Těžké ráno... velice těžké..

Téma ohledně severu bylo pro mě... smíšené.
Mísili se ve mě pocity, které chtěli znovu pocítit sníh pod nohy, mráz zakusující se do kůže či světla předků, prohánějící se na noční obloze spolu s hvězdami, které nad nimi bdí.. ovšem bylo tu i to, že... pokud se tam někdy vrátím, nečeká mě nic jiného než smrt...
Z temných myšlenek vytrhne mě až ruka, nebo spíše tlapa, která poplácala mě po rameni. Trvalo mi okamžik než jsem pochopila čí byla a věnovala orkovi lehký úsměv. Měl pravdu, teď nebyla doba na to, abych se věnovala těmhle myšlenkám.. né, když někdo je ochotný, nebo možná jen na hlavu, když chce platit chásku jako byla tahle. Ale co se říká, darovanému koni na zuby nehleď...

Večer tak ubíhal svým vlastním tempem, kdy padal jeden korbel za druhým a prakticky neměla jsem pak už více přehled o tom kolik jich vlastně bylo, nebo kolik jsem toho přitom vlastně snědla.. co jsem si ale dokázala zapamatovat bylo, že šéfík nabízel nějaký drink, který jsem v lehce více podnapilejším stavu rozhodně nedokázala odmítnout..


Ovšem když jsem ráno tak nějak přišla k sobě, cítila jsem jak moc jsem litovala, že jsem to nechala zajít tak daleko..
Přikryta vlastním pláštěm jsem zabručela na posteli jak jsem se převalila ze zad na bok. Bohové.. jak se mám v tomhle stavu vůbec vydat někam?
Za okamžik však, cítila jsem jak moc špatný nápad vlastně bylo se překulit na bok.. pohyb zapříčinil pohyb vnitřku a můj žaludek projevil to, jak velice se mu tohle nelíbilo.. v jeden okamžik, myslím, že jsem nebyla rychlejší... prakticky okamžitě jsem vystřelila z postele a padla k oknu, který jsem urgentně rozevřela a právě zavčasu se vyklonila k něj, abych dala potom volný průběh tomu, co chtělo opustit můj žaludek...
Myslím, že to zasáhlo nějakého kolem jdoucího..
V okně jsem ještě nějakou tu chvíli zůstala, vdechujíc čerstvý vzduch, který pozvolna uklidňoval žaludek. Mimo to jsem si všimla, že šéfík se dal už do nějakého konání a spolu s nějakým dalším špičatým uchem připravovali se na naší cestu. Skvělé.. na koni se to bude zase houpat... už jenom to pomyšlení přimělo můj žaludek zase se zachvět.

Tohle bude chtít nějak řešit..
No nic, posbírala jsem se nakonec nějak, stejně jako svoje věci a vydala se dolů, ku zbytku té bandy, kterou jsme minulého dne tak nějak neformálně zformovali. Tam, zjistila jsem, že alespoň nejsem jediná kdo trpěl následky po včerejšku.
Malá, zelená pronese poněkud velice dobrou věc.. i když tuším, že jídlo by mě zřejmě v tuhle chvíli zabilo, když dostanu trochu horké vody do korbelu, mám bylinky, které by mohli následky alespoň trochu zmírnit..
"Snídaně první... jinak nikam nejedem.." rozhodnu nakonec a myslím, že mám k sobě více než další dva hlasy..

Krásné ráno!

Byl jsem rád, že se Shardi vyjádřila k mé otázce a já jsem nemusel poslouchat to co řešil Klerenc. Dělala se mi z toho celkem silná vyrážka. Argument od Shardi byl rozumný. Jen jsem pokýval hlavou.

"To dává smysl. Ten pragmatismus se mi líbí. Já taky zabíjím orky jen, když se oni snaží zabít mě. Tu obecnou nesnášenlivost beru jako zbytečnou."

