi líbila. Že se asi nevrátíme neřeším. Legie mi nikdy neslíbila, že budu žít věčně. Takže jsem si do sajdy přidal trošku munice do kulometu a čekal na svého řidiče. Já jsem se totiž v řízení tolik nevyžíval. Jasně umím to, ale když může řídit někdo jiný, tak mu to s radostí a láskou přenechám. Nakonec ke mě přisedl Makowicz. Tenhle chlap byl z Polska a boše nesnáší ještě víc než já nebo zbytek legie. Byli jsme teda taková milá dvojice, jejíž jasným úkolem je zabít co nejvíc bošů. Celé to naše putování nemá moc pozitivní vyústění, když najdeme jenom mrtvoly našich letců v letadlech nebo jen kouřící krátery. Lidé už buď utekli a nebo se poschovávali. Nedivím se jim. Když přes Vás přechází fronta, tak stejně nemáte jiný výběr. Víc se mi líbí Ti, kteří utekli, protože nebudou dělat živé štíty a nebo to nebudou potencionální zrádci, protože co si budem povídat vždycky se někdo takový objeví. Za lepší jídlo, žití nebo prostě protože to je zkurvenej mamrd. Zapálil jsem si další cigaretu, než jsme se přiblížili k poslednímu letadlu, kde z poklidné pomoci letcům a vesničanům vykoukl problém v podobě bošů kteří se rojili po Potézu jak mravenci po mrtvole chrobáka. "Si nevěděl, že si zapaluješ poslední cigáro co?" Sleduju počínání našeho velitele a furt tvrdím, že ten Němec je magor. Což se potvrdí, když začne něco mlet a ten jejich šéf mu nevěří. Je pravda, že bych radši byl někde na kopečku a ne takhle v otevřeném prostranství, ale já mám kulomet. Nedívám se vlevo a ani se nedívám vpravo. Buď se ostatní přidaj, nebo tady prostě umřeme. Když se začne ten jejich feldwebl cukat, tak už na nic nečekám. Stočím kulomet na těch několik vojáků, kteří si seskočili pro pušky a začnu mačkat spoušť. "Vive la Légion!" Řekl bych, že to opravdu nečekali. Asi jsme opravdu vypadali jak jejich průzkumníci nebo díky našemu veliteli tomu tak věřili, ale všichni u letadla, kteří měli zbraň, tak padali pod zásahy z mého kulometu. Jeden z nich stihl vystřelit, ale díky bohu mě minul. Čestně přiznávám, že kdybych stál na volném prostranství a střílel po mě šílenec z kulometu, tak asi taky minu...munice mi došla poměrně brzy, takže jsem se dal do výměny. "Uhni nás stranou!" Zařvu na Makowicze, který už sám táhne motorku z palebné zóny, aby jsme nebyli jen statický cíl. | ||
| |||
| Válečné hry a hračičky Dobře, dobře. Podařilo se mi dojet až k nim bez toho, aniž bych měl v sobě pár kilo olova. To se dá považovat za úspěch. Minimálně Francouzi to sežrali a nebo ne a jen se snaží hrát s náma. To se teprve uvidí. Trochu ve mě hrozně, když se zeptá, jestli se jedeme vzdát a já se modlím, aby začali chlapi za mnou střílet jako první. Oberfeldwebel na mě ale nestřílí a vypadá trochu zaražený tím, co po něm chci. Četníci je měli varovat? To by vysvětlovalo, proč nejásali, když jsme jeli kolem jako skoro všichni jiní Frantíci při spatření legie... | ||
| |||
| Válečné hry a hračičky Když se k letadlu blížila vaše přiblížila vaše skupina Němci zpozorněli a někteří seskočili z letadla pro pušky, které doposud měli opřené o trup zničeného letadla. Pak se oddělil Max jeho motorka brumlala po poli až k remízku u kterého skončil svůj let jeden z bombardérů. Koutkem oka muže sledovat i 7 francouzských letců z nichž minimálně dva jaou zraněni. Všechna čest Bošové je dokonce obvázali teď nervózně postávají pod olšemi a hulí cigára. Když vidí příjezd Maxe prvně se zevně diví, ale když začne mluvit německy, ozve se "krásná sprostá francouzština" výrazy pařížských čističů kanálů a marseilleských námořníků jsou proti tomu jen dětské žvatlání. Vojáci, ale kupodivu nespustí palbu. Nakonec se vyloupne nějaký oberfeldwebel a obezřetně na Maxe míří karabinou. "Co je kurva? To jste se jako přijeli vzdát?" Řekne s výrazným severoněmeckým přízvukem odněkud z Brém nebo Hamburku. Tvůj prušácký akcent a tón ho, ale na chvíli zmátl. Zjevně pochopí co máte být a tak prvně řekne: "Proč nás do piči nevarovali ti četníci ve vesnici, od čeho tam jsou pičusové, kdyby jsme to neměli pohodu s letcema, tak to do vás našijeme. A vlastně kurva heslo! Nebo pracky nahoru Brandenburský a průkazy ven. " | ||