První den cesty

Všichni

Haleth se nadšeně zazubil na Ygritte a hravě na ni mrkl. "Jistě. Rád." uculil se a pak se podíval po všech přítomných. Chvíli ještě vyčkal, jestli ještě něco se naskytne k "prodrbání" a pak začal připravovat své koně k cestě. Netrvalo dlouho a za rohem se objevil Asira, který se zdál unavenější než včerejší noc. Na první pohled byl celý stejný. Až na jeden maličký detail. Měl na rameni holuba. Bez nohy. A po bližším průzkumu si šlo všimnout, že na druhém pařátku má pouze zadní a přední prst. Seděl si tak na Asirově rameni a ten otráveně zamířil do hostince, aby vyřídil vše, co muselo být vyřízeno a zároveň ještě nechal na vůz nanést zásoby na týdenní cestu. Zjevně proto, že první noc Asira zaplatil dost, rozhodl se hostinský nedělat potíže a když Asira přidal ještě jednu zlatku, zdálo se, že dokonce na kadiboudu úplně zapomněl. Jen děda, který již měl čisté kalhoty nevěřícně koukal na hospodského a dožadoval se TVRDÉ spravedlnosti! To Asiru podráždilo natolik, aby chytil dědulu za krk a dovedl ho ven. Otevřenou dlaní ukázal na Groomshe:
"Pokud chceš spravedlnost, víš, kam si pro ni zajít." vydechl Asira, zatímco muže pustil a ten se vrhl na zběsilý útěk. Holub se spokojeně zavrtěl.

Když Haleth zmerčil holuba, rozběhl se pobaveně za Asirou. Ten jen zvedl prst. Toto malé gesto stačilo k tomu, aby Haleth o krok couvl, zvedl ruce jakože se vzdává a nakonec zamířil zpět ke koním. Zavelel a než se kdokoliv nadál, byli jste na cestě.
Oblak Asirovy smůly vás ale provázel nadále.
Ačkoliv počasí na hlavní cestě do Severní Hůrky bylo okouzlující, něco nesedělo. Atmosféra byla hustá a snad se nikomu ani nechtělo moc mluvit. Po cestě jste ale potkali ženu poselkyni, která vám předala lejstra jako pozvánku na soutěž v pečení koláčů do vesnice, která nacházela trochu jiným směrem, než Hůrka, ale stále dost blízko. Haleth se hned nadchl a začal mluvit o tom, jaký jeho matka dělá hruškové koláče a nezdráhal se vás všechny pozvat do svého rodného města což si vysloužilo Asirovo protočení očí zatímco holub spal v Asirově kapuci.
Když se blížilo odpoledne, stalo se ale něco, co jste nikdo nečekal. Najednou se zvedla zem přímo pod jedním z kol a kolo vyletělo někam do vzdálených míst. Asira byl pohotový, ačkoliv vůz kapku klesl, rychle zareagoval kouzlem aby vůz nepadl na zem a počkal, než všichni bezpečně seskočili a sám seskočil jako poslední. Vůz položil zatímco Haleth analyzoval škody, mávl a vyrazil pro kolo, aby mohl škody co nejrychleji opravit.
"Asi píseční červi! Zapomněl jsem, že se blížíme k poušti!" zavolal na vás a něco si mumlal pod vousy, že musí vůz zabezpečit.
"Toho chlapa nic nevyvede z míry..." komentoval Asira snad s kapkou obdivu v hlase.

Byl nicméně čas pozdního oběda. Ačkoliv se Haleth vrátil po pár minutách s kolem, bylo rozlomené a musel se zaobírat jeho opravou. Oznámil vám, že mu to hodinu zabere, než to dá dohromady a Asira oznámil, že je čas oběda a pomohl s rozděláním ohně. Přestože jste se blížili k poušti, která se roztahovala mezi horami, stále jste byli dost blízko zalesněnému prostředí a nebyl problém sehnat nějaké chroští a dřevo na podpal. Oheň vzplanul a Asira se snad usmál nad jednoduchostí celé této scenérie. Snad poprvé od vašeho seznámení mág vypadal, že má i lidské emoce.
"Ah..." vydechl spokojeně. Než jste uslyšeli kopyta koní. "Ah." zvedl se Asira pohotově.