Jak ona na mě tak já na ní, takže se taky usměju. Vím, že Groomsh mě určitě považuje za slabého elfa, ale je rozdíl mezi Klerencem a mnou. Teda já rozhodně věřím, že tam ten rozdíl je, ale to se uvidí až srazíme naše čepele. Nebude to prvně ani naposled, kdy jsem si přes meč musel vyřešit svojí pozici ve skupině. Když Asir zve na skleničku, tak nemám problém. Podle všeho poje něco lepšího než ty zdejší chcanky a musím říct, že opravdu to chutná dobře! Dal bych si i do druhé nohy, ale to nikdo nenabízí, takže si nechám zajít chuť a jdu si taky lehnout. Podle všeho nás čeká zajímavá cesta na tu je lepší, když je člověk vyspalý.

***

Ven jsem vyšel asi ve chvíli, kdy zrovna dřevěná budka prohrala svůj boj s Groomshem.

"Gratuluju Groomshi. Ta budka neměla nejmenší šanci."

Řečeno řečí vojenského tábora, právě začal někomu dost na hovno den. Tak nějak jsem pochopil, že ten chlápek co tu běhá s holým zadkem, a asi podělaným zadkem, tam byl dřív než Groomsh, ale Groomsh se neptal. Asir a Haleth nebo jak se jmenoval ten jeho společník byli dvojice, kterou by taky pohledal. Dost by mě zajímalo, jestli se Asir takhle choval vždycky. Teď totiž vypadal jako onuce, ale když si uvědomím, že mi nic není, tak ta onuce je rozhodně schopný kouzelník. Počkám až Asir odejde a než jdu na snídani já, tak položím jasnou otázku pro Haletha.

"Čím se normálně zabývá? Ve zkratce?"

Tolik mluvení je u mě divný, ale tohle je něco na co chci znát odpověď. Na co chceme znát odpověď všichni.

Vzdušnou čarou...

Nort, všichni

Haleth se gentlemansky usmál na Klerence a dokonce přistoupil, aby mu pomohl s věcmi do vozu. Asi to nebylo tak proto, že by to Klerenc nezvládl, ale proto, aby bylo na voze co nejvíce místa. Přece jen znal, znal svůj vůz ze všech nejvíce a věděl, kam dát věci, aby se do něho vešlo co nejvíce.
"Ale jistě." usmál se na Klerence, zatímco pomáhal s odkládáním, než se podíval na další příchozí. Překvapeně zamrkal na orčí ženu. Bylo pravdou, že nikdy žádnou neviděl a tedy ho zjev překvapil. Nicméně to na sobě nedal znát a posadil se dopředu zatímco vrátil Asirovi dýmku a začal přežvykovat kus slámy v zubech. Když se Shardi zeptala na snídani, Asira zvedl hlavu a zamračil se.
"Co jsem slíbil, to dodržím." řekl a dal tedy svolení k tomu, že zaplatí i snídani. Tiše ale zalitoval toho, že byl tak vstřícný hned první noc. Úplně nebyl zvyklý na tuto pozici bezmopci a Haleth si promnul bradu zatímco sledoval výstup orčího válečníka.

Když vzduchem proletěla kadibouda i s tím, co obsahovala, Asira se otráveně postavil. "Tohle platit nebudu. Potřebuji se projít, pane Klerenci, prosím, obeznamte zbytek družiny s tím, kdo je Haleth. Pokud se teda nepředstaví sám, dejte si snídani, samozřejmě na mě," řekl otráveně. "a pak vyrazíme." dodal jen a pak zamířil pryč. Haleth spojil rty do úzké linky a pokrčil rameny.
"Mnom... Myslím, že na tohle ten stařík nezapomene." zdálo se, jak by Asirova slova odignoroval a jen sledoval běžícího staříka, jak si snaží navléknout kalhoty.

