Věštba

Banes je vočividně prostě ten typan, co má na všechno odpověď. I kdyby se hádali vo tom jestli voranžová je voranžová, stejně bude mávat tvrzenim, že třeba včela vidí barvy jinak. Naštěstí pro mě, ten jejich rozhovor moc nevnímám.

Ká prozřetelně ukončí tohle poměřování pinďourů a pošle drsňáky do hajan. Toliko k tomu, kdo to tu má pod palcem.
Když mi J řekne ať si to užiju, nedá mi to a přejedu pohledem Q. Čarodějky z africkejch kultur často používaj sex ke svejm rituálům, což by mi v jejím případě vůbec nevadilo.

Žádná lupačka se, ale nekoná. Namísto toho Q vypadá jako, kdyby jí K dělal terapii a já sedim v křesle. Nevim, co dělat s rukama nebo na co myslet, zkrátka sem trochu bezradnej. Tak nehtem rozšiřuju díru v čalounění křesla a snažím se tvářit normálně. Je to divný, když se kouzlí, jeden už je zvyklej na pálení bylin nebo vobětování drůbeže, ale tady si prostě ustelou a jede to. Nemá to styl.

Pak to konečně nabere trochu grády. Zlo si mě prej nárokuje.Krev prolila polovina lidí v LA. argumentuju v duchu, ale nahlas nic neřeknu. Kecat do rituálu je neuctivý. Držim hubu až do konce. “Takže mě chce sejmout děvka, co smrdí po pomerančovym medu. A to proto, že sem sejmul, naporcoval a upálil nějakou jedničku.“ shrnu si si výsledek.
K to uvede na pravou míru, ale podle něj je to v cajku. Můžeme to zatím strčit do šuplíku.
“Jo, ale ten její rozporcovanej nohsled je vočividně napojenej na gangy. Přemejšlej nad tim, jak dlouho to u toho ledu zůstane.“ zamumlám mu v odpověď, přes cigáro v hubě. Jestli je ta čubka na vysokym postu, třeba u Sureňos. Tak má kurva armádu, která rozstřílí moji černou prdel jen, co ji vystrčim v South LA.

S posledním cigárem ustává i kolotoč myšlenek. Jsem unavenej a zhulenej. Tak si jen naaranžuju dvě křesla na nocleh. Káčkovo chrápání by mě za normálních vokolností nebetyčně sralo, ale takhle na něj jen několikrát zamlaskám a zabořim hlavu víc do křesla. Mám hrozně lehký spaní.

***

Ráno mě probudí zvuk špatně namazaný vstupní branky, vlastně je to Desítka škrábající na tabuli. Posadím se na křesle a zamžourám na něj. Starý lidi vstávají brzo to se ví.
“Brý Desítko.“ zabručím a zívnu si. “Ne, furt jsem černej.“ zamávám na něj rukou. Vyšvihnu se ze svýho luxusního lůžka a jako první si zase zapálím luckynu.
“Hajz...záchody ?“ zeptám se nakonec spisovně Desítky a vydám se udaným směrem.

Když se vrátim po nutným papírování začne se na Desítkovu přednášku trousit i zbytek. Už zhruba v půlce přednášky mám na ksichtě pobavenej úsměv. “Tohle bude zajímavý.“ uchechtnu se a přejedu pohledem zbytek týmu. Jim to asi nedochází, ale tam kam jdeme jim jejich vybraný způsoby a hezkej kukuč moc nepomůžou. Počkám až přednáška skončí.

“Hezký. Takže negr, kravaťák, blondýna a bílej bratránek Frank vejdou do Skid Row. Sorry Desítko, ale tohle zní jako začátek hodně blbýho vtipu nebo policejní zprávy, kterou připnou k našim mrtvolám.“ ušklíbnu se a rychle pokračuju, než se stihne ozvat kravaťák.
“V těch končinách je bohem crack. Banes vypadá jako federál, takže buď před nim utečou nebo ho voddělaj kvůli hadrům. A zbytek taky moc nezapadne.“ pokrčím rameny a vyhrabu z batohu mikinu s kapucí a klokankou.
“Budem potřebovat prachy na všimný a taky nějaký stříkačky. Tohle dělá moc bordel.“ ukážu na svý kvéry. “Glock dvaačtyřicítka by byl ideální.“ adresuju skoropožadavek Desítkovi. “Máme nějaký jména těch co zmizeli ?“ položím otázku do éteru.

Karty na stole

Čekal jsem, že ho má slova naštvou. Dokonce jsem i předpokládal, že jej má slova o tom, že jsem upír přiměje k tomu, aby udělal něco tak nemoudrého jako že by na mě zaútočil. Pod rouškou toho, že jen testuje zda skutečně upír jsem. Tak předvídatelné. Přímo k popukání.

