šup sem, šup tam

Tak rychle jako otevřel oči, tak rychle projel kolem mě pryč. Ale po zádech? Nemohla jsem přemýšlet, nechtěla. Slyšela jsem křik a i mě došlo co se děje. Groomsh a Klerenc jsou zase v sobě. Teda Groomshuva část těla v Klerencově.
Na tváři se mi objevil letmý, unavený úsměv. Slyšela jsem hlasy. Známé i neznámé až mě to donutilo vykouknout z vozu ven. Chvíli mi koukala jen hlava, pak jsem se posadila a bylo mě vidět už kus.

Ha! Mají stejně ukecaného vozku jako my. A Asira má známosti snad všude.

Pomalu a opatrně, kdy se přidržuji všeho možného abych nespadla, se vyloupnu ven z vozu a namířím si to rovnou k ohni, kde už seděl ten rohatý mladík. Většinu slov jsem postřehla, ale odpovídat na otázky nechci.
"Mě se neptej. Bolí mě hlava jako střep a vím, že slunce svítí a v noci je tma. Taky že víno je dobrý pití." Promluvím k Olgrimovi. "Co budete dělat v Hůrce?" Zeptám se jej. Je ukecaný jako Haleth, stačí se jen trefit a poví vám úplně všechno. "Prý tam dávají lišky dobrou noc."

"Co spolu měli?" Zeptám se Haletha. "Nemáš Shardi něco proti bolesti?" Zeptám se naší orčice a vytrhnu ji z přemýšlení.

Neznámé osoby

Všichni

Asira se moc nevěnoval tomu, co se dělo kolem něj. Ani nic neříkal, jen se ohlédl, aby si mohl prohlídnout Klerence a snad se skutečně zamyslel nad tím, jestli má nemoc respiratorního rázu. Když s elfem poté Groomsh zamával, velmi rychle usoudil závěr a dál se věnoval ohni před sebou. Druhé karavany si nevšímal. Vlastně se tvářil jako někdo, kdo k vlastní karavaně patří jen jako vedlejší článek a ne vůbec jako někdo, kdo celou výpravu financuje. Zdálo se mu to tak lepší. Snad do té doby, než se přiblížil mladý rohatý kočí a nadšeně se podíval po vaší celé družině.
"Jsem Olgrim!"
"Olgrim?!" Napřímil se i Haleth a i Asira a řekli to v unisonu. Pak se na sebe podívali. Haleth vypadal nadšeně a Asira otráveněji, že řekl něco stejně, jako jeho starý přítel. A rohatý na ně nechápavě koukal, než mávl rukou.
"Morbash se o to kolo postará, jsme v pořádku!" ukázal na orka, který se věnoval opravou vozu a něco u toho nesrozumitelně mumlal. Zdál se být otrávený celou situací. "Razíme do Hůrky! Co vy, přátelé? Hledáte někoho?" ptal se potěšeně.
"Říkala jsem ti, že máš mluvit méně..." ozval se ženský hlas a z vozu následně vystoupila vysoká bělovlasá žena. Tu Asira změřil pohledem.
"Zjevně sis, Blaviko, sehnala taky umluveného přepravce." komentoval s povytažením obočím zatímco Haleth něco zamumlal. Blavika na to jen mávla rukou a nakonec sama zamířila zpátky k povozu. Asira si promnul kořen nosu a vyrazil za ženou.
"Ah... To bude dlouhý den." poznamenal Haleth a už zkoušel výdrž kola. "Dříve spolu něco měli." vysvětlil v rychlosti a mladý rohatý muž si k vám již sedal a rozhodl se sám přispět svých kuchařským uměním k dílu.

Grůůům smutňák a radostňák

Groomsh nechápat. Klerenc zlobit. Nakrčit obočák. Já pomoct, on už ne chcíplá.
Nadvednout Klerenc a kouknout do oko. Chtít něco říct, skládat slova. Nestihnout, přijít Jáááša. Ona smát, říkat Groomsh chlapák. Groomsh stydět a nevědět co dělat se ksicht. Tak udělat divná ksichťák. Groomsh nedělat divná ksichťák...nikdy. To divný. Většinou Groomsh jenom tři výraz. Veselá Groomsh, nasraná Groomsh a najedená Groomsh.
"On rozbitá pořád. Groomsh trochu spravit." pokrčit rameno a postavit Klerenc na zem. Opatrně.

