Pajzl

Společnost

Asira zvedl pohled a podíval se po ostatních. Dalo se říct, že byl rád, že svou zakázku vybalil v jednom "odstavci", protože viděl, že si osazenstvo začalo žít vlastním životem. Když pak Groomsh reagoval na jeho slova tak, jak reagoval, pozvedl obočí. Přemýšlel, co měl ještě udělat. Hodil na stůl pytel zlaťáků a stále to pro orka nebylo dost. Muže to snad ani nepřekvapilo, nemohlo ho to překvapit, byl by sám proti sobě. Ale ani na chvíli necouvl, ani na chvíli nelitoval svého rozhodnutí, ale... Zvedl ukazovák pravé ruky. Hned za ním šel prostředníček a následovaly další prsty v malém zabubnování, než celou dlaň položil na stůl. Nehnul ani brvou, ale Saritha mohly zebat jeho prsty. Mohl ucítit, že něco nebylo úplně čestně řečeno a i Ygritte mohla pocítit, že muž neříkal vše. Nicméně ústa neotevíral, poslouchal trpělivě Groomshe než se rozhodl odpovědět:
"Ty Groomsh, Sýr rozumět. Ty splnit mou žádost a Groomsh dostat hodně zlaťák." řekl a následně se zvedl. Zjevně rezignoval na promluvu s orkem a zdál se být rozhodnutý komunikovat s dalšími členy skupiny raději, než s ním.

~ vyhodnocení

Po Groomshově projevu se Asira podíval na Ygritte a pokynul jí. Ukázal jí, že bude mluvit, ale že bude mluvit v soukromí a nechce na otázku odpovídat v této společnosti. Pak se podíval na Klerence a jen se na něj usmál. Vřele, obličej měl najednou uvolněný a v očích se mu hezky zalesklo.
"Jsem muž nepolíben životem, ale mám hodně peněz. Nejspíše jsem jen hodně opatrný." uculil se vřele. "Snad, kdybych dostal radu od vás, Klerenci, mohl bych se později dát dohromady a vypadat reprezentativněji a vypadat na svůj původ. A myslím, že už mnoho šlechticů zaplatilo nemalé peníze za triviální úkoly." ukončil svou kapku vřelosti, snad se snažil být i o něco vřelejší, než původně plánoval. "Vyrazíme tedy ráno. Sejdeme se před hostincem. Obstarám povoz, abyste vaše věci mohli pohodlně uložit a snad, aby cesta byla pohodlnější. Ráno vás budu čekat." s tím kývl hlavou, rozloučil se a zamířil do prostoru hospody, kde si již sám mohl vychutnat pivo a nějaké jídlo. Dívce, co rozdávala pivo, samozřejmě řekl, že veškerá útrata jde za ním. A váš večer mohl tak nerušeně pokračovat.

Stolovanie

Od Ygritte sa mi dostalo peknej odpovede a tak s úsmevom prikývnem, že rozhodne som za taký rozhovor. S mojími zelenými priateľmi sa veľmi pokecať nedá, ale aj tak ich mám rád. Keby ma Shardi počúvala a skúsila si občas urobiť lopúchovú masku na pleť, tak ako to robím ja, tak by tiež mala krásnu pleť. Takto ju vidím každé ráno, ako si pri raňajkách nechtami vytlačí pupák na tvári a utrie si to do oblečenia. V horšom prípade to utrie do mňa, keď som po ruke.

