Dohoda

Je to skoro zázrak, ale anglán si dopřeje jen jednu urážku. Ve zbytku mluví, jako vyměněnej. Jen doufám, že si ty svoje poznámky vodpustí až budeme v ghettu. Tam mu nepomůžu ani já.
“Vypadá to, že máme deal.“ usměju se ze široka až zazáří moje zažloutlý zubiska. Ladí detaily a to je pro dobrou historku potřeba.
“Záleží jestli známe jméno někoho, kdo zmizel. Ale vždycky můžeme říct, že ho znáš jen online. Může bejt třeba ultrabouchac698@yahoo.com nebo co já vim.“ pokrčím rameny a kouknu na Desítku a ostatní.
“Tak co ty prachy, stříkačky a jména ?“ zeptám se a típnu špačka do konzervy od tuňáka, kterou sem si ráno přines jako popelník. “A můj mobil !“ vyhrknu dodatečně, aby se to nezakecalo.

Máme Plán

"O to se nebojte, příteli, vy ani nikdo ze Skid Row mne skutečně urazit nemůže. Vím, že nic jiného ani neznáte." usměji se a dále už jen poslouchám se zdvořilým zájmem, již jsem toho řekl dost a nějak mu na to již nemám moc co dál říct. Musím uznat, že to vypadá, že se v tom vyzná, to je dobře. "Dobrá, to zní přijatelně." přikývnu mu na ten jeho návrh. "Nějaký návrh na jméno toho chlapa co ho hledám? Něco bych si vymyslel, ale tak... chceme, aby to bylo autentické, ne?" pousměji se.

Domorodec

Pokračuje ve svým přesvědčení světaznalýho tvrďáka a já nemůžu jinak, než funět z nosu kouř, jako nespokojenej drak.
Vodkrágloval prej pár federálů. Pěkný, ale von je v úplně jiný pozici.
“Nikdo tě neuráží bebe.“ zašermuju rukou nesouhlasně. “A jestli si to myslíš, tak nemáš nervy, na to jít do Skid Row.“ zkonstatuju a posadím svůj zadek do křesla.
“Sejmout federála si můžeš dovolit ty. Gangy se jim vyhejbaj, jak můžou. Jedno jméno...Kiki Camarena. Mexičani tim nastavili pravidlo. Ale když federála sejme ňákej krekáček, tak se to tak neřeší.“ ušklíbnu se, i když pochybuju, že mu historie drogovejch válek něco řekne.

“Ale v některejch věcech nejseš úplně mimo.“ uznám a pohodim bradou k blondýně a Rainmanovi. “Vona se fakt chová, jak fízl. Navíc bílá, voňavá holka ve Skid Row ? Záruka toho, že si s ní nějaký nafetovaný negři, budou chtít střihnout mandingo párty. S ní tam nejdu.“ zavrtím hlavou. “A souhlasim i u bílýho bratránka Franka. Ty ulice jsou pro vás bílý dost drsný a on nevypadá, jako někdo, kdo to rozdejchá. Soráč, ale mám se rád.“ ušklíbnu se na Aarona.

“V tom zbytku, ale nemáš pravdu.“ otočím se na Banese a zašátrám v kapse. “Kde mám kurva mobi...no jo.“ šlehnu pohledem po Desítkovi, kterej mi ještě nevrátil můj majetek.

“Tak lekce pro turisty vod Domorodce.Eh...“ povzdechnu si a zvednu se z křesla, abych přešel k tabuli. “S dovolením Desítko.“ oslovím smrtícího důchodce a vezmu si křídu. Otočím tabuli a nakreslím horizontální čáru, která se mírně svažuje zleva do prava. “Šestá ulice, táhne se skrz celý Skid Row a ještě dál.“ ťuknu do tabule a nakreslím zhruba uprostřed dvě vertikální čáry, který horizontálu protnou. “Tahle vlevo je San Pedro street, ta vpravo je Crocket street. Podstatně užší, ale souběžná.“ ohlídnu se jestli pochopil. Pak zapíchnu kousek od levého průsečíku křídu do šesté ulice. “Policejní stanice, dva bloky vod San Pedro. Ty dva bloky jsou v podstatě mírový pásmo. Vod San Pedro dál je to válečná zóna.“ vyznačím čerchovaně, kam až sahá policejní vliv.
“Díky.“ vrátím Desítkovi křídu a otočím se na zbytek.