" Vidět Klerenc. Groomsh líbit Jáááša. Hehe." říct potichu a drcnout elf do rameno.
Jáááša koukat na jiná tlupa, ségra taky čumět. Ségra čumět jinak. Ona čumět na ork !
Groomsh nevědět, co myslet, tak vzít zpátky sekera a postavit vedle ségra. "Lok nagg graam ?" zabručet k Shardi.

Na cestě

Konečně jsem se vydali na cestu.
Jestli měl někdo na rameni holuba, mě v tuhle chvíli nijak příliš nezajímalo.. po propitém večeru budu dneska ráda, že celkově jej vůbec nějak přežiju a jestli se vyskytnou nějaké blbosti i zítra, budu je řešit až zítra. Teď jsem na to neměla příliš potřebné energie a mozkové kapacity.
Chvíli jsem zůstávala na povoze, nechávajíc se vést než nakonec se ukázalo, že ono kodrcání bylo pro podrážděný žaludek více než dost a tak jsem raději zvolila možnosti jíti pěšo vedle. Jop, bylo to otravnější protože člověk musel používat svoje nohy, ale alespoň byl vnitřek těla relativně v pohodě.

Po cestě, se nic zvláštního nevyskytlo.
Kromě jisté nabídky ohledně účasti v nějakém pečení koláčů.. což by nebylo úplně špatný, za jiných okolností bych to docela brala, protože hééj, jídlo zadarmo je jídlo zadarmo, ale nyní mi tohle nepřišlo jako dobrá volba. Leda by pak všechny skončili někde na zemi, nebo ve křoví..
Nad poznámkou Zelené, jsem se musela uchechtnout.
"Jo, třeba taková koláčová bitva nazávěr by nebyla tak úplně špatná..." dodám k tomu své, na okamžik si představujíc jak by dopadlo to naše nemocné špičaté ucho.. stal by z něj dozajista nevábně vypadající Koláčák namísto sněhuláka..

Ovšem jak tenhle den poněkud nevinně začal, ukázal nám, že nebude tomu tak po celou dobu.
Po obědě se vyskytla komplikace s utrženým kolem. Což nebyla jediná patálie.. špičaté ucho ukazuje i nadále, že možná nebyl to úplně dobrý nápad brát jej sebou, zejména už když nám večer vyjevil to, co všechno má nebo dokáže mít za problémy. Trochu, jsem si nad tímhle povzdechla a utřela krapet tvář rukou. Zdejší teplejší počasí nebylo něco, co by mi nějak zvláště prospívalo... jakmile tohle skončí, chci se odebrat někam chladněji..
"Někteří se dají.. ale mají moc kostí, hlavně těch malinkých. Zadusíš se jimi dříve než bys je byla schopná dojíst.." přihodím k tématu ohledně písečných červů.
Pozvolna pak přistoupím z Zelenému a zlehka jej plácnu po rameni ruce, ve které držel našeho elfa.
"Čím více si s ním budeš takhle hrát, tím více ho rozbiješ, chlapáku." uculím se na orka trochu, snažíc se tuhle situaci vyřešit nenásilně. Jestli má skutečně nějaké zažívací problémy, tak nějaké bylinné odvary nejsou naškodu.. či potřít trochu mechu bylinou pastou a nacpat jej do zadku přímo by mělo zabránit dalším věcem..
Než se však stačí vyřešit jeden problém, přifrčí sem další, který v prvním okamžiku vypadá, že snad mohl by nám vypomoci, ale nakonec skončí v podobné situaci jako my tady. Skvělé.. nyní už bylo jisté, že naše malá nehoda nebyla jenom ´nehoda´ sama osobě, jako spíše nejapným vtípkem zdejší fauny..
"Hej vy, všechno dobrý tam?" obrátím se ku ´kolegům ve srabu´.