A potom na stole pristane pekne naplnený mešec zlata. Všetci sú z toho očividne paf, čo je pochopitelné. Ja veľmi nie, pretože v našej skupine aj tak nedostávam zlato za splnené zakázky. Ani ho nepotrebujem, stačí že mi zaplatia jedlo a pitie. A keď otravujem Shardi dostatočne dlho, tak mi niečo dá aj na nové krémy a balzám na vlasy. Naposledy som ju uprosil na nové zrkadielo. Toľko som ju otravoval, že som myslel, že ma už zmláti, ale vedel som že mojím smutným očiam neodolá. To staré zrkadielko mi rozbil Groomsh. Tvrdí, že to nebolo úmyselné, ale mám pochybnosti.
Nevadí mi že nedostávam zlato, aj tak oni robia tú špinavú prácu, ja som tu hlavne na to, aby som im nejakú tú zakázku dohodil. Veľmi komunikatívni nie sú a ľudia sa k nim často boja priblížiť. Hlavne keď sa Groomsh správa ako ... ork. Tak vtedy prichádzam na scénu ja a dohodnem podmienky.

Asira nám rozpráva podrobnosti a ja pozorne počúvam. Samozrejme mám aj otázky, ale úplne ma vystraší Groomsh, ktorý vyletel ako besný. Kričí na Asira, ale pot zalial mňa. Mám z neho strach, keď sa správa takto. Veď sa naňho pozrite, keby naozaj jedol elfov, tak by ma zjedol na jedno posedenie. Ešte že v skutočnosti elfov neje, len o tom stále sranduje, aby ma vystrašil. A Shardi ho v tom ako inak podporuje.

Ale zamrzelo ma, že Asirovi vyhrožuje len za seba a Shardi. Mňa nespomenul a musím priznať, že sa ma to trochu dotklo. Tak ako Shardi aj ja natiahnem ruku ku Groomshovi a snažím sa ho ukľudniť milým pohľadom, aby vedel, že je všetko v poriadku a takto sa správať v spoločnosti nemá.

A potom sa ozval ešte niekto. Sarith ..... prisahám, že som si ho doteraz ani nevšimol a nechápem prečo. Pozriem sa naňho a chvíľu z neho neviem odtrhnúť oči. Som rád, že máme v skupine ďalšieho elfa. Vyzerá dobre.
Zatiaľ čo si obzerám Saritha sa ozve Shardi a predstaví sa. Venujem jej povzbudivý pohľad, že takto sa to robí, keď chce prehovoriť v novej spoločnosti a nie ako jej brat, ktorý svoje meno zakričí tak nahlas, že sa ho potom aj bojíte zopakovať, lebo by ste tým nahnevali bohov.

"Ehm, moje meno je Klerenc a som doprovod Shardi a Groomsha." Predstavím sa a ako vždy dodám aj to, ku komu patrím. Prečo? Pretože inak by som bol už asi mŕtvy. Oni dvaja sú moja ochrana a keď sa pohybujeme v takejto nebezpečnej spoločnosti, som rád, že som s nimi.
"Pane Asire, máte predstavu aj o tom, aké nebezpečenstvo nám hrozí? Nechcem byť netaktný, ale vypátrať vašu sestru by zvládol aj priemerný stopár za oveľa menší obnos zlata. Z tohto pohľadu mám pocit, že vy si tu chcete najať malú armádu a zaplatiť za to hromadu zlata. Takže, ste len prehnane oaptrný, alebo očakávate nejaké problémy?"
Tí dvaja zoberú každú úlohu, za ktorú dostanu zlato, ale nepremýšlajú aj nad tým, že to môže byť nebezpečnejšie ako by dokázali zvládnuť. Preto musím na nich dávať pozor ja.

Zajímavá nabídka

Vnitřně musím se ušklíbnout nad tím, jak se ten chlápek na pohled jevil. Jenže, vlezl si kam si vlezl..
Jasně, beru to, že má trápení a ztratit člena rodiny není jenom tak.. ale to já ze svého pohledu nedokážu posoudit. Dá se to srovnat s tím, kterak vás vyhostí celá vesnice, klan, která je pro vás jako rodina..? Těžko říci, ale tyhle pocity jsem v sobě zadusila už před dlouhou dobou..
Nicméně tak nějak kromě mé poznámky, objeví se tu ještě pár dalších, včetně jedné až příliš pozitivní ze strany jedné dámičky. Holka, ty vážně nemáš naprosto páru o tom, jak to na světě chodí, co?