Co jsem ale nečekal bylo to, jak snadno mě převálcoval a jak bezradný jsem se vůči němu ke konci cítil. Ano, jistě, nečekal jsem, že to bude hračka. Je to očividně někdo velice nebezpečný, nebo někdo kdo se za nebezpečného považuje. Ty jeho triky s "Devítkou" byly dost impozantní, to musím uznat. A bývalý důstojník britské rozvědky, to může znamenat mnohé, ale on na mě nepůsobil jako někdo, kdo jen sedí za stolem a čte hlášení operativců. Třeba v mládí byl právě on inspirací pro postavu toho známého britského agenta o kterém se natáčejí filmy dodnes.

Ano, čekal jsem důstojného soupeře, ale přecijen je to stařec, který je již dávno za zenitem. Možná se mu podaří nějakých pár skvělých úderů na začátku, předvede nějaké skvělé fígle, ze kterých se mohu přiučit, ale moc dlouho nevydrží. Nakonec ztratí sílu, unaví se, loupne mu v zádech nebo se až moc natáhne, tak jak to kdysi zvládal zamlada a já to mohu využít k zdrcujícímu protiútoku.

To se nestalo.

Ke konci už ani nějak nevnímám, co přesně se děje, jenom přemýšlím, zda mám přejít do režimu "boje o přežití" a vytáhnout nějakou čepel. V koutku mysli mě hlodá myšlenka, že by mě přece jen tak nezabil, ale kdoví u těchto starých psychopatů. Trochu jsem mu pocuchal ego protože jsem mu neukázal respekt který si podle sebe zaslouží a tak byl schopen mnohého. Naštěstí to skončí když se do toho vloží jeho ostatní karetní přátelé a řeknou mu, že jako názorná ukázka toho

Když se po tom zvedám ze země, se zaprášným oblekem a pomuchlanou kravatou, tak si nemohu pomoci a pocítím k "Desítkovi" obdiv a trochu i úžas. Na moment je to vidět i na mém výrazu než nakonec zase přejdu do svého typického, znuděného výrazu, který používám jako svou masku. Když se takhle pohybuje teď, tak jaký byl když byl ve špičkové fyzické kondici? A vážně v tomhle není nic nadpřirozeného? Třeba "Devítka" použil nějaké své Haiťanské voodo aby ho posílil, když vidím jak moc mu fandil. Co já vím, nic tu nedává smysl.

Vlastně se cítím jako kdyby sem byl v nějakém divném snu a ještě se z něj neprobudil. Ještě několik týdnů zpátky jsem žil v krásné, jednoduché realitě, pak jsem se nejdříve dozvěděl, že existují upíři, teď že i magie a kdovíco dalšího nadpřirozeného a teď sem tu s bandou magorů s jedno-dvou znakovýma přezdívkama podle hracích karet co skvatují v opuštěném lunaparku a vyhlásili z pohodlí něj válku upírům. A teď mě skoro přerazí vejpůl dědek který nejspíš ještě pamatuje druhou světovou. Rozhodně jsem vážně hluboko klesnul.

Pak už skončí vše, to "testování" a pomalu i ta bolest. "Děkuji." odpovím "Desítkovi" když mi podává hůl a snažím se nedát ve svém hlase najevo bolest. Svou hůl poté využiji jako pomůcku k tomu, aby se mi vstávalo líp.

"Dobrý trénink, to musím uznat. Na někoho vašeho věku se pohybujete vskutku dobře. Nevím, kdo je váš chiropraktik, ale určitě si zaslouží pochvalu. A ty tabletky na klouby co berete musí být vskutku účinné." řeknu "Desítkovi" s úsměvem ještě trochu zadýchaně a začnu si oprašovat sako a narovnávat kravatu.

"A co se týče ucházení o místa vašeho syna, no, již jsme v našem vztahu zdá se pokročili. Již mi dáváte dobře míněné otcovské rady a když se nechovám podle vašeho mínění dobře, tak mi dáte tvrdou lekci. To lidé vaší generace dělají z lásky. Tak si to jen přiznejte: v tom vašem chladném, tvrdém srdci důstojníka rozvědky jste si pro mě našel místečko." pousměji se na něj.

"A děkuji, bylo to od pana 'Desítky' vážně poučné, to musím uznat." řeknu pak zase panu J s úsměvem. "Ale kdyby šlo vážně o život, tak bych se tak lehce nedal. Byl jsem si jistý, že zde pan 'Desítka' nechce tak snadno přijít o potenciální rekruty. Když je situace tak zoufalá." dodám ještě a smetu si poslední prach z vlasů.