Hromada a bitka s boudobudka

"Grůůům." zamručet na Jáááša. Stýskat po domov. Groomsh taky stýskat. Čas od čas. Radši vzít Jáááša korbel a naplnit pivo. Groomsh neumět mluvit o cit. Shardi umět. Groomsh radši mlčet. Nevědět, co říkat. Jenom klepnout Jáááša do rameno. Ne jako klepat Klerenc.

Klerenc vyprávět o snědená blivajz. Groomsh sníst. Pravda. Papantec ze skřet suchá, tak potřebovat spláchnout. Ale nebýt špatně. Klerenc kecat.
"Šmakovat. Lepší než když ty vařit." povědět Klerenc. Taky pravda. On vařit hrozná blivajz. Vypadat jako skřetí hovno.

Ségra říkat, že my nesežrat, když pracovat. To ne pravda. Groomsh sežrat, když hlad. Prohlídnout nová tlupa. Poškrábat na brada. Koho já sežrat ? Pečená elf dobrá. Sežrat elf. A elf kecat, ork dát grilovat. Potřebovat hodně česnek, hodně moc česnek.

Pak jenom chlastat. Sud prázdný a Groomsh ospalá...

***

Ráno. Groomsh rád ráno. Nová den, nová příležitost k boj. Probudit na podlaha. Postel pro člověk slabá. Radši spát na zem. Už světlo. Groomsh nevstávat pozdě. Většinou.
Sebrat sekera, navlíct zbroj a sebrat všechna vercajk. Udělat protahovačka. Hodně křupat. Pak divný křup. Ne z kloub, ne z kost. Hromada být na cesta !
Groomsh pospíchat. Rychlokrok ven. Rozrazit dveře hostinec. Tam Klerenc, Shardi, Sýýýr a nějaká divná elf. Všichni mluvit. Groomsh pospíchat, ale slyšet snídaně.
"Vzít i pro já." houknout na ségra. Nasadit rychlokrok k srací boudobudka. Ne daleko. Utrhnout dveře a koukat na chlap.
"Prýýýýýýč !" zařvat na chlap. On koukat jako kdyby vidět duch. Vzít za flígr a vyhodit. Vzduchem letět holá řiť. Nacpat se do budka.


Groomsh cajk. Pískat. Mít hlad. Zajímat jestli už snídaně. Dát si koza nebo ovce. Nechtít mít těžko v žaludek. Groomsh zvednout. Chtít zvednout. To nejít. Groomsh zapíchnout se zbroj do boudobudka.
"Grůůům." zavrčet. Zvednout znova. Pořád nejít. "Pustit Groomsh boudobudka !" zařvat. Boudobudka neposlouchat. Groomsh v past. Groomsh zlobit. Groomsh moc zlobit.
"Ááááágrh. Chcípnout !" zaburácet na past zvednout. Všechna síla. Vytrhnout boudobudka. Přehodit přes hlava. Vzít sekera a sekat. Sekat dokud boudobudka ne na prach. Supět. Groomsh nasraná a mít hlad. Rozkopat kousky dřevěná nepřítel.
"Nezahrávat s Groomsh." zavrčet na ostatek a jít zpátky.

Kouknout na ostatní. Klerenc tu stát s jeho párátko. On říkat kopí. To ne kopí. To větev na grilovaná maso.
My muset cestovat vůz. Groomsh necestovat vůz. A tohle jen vozík. Groomsh radši jít pěšky.
"Mít hlad." říct ještě pořád nasraná a kouknout na ségra. Mít my ještě papantec ?