“Jako místní vim, jak to tam funguje. Takže ti doporučuju poslouchat. Jak řikáš, seš bílej,neznáš slang a místní způsoby. Já tam, ale vyrostl.“ poklepu si na tetování na krku. “Haitský bratrstvo z šestý ulice.“ vysvětlim mu a pro jistotu poklepu prstem na horizontálu, aby mu to cvaklo.
“Máš, ale pravdu v tom, že tě neschovám. Na to seš dost jinej. Zkusíme jinej příběh. Ty budeš lovec talentů do MMA a tvůj potenciální úlovek, nadějnej nasvalenec, zmizel. Dopátral si ho až do Skid Row, ale posranej až za ušima sis najal negra, aby ti ho pomohl najít. To si nějak vokecám. Stejně nejdřív zajedem za bratrstvem. Mama bude určitě vědět vo magii a vrabčáci třeba taky něco zaslechli.“ nadhodim mu novej plán a založim si ruce na prsou. Jestli i tohle vodpíská, tak už na něj seru.

Zdvořilá Konverzace

"Jistě." odpovím suše na jeho otázku jestli jsem skončil a s úsměvem poté poslouchám, co má na srdci. Na tváři je znám upřímný zájem. Ignoruji hrubé jednání "Devítky", u někoho takového jako je on je to očekávatelné a nejspíš ani ničeho jiného není schopen. Podle jeho chování si nejspíš myslí, že jsem jen nějaký manekýn co mu brnká na nervy. No, bude to ještě zábava.

"Můj milý příteli, to není žádné vychloubání se, já mluvím ze zkušenosti. Žádný federální agent se neobléká ani nevypadá jako já, někdo kdo s nimi má zkušenosti by to hned poznal. Takže vy buď takové zkušenosti nemáte nebo mne jenom chcete urazit." řeknu s úšklebkem. "Ve vašem případě to připisuji spíše té ignoranci." pousměji se.

"A co se týče těch federálních agentů, tak považuji za nutné zmínit, že kromě jejich naprostého nedostatku jakéhokoliv stylu mají tendence dozvědět se to co by neměli a pak jednat vskutku nemoudře." dodám.

Jednoho takového federála jsem nedávno oddělal. Jmenoval se Carl, příjmení si už nepamatuji. On byl přesně takový, jak jsem říkal. Levné sako, plastové sluneční brýle, špatný účes, levná napodobenina drahých hodinek. A stejně tak jeho kolegové se od něj vesměs moc nelišili. I to s tou striptérkou a to, že mu manželka zahýbala s pošťákem byla pravda.

A to, že se dozvěděl něco, co neměl? To také. Klienta mé rodiny se poté pokusil vydírat tím že vyhrožoval, že to jeho tajemství předá na příslušná místa pokud mu nezaplatí až příliš vysoký obnos. No, tato mise byla předána mě. A já ten svůj cíl sledoval nějakou, než jsem se rozhodl, jak ho oddělat, takže jsem o něm leccos věděl. Nakonec jsem byl k němu laskavý a dopřál mu aspoň to, že mohl umřít v klíně té své milované striptérky.

"Co já vím, třeba byli všichni federálové se kterými jste se setkal tak úplatní až je to naprosto očividné, ale zároveň mají trochu vkus, takže nevyhodí za kýčovité vily na pláži nebo sporťáky kterými si něco kompenzují, ale naopak za něco na úrovni." Ano, v takovém světě bych chtěl žít, kde i federálové mají dobrý vkus.

"Ale já mám zkušenosti s jinými. Hodně zkušeností. Několik již jsem jich oddělal." řeknu s úsměvem, ale o příběh s Carlem ani žádný jiný podobný se nepodělím, není na to vhodný čas.

"A co se týče toho co udělám s tou svojí 'hůlkou z Bradavic', tak nejspíš vás překvapí, co vše s ní svedu. Určitě to brzy zjistíte." pousměji se a poté přejdu k věci.