ANJEL

Sledujem oblohu a premýšlam nad životom a smrťou. Istým spôsobom je to ukľudňujúce, vzdať sa tohto života a odovzdať sa bohom do posmrtného sveta. Prial by som si, aby som nebol taký chorý, aby som bol zdravý ako všetci ostatní, ale bohužial mi toto nebolo dané. Celý život bojujem s rôznými zdravotnými problémami a občas mám pocit, že ma bohovia trestajú a stále mi pridávajú viac a viac nemocí.

Pred mojimi očami sa objavila tvár. Krásna tvár, s krásnymi dlhými vlasmi. Vidím ju rozmazane, ale viem, že to bude asi anjel. Prišla si po mňa. Roztrhla mi košelu .... to je škoda ... nemám náhradné gombíky a teraz si ju už nebudem môcť zapnúť. Priložila mi svoju dlaň na hruď a bolo to príjemné. Má hrozne teplé ruky. Skláňa sa ku mne, asi ma chce políbiť. Posledný smrtelný polibek.

Ale nestalo sa, naše pery sa nedotkli, ale miesto toho, z anjela vyšla nejaká mágia, ktorá mi prešla do tela. Zo začiatku som nič necítil, ale potom to prišlo. Hrozne to bolelo!! Celé telo mi ztuhlo a nemohol som sa ani pohnúť, nemohol som sa nadýchnuť a z oka mi vypadla veľká slza, ktorá mi stiekla po tvári až na podlahu voza.
Netrvalo to dlho, len chvíľu a potom sa tá magická energia rozptýlila do celého tela. Štiplo ma to v zadku! (V poslednej dobe som mal trochu problémy pri vyprázňovaní, takže si liečivá mágia našla svoje uplatnenie)

Keď som sa konečne nadýchol, uvidel som nad sebou Ygritte. A uvedomil som si, že už môžem normálne dýchať a astma ma už nezabíja. Už mi ani ten teplý vzduch nevadil. Bol som vyzdravený! A tak s doširoka otvorenými očami hladím na Ygritte a poviem.
"Wow. Ty si naozaj anjel ...."

Hneď ako to zo mňa vyšlo, niečo ma chytilo za nohu a vytiahlo ma to von z voza, ako keby som bol nejaká batožina. Ygritte sa mi stratila z dohľadu tak isto, ako sa doňho nečakane dostala.
Visím za jednu nohu dole hlavou a Groomsh sa tvári pobavene. Okamžite začnem kričať.
"Aaaaa aaaaaa pusť mááá!"

V tom mi do ucha pristane niečo odporne vlhké!
"FUUUJ! Nieee! Bleeeh, to je odporné! Prestaň!"

V tom urobím niečo, čo Groomsh dobre pozná. A vtedy vie ... že som naozaj veľmi nahnevaný. Ako visím dole hlavou, tak so sebou prestanem hádzať, zastavím sa a .... dám si ruky v bok! Prísne pozriem na Groomsha a poviem mu.
"Groomsh! Okamžite ma daj dole, inak sa na teba budem hnevať!" Vždy keď ma Groomsh veľmi nahnevá, tak si dám ruky v bok.

A vtedy si všimnem, že dole hlavou stojí nejaký ďalší voz a nejaký ďalší pocestní. Vykrivím hlavu a opýtam sa.
"Kto je to?"

Roztrhnutá košela mi len tak voľne visí na tele a cítim, že moje problémy s vyprázdňovaním sú preč, takže o chvíľku si budem musieť na rýchlo odskočiť niekde do lesa.

Grůůům, nuda, Grůůům

Tak my jít. Noha minout noha. Groomsh rád chodit. Ségra dělat šoufek z Groomsh, tak Groomsh občas ségra poponýst v podpážo. Mít radost, když ona máchat ruka, noha a pištět. Shardi pořád malá ségra, Groomsh občas připomenout.
Pak my potkat samice s papírová škrábanec. Groomsh neumět číťákovat, ale koláč poznat. Sníst...nechutnat jako koláč, ale dobrý."Mchmf...gjůůům." zabručet na ségra. Groomsh souhlasit, rád naházet koláč.