Chystala jsem se napít, když na stole cosi přistálo, co okamžitě zaujalo mou pozornost a já tak zůstala s korbelem napůl cesty k puse.
Při tomhle pohledu na váček, jsem poněkud významněji pozvedla pravé obočí. Takže panáček tohle myslí skutečně vážně.
Naslouchala jsem všemu co k tomu měl řečeného dále. Zdá se, že je zřejmě jedno v jakém stavu jí najdeme - živou či mrtvou. Nemůžu říct, že by to byly blbí podmínky to fakt ne. Ani cesta nevypadal nijak daleká. Dva dny cesty s těmihle podivíny? Nah, to budou zřejmě nejsnadněji vydělaný peníze za poslední dobu.. a jestli přitom dostanu možnost pomlátit pár špičatých uší, jako bonus rozhodně neodmítnu!
Mimo to, dal nám i jistý náznak toho, jak je možné, že někdo jako on je schopný u sebe tahat tolika peněz..

Jeho podmínka toho, že bude přitom cestovat s námi, byla poněkud pochopitelná. Kdo jinej by měl taky poznat onu holku, až se najde. Avšak nějak nebyla jsem si jistá jestli to s tím financováním oné cesty myslí vážně. Ví vůbec kolik toho orci jsou schopní sníst naposezení? Sice sama patřím k větším jedlíkům, ale oproti jim.. panáček si asi ukousl větší sousto než by čekal.
A samozřejmě jako jistá třešnička toho všeho, byl tu zelenáč, který netuším proč, dokázal mě poněkud rozesmívat i nadále. Něco v té jeho jednoduchosti mě neustále nutila se pousmívat.. což neudálo se příliš za poslední měsíce, či roky.
Takže, výhledově to vypadá na.. vcelku zábavnou cestu.
A Valhir nás přitom doprovázej..
"Já v tom žádný problém nevidím.." řeknu nakonec, dokončujíc konečně svoje napití se.
"...pokud přitom dojde na nějakýmu zranění, je to čistě vaše zodpovědnost a né naše.." dodám k tomu, pokládajíc korbel na stůl a otáčejíc se, hledajíc pohledem zdejší obsluhu. Kde jenom... ah...
"Talíř pečenýho masa a ještě jednou tuhle břečku!" zavolám svůj požadavek k obsluze, jakmile se mi povede dostat její pozornost. Snad žvanec bude stát za to více, oproti těm chcankám co tu čepujou a považujou za pivo..

Nějaký to představování a plánování

Kromě chlápka si k nám přisedne ještě další krasavice. Prý že Ygritte. Nojo! Na tu lidskou šarádu s predstavováním, skoro ještě než někdo otevře pusu, jsem úplně zapomněla! Už chápu, proč se na mě Klerencík tak mračí. Ukážu mu zdvižený palec a spiklenecky mrknu, jakože jsem na to přišla. Nadechnu se, abych to napravila...
Ale taky si pamatuju, že se nemá skákat do řeči. Takový hloupý zvyky. Nechápu jak se pak můžou na něčem domluvit. Mluví Ygritte, mluví Klerenc, mluví Asira. Ten mluví zajímavě a ukazuje prachy. Takže zapomenu co jsem chtěla a poslouchám zadání. Uuuu, tak to bude dlouhá dovolená! Za tyhle prachy jsem ochotná toho elfa nejen najít, ale i naporcovat, vykostit a donést to Asirovi okořeněné na stříbrném podnose, s růží v nose.

