Jsem Váš střelec

Já jsem čekal ledasco, ale takovouhle efketivitu, kterou Groomsh předvedl určitě ne. Bylo to surové, brutální, krvavé a vlastně v rámci všeho v pořádku. Koně byly nějaké splašené, takže jsem posunul svojí pozoenost na střelce. Pro Groomshe moc nebezpeční nebyli, ale kdyby trefili špatné místo tak vyřadí i jeho. Každopádně ostatní by šíp nenesli tak dobře.

Vybral jsem si jednoho ze střelců, zamířil a vystřelil. (72% vs. 89%)Myslím, že při něm stál bůh ve kterého věří nebo ďábel ve kterého nevěří. Ten parchant normalne uhnul! On se předklonil a šíp mu proletěl ve výšce hlavy. Nelením a na stejné místo posílám další šíp. (48% vs 89%) Nedokážu úplně jistě říct, kdo nad ním drží ochranou ruku, ale měl by toho nechat. Jeho spolubojovník zavrávoral a strčil do něj, takže se zase vyhnul. Třetí šíp mířím na tělo do větší zóny, kde jen tak neuhne...(94% vs 1%). Neuhnul.

Milovat bolest, grůůům

Chtít nabodnout kůň na osten, ale oni hrozně pomalá. Mít čas ohnat se sekera. “Huááá !“ zařvat a slyšet, jak praskat kosti kůň. Cítit krev na ksichťák.
Kůň padat a jezdec grošák taky. Olíznout krev. “Slibovat, bolet.“ zavrčet a chmátnout ruka po chlap (21%vs15%), ale on tak posrará, že se odplazit daleko.

On mít kámoš a ten střílet po Groomsh. Groomsh natočit a šíp sklouznout po zbroj (19%vs23%). Groomsh zachrochtat od smích. Tohle bavit. Cítit jejich strach v nos. Dělat dobře.
Pak najednou další dva šíp. První Groomsh skoro vykrýt sekera (63%vs63%), ale i zpomalená on projít. Druhý odrazit chránič předloktí (79%vs99%).

Zem otřásat, ale Groomsh jedno. Groomsh slíbit, že zabít jezdec grošák ve jménu krvavá bůh. Jeho kámošováci zkoušet odtáhnout. Ne dokud Groomsh dýchat.
“Maaaaaat !“ vyzvat v orkština, aby on chcípnout a s řev hodit sekera na jezdec grošák (83%). Nečekat jestli trefit a vrhnout na nejbližší nepřítel, jenom rukama (49%).

Vzhůru do boje

Pohled na orka rozvířil nečekané, už dávno odsunuté vzpomínky. Zase vidím tu malou všemi odstrkovanou holku. Dokonce i vlastní rodinou. Zaujatý pohled se změní na zhnusený. Stejně jsou všichni stejný. Stejná výchova, stejný výsledek. Vrhnu zamyšlený pohled na Groomshe. On se změnil. Musíte někoho zachránit, aby vás začali brát vážně? Nezdá se mi to fér.
Na Ygrittinu otázku nepřítomně přikývnu. "Pusťte mě k tomu ohni." I přes případné protesty se tam vecpu. Sice nejsem tak obrovská jako Groomsh, ale určitou orčí mohutnost a razantnost taky nepostrádám. Občas se to hodí. Začnu s přípravou dryáku, který by mohl Ygritte pomoci. Připravuju si různé bylinky, které čas od času vhodím do kotlíku, ve kterém začíná pomalu bublat voda. Jak se zaberu do práce, tak okolní šrumec moc nevnímám. Sarithovi jen cosi nepřítomně v odpověď zabručím.