Nehezká rána

Klerenc vypráví vlastní verzi příběhu. V průběhu protáčím neustále oči a skáču mu do toho okázalým odfrkáváním. Jasně že to vypráví takhle. Protože se stydí!
Groomsh se zase z Yashy snaží dostat nějaké informace. A já si radši objednám další pivo. Bojovnice o severu naštěstí nic moc nepovídá. Ještě by bráchu nalákala a chtěl by se vracet! To tak. Nemám ráda zimu.
Nešťastně zaúpím, když se Ygritte zajímá o Klerencův návod na hezkou pleť. Bude z toho přednáška, a na to jsem toho ještě nevypila dost. Okázale si zacpu uši. Ale v tu chvíli se ke mě nakloní Sarith se svým dotazem. Ruce zase spustím na stůl, vděčná, že se můžu soustředit na něco jinýho. "Když už něco zabiješ, je škoda to nezpracovat ne?" Blýsknu po něm zubatým úsměvem. "Ale neboj, během práce máme svoje zásady. Jsme vlastně hrozní slušňáci." I když se to Groomshovi nelíbí, blejskavý penízky nikdy nenechám ohrozit nějakou nehodou.

Večer nakonec ubíhal docela příjemně. Co jsem tak mohla zatím posoudit, nebyl tu žádný arogantní pitomec, který by potřeboval srazit hřebínek. Dokonce jsem hodila do placu pár vtipných příhod s Klerencem. A že těch máme požehnaně. Třeba jak se snažil Groomshovi napatlat ve spánku pleťovou masku. A ten mu pak na oplátku nacpal hlavu do dutýho kmene. To prostě byla prča!

Asira se v průběhu večera vrací a nabízí panáka. S díky to odmítnu. Už jsem měla dost piva, a nejsem takový blázen, abych to kombinovala. Moc dobře vím, co se mnou tvrdý alkohol udělá. Jednou jsem se takhle vzbudila po flámu a měla jsem nastrkaný drny v uších. Groomsh se mohl podělat smíchy. Nemám v plánu dávat mu další příležitost.
Takže se v jednu chvíli, kdy usoudím, že už jsem měla dost, zvednu, rozloučím a zamířím se svalit do postele.


Druhý den mě probudí až sluneční paprsky. Spala jsem oblečená, jak jsem přišla. Jenom zbraně a hůl jsem v nějakém záblesku oduševnělosti hodila pod postel.
Jako každý ráno, i tohle jsem dost nevrlá. Sice se na mě včerejší hodování nijak zvlášť nepodepsalo, ale stejně... nesnáším rána. Posbírám si zbraně, zabalený batoh, a nakonec hůl, a vylezu z pokoje. Jdu dolů... a na nějakou společnost narazím až venku. Už je tu Asira, Klerenc a nějaký další elfík. To vypadá, že jsou v téhle oblasti přemnožení.
"Co nějaká snídaně, nebude?" Zamručím, a místo pozdravu jen zvednu neurčitě ruku. Mám hlad. A Groomsh bude mít taky hlad. Nespokojeně se mračím na Klerence, který by rovnou vyjížděl. Má po ránu nechutně dobrou náladu.
I v mým stavu mi neunikne, že Asira pořád něco tají. Zakaboněně koukám na něj i na náš odvoz, jakože aby jim bylo jasný, že mi nic neuniklo. Ale dokud nedostanu najíst, je mi všechno fuk. Jasně, vždycky můžu sáhnout do vlastních zásob. Ale jestli je nějaká šance na placený jídlo v hospodě, mám v plánu toho využít.

NOVÝ DEŇ

Smutne sa zasmejem a príjmam svoju porážku, keď Ygritte zhodnotí, že ten vymyslený príbeh od Shardi je zábavnejší. A to sa Shardi nedá ani vytknúť, pretože vždy mala úžasný zmysel pre fantáziu. No nič, asi to tak vyzerá, že dnes sa mi dobrého rozhovoru nedostane. V prvom rozhovore ma preválcoval Groomsh a v druhom Shardi. Ešte očkom zablúdim k Sarithovi, ale neviem ako by som začal rozhovor. Asi hocičo čo by som povedal, tak by som sa len strápnil, tak som radšej ticho.
Zo zamyslenia ma vytrhne Ygritte a jej sliny a alkohol, ktoré lietajú po celom stole. Výborne. Ak som nedostal choleru z toho špinavého pohára, tak teraz už určite áno. Naozaj dúfam, že nemá žiadne choroby, pretože nechcem ešte zomrieť.