Pak začne vrčet Groomsh. Chápu ho. A vlastně není zase tak špatný nápad, nechat ho chlápkovi urvat hlavu a vzít si peníze. Kmitám očima po lokále a našich spolustolovnících. Který z nich by asi dělal největší problémy? Zlato by v takovým případě chtěli všichni pro sebe. Ale nikdo nevypadá zvlášť silně. Jenom z tý kultivovaný Ygritte jsem nervózní. Ty se skrytým talentem jsou nejhorší. Jeden neví co čekat. Ale taky tu muže být jenom náhodou a umře jako první. Je to vždycky risk.
Ale chlápek říká, že je tohle jenom třetina. I po rozdělení toho potom bude vážně spousta. Jenom za naleznutí elfa a mrtvý sestry. Rozhodnu se proto Groomshe zlehka zatáhnout za paži a chlácholivě poplácat. Občas trhá hlavy bez rozmyslu, tak aby věděl, že teď by fakt neměl. Nad bráchovou poslední větou zakroutím očima. "Nepotřebuju se radit s duchy, abych našla Severní Hůrku." Ale nějaký rituálek bychom udělat mohli. Namalovat si hezký značky. A trochu se vyparádit.

Chlápek chce cestovat s náma. Je to vlastně docela vtipná představa. Když si ho důkladně prohlížím, i v tom otrhaným obleku vypadá přesně jako host těch nóbl podniků, ze kterých nás pravidelně vyhazujou. Jsem zvědavá, jestli zvládne držet krok. Ygritte ho schválí do skupiny. Zmateně na ní koukám, když se ptá kdo to je. "To je Asira. Nebo Sýýýr, jak chceš." Přispěchám hned s odpovědí. Dávám pozor, víte? A taky je bohatej. Ale to už určitě poznala. Víc mě nezajímá.
Jeho účast nakonec potvrdí i ten druhý elfík, prý Sarith. Vycením zuby v úsměvu. Moc toho nenakecá. Vypadá to na sympoše.
"Klidně pojeď s náma, jestli udržíš krok." Potvrdím Sýrkovi i já. Určitě nemám nic proti tomu, když bude pokladnička pořád s náma. Budeme na něj muset dát pozor, aby se mu nic nestalo. Nevíme, kde má schovaný zbytek. Uložím si do paměti, že to pak musím říct Groomshovi.

"Já jsem Shardi." Představím se nakonec. Vzpomněla jsem si! A významně se podívám na Klerence, jestli je na mě pyšnej a už se tolik nemračí.
"Takže vyrážíme ráno!" Bouchnu do stolu, abych stvrdila naše nové spojenectví a se zvláštní pečlivostí si prohlížím každého účastníka nové tlupy. Musíte poznat, s kým pracujete. Byl by fakt trapas, kdybych si je ráno nepamatovala. "Hej, dám si ještě pivo." Mávnu nakonec na servírku a ukážu na svůj prázdný pohár. Do rána je času dost.

Seznamujeme se - Peníze

Kolem stolu znělo mnoho slov. Poznal jsem nějaké spolusedící jménem a začal si dělat obrázky. Moc lichotivé nebyly, ale to na první dobrou není nikdo. Orci byli prostě orci. Teda Groomsh byl více ork jak Shardi, ale furt to byli orci. Ten elf, který byl s nima, no to byl ten druh elfa, které jsem asi nikdy nepochopil, ale splňuje tu kategorii, ze které si dělají srandu trpaslíci u táborového ohně. Lidské ženy byly rozmanité, ale ta jedna mi přišla více na styl toho elfa a druhá na styl Groomshe. Od spolustolovníků, jsem se pohledem vrátil k pytli zlata, který byl na stole. Rozhodně to nebyl malý obnos a i když se rozdělí mezi šest členů skupiny, tak to je malé jmění.

"Zase kdyby to dostal jen jeden, je to ještě lepší."