Nicméně dnes mi není přáno, abych práci dokončila. Z transu mě vytrhne až Groomshův řev. Směje se. Rychle se snažím zorientovat se v situaci. Přibyla tu nová skupina, která se netváří zrovna přátelsky. Groomsh se vrhá do boje. Zatraceně...
Sevřu svoji hůl, když meč mého bratra protíná koňský krk. Soustředím se na koně protivníka. Chci je zneklidnit, splašit a vyvolat mezi nepřátelskou skupinou co největší paniku a chaos. Aby to měl Groomsh hezky naservírované a mohl už jenom sklízet hlavy. V práci pokračuju i nadále, pokud mi přijde, že to má smysl. Dávám pozor, aby některý ze splašených koňů neztížil bráchovi postup. Vše směřuju na rozpoutání chaosu mezi nepřátelskými ozbrojenci. Snažím se koně ovládnout, aby shazovali svoje páníčky, vykopávali jim po hlavách, a podobné srandy. Nechci jim dovolit, aby dokázali zformovat nějakou jednotnou možnost útoku. (59%)
Jen v případě, že by mě chtěl někdo přímo napadnout v činnosti ustanu a připravím se k obraně.

Boj

Groomshova přímočarost přinesla své ovoce. Co doháněl muž-bandita svaly, tak mu zjevně chybělo na inteligenci, ale i on dokázal pochopit, že se dostal do pořádného maléru. Než se Yasha stihla dostavit do boje, Groomsh jedním máchnutím proklál koni lebku. Ošklivě to prasklo. Nebohé a zmatené zvíře, které jen slepě následovalo povely svého pána bylo mrtvé. A přesto se ještě tělo v posledním škubu a v posledním povelu mozku nedokonale chtělo zvednout a bokem padalo k zemi. Muž se samozřejmě chtěl dostat pryč. Co nejrychleji, chtěl zachránit svůj život. Nicméně spadl na zadek a další možnost pohybu využíval k tomu, aby se dostal z dosahu vraždící mašiny (21 %) Tohle nemohlo skončit dobře. Tohle mohlo skončit jedině masakrem. A bylo jasné, kdo měl převahu.

Uslyšeli jste Olgrimův výkřik. Zjevně se rohatý někde nedobře schovával a celé to viděl. A snad nikdy neviděl něco tak odporného. Když Haleth viděl, jak efektivně Groomsh vyrazil, houkl na své koně a přiskočil k nim, aby je zklidnil. To mu zabralo jeho čas, přece jen koně byli důležití pro další postup a naštěstí, Halethovo konání se zdálo shledané s úspěchem. To koně druhého povozu ale šrum nedokázali úplně zvládnout a jejich pán je uklidnit nedokázal.

Sice se stále našlo pár útočníků, kteří se rozhodli postavit obřím lidem, ale dobrých pět lidí vědělo, že tady sedmikrásky nepokvetou a snad jeden střelec na koni vystřelil po Groomshovi (19 %) ačkoliv muška byla dost neřízená. Zároveň další dva střelci se rovněž rozhodli útočit (63 % a 79 %) na obra, ačkoliv mohlo být jasné, že obra šipky jen podráždí. Zbylí útočníci se rozhodli pomoct svému šéfovi a chtěli se ho pokusit postavit na nohy a odtáhnout. Zjevně mohl být ze skupiny nejchytřejší a proto ho chtěli udržet při životě.

Bylo jen na vás, jak si s lapkami poradíte. Už teď bylo jasné, že se boj promění v jatka. A zem se otřásla tak mocně, že bylo jasné, že se dějí i jiné věci, než jen boj s naoko zkušenými bandity.

Z louže pod okap..

Musela jsem se ušklíbnout téhle věci ohledně špičatého ucha, který tu vesměs slouží jakožto.. boxovací pytel pro kohokoliv.
Něco mi ale tak nějak říkalo, že i přes tohle všechno kočkování se mezi sebou, tak ti dva by mu reálně zřejmě asi neublížili.. ale kdo ví, třeba se taky můžu mýlit, nebylo by to poprvé.. ale zase, kdo se má v orcích taky vyznat. Prozatím ale neměla jsem proč jim nijak nevěřit.

Nah, vypadalo to, že kolegové trosečníci nebudou tak úplně neznámími.. alespoň tedy co se bosse týkalo.
Bledá žena co vylezla z jejich povozu se mi moc nezamlouvala.. na můj vkus trochu moc studenej čumák, ale nemůžu říct, že byl pohled nebyl zajímavý.. holka, na co to zase myslíš. Tyhle myšlenky, tě vždycky zavedou jenom to průserů.
A náš boss se tvářil jako, že vůbec není tohohle celého součástí.. nevidím se mu.