"A váš popis je zajímavý, ale v tom případě myslím, že to vaším způsobem vážně nepůjde. Můžete mne natáhnout do plandavých, potrhaných džínsů, na hlavu mi dát šátek v barvách gangu nebo i tetování, ale někoho, kdo v té čtvrti nebude vyčuhovat ze mne neuděláte." řeknu.

"Co tak znám následky minulosti rasové segregace v této zemi, tak možná mám na tu čtvrť i špatnou barvu kůže. A i kdyby ne, tak neznám příslušný slang, můj přízvuk mě zajisté označí jako někoho odjinud a také další věci, které zde snad netřeba zmiňovat." Pak se otočím k těm dvěma co se k tomu ještě nevyjádřili.

"Podobné věci platí i zde pro naše dva tiché přátele." řeknu a ukážu na toho vystrašeného mladíka a tu blondýnu. "Například, jeden z vašich přátel ze Skid Row by se mohl podívat zde na slečnu a ihned by si pomyslet 'fízl'." řeknu a ukážu na blondýnu, pak se k dotyčné otočím.

"Pokud se mýlím a policistka nejste, tak se za tu urážku omlouvám, nebyla úmyslná, ale tak, připadáte mi jako takový typ." pousměji se na blondýnu. Celkové její vystupování a i to, jak hned začala být nervózní když se začaly vytahovat bouchačky a snažila se situaci uklidňovat mě k této myšlence vedly.

"A co se týče toho druhého, no, myslím, že uznáte sám, příteli, že někdo jako on do té čtvrti vůbec nepatří. Bude zázrak, pokud neomdlí sotva se na něj někdo byť jen křivě podívá." řeknu a pak se kouknu na dotyčného Aarona.

"Pokud vás až moc podceňuji, tak se omlouvám. Ovšem, nejsem si jist, že tak nějak vůbec chápete, do jakého podniku jste se to vlastně dostal. Není žádná ostuda pokud se rozhodnete odejít. Vlastně takovým rozhodnutím nejspíše prokážete, že jste v této místnosti ten jediný inteligentní člověk." řeknu mu pak. Jak se tak koukám na tu jeho bouchačku, tak možná to je vyšinutý psychopat, který když ztratí nervy tak místo toho aby omdlel tak začne pálit kolem sebe, což je ještě horší než ta druhá možnost.

"Takže příteli, váš plán 'nevyčuhovat' a dělat, že tam patříme se mi také moc nezamlouvá. Jestli je to vážně takové jak říkáte, tak naše skupinka bude mít štěstí pokud nás budou považovat pouze za turisty. Myslím že bude lepší soustředit se na naše přednosti než se snažit vecpat do škatulky, do které se nehodíme." pousměji se na 'Devítku' a čekám na jeho odpověď.

Turista

Nezklamal, prostě nemoh držet hubu. S pyskama sevřenejma a očima vypoulenejma, koukám na tu britskou maškaru. Ten chlap neví, která bije. Ta stříbrná lžička mu asi z prdele vylezla až na mozek.“
Řeční, jak kdybych mu měl dát u voleb svůj hlas nebo mě chtěl naverbovat ke scientologům. To první bych stejně nemohl, jako ilegál. Bere to jako urážku, přitom mě sám má za vopici, co připlula na voru.
“Skončils ? “ vypustím otázku s oblakem kouře právě zapálené cigarety.

“Jestli už ti ta onanie nad tvym majetkem a stylem skončila, povim ti proč to nebude fungovat.“ píchnu k němu cigárem. “Skid Row je plný feťáků, dealerů a to území patří každou chvíli někomu jinýmu. Proč ? Protože je v centru.“ mlasknu.
“ Na západě je finanční distrikt a lidi vodtamtud věděj, že tam nemaj strkat rypák. Kvádro totiž pro ty socky, co tam žijou znamená dvojí. Federála anebo blbečka, co leze kam nemá. A hrát si na šéfíka v podsvětí ? Sejmou nás dřív, než si tou svojí hůlkou z Bradavic vyčistíš hovno z těch fajnovejch botiček.“ usměju se v širokým šklebu.
“Musíme se držet nízko. Nevyčuhovat a hlavně se nechovat, jako posraný turisti.“ zakončim svoji řeč a otočim se na naše zadavatele. Hlavně na Desítku.