Byla to hluboká myšlenka, ale radši zůstanu při zemi. Jdeme hledat ztracenou holku za elfem, který měl tetovací salón. Nejdeme do podzemí a jejich města. Takže nějaké velké ztráty nehrozí. Na pomyslné mapě jsem si ukazoval místa, o kterých dotyčný mluvil a snažil se zorientovat. Zdejší okolí jsem neměl tolik prochozené, ale základní geografie už mi nebyla cizí. Když ork zarazí dranžírák do stolu jen nakloním hlavu na stranu a sleduji reakci našeho budoucího zaměstnavatele. Kdyby si teď nachcal do kalhot, tak bych se moc nedivil, ale jelikož vypadá tak rezignovaně, tak si myslím, že ho to ani nevyvede z míry.

"Dobře. Já jsem Sarith."

Představím se a věc beru za uzavřenou. Vím, koho hledáme, kde ho budeme hledat a že teď už jím a piju tady na pána. Další otázky zajistí někdo další. V duchu se opravdu směju celé téhle situaci, protože ork tady ukazuje jak má velký nůž a navoněný elf tady lidské ženě asi bude vysvětlovat jak si udržet mladistvou pleť. Myslím, že lepší skupinu si náš zaměstnavatel nemohl vybrat.

To sis myslel, že starej Torun je divnej."

seznámení

Když mi ten elf, který je ve společnosti orků zalichotil že mám nádhernou pleť... Vlastně ani nevím zda je to lichotka nebo je jen rád že promluví taky s někým jiným. Tak či onak, odpovím. "Děkuji. Kdybys věděl jak ji udržovat aby byla pořád taková jaká je, ráda si to poslechnu."

Pak však už vezmu nabízené místo a zaposlouchám se do slov Asira. Spoustu věcí z toho co říká může být užitečných. A ještě když chce být té výpravě přítomen. Sama proti tomu nic nemám, ale stejně jako Groomshe, jak se ork představil, mě zaujala hromada zlata. A to má být třetina.

Pak už si Groomsh vezme slovo a musím říct, že nevím zda je někdo, kdo by se mu chtěl postavit tváří v tvář v boji. Lepší ho mít na své straně. Ty posrat Groomsh nebo Shardi... V této větě která se donesla k mým uším, ta mi dala dvě věci. Ta zelená žena se jmenuje Shardi a musela jsem dělat co umím abych udržela vážnou tvář.

Ona vládne magií!? Možná divokou, možná je to nějaká šamanka jejich kmene. Jak by to ale jinak myslel že ráno Shardi promluví s duchy?

Pohled mi padne znovu na Asira, pak na ostatní a znovu na něj. "Pokud ostatní souhlasí, nemám nic proti tomu abys s námi cestoval." Byť jen na malinkou chviličku se odmlčím. "Řekni mi ještě. Kdo jsi?" Ano, s takovou hromadou zlata nebude chodit jen tak někdo a zvlášť, když může dva takové vaky ještě přidat.

Nový žrádlo pro Groomsh

Klerenc zase otravná. Vadit že starat o noha a taky, že já vyslovovat špatně sýr. Jen protočit oči a zavrčet. Já dál škrábat kůže. Všichni mluvit a Groomsh nemít co říct. Jen se mračit, když ke stůl připojit další. Slaboch a čistá lidská samice. Ona divná, mluvit jako Klerenc. Měkkouš. Posránek.
Zajímat o samice s velká meč. Groomsh líbit, mít svaly a vypadat jako válečník. Dobrá samice. Hodně prohlížet.
Ségra zeptat. Groomsh pohodit rameny. Všechno pořád jedno.

