Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
La Légion étrangère
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Kriegsspiele (Válečná hra) Nepřekvapuje mě, že nám Renucci dovolí vzít si z vozového parku skoro cokoliv, ale přece jen přikývnu. Na Terrotu bych si musel hrát s kulometem, ale vyhovuje mi víc můj Berthier, který má sice méně nábojů, ale zase to vynahrazuje přesností. Proto si nakonec sám pro sebe vytáhnu Gnome & Rhone a nechám ho chvíli běžet ať se motor zahřeje. Do brašen vzadu nahážu ještě pár nábojových rámečků a doplním všechny své sumky. Pro jistotu přihodím i po jednom dýmovém a jednom klasickém obranném granátu do kapes na blůze. To by mi tak asi stačilo a pomůžu ještě do sajdkáry naložit pár kastlíků se zásobníky do kulometu. | ||
| |||
 | Un cadeau du ciel. (Dárek z nebes) Vesnice Parvillers-le-Quesnoy Otcův nápad poslat tě k známým do neutrální Belgie byl jistě prozíravý i vzhledem k tomu jak se Belgie tvářila, před napadení, mohl někdo očekávat, že se nestane to stejné jak v roce 1914. No nestalo, dopadlo to všechno mnohem hůř. Díky neutralitě, Belgie nepustila na své území, žádná spojenecká vojska, snad věřila, že ji to ochrání - neochránilo a co víc při napadení, snaha pomoci Belgii a vysunutí značné části vojsk do Belgie, způsobilo katastrofu francouzské armády. Marně starý generál Georgese radil, vykašlat se na Belgii, když si to sama zavařila a připravit obranu Francie. Marně DeGaul radil udeřit přes Ardeny s tanky a předejít Němce. Politici a Maurice Gamelin rozhodli jinak. Zatím co ve 14 roce Belgičané tvrdě vzdorovali, teď to bylo jinak. Roztržené spojenecké armády bránili Belgii a jako dar díků, belgický král Leopold III. vyhlásil kapitulaci v době kdy nebylo zdaleka dobojováno a ani neuprchl do Británie jako Nizozemská či Norská královské rodina. Díky, díky, ty smrdutá belgická pralinko.
To však už je, ale jedno z Belgie ses vydala domů hned druhý den po napadení. Všude však bylo plno uprchlíků, vlaky jezdili jen náhodně a vymotat se z Belgie bylo náročné. Podařilo se ti uprchnou na poslední chvíli, než Německé jednotky rozpůlili spojenecké armády a obsadili Arras a pak i Amiens. Zvláště zde to bylo pro tebe dramatické, vlaky už nejezdili a město bylo pod leteckým bombardováním. Ještě s několika uprchlíky se ti podařilo stopnout náklaďák jedné speditérské fimy a ten vás odvezl za Sommu až do městečka Roye. Odtud se dalo cestovat na jih do Paříže a pak ještě dál. To se však nepovedlo. Při jednom náletu jste se musely ukrýt a náklaďák německý stíhač rozstřílel na kusy. Odsud se nedalo momentálně dostat, německá děla už byla slyšet docela blízko. Město Roye mělo nádraží s tratí která vedla do Paříže, po kolejích však, jezdili jen vojenské vlaky, když tedy zrovna nebyli bombardovány Němci. Jeden s uprchlíků, se kterým ses seznámila v autě, byla Josefine Adèle Uhrich a i když byla z Lotrinska měla zde příbuzné, kteří vlastnili statek v malé vesnici Parvillers-le-Quesnoy a tam se teď obě schováváte. Dunění děl jako by tě každým úderem nakopávalo aby ses šla schovat do sklepa, kde už třetí den celá rodina a vy dvě trávíte celé dny, schovávajíc se před blížící se frontou. Teď se dostala ven, za prací, bylo potřeba nakrmit zvířectvo dát jim vodu i zrní, řepu, nebo seno. Na trávu do okolí se nikdo teď neodvážil. Sice jsi to nikdy nemusela dělat, ale byla jsi ráda za to, že jsi vypadla z hlubokého a vlhkého sklepa, podívat se na květnové sluníčko a modrou oblohu. Už jsi měla téměř po práci, když modrou oblohu zastínilo několik stínů a řev leteckých motorů. Nad hlavou se ti odehrává letecký boj. Vidíš jak francouzské letouny, podléhají německým stíhačům. Francouzské stíhačky se srdnatě brání, ale konec je neodvratný. Jedna ze stíhaček přeletí vesnici a nekde v polích exploduje. Na nebi se však houpá bílý padák a pilot se snáší severozápadně od vesnice. Popoběhneš, ze dvora a vidíš kam pilot dopadl...
