Něco Končí, Něco Začíná

"Ó, jen to ne, co bych pak dělal!" řeknu s hraným zděšením když slyším, na co Devítka sází. Hned poté se mi však na tváři rozprostře úšklebek. "Uvidíme, přiteli." dodám a mrknu na něj.

Co se týče mého návrhu ohledně toho co se stane když vyhraji já, k tomu se vousáč ani nevyjádřil, takže to zdá se nepřijal. "Dobrá, jak je po vašem, bojíte se už prohry, tak to budu respektovat." prohodím jen když to přejde mlčením a vstoupím s ním do ringu.

Pak už nastane čas k zápasu. Dělám tak, jak jsem si usmyslel. Všechno to šlo jako po másle a zdálo se, že to bude brzy u konce. To se mu ale najednou konečně povede se trefit. Dobrá práce, konečně, začíná to být zajímavé a ne jenom nuda. Možná bych mu i zatleskal, kdyby mi netřeštila hlava a neměl jsem co dělat s vyhýbáním se jeho dalším útokům. "Dobrá rána." zhodnotím jeho útok nakonec když je k tomu konečně příležitost. "Ovšem nedostatečná." dodám pak a přejdu do zdrcujícího protiútoku. O chvíli později se již vousáč vzdává a zápas končí mou výhrou. Jak jinak. Vousáčovi poté pomohu na nohy (s tím, že jsem celou dobu na pozoru, kdyby náhodou) a poděkuji mu za dobrý zápas. Jsem nadmíru spokojen, vážně jsem si ten souboj užil.

Převezmu si mé věci od černocha, co je měl na starosti. Za okamžik mám zase na sobě svou neprůstřelnou vestu i sako, které si patřičně upravím aby po tom všem nepůsobilo tak pomuchlaně. Černochovi pak s díky vrazím do ruky desetidolarovku za to, že se o mé věci zatím staral a poté přijdu k Devítkovi. "Dám vám radu, příteli. Příště vsaďte na mě. Vyplatí se vám to." řeknu s úsměvem a poté z kapsy vytáhnu ty dvě stodolarovky co mi tak předtím dal. "A zde máte mou výhru zpátky. Na výdaje. A tentokrát to neutrácejte za hlouposti." dodám s úšklebkem a prachy mu vložím do dlaně. Desítka ještě promluví s jedním černochem co se nám rozhodl pomoct v našem pátrání nějakými informacemi a pak už vyrážíme pryč z tohoto místa.

Venku před budovou Desítka krátce zhodnotí minulé události. Ovšem než mu stačím odpovědět, ozve se v komunikátoru pan J a vypadá to, že je v potížích. Podle toho co říkal je cíl jasný. "Do hotelu Continental, pánové!" oznámím těm dvěma a pak se již urychleně vydám do zmíněné budovy, pokud možno až ke dveřím zmíněného pokoje č. 32. Desítka s Devítkou mě předpokládám následují do hotelu. Ano, hotel Continental. Nedávno jsem v jednom tak pojmenovaném hotelu byl v New Yorku. Mám teď z toho takový zvláštní pocit, myslím, že se tomu francouzsky říká déja vu. Ano, přesně tak to je. Doufám jen, že to neskončí jako posledně.

Mexická patovka a šachy

Jako ne, že bych nečekal, že negři budou jen tak postávat, ale na cvičební úbory maj dost místa na železo.
Jakmile se objeví první kvér, deagle se hne jeho směrem. Zmáčknout to není úplně dobrej nápad, ale ono to ostatně ani nebude třeba. Jen pupkáčovi s typem 56 věnuju významnější pohled.

Místní vousatej guru není moc nadšenej a trochu vrčí. Ani ten brácha mu nejde přes pysky. Já se jen usmívám a koutkem upouštím kouř z ganjy. Proč ? Protože tak jako tak vyváznu s celou prdelí a Banes aspoň okusí, že ty jeho píčoviny mají důsledky. I Desítka souhlasí. A kdo by ne, třeba bude aspoň chvíli klid a Banes bude zticha. Nebude...prostě je to silnější než von.
“Ale to víš, že jo. Dvě kila na to, že budeš mít móňo.“ zazubím se a uzi spustím na popruhu podél boku. Z kapsy vytáhnu peníze, co mi dal předtím na výdaje a se spokojenym výrazem mu je nacpu do kapsy saka...a kapsu poplácám. Zadostiučinění.