Na cestě jste uviděli další vůz. Táhli ho dva koně, ale byli mnohem drobnější, než ty, co vlastnil Haleth. Vedle koní pak šel sympaticky vypadající muž. Usmíval se a vypadal, že je celkově v dobrém rozmaru. Musel mít tak metr osmdesát a z bližší vzdálenosti se zdál ještě vyšší. Než se člověk zaměřil na ženu, co šla po jeho boku. Ta se neusmívala. Odhrnovala si dlouhé vlasy a tvářila se, že se snaží dost obtížně soustředit na to, co jí menší muž vedle ní povídal. Sama musela mít dva metry a její velkou bytost umocňovala ještě svalnatá ramena. Průměrnou výšku jim ale úspěšně narušoval kluk, co seděl a měl na starost řízení koní. Zdálo se, že ten se soustředil a měl co dělat, aby koně uřídil. Celou sebranku ale pak dotahoval půl-orčí muž, který se táhl za karavanou a tvářil se nepřístupně. Nebyl sice tak svalnatý jako Groomsh a snad ani vyšší, ale byl rozhodně nabručenější.
"Já vám pomůžu!" hlásil se hned vozka a už už chtěl popohnat koně. Haleth se prudce otočil zděšením.
"Sem ne-" a jakmile se k vám přiblížili, vyletělo i jejich kolo. A z dálky jako kdybyste slyšeli drobný a pisklavý smích než docela zmizel.
"U všech bohů......" vydechl Asira otráveně. "Pouštní víly. Cesta by měla být bezpečná, ale víly rády dělají hlouposti."

Povídá a povídá...

Je to vážně zajímavé. Proč zrovna tito dva muži spolupracují? Asira... Řekne co musí a víc to nerozebírá. Jeho přítel Haleth je pravý opak. Řekne všechno na co se ho zeptáte a k tomu přibalí ještě snad všechno co ví. Během toho co vypráví ho upřeně sleduji a hlavou mi proletí snad tisíc myšlenek.

Ale ať se věci mají tak či tak, čas ubíhá a pomalu se začnou trousit ostatní členové naší výpravy zpět ze snídaně a s plnými břichy.

Každého přivítám milým úsměvem. Ale při poslední větě než se Haleth začal věnovat koním jsem zbystřila. Nenechalo mě to chladnou a na jeho slova jsem tiše, při kroku k němu blíž, navázala.

"Ráda bych to viděla. Jak dokážeš mluvit s duchy. Myslíš, že až budeme mít třeba večer čas a chuť, ukážeš mi to?" Zeptám se se zájmem. I když mi odpoví ano nebo ne, i já se pomalu začnu chystat. Čas je neúprosný a musíme se začít připravovat na cestu.

Těžké ráno vol. II

Naštěstí to nebylo tak, že bych v tomhle smýšlení byla jediná.
I zelení tenhle nápad rozhodně podporovali a já za to nemohla být šťastnější. Tohle rozhodně chtělo něco do žaludku. Jenže chtělo by to být trochu opatrnější s tím, že obsah žaludku skončil při probuzení z okna venku. Takže jasnou volbou byl korbel s teplou vodou, do kterého jsem přidala tam něco trochu ze směsi bylin co jsem měla u sebe stále. Tohle by mělo trochu pomoci s tou opicí co se mě drží. A co se jídla týkalo, uchýlila jsem se jenom ku chlebu a sýru, možná vejce ale nepřeháněla jsem to nijak. Žaludek sice zezačátku trochu protestoval, ale nakonec přijmul to co mu bylo nabídnuto.