Pak slaboch hodit měšec plná žluťák na stůl. Přestat škrábat pata. To zajímat. Chlap hodně mluvit. Groomsh mračit a špulit pusa, muset přemýšlet.
Pochytit všechno pro lov. "Severní Hůrka, kořist Kromin. To stačit." Víc Groomsh nepotřebovat vědět. Slaboch pak koukat na Groomsh a říct pane. To nelíbit, znít jako člověk. Groomsh skládat slova a pak zabodnout dranžírák do stolu. Špička projet na druhá strana. Zvednout a naklonit svoje držka ke slaboch. Slaboch muset vidět, jak Groomsh velký. Samice a elf taky.
"Ne pane. Já Groomsh. Rozumět sýýýýr?" já zeptat a dýchnout do jeho ksicht. "Temná elf, světlá elf, teplá elf. Urvat hlava a mrtvá elf. Jednoduchý." já vysvětlovat a koukat slaboch do očí. Přiblížit svoje morda hodně blízko. "Ty posrat Groomsh nebo Shardi. Já urvat hlava sýýýr a narvat do zadek." zavrčet naposledy a sednout zpátky na sud. Kouknout na všechny. Jestli problém já vysvětlit.
Vzít dranžírák a rýpat špína za nehet. "Shardi poradit s duch. Ráno." říct ségra a sledovat všechny. Někdo blbá pohyb a já roztrhat na kusy. Moc slabá tvor a Groomsh vědět, že slabá tvor nemít čest.

Rozmrzelý muž

Pajzl

Asira se zdál z celé sešlosti rozmrzelý. Na poznámky o možné smrti své sestry nijak nereagoval, jen potichu zabručel. Zdálo se, že tuto možnost si převaloval ve své mysli už moc dlouho a tedy ho ta zpráva nikterak nezarazila a už ho možná i obtěžovala. Trpělivě vyslechl všechny otázky a promyslel své odpovědi. Zjevně ho otázka peněz nezarážela jako smrtelné lidi a očividně peníze bylo to poslední, co kdy v životě řešil. Jednotlivé promluvy společnosti také moc neřešil, jen si snad otráveně promnul kořen svého nosu a upravil plášť, když se přiblížila Ygritte. Zdálo se, že nepředpokládal, že potká někoho vznešenějšího na takovém místě a za svůj vzhled (aspoň se to tak jevilo) se kapku styděl.

Doprostřed stolu pak dal plný vak zlaťáků. Někteří z vás tak plný vak v životě neviděli a Asira se konečně usadil a dopil své pivo. Sledoval postupné reakce a teprve poté promluvil: "To bude záloha. Potřebuji najít svou sestru. Je... jedno, v jakém stavu." poslední slova se mu neříkala snadno, musel ji mít opravdu rád. Ale zároveň si byl vědom toho, jakou udělala hloupost a že to, že se nevrátí domů by byla čistě její chyba. A musel něco potřebovat. "Odešla s Krominem. Je to temný elf ze Severní Hůrky," to bylo město na jihu. Ale bylo nejsevernější! A asi dva dny cesty odtud. Aspoň otázka oblečení byla rychle vyřešena a nebylo potřeba dokupovat deky a kožešiny. "Prý tam má něco jako tetovací... Salón tomu říká? Nejsem hloupý, kdyby to byl obyčejný drow, jistě bych o otázce jejího života ani nemusel polemizovat, ale takhle doufám, že je stále naživu. Nevím, co se stalo, v posledních dopisech mi psala, že poznala nové lidi a že se jí život v Hůrce pozdává kouzelnější, než život v Pevnosti." žít v Pevnosti nebylo snadné neboť to zahrnovalo dlouhé listiny pravidel a dokumentů a podmínek, co daná osoba musela plnit. Bylo to vesměs město šlechticů, kam se obyčejný člověk nemohl dostat. Život v tomto městě byl podmíněn určitým vlastnictvím statků a jestli byl Asira z Pevnosti... Opravdu mohly být peníze to poslední, co kdy řešil. Otázkou ale potom bylo, proč byl v tak zmuchlaném stavu a neměl po svém boku stráž.