"Ale tak nějak se mi zdá, že ten test toho moc neprokázal." neodpustím si, ale jsem ve střehu, kdyby "Desítkovi" náhodou zase ruplo v bedně. Otočím se přímo k němu. "Podle toho, co jste o upírovi páté kategorie navykládal by pro někoho takového měla být hračka změnit konzistenci těla nebo jakékoliv jiné upíři znaky. Nebo třeba mě ovládat na dálku jako pouhou loutku a mluvit skrze mě. Takže bych žádné vaše závěry nepovažoval za nezvratně prokázané. Ale myslím, že testů bylo pro dnešek dost, nemyslíte?" Kdyby se 'Desítka' pokusil v těch testech pokračovat, tak tentokrát bych už vytáhnul čepel nebo nůž a pokusil bysem se, aby z toho ten dědek taky moc dobře nevyváznul.

Pak kouknu na tu blondýnu a toho druhého zamlklého mladíka, kteří tam oba tak nějak stojí a moc se zrovna teď nevyjadřují. Tak nějak začínám mít pocit, že je celé tohle od tohohle podniku trochu odstrašilo a zbydu tu jen já s tím otravným černochem.

Každopádně, já poté už mlčím, jsem ve střehu, připravený vykuchat každého kdo by na mě případně zaútočil a čekám na to, co bude se mnou dál. Všichni ostatní jsou nějak fixovaní na "Devítku', toho otravného černocha z karibiku který tu nejspíš je ilegálně. No, zdá se, že je jasno, kdo tu bude ten jejich zlatý chlapec. Já nedostal ani žádnou tématickou karetní přezdívku jako zde vyvolený dredatý spasitel světa se svou temnou minulostí, kterou všichni členové tohoto klubu považují za naprostou prioritu. Sám bych si dal nejspíš 'Eso', ale jak se tak dívám na 'Desítku', tak ten by mi nejspíše dal něco jako 'Trojka', aby mi bylo jasné, že jsem v šedém průměru a nemám si vyskakovat. Jestli vůbec něco.

Masáž

Dva britský psi si konečně přestanou očuchávat zadky a začnou vrčet, i když v tý jejich vychovaný formě. Je to asi tak vzrušující, jako ty jejich suchý sitcomy. Radši se věnuju zhulenýmu pozorování Jéčkova triku. Tak vteřinu mi trvá, než pochopim.
“Takový škody. Tobě už poprdět nedám.“ řeknu stejně potichu, jako on a sleduju ho přimhouřenýma očima. Hubu nespokojeně našpulenou.

Pak začne J posunkovat na Desítku, kterej vypadá, že usnul. Vim, že starý lidi to tak maj. Můj děda vždycky usnul u voběda a já mu vyluxoval misku. Jsou prostě starý a potřebujou vodpočívat.

Dorazí K s jídlem. Zklamaně natáhnu do nozder smrad tuňáka. Jasně, žijeme v Americe, zemi burgerů, abychom jedli tuňáka. promnu si kořen nosu. Pak K upozorní na tu nevinnou trošku trávy v Jéčkově pracce. A věci se dají do pohybu. Teda jedna. Fosilie.

“Hustý.“ zmůžu se jen na jedno slovo a zaujatě pozoruju, jak Desítka dělá z Banese preclík. Všichni okolo jsou očividně proti. A já v nestřeženém okamžiku šlohnu jointa Jéčkovi, abych mu ho po pár šlucích zase vrátil.

Situace je vyřešená, anglický čoklové si vyřikali dominanci a je klid.
“Jak si Vaše veličenstva budou přát.“ odpovím K. Samotnýho mě zajímá, co za hajzla mě sleduje. Tipuju, že Q se mi bude hrabat v hlavě a K jí bude votvírat dvířka. Jeho hlas zní, jak hlas cvokaře, co k nim choděj bohatý běloši.

Jéčko pochvalí Banese. Zbytek nováčků se nějak výrazně neprojevuje a já mám hulihlad. Po vzoru J se vrhnu na salát. Hlad je hlad.
“Já fem fhandil..mmm...defíítkofi.“ objasním J a Banesovi, s plnou pusou. “Byl dobrej, Jako Kvang Čeng Kejn v Tajemství Kung Fu.“ předvedu několik naprosto ne-kung fu výpadů vidličkou. “Fakt dobrej.“ zamručím a další slova utopím v salátu...