Po troše jídla do žaludku a též i trochu výluhu bylinného už bylo pocitově trochu lépe. Sice do večera byla ještě dlouhá cesta a jedna další nás i čekala, prozatím další případné obracení žaludku bylo zažehnáno. Ovšem snídaně nebylo to jediné co se u stolu dělalo. Jakmile zelená vytáhla nějaké barvičky, získala si mou většinovou pozornost. Bylo to rozhodně zajímavé, pozorovat tenhle proces, to jak to dělala ona na sobě... jak její prsty přitom zkušeně jezdily po zelené kůži... protože dneska se to příliš nevidí. Tohle bývala moje poměrně oblíbená činnost, než jsem získala svoje tetování coby jednu část své cesty k dospělosti.. nicméně její nabídku ohledně toho, že bych její barvičky mohla též použít, jsem neodmítla. Byť nebylo to v takovém rozsahu, vylepšila jsem svá tetování o pár dalších menších detailů.

Nakonec tedy bylo hotovo. Nejenom co se snídaně týkalo, která i tentokrát neuškodila mé vlastní kapse, ale i malůvek. Sice jsem cítila, že žaludek ještě není úplně v pohodě jak by měl, ale oproti tomu jak jsem se cítila při probuzení to bylo už rozhodně lepší..
Odložila jsem tedy svou tašku do povozu, který měl být pro nás. Naah, nějak jsem se nemohla rozhodnout jestli stojím za to houpat se na povoze a dráždit tak nyní oslabený žaludek nebo se s gorilou na zádech tahat po svých.. nah, asi prozatím zvolím vlastní nohy..

Posnídáme...

Groomsh by se pral. Já bych se možná taky takhle po ránu šikovně popral, ale Shardi je kazič zábavy. Třeba jindy se nám to s Groomshem poštěstí. Já bych teda viděl rád, jak fackuje někoho komu chce opravdu ublížit. On teda asi nerozlišuje jestli chce nebo nechce ublížit. On je prostě...Groomsh. Líbil se mi. Každopádně z Haletha začaly lézt moudra a náš zaměstnavatel se vybarvoval v barvách, ve kterých jsem opravdu nečekal, že se vybarví. Kdo by čekal, že si nás najímá královský rádce. Proč si taky někdo takový najímá nás a nepomůže si stran královských možností?

"Díky."

Pouze krátce odpovím a tím svou interakci končím. Dozvěděl jsem se všechno co jsem potřeboval a tak nebylo proč dál mluvit. Radši se seberu a jdu se najíst. Orčí sourozenci mají celkem slušný apetit. Já sice nesním tolik, ale taky se neženýruju. Když někdo platí tak je fajn jíst a nedívat se vlevo a vpravo. Na nabídku o válečném malování jen zavrtím hlavou a v duchu se směju té lebce, co se maluje na Groomshe.

"Co se směješ. Když se budou smát jemu, tak si nebudou všímat Tebe. Což je pro Tebe výhoda. Hlavně se nesměj nahlas nebo místo snídaně budeš mít v hubě orčí pěst."

Bylo to těžké, ale vydržel jsem to. Radši jsem jedl, ale taky jsem se těšil, až už vyrazíme.

Haleth

Nort; všichni

Haleth se zasmál pobaveně, když slyšel Ygrittinu poznámku. Musel pokrčit rameny a usmál se, tak jak to umí jedině elf v jeho letech. Zdálo se, že nemá moc starostí a o to více byl připravený sdělovat tajemství vesmíru aniž by se cítil nějako provinile.
"On není až takový plácal," zastal se svého starého přítele i přesto, že on byl ten, kdo začal komentovat jeho svaly. "Ale ano. Myslím, že na univerzitě patřil do takového... Průměru. když se vyskytujete na akademické půdě, občas potkáváte i lidi, co to dokonce myslí vážně!" zasmál se elf. "Takoví lidé většinou pak vypadají... Jinak, víte? Viděl jsem tam i klučíka, co měl metr padesát a ručičky a nožičky jak párátka. Bylo mu již dvacet a nebyl to hobit ani trpaslík. Toho kluka jsem potichu litoval pokaždé, když jsem ho viděl, ale ten jeho mozek! Studoval spolu s Asirou, ale pak ho potkala nějaká nešťastná nemoc a bohužel nás opustil... Což se Asirovi hodilo, protože se stal nejlepším studentem univerzity a z toho měl určité výhody!" zakecal se muž. Zjevně se rád poslouchal. A ještě raději komentoval někoho, kdo nebyl přítomen.