"Tohle je jedna třetina toho, co jsem ochoten zaplatit za její nalezení. Samozřejmě bych rád cestoval s vámi a náklady zaplatil včetně dnešní večeře. Najezte se, kolik potřebujete a... Vy pane samozřejmě také." podíval se na Groomshe a stále se snažil vyvodit, kolik toho muže taková hora svalů sníst. Očividně v životě nikdy nic podobného neviděl. "Je to možné uskutečnit?" zeptal se. Stále bez úsměvu, než se nadechl. "Děkuji Ygritte za milé přivítání a vlídná slova." usadil pak zbylé poznámky o výpravě, které se mu zdály provokativní a nemístné. Zjevně sám přemýšlel nad tím, jestli se rozhodl správně.

NOVÁ PRÁCA

Už keď sme do tejto, musím podotknúť, naozaj špinavej krčmy vchádzali, jasne som to tým dvom orkom povedal. Ale zaujímalo ich to? Jasné, že nie! Nikdy ma nepočúvajú a potom tu pijeme lacný alkohol zo špinavých pohárov! Mračím sa na pohár vína a nechtom z neho odlupujem zaschnutú omáčku, alebo polievku, alebo je možné, že je to aj sopel! Fuj, pri tej myšlienke som prst stiahol a utrel som si ho do rohu stola.

Dívam sa na Groomsha, ktorý sa absolutne nemiestne napcháva. Hádže to do seba ako prasa. Často sa mi vyhráža, že zje aj mňa, ale ja mu na to rád odpovedám, že by som mu nechutil, pretože ja sa o seba starám a žijem zdravo. A preňho je zdravá strava niečo ako jed od bosorky. A práve som otvoril ústa, aby som svojho negramotného parťáka napomenul, že sa mastné ruky od divočáka neutierajú do seba, ale je na to taký praktický vynález, ktorý sa volá, kapesník. Alebo vreckovka. Alebo obrúsok.
"Vieš, že by si mohol asp...." Nedopovedal som, pretože sa ku mne otočil a vygrgol na mňa celý plynný obsah svojho obrovského žalúdku. Bol som svedkom toho, že práve zjedol divočáka, ale prisahám, že sa ten divočák v jeho bruchu premenil na zhnitý kus mŕtveho skunka v pokročilo štádiu rozkladu! Taký smrad som ešte asi nikdy necítil. Okamžite sa mi zdvihol žalúdok a ja som potláčal chuť vracať.
"Bueee .... nieee ... chhhbueee ... fuuuj!" Ksychtím sa, napína ma a rukou rozvyrujem ten smrad, z ktorého mi určite vyskočí vyrážka.

Samozrejme Shardi sa musí opičiť po svojom bratovi a znova ma nazvala Kredenc.
"Je to Klerenc, Shardi. Klerenc je naozaj vznešené meno." A keď chce, aby som po nej niečo opakoval, len tvrdohlavo kývem hlavou, ja nie som žiadny opakovací papagáj.

A v tom vtrhol dnu nejaký chlap. Volal o pomoc, takže to hneď prilákalo moju pozornosť a rovnako ako všetci ostatní, som čakal, kedy nám vysvetlí s čím potrebuje pomoc. A hneď sa aj dozvedám, že mu nejaký elf ukradol sestru. Zhíknem a v šoku si dám ruku pred ústa. Chudáčík, jeho sestrička je určite v nebezpečenstve. V tom momente som si bol istý, že mu musíme pomôcť.

Groomsh zas skomolil jeho meno a zatiaľ čo sa s Shardi dohadujú po orksky, tak si začne škriabať odpornú suchú kožu z nohy.
"Fuj to je nechutné! Musíš to robiť tu pri stole? A ten muž sa volá Sýr. Teda nevolá sa sýr, volá sa Asira. A - si - ra."
Zatiaľ čo vzdelávam Groomsha, sa Shardi prihovorila Asirovi a na moje potešenie začala tým, že mu pomôžeme jeho sestru nájsť. Samozrejme mala hnusnú poznámku o tom, že už možno nie je nažive, ale to si mohla nechať pre seba. Asira to určite nepotrebuje počúvať, aj keď je to možno pravda.
A potom keď Shardi doslova ukradla niekomu stoličku z pod zadku, tak som sa na ňu zamračil. Absolútne nemá vychovanie. Ah.