Vypadalo to, že tu s touhle společností ještě nějakou tu dobu zkejsneme... skvělé. Ale třeba se něco dalšího dovíme o bossovi..
Avšak nic netrvalo tak úplně věčně, sotva jsme se totiž dostávali ku konci oprav povozů další nečekaná návštěva na sebe nenechala čekat. Ovšem tahle už nebyla tak úplně přátelská, jako ta předposlední.. vlastně vůbec nebyly přátelští. Už jenom první pohled říkal, že tohle nebude dobré.. žoldáci, lupiči co využívají příležitosti a přepadávají jiné bezmocné pocestné, do téhle kategorie jsme tak trochu zapadali, jenom bez toho přidaného ´bezmocné´.
Už jenom těch několik slov bylo dost na to, aby vyprovokovali našeho zelenáče a ten zakrátko, s jistým řevem rozeběhl se to s nimi vyúčtovat. Trochu jsem si povzdychla a jala se rychle pro svůj meč do povozu.
"Kdo nedovede bojovat, schovejte se!" spěčně křiknu k části naší skupinky, tedy naší dámičku a špičaté ucho, kteří nevypadali, že by byly sto jít do boje. Jakmile jsem tedy dostala do ruky svůj meč, vyrazila jsem k podpoře našeho zelenáče.

Vyjedná....Booooj!

Tu mezisekvenci o hledání někoho a nějaké trapné ticho jsem vlastně ani nezaznamenal. Můj prvotní, druhotný i třetinový zájem byl na té další skupině, která se blížila v oparu prachu. Sestava se mi moc nelíbila, protože měli čtyři jezdce. To že měli další deset pěších vojáků jsem nějak moc neřešil, protože to není taková hrozba jako Ti jezdci, kteří nás můžou prostě převálcovat a pokračovat v cestě. K našemu štěstí se zastaví.

"Uff jsou to pitomci nebo se chtějí jen zeptat na cestu."

Pečlivě jsem si je prohlížel a posunul jsem se tak, abych byl aspoň trošku krytý vozem a nebyl jsem v cestě těm koním. Prohlížení skupiny mi akorát ukázalo, že mají něco nebo někoho v pytlích a myslím, že to co je v pytlích je mrtvé. Minimálně to jedno, co je tažené koněm. Nějaké barvy nebyly vidět, takže jsou to opravdu nějací renegádi a podle stylu mluvy se tak chtějí i chovat. Podle všeho jeden z nich má rozum, když vidí Groomshe, Shardi a toho třetího půlorka. Vlastně nikdo nestihl nic říct, protože Groomsh řekl za všechny.

"Holt jsou to idioti."

Já jsem v tomhle bordelu hodlal dělat funkci střelce, který bude stát a prostě odstřelovat naše nepřátele. Trošku mě děsila efektivnost Groomshe a jeho přímočarost, ale chápu že jeho styl boje může děsit i protivníky. Založil jsem šíp a namířil na jednoho z jezdců. Po vystřelení přesunu pozornost na dalšího jezdce a budu pokračovat v palbě.

Návštěva

Co si budeme říkat. Boj muž proti muži či ženy proti ženě nepatří mezi moje silné stránky. To víte, že mám taky své přednosti, ale ty jsou někde jinde i když vůbec nejsou vzdáleny mílovými kroky. Ty jsou vzdáleny co by kamenem dohodil. Ať už takové nebo makové.

Proklatě rychle jsem se vyléčila z bolesti hlavy když vidím další příchozí skupinu. Někteří na koních a někteří zase pěšky. Ale všichni mají jedno společné. Chtějí naše zlato a vytahují zbraně.

Rázem je tak pryč moje starost o to, jak odpovím Olgrimovi proč jedeme do Hůrky a o to, co měl Asira s Blavikou. Když si vyhodnotím situaci, je mi jasné že nastane krveprolití a mě to prakticky nevadí.