Odporná Urážka

"Již to tak je." odpovím "Desítkovi" s úsměvem a dále již mlčím. Myslím, že jsem již toho dnes řekl dost. "Dobrá tedy, dobrou noc všem." rozloučím se poté když s tím svým dredatým vyvoleným chtějí být osamotě a vydám se do svého "apartmánu". Ráno se pak už patřičně upravený vydám na tu další přednášku, tato bude nejspíš ohledně té naší první "mise". Výklad "Desítky" poslouchám mlčky, pozastavím se až po těch poznámkách ohledně bezdomovců.

"Tak nám nezáleží na bezdomovcích? No tak, myslel jsem, že toto vše děláme pro dobro lidstva." řeknu pak s předstíraným pohoršením, ne že by mi skutečně až tak nějak moc na tom záleželo, jenom si prostě nemůžu pomoci. "Možná by se hodilo trochu sympatie pro oběti zdejšího systému?" dodám pak s úšklebkem, ale to je tak vše, co k tomu řeknu.

Dále se k tomu, co nám říkají ani moc nevyjadřuji, koneckonců je to vše v podstatě takový typ práce co sem čekal. Ne že bych byl nadšený z výletu do místního slumu, ale zdá se, že to je nutné. Ovšem když "Devítka" zmíní, že vypadám jako federál, tak se neudržím a nahlas se zasměju. "Já že vypadám jako federální agent? No tak, příteli, čím jsem si tak odpornou urážku zasloužil?" pousměji se zase s tím předstíraným pohoršením.

"Abych vypadal jako federální agent, tak to bych si musel nejdřív někde sehnat nějaké velice levné, obnošené sako." řeknu a kouknu se na svůj na míru ušitý oblek od toho nejlepšího krejčího v Londýně.

"Poté bych si musel někde v nějakém stánku si koupit sluneční brýle za pár dolarů a následně jít do kadeřnictví v nějakém obchodním domě s parkovištěm větším než hokejový stadion. Tam bych poprosil kadeřníka, aby mi za udělal špatný sestřih pracujícího muže, který by byl zastřižený dost nerovnoměrně a určitě by v tom účesu bylo i pár děr, které by musely zarůst." pokračuji s úsměvem a chvíli a tak nějak vážně uvažuji o tom, že bych si ty sluneční brýle z toho stánku fakt koupil. V Los Angeles jsou touhle dobou sluneční brýle v podstatě nutnost, pokud jste zrovna v hloubi té betonové džungle které tady říkají město.

"A také bych musel zahodit tu mou vycházkovou hůl, to je pro federálního agenta až moc nóbl. Stejně tak na tyhle hodinky by také federální agent šetřil snad desetiletí. Není to něco, co by se u nich vyskytovalo, pokud zrovna náhodou nemají rolexky z Navy SEALs." řeknu a ukážu své zlaté švýcarské hodinky na zápěstí. "Musel bych je tedy vyměnit za mnohem levnější model. Do peněženky bych si také musel dát fotky svých dětí. A samozřejmě také své manželky a někam dozadu i té ženské z mého oblíbeného strip klubu, se kterou jí zahýbám." pokračuji s vyprávěním.

"Což je pochopitelné, protože má manželka mi zase zahýbá s pošťákem." dodám s předstíraným žalem. "A také bych musel nacvičit nějaký drsný, ale zároveň i nic neříkající výraz, který prozrazuje to, že mám naprosto vygumovaný mozek a inteligence sem moc nepobral." dodám pak a přesně o takový výraz se pokusím, než zase po chvíli přejdu na svůj typický, neutrální výraz.