| ||
| |||
| Tažní ptáci Na Maxovu otázku na Terrota jen Renucci jen mávl, že klidně. Terrot má navíc sajdkáru a na ní připevněný kulomet. Ostatní osedlají pětistovkové Gnome & Rhone AX2. Také výborná motorka s boxerovým motorem a se sajdou nebo bez. Pozorovatelé, oba Španělé od poražených republikánů, Coria a Jiménez mám ukázali směrem, kde má být maloměsto Rosières-en-Santerre. Prochází tam i železnice. Podle posledních zpráv tam Němci, být ještě nemají je to přibližně 15 km od vaší pozice. Našlápnete stroje, párkrát protůrujete a nakonec za příjemného bublání vyrazíte po silnici na sever směrem na Bouchoir.
Cesta je vcelku pohodlná a rychlá zdejší oblast je rovinatá s občasným lehkým zvlněním reliéfu krajiny. Charakter krajiny též formuje blízkost obou řek jak ĽAvre tak Sommy slepá ramena, mokřady a na to napojené remízky a hájky. V dáli vidíte stoupat černý kouř. Díky krajině je přeci jen možné, že to některý ze tří sestřelených Potezů a nebo nějaký stíhač položil tak, že přežila celá posádka tj. u bombardéru 4 letci. Po cestě si vás naštěstí němečtí stíhači nevšímají. Skupina průzkumníků na motorkách je pro ně zřejmě škoda střeliva. Když dorazíte do Bouchior, vidíte město téměř bez života. Okenice zavřené, obchody zatlučené deskami nikdo na ulicích, úplně mrtvo. Pokračujete na sever a zvuky dělostřelecké palby sílí. Dostanete se až k předměstí Rosières-en-Santerre je to tam stejně mrtvé jako v Bouchioru, až na skupinu četníků, kteří stráží železniční přechod a hlavní křižovatku. Pozdraví vás kývnutím, ale moc se nevybavují jen vám ukáží směrem kam máte jet. V ne moc daleko od města uvidíte dva vraky velkých bombardérů v dálce směrem na Harbonnières je ještě jeden tentokrát se opravdu pilotovy podařilo vcelku přistát. Když přijedete k prvnímu vraku jsou v něm jen dvě mrtvoly, přední střelec a pilot, jinak nikde nic. U druhého vraku je to podobné kromě mrtvého radisty a střelce, tentokrát zedního zaklíněného v rozstřílené věži, také nikde žádný živý ani stopy po padáku. Pak se tedy přesunujete k poslednímu Potezovi, který nouzově přistál. Jestli se někdo z vás podívá dalekohledem, uvidíte, že je kolem něj živo. Pravděpodobně místní pomáhají letcům ven. Snad se tam ukryli i ti zbylí nedobrovolní parašutisté. Přibližujete se blíž a velmi brzy zjišťujete dvě věci. Za prvé, není to Potez 540, ale větší Bloch MB.210 a za druhé, že to co skáče po letadle nejsou místní vesničané s touhou pomoci letcům, ale Bošové.