Ale nedá sa na ňu hnevať, pretože sa vrátila k predošlej konverzácií o jej pleti a tak predsa len budem mať na dnes aspoň nejakú dobrú konverzáciu. A tak si Ygritte ešte raz obzriem a poviem.
"Vieš, pre teba to nebude absolútne ťažké. Pozriem na teba a vidím, že si prirodzene nádherná. Máš čistú pleť, krásne oči, plné pery, pre ktoré by sa každý chlap mohol rozkrájať a husté vlasy ktoré ti aj ja závidím. Ty nepotrebuješ ani nič opravovať, ty len musíš udržovať. A vieš čo je na to najlepšie? Krém z bielej konvalinky a zábaly z morských rias. Sám to tak používam, vlastne myslím, že ešte mám nejaké raisy do plusu, tak by sme si mohli dať neskôr nejakú súkromnú lázeň so zábalmi a sviežimi vôňami. Ale pozor na Groomsha, raz som si tak pripravil riasy s krémom a on mi to zjedol. Samozrejme mu z toho bolo potom zle, ale on si nikdy nedá povedať vieš."

A tak nejak večer uplynul a ja som sa trošku pripitý od zlého vína dostal do svojej izby. Umyl som sa, poskladal som si svoje veci pekne na kôpku a úplne nahý som sa zvalil do postele. Ak prespávame niekde vonku, tak samozrejme nespím nahý, ale ak mám vlastnú izbu, tak určite si doprajem takýto svieži spánok a luxus. Nie, nebojím sa, že by ma niekto mohol tak načapať. Groomsh je chlap, takže už také videl, Shardi je orčica, takže ju moje nádobíčko nezaujíma a ak by to bol hocikto iný, tak viem o tom, že mám nadpriemernú veľkosť, dokonca až nad-nadpriemernú, takže sa rozhodne nemám za čo hanbiť. Ale to neznamená, že sa niekde producírujem s holou prdelou. Tak to teda nie.

Ráno, som vstal o niečo skôr ako ostatní, pretože som sa musel dať dokopy. Učesať sa, natrieť si ranný krém na tvár, obliecť sa a vyčistiť si zuby. Našťastie na tvári nezarastám, iba občasne mi vyskočí nejaký chlpok a tak ho musím vytrhnúť.
Keď som pobalený vybehol von, čakal nás už Asira. Vyzeral ... lepšie ako včera, to áno, čo sa týka oblečenia. Ale tiež vyzeral hrozne, pretože bol dosť unavený. Predstavil nám svojho parťáka, Haletha a ten už vyzerá ako moja krvná skupina. Má dobrú náladu, je energický a vtipný.
"Ahojte všetci, dobré ráno .... môžem si to vyložiť do voza? Ďakujem." Opýtal som sa na svoj batoh a po schválení som ho odložil do voza. Predsa ho nebudem ťahať so sebou, keď nemusím. Vždy mám z toho batohu ošúchané rameno a niekdy tam mám aj modrinu.
"Tak ako sa všetci máte? Ktorým smerom sa vydáme?"