Nakonec se schovají všechny zbraně, včetně pupkáčovi...a nemyslím pušku. Já se opřu, tak abych měl dobrej výhled a neměl nikoho v zádech. V poklidu pokuřuju a čekám, jak to dopadne. Jediný, co mě mrzí je, že se nemůžou kopat do kulí...ale to jen kvůli Banesovi.

Oko Tygra

To, že Desítkova reakce na můj proslov nebude moc kladná, to mi bylo jasné již od začátku. Ano, řekl jsem toho až příliš, odhalil jsem toho o sobě až příliš mnoho. Nebo ne? Možná jsem si to celé jen vymyslel. Nebo aspoň trochu přikrášlil. Každopádně, nastal čas nechat slova stranou a přejít k činům.

Vousáč vypadá, že se pokusí o útok i navzdory čepeli na svém krku, což jsem tak nějak očekával. Přecijen, snaha něco svým gorilám dokázat snadno překoná pud sebezáchovy. Je ovšem velice naivní předpokládat to, že se chystám mu takovou možnost dát. Jakmile se jen pohne způsobem kterým nesouhlasím, tak z něj začne crčet krev plným proudem a já budu v dostatečné vzdálenosti abych se vyhnul jeho zoufalým pokusům vzít mě s sebou na věčnost. Přesně to by se stalo.

Devítka se do toho poté vloží takovým způsobem, jaký jsem očekával. Tedy, vytáhne bouchačky a namíří je na nás dva. Nedivím se tomu, že ho jak má akce, tak to co udělal Desítka vůbec nepotěšilo. Zasáhli jsem mu do toho jeho světa, kde si byl jist že vše sám zvládne a nic se nepokazí. Ovšem, já nemám v plánu nechat se obklíčit hordou ozbrojených nohsledů někoho jako je ten vousáč. Ten typ, co se snadno může rozhodnout, že je mu jedno co říká nebo ne, on na nějaké rozumné argumenty není zvědavý. Nebo se prostě rozhodnout, že Devítka jako gangster z téhle čtvrti je sice z obliga ale já s Desítkou ne. A pak se pokusit k nějaké nerozvážnosti protože nás podcení a my budeme navíc v nevýhodě když je necháme náš obklíčit. To, že je nějaké takové nerozvážnosti schopen napovídá i fakt že se chystá zaútočit v marném pokusu vzít mě s ním i když by skončil podříznutý.

Navíc, všichni v tomto zoufalém podniku měli očekávat, že to se mnou budou mít lehké. To jsem dal najevo už na začátku.

Možná že kdybychom s Desítkou zůstali v klidu stát a mlčet, tak Devítka by to vše sám zvládnul přímo ukázkově.

Možná by vše bylo v naprostém pořádku.

Možná.

Ale byla by to nuda.

Již se mi začíná v hlavě rýsovat plán. Vousáče podříznu a použiju jako lidský štít, zatímco mu z tepny stříká krev tak ho vyšlu přímo do chumlu jeho goril s bouchačkama a v případě že by se rozhodli střílet a jejich kulky projdou tělem vousáče, tak se natočím tak aby to případně trefilo mou neprůstřelnou vestu co nosím pod sakem. Ztracená energie, kterou kulky ztratí po překonání těla by mohla stačit na to, že po zásahu vesty z toho budu mít jen lehké modřiny.

A poté buď využít situace a buď se pokusit o útěk a cestou se krýt za stroji nebo začít masakrovat chlápky s bouchačkama, podle toho, jak se situace vyvine a jak vidím své šance v téhle situaci.

Poté ale Devítka navrhne ten zápas v ringu mezi mnou a vousáčem, čehož se ostatní chytí. S úsměvem zasunu čepel zpět do hole. Tohle bude ještě zajímavé.