Postupne sa ozvali ešte ďalší ľudia v krčme, ale nemal som čas si ich všímať, pretože mám plné ruky práce dávať pozor na tieto dve veľké zelené deti.
Ale môj pohľad zaujme Ygritte, ktorá k nám pristúpila. Hovorí o nádeji a to je presne to, čo potrebujeme. Trochu pozitívnej energie. Usmejem sa na ňu a hneď ju prizvem k nášmu stolu, skôr ako by stihli títo moji dvaja spoločníci povedať niečo odporné.
"Ano posaďte sa k nám Ygritte, pre milých ľudí je pri našom stole vždy miesto. A máte nádhernú pleť."

Tak a teraz sa poďme venovať chudákovi Asirovi, pretože potrebuje našu pomoc.

Pohár červeného vína

Říká se, že ve víně je pravda. Tak kde je u všech pekel ta moje? Byla moje poslední myšlenka než jsem divila svůj pohár červeného vína abych si objednala ještě jeden.
Byla jsem v tomhle hostinci, kde byla sorta lidí s kterými jsem donedávna neměla co dočinění. Vlastně ani nevím zda bych chtěla teď. Seděla jsem u malého stolu avšak zadáma ke zdi abych měla vše na očích. Teda nebyly v téhle bohem zapomenuté krajině jen lapkové a jim podobní. Výjimka by zde nejedna byla. Ale řekněte mi, co věděl ten velký zelený barbar s tou zelenou dívkou na toho elfa že si od něj nechal líbit takový chování? Těžko říct.

Seděla jsem u svého stolu a před sebou druhý pohár vína. Já, přibližně 170cm vysoká štíhlá dívka, která má dlouhé vlasy kaštanové barvy. Oči jasně zelené jako kočka, v uších velké kruhové zlaté náušnice. Oblečená ve zdobené hnědé haleně a na ramenou plášť protkávaný zlatou nití. K tomuto všemu přiléhavé kožené kalhoty a pevné kožené boty pohodlné na cestu. Proč jsem si nenašla lepší nálevnu? Možná jsem to tady našla jako první místo k odpočinku po své cestě, možná tomu chtěl osud.

Tak jako tak, vešel muž. Představil se jako Asira a hledal svou sestru. Měl k tomu i pár dalších slov a oči mu bloudili po těch, o kterých si myslel že by mu mohli pomoct. Jeden obrovitý zelený válečník, zelená žena která to se zbraněmi taky jistě uměla. Elf co s nimi seděl u stolu. Bloudila jsem očima po lidech společně s pohledem Asira. Další ozbrojený elf, žena s obrovským mečem zahalená v kožešinách a pak... se naše pohledy setkaly. Proč já?

To už na něj ale padala jedna věta za druhou a byla mu nabídnuta židle u zelených přátel. Když promluvil ten obrovský a snažil se vyslovit jméno toho muže Asira, na tváři se mi chtě nechtě objevil úsměv. Pak za kolik, co Když je po ní. A zelená žena se rozpovídala víc. Chvíli mi to trvalo a dalo trochu přemlouvání, ale nakonec jsem i já vstala a vzala si svůj pohár vína abych přišla blíž.

"Vždycky je naděje." Promluvím k Asirovi. Abych mu následně rukou pokynula, zda přijme místo které mu Shardi nabízí. "Můžu si za vámi přisednout také?" Zeptám se osazenstva stolu zatímco sahám po volné židli.

"Mé jméno je Ygritte." Promluvím mile k Asirovi. Ano, postřehla jsem že se mu dosud nikdo nepředstavil. "Ráda ti pomůžu, ale skutečně potřebujeme vědět víc." Podívám se souhlasně na Shardi která měla otázky. "Jistě jsi Asire po dlouhé cestě. Posaď se. Trochu si odpočni."