Vidíte, že som si u seba nechal, cez rameno prevesený podlhovastý batoh, z ktorého mi vyčnieva hrot kopie. Zdá sa vám krátka, pretože je zložená na polovicu. Precízna elfská metóda, kedy sa dá klasická dlhá kopia zložiť napoli, ale po roztiahnutí nestráca na svojej odolnosti a sile. Otec ma nútil bojovať, aj keď som to neznášal. Nútil ma strieľať z luku, ale bola to bieda. Nútil ma šermovať, ale meč mi padal z ruky, nútil ma bojovať so štítom, ale nevládal som ho dvihnúť. Jedine v čom som ako tak vynikal, bol boj s kopiou, pretože sa dá držať dvoma rukami a dokážem si ňou udržať odstup od nepriateľa. A aj keď som zavrhol všetko, čo sa ma otec snažil naučiť, predsa tú kopiu nosím so sebou, že možno sa niekedy bude hodiť. Ale všemožne sa snažím vyhnúť tomu, aby som ju vytiahol. Samozrejme sa mi Groomsh a Shardi smejú, že so sebou nosím pokazenú zlomenú kopiu, ale čo už. Nehodlám ju vytiahnúť, pokiaľ naozaj nepôjde o život.

Druhého rána...

Všichni, slunečno

Večer probíhal klidně. Teda, na vaše měřítka. Samozřejmě Asirovo ubezpečení, že večer zaplatí ze své kapsy se podepsal na hodování a všichni z vás si mohli dopřát ten luxus se najíst a napít více, než jste byli zvyklí. Asira vás opustil o něco dříve, ještě k vám naposledy po nějaké hodině přišel, popřál vám klidnou noc a sám se napil na vaše zdraví s těmi, kdo o to měli zájem. Byl to panák něčeho, co jste moc neznali a ani to neměli v nabídce této hospody. To vám došlo teprve, když Asira odešel, ale nic vám to neudělalo. Ještě předtím, než Asira odešel, zaplatil hostinskému a dokonce něco přidal aby vznikla nějaká rezerva a vy se nemuseli s hostinským dohadovat. Znovu jste se mohli přesvědčit o tom, že Asira byl skutečně bohatý a peníze neřešil. Jestli to bylo dobře či špatně ale už bylo na vašem zvážení.


Druhého rána jste se dostali ze svých pokojů. Probudily vás paprsky slunce, které ťukaly na okna a pro někoho byla rána těžší než pro ty druhé. Kdo se podíval z okna, mohl spatřit Asira, jak stál u vozu a domlouval se s mladým půl-elfím mužem. Muž se usmíval, k Asirovi se choval familiárně až to některé z vás mohl překvapit a když si Asira zapaloval dýmku, dokonce se elf nebál si dýmku půjčit a sám si potáhl. Asira vypadal, že už nad svým životem dočista rezignuje, mávl rukou a dýmku elfovi nechal zatímco ten se vrátil ke koním, spokojeně bafal a připravoval koně na cestu.
Když jste vyšli z hostince, Asira k vám zvedl oči a nadechl se. Pokynul vám na dobré ráno a vaše přítomnost hned rozzářila oči elfa. Zamával vám a Asira si něco zamumlal pod vousy zatímco si utahoval přezky na botách o tom, že nechápe, jak někdo může být takhle energický po ránu.

Dnes vypadal Asira lépe. Byl v čistém oblečení, bílou hedvábnou košili měl zastrkanou v lněných kalhotách a měl ji polorozeplou. Na krku se mu houpal zlatý medailon, na kterém byla vyobrazena věž a po důkladném prozkoumání šlo vyčíst, že pod věží je vyobrazena otevřená truhla ze které jdou jiskry a dále měl už jen prošívanou vestu a plášť, jehož kapuci měl dnešního dne dole.
"Asir mi o vás povídal!" radoval se elf. "Prý pije-" zasekl, když po něm Asira střelil pohledem. "No... Že prý máte rádi dobré jídlo a pití! To si budeme rozumět!" dodal elf a Asira si otráveně promnul kořen nosu zatímco se zvedl a vrátil se k vozu.
"Haleth nás dopraví na místo." představil elfa jménem.
"Ale jaká to je klika, že potkám svého starého přítele zrovna tady! Jak hluboce jsi klesl, jsem si myslel, že stále děláš pro-" Asira mávl rukou a najednou z Halethových úst vyšel jen vzduch. "No... Pro... Pro!" znovu vzduch.
"Halethe, jestli z tebe nebudu mít hlavu, jak pátrací balón, rád ti připlatím. Co se týká mé profese, teď jen hledám svou sestru, nejsem tu pro to, abych řešil to, co obvykle řeším. Navíc, tohle není správné místo na takové průpravy." vysvětlil Asira a omluvě se na vás podíval. Dost dobře si uvědomoval svou tajemnost a dost dobře si i uvědomoval, že elf mu s tajemností moc nepomáhá. Nicméně na vás elf za Asirovými zády spiklenecky mrkl jako "pokecáme, až bude pryč".