Rychle jsem tak vstala od ohně a z pod šatů vytáhla svoji krásnou dýku. Zahnutou, rytinami zdobenou. Snad jako kdybych s ní chtěla bojovat, ale bylo to spíše z důvodu nastalé situace. Tu už pohledem střelím po Groomshovi který se bez váhání pustil do boje a bylo mu jedno kolik proti němu stojí nepřátel či zda se za ním někdo rozběhne na pomoc.

Udělala jsem několik kroků zpět a rychle se rozhlížela kolem sebe a zase před sebe abych všechno viděla. V očích mi poskakovaly jiskřičky a na tváři objevil úsměv jako kdybych se těšila na výsledek.

Pohledem však hledám místo, kde bych se mohla alespoň částečně úkryt. Nestojím o to aby někdo z nepřátel s mečem v ruce přiběhl až ke mě. Stojím však o to využít své dovednosti hned jak to půjde a budeli potřeba.

Grůům bitka grůům

Elf povídat, že ork jmenovat Morbash. Groomsh neznat Morbash, ale možná potom pokecat. Lidská žena bolet hlava, Groomsh začínat taky, ale protože všichni pořád mluvit.
Pak přijít elf a zeptat jestli mi udělat z Klerenc návnada. Groomsh zachrochtat smích. Elf vtipná. Klerence nežrat ani sup. Moc smrdět.
Divná týpek z parta rozčilovat, že mi chtít vařit Klerenc. Jen vytáhnout obočák. On muset být rád, že mi nevařit jeho.

Všichni zase kecat, tak Groomsh dělat díra v zemi. Tady nuda s tahle parta. Zbystřit až když vidět skupina na obzor.
Zkoušet počítat na prst, ale jich víc než prst. To dobře. Ale radši neradovat, možná oni taky jen připojit na oběd.
Nakonec oni přijet, vytahovat zbraně. Groomsh poslouchat a smát se, ne hezky, smát jako Groomsh. Groomsh šťastná. Poslouchat chlap na grošák. On říkat my vzdát.
"Háááhahááá....ty..říkat...my vzdát ?" Groomsh smát od srdíčko. Oni neznat ork. Neexistovat ork válečník, co vzdát. Ne člověk.
Popadat za břicho a popojít trochu blíž ke grošák. Sevřít pevně sekera. Jedna ruka na konec a druhá těsně pod hlava. Cítit krev ve vzduch, cítit smrt. Srdce bušit a hlava prázdná. Bůh krev posednout Groomsh hlava. Groomsh vědět jenom jedno. Muset zabíjet. Chtít zabíjet. Těšit se ze zabíjet.

"Afar ul godu ro gijak, jiak liwo drepa lat !!! Grůůůůůůůůůů... !!!" zařvat zatímco odrazit noha od zem. Skrčit hlava mezi ramena a zamířit přímo ke grošák. Vytrčit rameno s ostnatá zbroj a namířit přímo na kůň, hlava sekera před moje obličej. Nezastavovat. První chtít zabít vůdce a pak zbytek.
Jakmile ucítit krev, nechat bůh ovládnout tělo Groomsh. Vířit sekera, zabíjet všechno, co okolo. V bojová trans jedno. Chtít jen krev.

Cesta

Všichni

"Vy ho chcete vařit?!" zhrozil se se Olgrim a rychle se přiblížil blíže ke Klerencovi. Z Groomshe měl ale respekt a tak horlivě zamával rukama jakože to nejde a nakonec se jen bezradně podrbal na hlavě. Haleth zvedl hlavu a všechno to sledoval s povytaženým obočím. Také se podrbal na hlavě. Podobnost byla zřejmá, ale byla určitá a celkem velká šance, že ani jeden by se k této podobnosti dobrovolně nepřiznal.
"Prý někoho hledáme. Taky někoho hledáte??" ptal se zvědavě a prohlížel si všechny přítomné. Pozornost zjevně dokázal udržet tak dlouho asi jako zlatá rybka a nyní už byl naprosto okouzlen skupinou, co se před ním rýsovala.