"Jen ti, co se krví zavázali k univerzitě. Studium na ní je ale podmíněno tímto rituálem, takže... Jen ti, co mají takhle něco společného s univerzitou, na ostatní mágy jsme krátký. Asira onehdá chtěl toto kouzlo zavést pro celý stát, byl v tom naivní, říkal si, že by to mohlo radikálně ulehčit bitvy... Hodíte jednu ohnivou kouli a sežehne to jen nepřátelé! Ale učitelé se mu tehdá vysmáli, chudák malá, v té době byl ještě naivní a perspektivní." Haleth setřel imaginární slzu. "Co se mě týče... Já komunikuji s duchy." uculil se. "Někdy vám to mohu ukázat. Je to zábava. ~" zavrněl než se pomalu zaměřil na přípravu koní.

Hlad

Groomsh pořád naštvaná, když elf mluvit. Groomsh přimhouřit oči. V hlava trochu bolet. Přemýšlet jestli dělat ze mě sranda. Jestli dělat sranda já rozmlátit elf jako boudobudka !

Snídaně ! Ségra říkat, že jídlo. Po hromada Groomsh, vždycky hlad. Nechat elf být. Lepší rozmlátit po snídaně. Nekazit chuť. Tak jenom frknout jako kůň. Všichni zase povídačka, tak jít se ségra. Objednat velká snidaně. Maso, sejra, chleba a pivo. Ale ne sud. Na lačná žaludek špatný, vždycky mít rychlohromada.
Pak jíst, pít, nemluvit. Kdyby něco zbýt od Shardi. Zabalit do vak. Jídlo hodit.

Ségra dělat barvičky. Já nechat nabarvit. Ona jednou udělat sranda. Dělat kočka fousek na Groomsh. Groomsh pak bojovat v bitva a vypadat hloupá. Proto já nacpat drny do ucho, když Shardi ožralá. Pomsta. Sranda.
"Namalovat lebka." říct Shardi. Lebka drsná. Groomsh drsná. To hodit.

Plná břich. Groomsh spokojená. Jít ven se Shardi. Ona chtít dát pytel na vůz. Groomsh nesouhlasit. Tam přeci jídlo ! Ale ona tvrdohlavá, tak pytel dát. A smát, když ona funět, jak dávat do vůz. Groomsh rád, že ségra nejít do vůz. Groomsh zvyklá, že chodit se ségra po noha.
Nechat jen zbraně. A pak čekat. Těšit na boj. A kdo ve vůz, pozdě u boj. Všechna nepřátel jenom pro Groomsh.

Výprava za nakopáním elfích zádelí!

Groomsh se vyvalí jako velká voda. Tenhle výraz už znám, tak jenom protočím oči a ustoupím stranou. Když se ale ozve řev a z budky vyhodí dědulu s holou zadnicí, pobaveně se zakřením a dědulovi ukážu zvednuté palce.
Asira snídani slíbí zaplatit. Spokojeně kývnu hlavou. Je fajn být zaměstnanej u boháčů. Zatímco se shromažďují ostatní, rozhodnu se počkat na Groomshe, a tak se mezitím trochu protáhnu a prokřupu ztuhlé klouby. Když se pak vytahuju co nejvíc do výšky, spustím svůj vlastní tradiční ranní řev. Na pročištění hlasivek. Takový každodenní rituál. A můj způsob jak dát najevo, že mě v tuhle denní dobu nemá nikdo provokovat.