Karty jsou rozdány

Všímám si jeho vysoce nezdvořilá gesta naznačující nezájem zatímco mluvím. Já zdvořile ten jeho sáhodlouhý proslov vyslechl, on buď není schopen dostatečně dlouho udržet pozornost nebo mi tu pouze jen ubohým způsobem chce ukázat, kdo je tady šéf. Jestli si myslí, že tímhle mi něco dokáže, tak se šeredně mýlí. "Ale no tak, je vysoce neslušné dívat se na hodinky, když někdo mluví. Jako posluchač tím dáváte najevo, jakože nemáte čas. A pochybuji, že teď zrovna máte lepší věci na práci." prohodím ke konci proslovu když už se zase Desítka koukne na ty svoje kapesní hodinky. Ten mi pak začne odpovídat v podobném duchu jako předtím a já se přitom mírně pousměji. Tohle bude zábava.

"Ano, v tom máte naprostou pravdu." přikývnu, když mne nazve typickým představitelem mé generace. V tom se trefil. "Být vaší generace, nejspíš bych se choval jinak. Ovšem já se narodil až po pádu Berlínské zdi, takže nemám mozek vymytý propagandou ani zakrnělý z olovnatých barev." řeknu mu se zářivým úsměvem.

"Co se týče vašeho tvrzení, že mou troufalost ani zdaleka nevyvažují můj úsudek a schopnosti..." změním téma a nasadím předstíraně přemýšlivý výraz. "Kdybych měl úsudek, nejspíš bych nenasedl do černého auta se začerněnými skly a vůbec bych tady nebyl. Takže, drahý příteli, co jste mohl čekat." pokrčím rameny. "A pochybuji, že vy jste na tom se svým úsudkem o moc lépe. Tohle vaše poslání si někdo jen tak nezvolí. Boj proti nepříteli který podle toho co říkáte má pod palcem celý svět. Na to musíte být aspoň trochu šílený." přidám lehký úšklebek a poté pokračuji. "A ohledně mých schopností... myslím, že na to je ještě příliš brzy to soudit. Koneckonců, ještě jste je ani neměl příležitost vidět v akci. Třeba vás překvapím a vy mne začnete považovat za syna kterého jste vždy chtěl mít." neodpustím si a trochu ho popíchnu.

"Co se týče mé aprobace... tak abyste si nemyslel, ty vaše jednoduché triky nepovažuji za nic, co by z vás činilo upíra či, jak zde řekl náš přítel z karibiku, 'ninja-mumii'. Pouze jsem považoval za možné že je zde více upírů, když jednoho zde již máte." řeknu a kývnu na pana J. "Takže by musel být nutně jediný. Třeba tu je nějaký v pozadí, který vám tahá za nitky. A ani o tom netušíte. Sám jste to říkal, ne? Upír pátého stupně. Mohl bych jím být klidně i já a nikdo z vás by to nevěděl, alespoň tak jste to říkal." pousměji se.

"No, myslím ale, že již jsme se o mé osobě namluvili dost. Pokud máte nějaké otázky, tak vám samozřejmě odpovím." řeknu a přidám další dotaz. "Máte nějaký cíl? Poslání? Velký plán na to jak zbavit svět upírů jednou provždy? Nebo jen čas od času eliminujete nějakého upíra ke kterému se právě dostanete a doufáte, že je poté na světě o něco lépe?" Rozhodně by se to hodilo vědět.

"Co je dostalo? Jestli víte nějaké podrobnosti." zeptám se když zmíní ten předchozí tým který už není mezi námi. Ptám se hlavně proto, jelikož v branži jako je tahle je mnohem lepší učit se z chyb druhých než svých vlastních. Protože k poučení se z vlastní chyby často už není příležitost. Přemýšlím i co je s tím novopečeným "Devítkou". Vzhledem k tomu že to byl on co nás přivezl tak je možné, že je s nimi nějak už více spjat, ale jeho chování tomu nenaznačuje. No, to ještě zjistíme. Také mi je jasné, že s "Devítkou" si nebudeme moc rozumět. Možná kdybych se pokoušel snížit na jeho úroveň, ale to rozhodně neplánuji. Co se týče té mise, tak ohledně ní zatím nic neříkám, čekal jsem, že něco takového nastane.

Ať se práší za kočárem

Kravaťák, teda pán Banes, jak ho osloví Desítka, mi začíná připadat jako nabubřelej britskej panák. Tváří se, jako by sežral šalamounovo hovno a ještě mu zbylo na svačinu. Nóbl, extra třída, co se nikdy nemejlí. Fajnový, ale tohle je Los Angeles. Celej jih LA je místo, kde ho zabijou kvůli vobleku a těm drahejm botám. A to se stane vobzvlášť rychle, když bude mluvit jako bílá snobská pinda.
Takže ten jejich rozhovor pozoruju a drtim trávu do papírku. Teprve, když desítka vocení moje krásný přirovnání zvednu zrak a trochu se ušklíbnu.