Haleth se zamyslel. Podíval se pak na Ygritte. A ačkoliv se zdálo, že byl Haleth ten první, co znal každou podrobnost, teď se zdál bezradný a bez informací.
"Vlastně... Nedokážu říct. Myslím, že Asira do ní byl možná zamilovaný. A ona asi do něj. Ale myslím, že si to nikdy neřekli a pak se Blavika poznala s Amaritou a něco se stalo." řekl Haleth ve zkratce.

"Jo! Amarita! Tu hledáme!" vyhrkl najednou Olgrim a pak si zakryl pusu. Když mu nakonec došlo, že slova již byla vyřčena... Mávl rukou a nechal situaci plynout. Už tomu beztak nemohl zabránit. Haleth si jen povzdychl a naštěstí se mu dařilo dotáhnout opravu kola téměř ke konci. Ovšem, napětí nenechalo dlouho čekat.

Na obzoru směrem od Hůrky se objevilo několik koní. S jezdci. Koně byli asi čtyři zatímco po zemi kráčelo dalších deset vyzbrojených lidí. Nezdáli se nějak abnormálně stavění a když se přiblížili, snadno jste v nich rozeznali skupinu v kožených zbrojích. Jeden kůň za sebou pak táhl ještě pytel s tělem, které se zdánlivě nehýbalo a další takový pytel šel zahlédnout na hřbetě jiného koně. Takže se velmi rychle dalo říct, že tato skupina byla na cestě z jiného důvodu.

Jezdi na grošákovi pak zajiskřily oči a velmi rychle se přiblížil zatímco stále čekal na to, až ho skupina dojde. Nepospíchali, naopak. Čas využili k tomu, aby pomalu vytahovali zbraně. A muž se zašklebil.
"Copak jste neslyšeli o tom, že jsou tyto cesty v tuto roční dobu nebezpečné?" jeho škleb postrádal několik zubů. Půlork z Blaviky skupiny se napřímil a zamířil blíže vaším směrem zatímco Olgrim statečně ustupoval.
"Chlapci, máme tu další ztracené duše ~ Vydejte nám vše, co máte a my vás necháme jít." pokračoval ve svém šklebu zatímco i rusovlasá žena se starším mužem vyrazili k vám.
"Rodriku, mají orky..." špitl dost hlasitě pak kumpán na druhém koni zatímco si změřil vaší skupinu.
"O to více mají krve. Potečou stejně jako prasata. Radím vám dobře, vzdejte se." pokračoval dál ve své řeči zatímco Haleth připravil svůj luk připravený na cokoliv.

Moc mluví...všichni

Z celého cestování mě nejvíce zaujalo, jak Asira zvládl velice pohotově reagovat, když náš vůz přišel o kolo a on ho kouzlem zajistil. To je něco, co se nevidí jen tak někde a někdy. Zapsal jsem si takovou malou mentální poznámku, že by ho opravdu bylo neradno naštvat. Sice si myslím, že jsem poměrně rychlý a pohotový, ale tohle bylo taky dobrý. Každopádně se všechno seběhlo tak nějak zaráz, takže stíhat věnovat pozornost něčemu bylo dost náročné. V konečném důsledku jsem svojí pozornost zaměřil hlavně na nově příchozí a snažil se nějak vydedukovat, jakou jsou pro nás hrozbou a jaká je šance, že se jim stane to stejné jako nám na stejném místě čirou náhodou.

"Sraz divných pitomců."

Groomsh dělal co dělal s Klerencem a já se snažil pochopit co ten elf předvádí. Já z toho vidím akorát snahu o získání nějaké pozornosti než co jiného, takže když ho Groomsh drží za nohu hlavou dolů, tak se přitočím k Shardi.

"Už máš připravený recept nebo tenhle nemocný kus se jíst nebude? Připravíme z něj návnady na zvířata?"

Podle toho jak rychle se Klerenc vyléčí, tak je mi jasné, že předvádí divadlo pro okolí. Čímž si u mě moc nepolepší. Proběhne nějaké kolo představování, do kterého se nezapojím, stejně jako se nezapojím do konverzace o Hůrce. Jen si zakládám další informace o Asirovi, jeho bývalé milence a tady celé té partičce. Zbytečné zdržování...