U stolu

Miluje svojí sestru...
Slova té dámičky, která měla ospravedlnit to, kvůli čemu jsme se vlastně tady nechali najmout naprosto neznámým mužem, který šel pomoc hledat na to poslední místo, kde by se nějaké vůbec dočkal.. vlastně, mohl být docela rád, že odtud třeba nevyšel s kudlou v zádech.. ale kdo ví, třeba se tak ještě může stát až bude odcházet..

Raději jsem se zaměřila pozorností na to, co bylo tady a teď.
Ork kupodivu nejdříve vrhal pohledy na ostatní, že nemíní se dělit o svou kořist.. ovšem mé osobě byla nabídnuta poněkud velkoryse. A takové nabídky se pře neodmítají ne? Vzala jsem tedy nabraný korbel zpátky do ruky a na jeho popud jsem si sním přiťukla. Trochu se ulilo ale na to sral pes. Nějak napůl ucha jsem přitom zkoušela vnímat to, jak vyprávěli o tom, jak se vlastně ti tři dali zřejmě dohromady.. tedy jako banda.
"Jo, to je dobrá věc. Chytrá holka." znovu uznám co pronesl ohledně toho jak se chránili před mrazem. Nebyla to špatná věc, o tom žádná, když jeden nevyrůstá v těhlech podmínkách od narození, tak je to užitečná věc, o tom nebylo pochyb. Na pár okamžiků věnuji pohled i jeho sestře přitom, neodpustíc si nepatrné ušklíbnutí.
Akorát pila jsem ze svého korbelu, když zmínil to, kam si všude natíral a nenatíral onu mast.. v tu chvíli jsem ze sebe vydala zvuk, který byl lehce neurčitým... neb v tuhle chvíli jsem se snažila polknout, přitom se i nadechnout a jistý druh smíchu se mi dral z hrdla ven... taakže to vyústilo v to, že se mi nakonec povedlo polknout, ovšem část mi přece jenom vytekla ven, trochu jsem i vyprskla a raději jsem odložila korbel na stůl. Nechtěla jsem se mu úplně vysmívat ale.. prostě to šlo tak nějak samo..
"Tohle... " snažila jsem se utříbit svoje slova, ale šlo to jen pomalu. Ještě, že to nezkoušel i jíst..¨
No, řekněme, že ještě že to stočil na zase jiné téma, protože netuším co bych k tomu více řekla. Ovšem díky téhle jeho otázka onen úsměv z mé tváře vymizel tak nějak pozvolna úplně.
"Netuším co se tam děje... opustila jsem to tam před... dlouhým časem..." odvětím mu s kratším povzdychem, snažíc se utopit svoje nynější pocity v dalším doušku toho hnusu co tu považovali za pivo.

Vyměňujeme si recepty

Shardinu poznámku o grilovaným elfovi nemůžu nechat jen tak odeznít. On si Klerenc od nich asi nechá leccos, ale já nejsem změkčilá onuce jako on. To není nic proti němu, holt už takovej je. Já zase nejsem takovej zastánce svý rasy, že by mi to vadilo. Ostatně kdyby ano, tak bych musel do Shardi nabodat pár šípů za ty elfí lebky co u ní vidím. Možná kdyby byli jo rasisti, ale to oni nejsou. To je výhoda života u žoldáků. Naučíte se být poměrně hodně pragmatičtí ke spoustě věcem. Usměju se a jenom přikývnu.

