Cítím teplo slunečních paprsků na těle, ale vstávat se mi teda moc nechce. Jednak proto, že je ten hřejivý pocit velmi příjemný a druhak, protože musím do práce. „Možná už bych si konečně moh najít nějakej normální flek.“
Když se po chvíli odhodlám opustit svoje pohodlí, jak to ostatně dělám celý svůj život, vyrážím směr - koupelna. Ranní sprcha mě vždycky probere na sto procent a srovná mi myšlenky. Člověk musí přežít jen pár vteřin šoku z návalu ledové vody a potom si tělo zvykne. „Ještě vyčistit zuby a.. dneska to zvládneš Maty. Je to přece den, jako každej jinej. Do práce, domů a pak něco vymyslíme. Třeba si s holkama uděláme nějakej hezkej vejlet. Kde vůbec jsou ty potvory?“
Břicho už mi kručí. Zkontroluju, jestli mám v lednici dostatek vajíček. Tři seberu a hodím na pánvičku. Automaticky zapínám televizi. Ranní zprávy už jsou pro mě taková rutina. „Zase ta nová moderátorka. Aspoň se je po ránu na co koukat.“ Ve zprávách sice byla zatím krátce, ale i za takovou chvíli jsem si ji dokázal oblíbit. Nebo spíš zvyknout? Vůně smažených vajíček se prohnala celou místností, až mi z toho naběhly sliny.
Bedlivě poslouchám, když v televizi spatřím ten symbol. „Černý strom, to je přece znak té skupiny. Jak jen se jim to říkalo? Temná budoucnost? Ne, to bylo jinak.“ Nemusím moc dlouho přemýšlet a moderátorka to řekne za mě. „Ano, Stínu budoucnosti. To je ono.“ Co si o téhle organizací myslím? Popravdě sám nevím. Přírodu miluju, ale tyhle války, atentáty a sabotáže mi přijdou zbytečné. Možná jsem naivní, ale přijde mi, že se oddaluje nevyhnutelné. Lidský pokrok nejde tak lehce zastavit. A vlivným lidem záleží na penězích a majetku, než na přírodě. A těm obyčejným? Ti stejně nic nezmění. Nebo ano? Sám v tomhle ještě nemám úplně jasno.
Snídaně zmizela téměř okamžitě. Umyl jsem si po sobě talíř, oblíkl se, hodil batoh přes rameno a mohl vyrazit. Jediná věc, která mi vrtala hlavou - kde jsou moje fenky? Ale je pravda, že čas od času pobíhají někde venku a nevidím je třeba půl dne.


„Člověk je sám i mezi lidmi.“
Antoine de Saint-Exupéry


Když jsem si po návratu domů prohlížel emaily, zarazil mě jeden, který tam zdánlivě nepatřil. Obyčejně takové neznáme zprávy neotevírám. Něco ve mě mi ale říkalo, že mám protentokrát udělat výjimku. Možná to byla intuice, možná zvědavost. Po chvilkovém váhání jsem klikl na.. OTEVŘÍT..

Soukromá jeskyně