"McGregor? Leprikón? Vypadám snad jako nějaký skot nebo nedejbože ir?" řeknu s hraným pohoršením. Vážně neočekávám, že dokáže můj přízvuk rozeznat od toho Irského nebo aspoň poznat, že já zním úplně jinak. Tenhle má nejspíš jen zkušenosti s američany co říkají že jsou irové je proto, že jejich prapraprababička odtamtud pocházela. "Alespoň jste neřekl, že jsem velšan, to byste už dost přehnal." ukončím tohle nakonec s úsměvem.

"A co se týče vaší výzvy, tak samozřejmě si nenechám ujít možnost zúčastnit se tohoto tradičního anglického sportu. Jsem rád, že i zde 'v koloniích' jej ctíte. A podmínky přijímám. Koneckonců, jak říká Alfréd, pořádná motivace musí být. Ovšem..." Uvědomuji si, že mluvil k Devítkovi, ne mě a já nejsem přímo v pozici určovat si podmínky. A vousáče to nejspíš naštve, ovšem když už je k tomu příležitost, proč to nenavrhnout. A jestli se ještě víc naštve, tím lépe pro mě.
"...pokud vyhraji já, řeknete nám všechno co chceme ohledně těch zmizení, jak navrhoval zde Louis. A navíc, mě a zde Alfréda již nebudete oslovovat jinak než pane Burke a pane Thorpe. Koneckonců, já tu mám riskovat smrt, tak vy také něco dejte v sázku. Je to férová dohoda, ne? A bude to tak zajímavější." řeknu s úsměvem. Nečekám, že by to hned kategoricky odmítl. Tím by přiznal, že si nevěří že mě hravě porazí a tak by si před těmi svými gangstery pošramotil pověst. A tak myslím, že na to nejspíš nakonec přistoupí.

Ať už s tím souhlasí nebo ne, tak nakonec proti sobě staneme v ringu. Desítka si vsadí na mě, což mě trochu překvapí, ale koneckonců, proč ne. "Vy si nevsadíte, příteli?" zeptám se pak s úsměvem Devítky a doufám, že mi v tomhle rozpoložení nenapálí do hlavy spršku kulek ze své zbraně. Možná doufá, že mě ho vousáč zbaví. Ovšem to by pro něj byla obrovská škoda. Musí tu mít někoho kdo tomhle podniku bude dávat patřičný styl a Desítka už je dávno za zenitem, takže je to na mě.

Vousáč už se pak začne připravovat na zápas a utrousí krátkou poznámku o tom, že končím. Neřekl s čím, ale vzhledem k situaci je to jasné. "Jak je psáno v bibli: 'Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu'." odpovím vousáčovi na jeho průpovídku a také se začnu připravovat na nadcházející zápas, například tím, že si pořádně prohlédnu svého protivníka a analyzuji ho. A potom zvolím správnou taktiku.

Všimnu si jeho postoje zkušeného boxera i ty jeho velké svaly. Je velkým klišé podpořeným filmy domnívat se, že protože je to mohutný svalovec tak to bude pomalý hromotluk, jehož útokům se kdokoliv menší a mrštnější obratně vyhne. To ovšem není pravda. Tenhle nebude neohrabaný a nekoordinovaný, ten bude vědět jak využívat svou sílu a své svaly. Bude rychlý.

Velké, zbytečně obrovské svaly znamenají, že se taky rychleji unaví. A jestli vážně za to vděčí steroidům, tak se to ještě urychlí. Jak byla ta bajka, želva a zajíc? Tak nějak to bude probíhat teď. Alespoň tedy ty jeho svaly vypadají spíš jako že jsou aspoň zčásti formované kvůli tomu aby ohromovaly než že by byly ryze účelové.