"Takže, navrhnu alternativní možnost toho, jak přesně vypadám." řeknu poté a zamyslím se. "Vypadám jako někdo, kdo má dost peněz a dost konexí. Někdo, kdo se vůbec neobává toho jít do té nejhorší čtvrti něco projednat. Prostě někdo, kdo je nejspíš ve zdejším podsvětí na dost vysoké pozici." Pak se otočím na "Devítku". "A vy vypadáte jako můj věrný osobní strážce, kterého jsem vzal do svých služeb krátce poté, co jste ve svém narychlo postaveném voru ztroskotal někde na nějaké pláži na Floridě jako ilegální imigrant. A jste mi od té doby nadevše oddaný, protože jsem vás vzal do svých služeb a dal vám nový život. Jsme v podstatě jako bratři." usměji se na něj. "Jste někdo, kdo ihned rozstřílí každého, kdo se na mě jenom křivě podívá a má pravá ruka k tomu." dodám ještě abych to zakončil. "Co myslíte, příteli, mohlo by to tak být? Ale tak, pokud ne, tam mne poučte. Koneckonců, takové části města jsou vaše specialita." řeknu a čekám, jak se k tomu postaví.

Věštba

Banes je vočividně prostě ten typan, co má na všechno odpověď. I kdyby se hádali vo tom jestli voranžová je voranžová, stejně bude mávat tvrzenim, že třeba včela vidí barvy jinak. Naštěstí pro mě, ten jejich rozhovor moc nevnímám.

Ká prozřetelně ukončí tohle poměřování pinďourů a pošle drsňáky do hajan. Toliko k tomu, kdo to tu má pod palcem.
Když mi J řekne ať si to užiju, nedá mi to a přejedu pohledem Q. Čarodějky z africkejch kultur často používaj sex ke svejm rituálům, což by mi v jejím případě vůbec nevadilo.

Žádná lupačka se, ale nekoná. Namísto toho Q vypadá jako, kdyby jí K dělal terapii a já sedim v křesle. Nevim, co dělat s rukama nebo na co myslet, zkrátka sem trochu bezradnej. Tak nehtem rozšiřuju díru v čalounění křesla a snažím se tvářit normálně. Je to divný, když se kouzlí, jeden už je zvyklej na pálení bylin nebo vobětování drůbeže, ale tady si prostě ustelou a jede to. Nemá to styl.

Pak to konečně nabere trochu grády. Zlo si mě prej nárokuje.Krev prolila polovina lidí v LA. argumentuju v duchu, ale nahlas nic neřeknu. Kecat do rituálu je neuctivý. Držim hubu až do konce. “Takže mě chce sejmout děvka, co smrdí po pomerančovym medu. A to proto, že sem sejmul, naporcoval a upálil nějakou jedničku.“ shrnu si si výsledek.
K to uvede na pravou míru, ale podle něj je to v cajku. Můžeme to zatím strčit do šuplíku.
“Jo, ale ten její rozporcovanej nohsled je vočividně napojenej na gangy. Přemejšlej nad tim, jak dlouho to u toho ledu zůstane.“ zamumlám mu v odpověď, přes cigáro v hubě. Jestli je ta čubka na vysokym postu, třeba u Sureňos. Tak má kurva armádu, která rozstřílí moji černou prdel jen, co ji vystrčim v South LA.

S posledním cigárem ustává i kolotoč myšlenek. Jsem unavenej a zhulenej. Tak si jen naaranžuju dvě křesla na nocleh. Káčkovo chrápání by mě za normálních vokolností nebetyčně sralo, ale takhle na něj jen několikrát zamlaskám a zabořim hlavu víc do křesla. Mám hrozně lehký spaní.

***

Ráno mě probudí zvuk špatně namazaný vstupní branky, vlastně je to Desítka škrábající na tabuli. Posadím se na křesle a zamžourám na něj. Starý lidi vstávají brzo to se ví.
“Brý Desítko.“ zabručím a zívnu si. “Ne, furt jsem černej.“ zamávám na něj rukou. Vyšvihnu se ze svýho luxusního lůžka a jako první si zase zapálím luckynu.
“Hajz...záchody ?“ zeptám se nakonec spisovně Desítky a vydám se udaným směrem.