Pak najednou kolo fuč. Groomsh sevřít sekera. Shardi dělat sranda z Klerenc. Groomsh pozorovat země a žvýkat svačina. Hledat sypající písek. Pomalu prohledávat okolo. "Písečná červ ?" kouknout na elf a vystřelit obočák nahoru. Shardi, taky asi nevědět, co písečná červ. "Písečná červ dát jíst. Ale tohle ne písečná červ. Písečná červ sypat písek. Dělat stopa." ukázat na zem a zakroutit hlava. Groomsh nevidět nepřátel, tak zase v klidu. Ale trošku mrzet, že ne boj.

Sýýýr rozdělávat ohnivák. Shardi válet na šutrák. Klerenc ve vůz s lidská samice. Groomsh otrávená. Klerenc chcípat...zase. Opřít sekera u Shardi a jít ke vůz. "Groomsh omlouvat Klerenc. Ty ne chytnout sračka ze vzduch. Ty sračka ve vzduch. Hehe." zachechtat a čapnout Klerenc za noha. Zatáhnout a držet v ruka jako chycená králík. Pak strčit prst do pusa a pořádná sliňák udělat. Klerenc dostat parádní mokráč do ucho.
"Probrat Klerenc nebo Groomsh dá čuchnout k podpážo !" vyhrožovat.

Ty kdo přicházet Groomsh jedno. Teď potřebovat probrat Klerenc. Kdyby oni útočit Groomsh mít ještě ruka a dranžírák.

Zase na cestách

Barvy na kůži už dávno zaschly a já si užívám hezké počasí a příjemnou procházku podél vozu. Jak se někomu může stýskat po těch severních mrazech prostě nepochopím. Užívám si cestu a je mi vlastně úplně jedno, že ostatní mají nějakou divnou náladu. Tu svoji si tím nenechám ovlivnit. Jako vždycky čas od času provokuju Groomshe, jen abych nevyšla ze cviku. A stejně tak si neodpustím poznámky ke Klerencovi, jestli už mu z toho vozu nedřevění zadek. Udržování té správné nálady je zkrátka můj úkol a beru to sakra vážně!

Taky nám přišla do cesty žena s nějakými lejstry. Z těch škrábanců jsem rozeznala akorát obrázek koláče.
"A nemůžeme radši soutěžit v tom, kdo ty koláče jako první do sebe naháže?" Jsem si jistá, že to bychom s Groomshem vyhráli. Ale jinak je pečení koláčů zbytečná dřina. Zabere to spoustu času a moje břicho to zase tolik nezaplní. Ale kdyby jich bylo dost... Skoro bych se tam i zastavila na oběd, ale nikdo se tam nehrne a tak jenom zklamaně bručím a strčím si do pusy sušeného chrobáka.

Komplikace samozřejmě přijdou. Bez toho by to nebyla žádná zábava. Někdy k odpoledni se z vozu odkutálí kolo. Na tváři mi to vykouzlí pobavený úšklebek. "Vidíš to Klerenci... I když jíš všechny ty svoje divný podle tebe zdravý věci, stejně máš tak velkej zadek, že to vůz prostě neustojí."
Ale s elfem zrovna není žádná sranda, protože zase předvádí jeden z těch svých záchvatů. Protočím oči. Zastávku využiju k menšímu občerstvení. Sáhnu pro svůj vak a rozdělím se s Groomshem o pár kousků sušeného masa a zbytku chleba. Nabídla bych i Klerencovi, ale jelikož má co dělat se svým dechem, tak jenom zaujatě koukám, jak ho Ygritte obskakuje. No páni. Nikdy bych nevěřila, že mu to někdo bude vážně baštit. Teď to s ním bude k nevydržení, když našel tak vděčné publikum.
"Píseční červi?" Zastřihám se zájmem ušima, když Haleth zmiňuje důvod našich problémů. "Dá se to jíst?" Jakmile to není od Klerence, tak nikdy neodmítnu příležitost ochutnat něco novýho! Přece jenom živení Groomshe něco stojí, a tak beru každou příležitost sehnat jídlo zadarmo.