Také se pokusím ho co nejvíc naštvat. Pokud nebude dost jasně myslet, tak bude snadněji dělat chyby a rychleji se unaví když bude do svých úderů dávat větší sílu než by byla potřebná. Já se budu snažit uhýbat jak to jde. A pokud už náhodou nějakou tu ránu schytám, tak se rychle oklepu. Prostě se usměju, případně vycucnu krev z roztrženého rtu, budu držet bradu vzhůru a pochválím mu jeho pokus o útok, který mě měl vyřadit, ovšem selhal. Abych ho případně ještě víc naštval. To by mělo zajistit, že se nebude tak dobře ovládat. Jde o to se protivníkovi dostat do hlavy. Psychologická válka. Jako bývalý důstojník rozvědky by to Desítka jistě ocenil.

A také, kdo zaútočí první ten má výhodu. První útok je důležitý, takže jakmile zápas začne, udeřím jako první. Mířím mu na krk, přímo na tu krkavici.

Já jsem váš UZIáš

Věci se vždycky nějak poserou, někdy je to jen smradlavej prd a jindy je to bláto na celym hřišti. Pořád, ale nemám pocit, že sem to úplně dojebal. Bílá brada sice skřípe zubama a vylučuje tolik testosteronu, že až se pude vychcat, nějaká ryba by mohla vyplešatět, ale stejně...
Nějak nevim jestli je to tim deaglem za pasem nebo tim, jak furt hulim, ale čumim na něj a ani nehnu brvou. Jen ať si řekne svoje a já mu to pak pěkně po negrovsku vysvětlim, v klidu bez zbytečnejch vytáček. Hovno...

Poučka pro příště : Bílý nikdy nebudou černý. A ještě, ke všemu mám to nedozírný štěstí, že mám sebou dva bílý anglický idioty.
Jakmile Desítka začne zvedat činku, tak vytřeštim bulvy. Ne nad tou vahou, ale nechápu proč flexí a zároveň, jaktože si nestříknul do slipů...jo jsem si ns beton jistej, že nosí slipy.
Naštěstí Desítka není úplnej blb, takže to chce hodit do chillu. Chce, abych to vyřídil. Nadechnu se, abych začal...zase hovno.

Poučka číslo dvě: Banes potřebuje žvanit a když nežvaní, tak mu to tlačí na mozek. “Ty vole, to je kretén...“ zaúpim potichu a kořen nosu svírám mezi palcem a ukazovákem, když vytáhne POSRANEJ MEČ ! Hovado...jo totální hovado. podivám se na Banese a ustoupím během jeho klasicky poučnýho proslovu dozadu. Zatímco se vykecává sáhnu do batohu. Mám čas, vim, že neskončí dřív než za deset nádechů.
Vytáhnu v klidu jointa, kterej tam je ubalenej pro strejčka příhodu a strčim ho mezi pysky. Zapálim si a když Banes začne vyprávět jak vodjebal nějakýho negra zakašlu se. Rozhodně stoupá na žebříčku debility. V tu chvíli vim, že už je to v prdeli. Jestli se z toho šlo vykecat, tak von to zazdil s vobrátil posranym navrch.

Když mu Banes začne kudlou lechtat žebra vytáhnu z báglu UZI. Druhou rukou fofrem natáhnu závěr, odjistim a namířim směrem na ty dva. Jednoruč, z týhle blízkosti nemůžu minout.
“Jestli už ste si dostatečně poměřili péra, tak vidíte, že mám právě vobrovský péro.“ hodim hlavou k sapru.
“A jestli se vy dva kokoti nedomluvíte vodjebu vás do pekel a tam si můžete hrát celou věčnost.“ vycenim zuby a kdyby se jeden z nich blbě pohnul fakt to udělám. Nechcípnu tu kvůli bílýmu zozovi.
“Novej deal brácho. Vy dva v ringu. Fair play. Vyhraješ a dostaneš jeho hodinky a my se půjdeme zeptat na San Julian nebo k Frankovi. Vyhraje on a povíte nám, co víte vo zmizelejch.“ se šklebem strčim jointa zpátky do huby a uvolněnou rukou vytrhnu z pouzdra Deagle. Pojistka cvak. To kdyby chtěl někdo dělat kokotiny. Jsem prostě mesiáš...teda UZIáš.