Groomsh se vrací a s ním i rozbitá budka. Nakrčím znechuceně nos. "Tys prostě musel..." Přísně na něj koukám. Takhle po ránu nemám náladu se handrkovat s hostinským o placení škod. Možná bych mohla Groomshe nechat rozbít mu nos. Ale nejdřív snídani, pak už by nemusel být schopný jí připravit.
Dorazí Sarith a neodpustí si komentář. Protočím oči. Čapnu Groomshe za loket a pevně stisknu. "Jdeme na snídani." Prohlásím dostatečně důrazně, aby to k němu proniklo a aby neměl tendence Saritha omlátit o zem. Po ránu je brácha taky vznětlivej, a všechno si vykládá jako urážku. To vlastně dělá furt. Ale když je nakrmenej, tak je přece jenom trochu mírnější.

Jakmile jsme uvnitř, poručím velkou snídani pro každýho, kdo má zájem. "A platí ten co včera." Spokojeně si poplácám břicho a zatímco čekáme na snídani, rozložím si svoje barvičky, kápnu tam trochu vody, a začnu si malovat čerstvé pruhy na kůži. Kdyby boj přišel už dnes, chci vypadat dostatečně hrozivě. To samé pak nabídnu Groomshovi. Yashe. A komukoliv dalšímu, kdo se rozhodl připojit se k nám. Dávám si záležet na každém tahu a tvořím na kůži mistrovská díla. Je zkrátka vidět, že v tom mám dlouholetou praxi.


S plným břichem jsem pak najednou mnohem spokojenější. A připravená vyrazit. Nikoho se neptám a svoje a Groomshovy věci prostě naházím do vozu. Nechám si u sebe jen hůl a zbraně. Haletha poplácám po rameni.
Až pak si všimnu, že tu je nějak moc koní. Nedůvěřivě na ně koukám. Doufám, že po mě nikdo nebude chtít, abych na tom jela. Svůj zadek mám až moc ráda na to, abych ho vystavovala takovému utrpení. Nejradši všude dojdu pěšky.
A tak už jenom čekám, až se sesbírají ostatní, dostaneme nějaké pokyny k cestě, a pak už konečně vyrážíme na výpravu za nakopáním elfích zadků!

Nové informace

To, co začal Haleth vyprávět potom co Asira odešel, mě velmi zaujalo. Lovec artefaktů?! Poradce krále, lamač dívčích srdcí, univerzita, holky letí na magii, výzkum o dracích? Jeho sestra Amarita.

A pak ten Halethův dodatek který mě pobavil. "To by mohl říct každý, že má větší svaly. No ne?" Ukážu své zuby jako perličky v úsměvu.

"Nemůže vám nikdo ublížit magií nebo jen vy sobě?" To se ví, že mě to zajímá, jestli si nemohou ublížit jen studenti univerzity nebo jsou odolné vůči magii celkově. "Jaký druh magie ovládáte?" Neodolá má zvědavost.

Staří přátelé

Nort; všichni

Asira odešel a s ním odešla i hustá aura jeho věčné nespokojenosti. Možná nebyl takovým mrzoutem v reálném životě, teď se ale skutečně zdál nabručený jako egoistický muž, co byl odmítnut krásnou ženou a otravný asi jako komár, co si vyhlídl šťavnaté místečko na kůži své oběti. I Haleth se zdál uvolněnější, když Asira odešel a sám si vytáhl dýmku, kterou si spokojeně začal připravovat. Elf se poté podíval na svého druha a uchechtl se se s potutelným výrazem. Věděl, že jeho starý přítel je poněkud citlivý na předávání informací, nicméně jemu nikdo nic nezakázal.