Když se vrátim po nutným papírování začne se na Desítkovu přednášku trousit i zbytek. Už zhruba v půlce přednášky mám na ksichtě pobavenej úsměv. “Tohle bude zajímavý.“ uchechtnu se a přejedu pohledem zbytek týmu. Jim to asi nedochází, ale tam kam jdeme jim jejich vybraný způsoby a hezkej kukuč moc nepomůžou. Počkám až přednáška skončí.

“Hezký. Takže negr, kravaťák, blondýna a bílej bratránek Frank vejdou do Skid Row. Sorry Desítko, ale tohle zní jako začátek hodně blbýho vtipu nebo policejní zprávy, kterou připnou k našim mrtvolám.“ ušklíbnu se a rychle pokračuju, než se stihne ozvat kravaťák.
“V těch končinách je bohem crack. Banes vypadá jako federál, takže buď před nim utečou nebo ho voddělaj kvůli hadrům. A zbytek taky moc nezapadne.“ pokrčím rameny a vyhrabu z batohu mikinu s kapucí a klokankou.
“Budem potřebovat prachy na všimný a taky nějaký stříkačky. Tohle dělá moc bordel.“ ukážu na svý kvéry. “Glock dvaačtyřicítka by byl ideální.“ adresuju skoropožadavek Desítkovi. “Máme nějaký jména těch co zmizeli ?“ položím otázku do éteru.

Karty na stole

Čekal jsem, že ho má slova naštvou. Dokonce jsem i předpokládal, že jej má slova o tom, že jsem upír přiměje k tomu, aby udělal něco tak nemoudrého jako že by na mě zaútočil. Pod rouškou toho, že jen testuje zda skutečně upír jsem. Tak předvídatelné. Přímo k popukání.

Co jsem ale nečekal bylo to, jak snadno mě převálcoval a jak bezradný jsem se vůči němu ke konci cítil. Ano, jistě, nečekal jsem, že to bude hračka. Je to očividně někdo velice nebezpečný, nebo někdo kdo se za nebezpečného považuje. Ty jeho triky s "Devítkou" byly dost impozantní, to musím uznat. A bývalý důstojník britské rozvědky, to může znamenat mnohé, ale on na mě nepůsobil jako někdo, kdo jen sedí za stolem a čte hlášení operativců. Třeba v mládí byl právě on inspirací pro postavu toho známého britského agenta o kterém se natáčejí filmy dodnes.

Ano, čekal jsem důstojného soupeře, ale přecijen je to stařec, který je již dávno za zenitem. Možná se mu podaří nějakých pár skvělých úderů na začátku, předvede nějaké skvělé fígle, ze kterých se mohu přiučit, ale moc dlouho nevydrží. Nakonec ztratí sílu, unaví se, loupne mu v zádech nebo se až moc natáhne, tak jak to kdysi zvládal zamlada a já to mohu využít k zdrcujícímu protiútoku.

To se nestalo.

Ke konci už ani nějak nevnímám, co přesně se děje, jenom přemýšlím, zda mám přejít do režimu "boje o přežití" a vytáhnout nějakou čepel. V koutku mysli mě hlodá myšlenka, že by mě přece jen tak nezabil, ale kdoví u těchto starých psychopatů. Trochu jsem mu pocuchal ego protože jsem mu neukázal respekt který si podle sebe zaslouží a tak byl schopen mnohého. Naštěstí to skončí když se do toho vloží jeho ostatní karetní přátelé a řeknou mu, že jako názorná ukázka toho

Když se po tom zvedám ze země, se zaprášným oblekem a pomuchlanou kravatou, tak si nemohu pomoci a pocítím k "Desítkovi" obdiv a trochu i úžas. Na moment je to vidět i na mém výrazu než nakonec zase přejdu do svého typického, znuděného výrazu, který používám jako svou masku. Když se takhle pohybuje teď, tak jaký byl když byl ve špičkové fyzické kondici? A vážně v tomhle není nic nadpřirozeného? Třeba "Devítka" použil nějaké své Haiťanské voodo aby ho posílil, když vidím jak moc mu fandil. Co já vím, nic tu nedává smysl.