| ||
| |||
 | Sedím, opřen zády o strom, a sleduji dění kolem sebe. Na rozdíl od většiny jsem v legii nováček. Ne že by to tady hrálo velkou roli. Je to jen o možné větší odpovědnosti a vyšším žoldu. Který je teď úplně o ničem. Nehraje žádnou roli ani původ. Němec, Francouz, Angličan, Španěl...všechno je jedno. Stejně jako náboženství. Jsme bratři. To je to důležité. Stejně tak je jedno kdo a nebo kým jsme byli před vstupem do legie. Řemeslník, trestanec, vědec a nebo někdo, jako já. Lord Jack Cavendish. Ten, co měl odplout, spolu s několika dalšími příslušníky rodu, do Ameriky. Obchodovat. Získat vliv a rozšířit majetek. A určitě bych tam byl co platný. Nebýt jednoho opilce a jedné dámy, co se setkali v nesprávný okamžik. Jako pravý gentleman, jsem se musel ohrožené dámy pochopitelně zastat a ztrestat pěstí hulváta. Co jsem, ale už nemusel, bylo prožít s onou dámou vášnivou noc a zmeškat loď. Rozzuřený otec mě odmítl poskytnout zdroje na další loď a navíc mne obvinil z toho, že jsem to udělal z čirého rebelství, které pramení z mé dobrodružné povahy. Nutno přiznat, že na jeho obvinění je víc, než je trocha pravdy. A tak, uvězněn ve Francii, odkud měla loď vyplouvat, bez prostředků, byla legie jedinou možnou volbou. Nacpu si dýmku. Opírám se o strom, s puškou po ruce a skrze koruny stromů vzhlížím k obloze. Na předloktí mi přistane komár. Podívám se na něj. Sleduji, jak sosákem hledá nejvhodnější místo. “Budu ti říkat Percy.“ Oznámím mu a s chutí ho dlaní zabiju. Podívám se na Maxe, který se zlobí, kvůli poškozené munici. Chápu ho, ale pochybuji, že viděl v jakých podmínkách a v jakém tempu ti lidé pracují. Já to viděl. Nad námi proběhla bitva. A prohráli jsme ji. I když ne zcela. Pár padáků nám dává naději, že piloti přežili. Kapitán vyhlásí jména a řekne, co je našim úkolem. Žádný hlasité přijmutí rozkazu nebo salutování se nekoná. Ne v poli. Okolní lesy jsou plné nácků. Piloti bez výcviku nemají skoro žádnou šanci. Skoro. Ta šance, kterou mají, má naši podobu. Budou mít šanci, pokud se k nim dostaneme dřív než Němci. “Nuda skončila.“ Řeknu suše. Max se zeptá na jednu z motorek, ale myslím, že zbytečně. K úspěchu naší mise, je motocykl nezbytný. Na něm budou do bezpečí prchat piloti, zatím co my je budeme krýt. Zvednu se. Popravdě moc netuším, jak budeme ty piloty hledat. Ale to není moje věc. Vymýšlení způsobu, jak na to. Nasednu na jedenu 750 a nastartuju. Motor zabublá. Vzpomínky na domov se vrátí. Taky jsem měl doma pěkný stroj. Harley-Davidson . Dostal ji darem můj otec, ale ten se držel raději na čtyřech kolech a tuhle krásku mi daroval. Byla skvělá. Čekám, kdo si ke mně přisedne. Že na ní jezdím, co si budeme nalhávat, jako prase, vědí všichni. Stejně ale všichni vědí, že ji mám v ruce. | ||
| |||