"To máš pravdu. Grilovanej elf je prej dobrej, myslím že někdo mluvil o tom že chutná jako krocan? Ač tady u Klerence by to byl spíše bažant nebo křepelka. Vás prej grilovat nejde, prý začnete strašně smrdět a hodíte se tak akorát na odpuzování mrchožroutů."

Zašklebím se a vrátím se do své tiché a mlčící masky. Takže uši mi tikají mezi rozhovorem o tom jak Klerenc k orkům přišel nebo obráceně a i Severu. To jsou další informace, které by se mohly hodit, ale upřímně sever mě neláká. Tam je opravdu zima. Ze hry s Ygritte zjevně nic nebude, ale to vynahrazuje hnědé oko. Začnu se chechtat stejně jako Ygritte a utírám ze sebe kapky z jejího vína. Upřímně s tím vínem udělala to nejlepší co šlo, ale to je moc myšlenek, které úplně nejdou teď poskládat za sebe, protože vždycky vyskočí hnědé oko. Je to tak krásně primitivní a blbý až by jeden považoval orky za pitomce, ale to by bylo dost podcenění jejich potenciálu. Teda všeobecně je hodit do pytle...třeba Shardi nevypadá, že by tu inteligenci měla tak zabržděnou jako Groomsh. Jelikož Ygritte se věnuje Klerencovi a jeho návodům na hebkou pleť a ze hry nic nebude, tak já se budu věnovat Shardi. Je totiž něco co mě zajímá.

"Shardi Vy pravidelně jíte ostatní bytosti? Myšleno lidi, elfy, trpaslíky a tak?"

Jakože chápu sežrat nepřátele, ale jenom tak pocestného, to už tak fajn není. Možná se divím, že na ně není někde zatykač.

Rozhovory

Vezmu mezi prsty stříbrňák, který vytáhl Sarith z kapsy a už už jsem se soustředila na to abych trefila jeden z prázdných pohárů. Když v tom začala Shardi vyprávět příběh jak se poznali s Klerencem. Bylo na ní vidět že si to vyprávění užívá a dokonce začala popichovat i Saritha. Vlastně všichni se pustili do družných hovorů, jen tento elf je zatím takový trošku zamklý. Nebo tedy alespoň co jsem si všimla. Pak už zase z mých myšlenek nastražím uši abych poslouchala dál ten příběh.
Na tváři mi to vykouzlilo úsměv od ucha k uchu. A ještě pak když začala Klerence škádlit a tahat za ucho. Ať říká cokoliv, tak jako tak ho má svým způsobem ráda.

Nemůžu přeslechnout ani to, jak Yasha začíná vyprávět o severu. O namrznutém rozkroku, pomalu fialových koulích a posteli. A Groomshe to zjevně velmi zaujalo.

Pohled mi zase padne na Klerence jak povídá svou verzi příběhu a i tu si samozřejmě ráda poslechnu. U toho všeho upíjím víno a naslouchám dále. Na tváři mi stále hraje úsměv abych se i já po dokončení příběhu chopila se smíchem slova.
"Ať to bylo tak nebo tak. Nezlob se Klerenci, ale příběh Shardi je takovej..." Hledám ta správná slova."...zábavnější."

Vlastně bych se i ptala dál, když v tom zaslechnu část Groomshova vyprávění a v hlavě mi utkvěla slova o tom, že se nemá natírat hnědý oko, že tam to pálí. To už jsem se neudržela. Víno, které jsem právě měla v puse vyprsknu smíchy.

"Promiňte. Já se omlouvám." Zatímco se snažím utírat to co jsem poprskala.
Když se trošičku uklidním, zeptám se Klerence. "Jak bych se měla nejlépe starat o svou pleť?" Vrátím se k věci, kterou mi sdělil při seznámení.