"Je lovcem artefaktů a stínovým poradcem krále. Teda, v poslední době moc neradí, nový král ho nemá v lásce a samotného Asiru to už nebaví. Dělal to posledních... Šedesát let? Nevím." pokrčil rameny majitel vozu. "Chodili jsme spolu na univerzitu, když moje mamá myslela, že ze mě bude léčitel v našem rodném městě. Pak jsem se zamiloval a odešel jsem zatímco Asira zůstal dalších několik let. Spolu jsme dělali různé vylomeniny, on byl hrozný lamačenko srdcí, pořád se honil za holkama. Ale nemám mu to za zlé, tvrdil mi, že mu pomáhá magie a holky na to hrozně letěly. Teda, do té doby, než se z něj stal tenhle bručoun. Úplně nevím, co se mohlo stát s jeho sestrou, byla hrozně maličká, když jsem ji viděl poprvé. Asira v té době dělal výzkum o dracích a jeho sestru to neskutečně fascinovalo." prozradil elf poněkud lhostejně. "Jinak jsme spolu asi posledních patnáct let nemluvili. Asira byl ponořen do práce, ale nese se o něco vznešeněji, než předtím. A nabízel mi neskutečné peníze za to, když mu pomůžu, na ničem mu nikdy tolik nezáleželo. Překvapuje mě, jak moc se snaží najít svou sestru. Bude za tím něco více." zamyslel se Haleth a nakonec luskl prsty. "Ale třeba jen je Amarita to poslední, co mu zůstalo a skutečně ji miluje natolik, že mu to za to stojí. To ví jen Asira!"

Haleth se nakonec pobaveně podíval i na Ygritte a uculil se jak kluk, co něco provedl a je na to náležitě hrdý. "Když já o něm hrozně rád mluvím! On je pak neskutečně vytočený až mu naskakuje žilka a dělá se mu na čele vráska! Ale všichni studující i absolventi na univerzitě jsou opatřeni cejchem, který nás chrání a tedy si nemůžeme magií nic provést. A, no... Svaly mám větší." zasmál se elf a začal spokojeně bafat ze své dýmky.

Ráno moudřejší večera

Víte, jsem zvyklá vstávat před úsvitem ať už se do postele dostanu v podvečer, večer nebo v pozdních nočních hodinách. Nejinak tomu bylo i zde. Jen co mě velmi mile překvapilo bylo to, že jsem necítila to včerejší víno a závěrečné pití od Asira. Možná to bylo taky tím, že jsem skončila jen u tří pohárů a poměrně brzo šla spát.

Tak či tak, když slunce vyšlo, stála jsem před hostincem i se svým koněm, kterého jsem zde měla ustájeného. Krásný hřebec. Statný jezdecký kůň barvy jako havran.

Sledující všechno dění kolem. Asira jak se baví s Halethem, který co nevidět pomáhá Klerencovi s jeho věcmi do vozu. Ostatně když jsem viděla Klerence, opravdu by mě zajímalo co je vlastně jeho povoláním. Bylo na něm vidět že se o sebe opravdu pěkně stará a upřímně musím říct, že už se těším až někdy v dohlednu bude čas na tu lázeň a zábaly. Když mi to nabízel, to se ví že jsem neodmítla. Čas od času je to velmi příjemné, zvlášť po dlouhých cestách kdy vás bolí celý tělo.

Ale lekla jsem se jako kdyby se přede mnou objevil samotný čert když přeleťela kadibudka a Groomsh ji následně začal porcovat. Na místě byla už i Shardi, Yasha a Sarith. Už jsem si myslela, že budeme vyrážet, to když se ale někteří začali dožadovat jídla. Sama už jsem však byla po snídani.

Pohled mi padne na Asiru který unaveně odchází a pak zpět na ostatní. "Počkám na vás tady, už jsem po snídani." Promluvím ke všem kdo běží na snídani. "Tak pane Klerenci, kdo je Haleth?" Podívám se na dva elfy a navážu na Asirova slova. I Sarith, další elf v družině se přidá ke konverzaci a ráda si poslechnu tuto odpověď. Když už je Asir pryč, promluvím k Halethovi také. "Proč jsi tak divně mrkal, padlo ti něco do oka?" Dobrá nálada mě neopustila a chtěla jsem chvilku udržet vážnou tvář při této otázce, nepovedlo se. Koutky úst mi cukaly.