 | Zase pochoduj legionáři! Skrytý tábor nedaleko města Warsy na řece ĽAvre Já jsem byl jako jeden z mála v jednotce Francouz. Takže celé tohle martýrium pro mě bylo ještě horší než pro ostatní. Nikdy jsem netvrdil, že jsem vzorný francouzský občan. Což je taky důvod proč jsem v legii že. Kradl jsem, pašoval a podobné hezké věci, které prostě člověku pomůžou přežít v době ekonomické krize a taky se dostat k penězům, které bych si nevydělal ani za dva životy. Nebejt těch pitomejch četníků, tak si ještě teď žiju jako král, ale to už vzala voda a africký písek. Místo toho sleduju jak naše letectvo dostává totálně na prdel od bošů a je mi těch kluků tam nahoře líto. Oni za to co prosazovala vláda nemohli, ale platili velkou cenu. Hlavně Ti z těch potézů. Ti se neměli jak bránit a já jsme jen vztekle zatínal pěsti, když jsem to viděl. "C´est chiant!" Ulevím si do okolí a mávnu rukou k obloze. Myslím, že každý z kluků to sledoval a má stejné pocity jako já. Přidal jsem to na seznam k dalším na hovno věcem, které udělala Francouzská armáda. Díky bohům měli nás, kteří jsme aspoň trošku bojovali a měli kompetentní velitele, ale to je asi tak všechno. Od doby v legii jsem se naučil věřit jenom legionářům a z toho co jsem zatím viděl, tak to byla rozumná věc. Vím jaký mají výcvik a jak se budou chovat. Podle všeho Max má taky něco co by přidal na můj hovno seznam. Už jsem otvíral pusu, že mu něco odpovím, ale to už tu byl kapitán a slyšel jsem svoje jméno. Otočím hlavu a více poslouchám co se to bude dít. "Guyi není to paradox? Němci sestřelili Francouze a Němec je jde zachránit. Není. Není už je to legionář ne Němec." Automaticky jsem se zvedl a začal sbírat všechny svoje věci, abych byl připravený až caporal zavelí. Já jsem už taky měl nárok na caporela, ale poprvé jsem si to posral sám, když jsem měl takový lehký kázeňský problém, které vyléčila díra. No a teď než jsem stihl jít do kurzu začala válka, ale tady je to jedno. Je nás málo, takže jestli důstojník nebo pěšák, každý má pušku a kolem sebe Boše. Teď už jen počkat, až se velení rozhodne, jestli budeme mít i motorky. Snad víc než jednu, když nás jde šest a jdeme pro piloty. Radši si na to zapálím cigaretu, protože tohle může ještě trvat. | ||
| |||
| Skrytý tábor nedaleko města Warsy na řece ĽAvre Seděl jsem pod jedním ze stromů v mělkém okopu a kontroloval nabíjecí pásky pro náš kulomet. "Přesně kvůli takovým sráčům to musíme kontrolovat..." odplivnu si a hodím směrem k potoku jeden z vadných nábojů. Očividně ho v továrně přehlédli a klidně jej v rámečku nechali i když je tak splácnutý a natržený, že by se v kulometu zasekl nebo v tom horším případě roztrhl a my tak přišli prakticky o naši jedinou výhodu vzhledem k tomu, že jinak máme jen opakovačky. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Jedná se o koncept vícepříběhového dobrodružství. Základním stavebním kamenem je francouzská cizinecká legie a její historie. Rád bych odehrál více krátkých příběhů s různými postavami s různých dobách 19. - 21. století. Většina příběhů bude inspirována dějinami a bitvami Legie. Od Krymské války, obsazování Alžíru či Maroka, přes slavnou Bataille de Camerone v Mexiku, první či druhou světovou válku, odboj svobodných Francouzů či francouzský domácí odboj, válku v Indočíně, Alžíru, Africe, Rwanda, akci v Kolwezi až po Afgánistán či Mali. Také bude možnost příběhu Organisation armée secrète a atentátu na De Gaulla. Příběhy nebudou chronologicky, ale vždycky něco vyberu. Taky bych rád aby se nejednalo o čistě bojové dobrodružství, ale také aby to v něm zavonělo trochou historické, koloniální, francouzské atmosféry. K dané době trochu té kulturní francouzské omáčky.
| ||