Asira rozdělává oheň. Nejspíš tu teda chvíli pobudeme. Když vidím rozlomený kolo, kecnu si na nejbližší kámen a užívám si žhnoucí sluníčko. Je tu přesně ta správná teplota! Maso zajím modrým broukem, který mi leze po ruce. Čerství jsou prostě nejlepší.

Ze zatáčky vyjede další vůz. Zvědavě si prohlížím nové osazenstvo, ale z kamene se kvůli nim nezvedám. Zaujme mě další půl-ork. Prohlížím si ho od hlavy k patě. Vypadá drsně, nepřístupně. To se mi na chlapech vždycky líbilo. Rozdrtím mezi zuby dalšího brouka a trochu napřímím záda.
Když odlétne kolo i jim, neubráním se potměšilému úsměvu. Zajímavá společnost.
Zaobírám se ale svojí svačinou a jenom bedlivě sleduju co se kde děje. Nemám v plánu se zapojovat do oprav, pokud o to nebudu vysloveně požádána. Radši se koukám po těch vílách, jestli se nenaskytne příležitost nějakou chytit.

Převozník chce stále více

Zpočátku cesty se mi ani nechtělo příliš mluvit. Ta atmosféra mluvila sama za sebe a já se tak raději vyhřívala v paprscích slunce jako ještěrka která je rozpláclá na kameni.
Chtě nechtě ale i přítomnost Asiry povolila a Halethovi historky mě pobavily až se mi na tváři znovu objevil úsměv. Cesta mi ubíhala poměrně pěkně a potom jsem si povídala s tím, kdo byl zrovna nejblíž. Ať už to byla Yasha, Sarith, Shardi, Groomsh či kdokoliv jiný.

"U všech čertů, co to je?!" Chytla jsem se vozu a měla co dělat abych nespadla, když v tom to Asira vyrovnal. "Píseční červi? Co to je?" Zeptám se překvapeně. Netrvá to dlouho, Haleth se vydal pro kolo, Asira má na tváři úsměv zatímco rozdělal oheň v času oběda. I já bych měla úsměv na tváři a hned navázala dalším přívalem slov. Na Asiru nebo další povoz který se objevil nedaleko nás.
To všechno mělo jedno ale...

Klerenc! Můj zrak se stočil k němu a jeho slovům. Ano, nejprve jsem si možná i myslela že trochu přehrává. Neznala jsem tu nemoc kterou trpěl. Ale když vidím jak začíná chropťet, jeho slova o tom, že to asi nezvládne. Lapá po dechu, leží na podlaze a začíná se dusit. Rázem byla moje starost o nově příchozí ta tam.

Rychle si kleknu nad Klerence abych mu roztrhla košili a odhalila tak jeho hruď. Právě tak abych na ni mohla přiložit svoji dlaň. "Neboj se, nebudeš potřebovat minci pro převozníka." Snad. Snažím se jej uklidnit i když z jeho pohledu je mi jasné že slova nic nezmůžou. Nechala jsem svoji dlaň na jeho hrudi a hlavu sklonila těsně nad jeho. Začala jsem zhluboka dýchat. Jednou, podruhé... Abych začala mluvit.
"Žádám tě!" Slova byla tichá, přesto důrazná a zřetelná. Mluvila jsem, nikoliv však ke Klerencovi ani nikomu dalšímu z naší družiny. "On ještě není připraven, má svůj osud daný a dneškem to nekončí. " Mé oči jsou otevřené, přesto upřené do prázdna. "Já chci..." S každým dalším slovem z mých úst vyjde bledě modrý až stříbrný, jemný obláček aby vplul do úst Klerencových, přesto se nedotýkájí. "Já vím, že mi jej zde necháš." Každé další slovo mě viditelně vyčerpávalo. On bude žít!"

Vyčerpalo mě to. Ještě jsem se postavila na nohy aby se mi okamžitě podlomily a já ve voze upadla na zadek, na záda. Výsledek? Pro Klerence nejistý. Já sama sleduji oblohu a zhluboka dýcham abych se rukou chytla za okraj vozu a znovu se snažila zvednout.