Vlastně se cítím jako kdyby sem byl v nějakém divném snu a ještě se z něj neprobudil. Ještě několik týdnů zpátky jsem žil v krásné, jednoduché realitě, pak jsem se nejdříve dozvěděl, že existují upíři, teď že i magie a kdovíco dalšího nadpřirozeného a teď sem tu s bandou magorů s jedno-dvou znakovýma přezdívkama podle hracích karet co skvatují v opuštěném lunaparku a vyhlásili z pohodlí něj válku upírům. A teď mě skoro přerazí vejpůl dědek který nejspíš ještě pamatuje druhou světovou. Rozhodně jsem vážně hluboko klesnul.

Pak už skončí vše, to "testování" a pomalu i ta bolest. "Děkuji." odpovím "Desítkovi" když mi podává hůl a snažím se nedát ve svém hlase najevo bolest. Svou hůl poté využiji jako pomůcku k tomu, aby se mi vstávalo líp.

"Dobrý trénink, to musím uznat. Na někoho vašeho věku se pohybujete vskutku dobře. Nevím, kdo je váš chiropraktik, ale určitě si zaslouží pochvalu. A ty tabletky na klouby co berete musí být vskutku účinné." řeknu "Desítkovi" s úsměvem ještě trochu zadýchaně a začnu si oprašovat sako a narovnávat kravatu.

"A co se týče ucházení o místa vašeho syna, no, již jsme v našem vztahu zdá se pokročili. Již mi dáváte dobře míněné otcovské rady a když se nechovám podle vašeho mínění dobře, tak mi dáte tvrdou lekci. To lidé vaší generace dělají z lásky. Tak si to jen přiznejte: v tom vašem chladném, tvrdém srdci důstojníka rozvědky jste si pro mě našel místečko." pousměji se na něj.

"A děkuji, bylo to od pana 'Desítky' vážně poučné, to musím uznat." řeknu pak zase panu J s úsměvem. "Ale kdyby šlo vážně o život, tak bych se tak lehce nedal. Byl jsem si jistý, že zde pan 'Desítka' nechce tak snadno přijít o potenciální rekruty. Když je situace tak zoufalá." dodám ještě a smetu si poslední prach z vlasů.

"Ale tak nějak se mi zdá, že ten test toho moc neprokázal." neodpustím si, ale jsem ve střehu, kdyby "Desítkovi" náhodou zase ruplo v bedně. Otočím se přímo k němu. "Podle toho, co jste o upírovi páté kategorie navykládal by pro někoho takového měla být hračka změnit konzistenci těla nebo jakékoliv jiné upíři znaky. Nebo třeba mě ovládat na dálku jako pouhou loutku a mluvit skrze mě. Takže bych žádné vaše závěry nepovažoval za nezvratně prokázané. Ale myslím, že testů bylo pro dnešek dost, nemyslíte?" Kdyby se 'Desítka' pokusil v těch testech pokračovat, tak tentokrát bych už vytáhnul čepel nebo nůž a pokusil bysem se, aby z toho ten dědek taky moc dobře nevyváznul.

Pak kouknu na tu blondýnu a toho druhého zamlklého mladíka, kteří tam oba tak nějak stojí a moc se zrovna teď nevyjadřují. Tak nějak začínám mít pocit, že je celé tohle od tohohle podniku trochu odstrašilo a zbydu tu jen já s tím otravným černochem.

Každopádně, já poté už mlčím, jsem ve střehu, připravený vykuchat každého kdo by na mě případně zaútočil a čekám na to, co bude se mnou dál. Všichni ostatní jsou nějak fixovaní na "Devítku', toho otravného černocha z karibiku který tu nejspíš je ilegálně. No, zdá se, že je jasno, kdo tu bude ten jejich zlatý chlapec. Já nedostal ani žádnou tématickou karetní přezdívku jako zde vyvolený dredatý spasitel světa se svou temnou minulostí, kterou všichni členové tohoto klubu považují za naprostou prioritu. Sám bych si dal nejspíš 'Eso', ale jak se tak dívám na 'Desítku', tak ten by mi nejspíše dal něco jako 'Trojka', aby mi bylo jasné, že jsem v šedém průměru a nemám si vyskakovat. Jestli vůbec něco.