NA CESTE

Mám hroznú potrebu sa ospravedlňovať za Groomshove chovanie, keď mláti kadibudku na kúsky. Ale len preletím pohľadom na Shardi, aby som vedel, či dáva na svojho brata pozor. Nerád by som, aby sa opakovalo jedno z tých Groomshových rán, kedy sa správa ako monštrum a nie ako civilizovaný inteligentný tvor, ktorý patrí do slušnej spoločnosti.
Aj ja si doprajem výdatné raňajky na účet Asiru. Dám si zelený čaj a bylinkový chlieb s medom. Vynikajúce a absolútne energické raňajky. Shardi už dávno vie, že mi nemá ponúkať tie jej malovátka na tvár. Verím, že hneď ako by som si ten hnus priložil na tvár, urobili by sa mi tam také veľké pupáky, že by som nevyšiel na ulicu niekoľko dní. Takže ani náhodou! Ani neviem z akého vtáčieho trusu si tie farby mieša.

Už keď sme vyrazili na cestu, cítil som veľmi zlú atmosféru. Asira mi pripadá ako nejaký démon, ktorý okolo seba roznáša len zlo a smútok. Rád by som sa k nemu prihovoril a nejak ho utešil, ale nenašiel som tie správne slová. A možno, po tom ako sa Halethovi nezavrú ústa, by Asira aj ocenil nejaký čas osamote a v tichosti. Porozprávam sa s ním pozdejšie, keď bude vhodnejšia chvíľa.

Sám som nemal dobrú náladu, pretože sme sa približovali k púšti. Už cítim ten horúci a suchý vzduch. To vôbec nie je dobré na moje astma. Už cítim ako sa mi ťažko dýcha a zalieva ma pot. Takto by som nezvládol chodiť a preto sa veziem pekne na voze. Čím sme bližšie k púšti, tým sa mi ťažšie dýcha a pomaly začínam panikáriť vo svojom vnútri. A zrazu to s nami hodilo, keď nám z ničoho nič odletelo koleso. Haleth ho išiel hľadať a ja som začal mať už naozaj strach. Preto som chcel o mojom stave informovať aj ostatných. Poviem im zadýchaný a bledý a ťažko dýchajúci.
"Ehm, je mi hrozne zle, ja nemôžem dýchať, mám astma. Mám úplne sucho v puse. Ja ... myslím, že to asi nezvládnem. Asi odpadnem ..." Ako som to povedal, začal som si pomaly ľahať na podlahu vozu. Potrebujem chvíľku, ten vzduch mi nerobí dobre. Možno sú to moje posledné chvíľe na tomto svete. Chcem vidieť oblohu, modré nebo a biele obláčiky.

Už keď som bol malý, tak som mal problém s dýchaním. Otec ma stále nútil behať s inými deťmi a trénovať, ale ja som hneď vedel, že je niečo zle. Vždy po behaní niekoľkých kilometrov, som bol neskutočne zadýchaný a spotený. Neznášal som to. Neznášal som behať a naháňať sa s inými deťmi. Radšej som ostal vo vesnici a robil niečo iné. Napríklad čítal knihy. A tak som sa dostal aj k zdravotníckej knihe druidov. A presne tak som zistil, že mám silné až smrtelné astma. Po behaní som zadýchaný, potím sa a nevládzem. Ťažko dokážem potom popadnúť dych. To sú príznaky! A na astma je najhoršie behať, alebo dýchať teplý a suchý vzduch. Bolo to tam jasne a zretelne napísané!

Takže teraz už keď som zacítil v ústach teplejší vzduch od púšte, vedel som, že mi príde zle. Vedel som to ... ale nebol som na to pripravený. Ešte nie som pripravený zomrieť ... ešte nechcem!!!

A tak ležím na podlahe vozu, hrudník sa mi nadvihuje až príliš ako sa snažím z hlboka dýchať a bojujem s tým, aby som nestratil vedomie. Dokonca aj sucho zakašlem ako sa začínam dusiť.

čo sa deje okolo mňa vnímam len okrajovo, všetko je ako rozmazané a zvuky sú tlmené. Asi k nám niekto prichádza, je mi to jedno. Ja umieram!