Zamlouvám si tvoje klofáky kámo. pronesu v duchu k Jéčkovi. A dost mi vodlehne, když zjistim, že tu znás neudělaj zubatce. I při sypání trávy se krotim a rozhodnu se jen pro malýho jointíka. Nechám si něco i na potom, bůhví kolik nocí tu budu trávit bez pořádnýho povyražení.
Přisypal jsem tabáček, udělal filtřík a zrovna, když volizuju papírek, tak se desítkův zájem zase stočí ke mě.
Magickej talisman ? To budu mít sakra silný juju. Doufám, že se ty magie mezi sebou nebudou mlátit. našpulim rty a nakonec tyhle úvahy nechám plavat. Nemá smysl se s tim srát.

"Díky kámo." vytáhnu náhodnou kartu z podivnýho balíčku a votočím ji. "Hehe, jak jinak." zachechtám se a strčím kartu do náprsní kapsy košile. "Jako hrob Jéčko, jako hrob." ujistim upíra. Je mi trochu líto, že ho jednoho dne pošlem do věčnejch lovišť, zatim je to fakt největší sympaťák...i když zubatej.

Strčim špeka mezi pysky a připálim si. Přes první zabafání a ustupující kouř se střetnu pohledem s Královnou. Než vydechnu kouř, pečlivě jí vyslechnu. Pro některý z těch, který sem přijeli semnou bude asi magie dost šok, jenže pro mě ne. V mý kultuře má silnej význam a proto vim, že Q neplácá nadarmo. Rada vod čarodějky je k nezaplacení. Pomalu a důrazně Q přikývnu. Prstem poklepu na kapsu s kartou a pak na spánek. Rozumim, chápu, poslechnu.

Desítka konečně vodpíchne ten stojatej vláček naší konverzace z nádraží. Konečně ! Akce !
"J-ho. Jdu do toho." ujistím ho a dám si dalšího prda. "Ale klofáky jsou moje. Takovej je deal." vztyčím prst a nabídnu jointa Jéčkovi.
Může se upír zhulit ?

Aby bylo jasno

"Nebojte se, madam, jsem si jist, že vše proběhne v klidu." uklidňuji blondýnu, která se očividně bojí že zdejší situace brzo vyeskaluje. "Navíc, jsme ve spojených státech amerických, zde nejspíše mířit jeden na druhého při konverzaci střelnou zbraní patří k místní kultuře." dodám ještě s úsměvem a dále to nerozebírám.

"Takže tedy, pokud to shrneme, nemýlil jsem se." prohodím když skončí s tím proslovem a uvelebím se na sedadle, tak, jak to jde. "A také, děkuji za sáhodlouhou lekci ohledně toho, jak funguje zabezpečení v moderní době. Ovšem, očekával bych, že vám bude jasné že vzhledem k mé dosavadní... živnosti vůbec nebyla potřeba." Přecijen, jsem nájemný zabiják, jako členové našeho rodu po staletí. Pokud bych tohle nevěděl tak tu touhle dobou už vůbec nejsem. "Takže pokud to není pouze narážka na to, že jsem 'staromódní', tak zdá se ani nevíte, koho jste si sem pozvali. To mě důvěrou ve vás moc nenaplňuje." prohodím. "To, že jsem něco 'nedostatečně dekódoval'... " použiji jeho slova a zakroutím očima na znamení toho, že tu poznámku považuji za naprosto scestnou. "No, myslete si, co chcete. Každopádně, nic to nemění na faktu, že nepřátelé jsou velice mocní, mají k dispozici rozsáhlé zdroje a vy tu plánujete jejich zkázu z polorozpadlého lunaparku. To bylo jádro té myšlenky, kterou jste zdá se nepochopili." řeknu s úsměvem. "Koneckonců, možná máte nějaké schopnosti které vám umožňují je oslabit. Ovšem pokud mají k dispozici vážně tak rozsáhlé zdroje, tak ani nebude to nejtěžší ty upíry zabít, ale spíš se k nim vůbec dostat. A pokud mají vyšší inteligenci než průměrný američan, tak nic nenechají náhodě." Ano, nejde tak o to jak cíl eliminovat, jako spíš jak se k cíli vůbec dostat dostatečně blízko na to, aby to bylo vůbec možné. Jako (bývalý) nájemný zabiják o tom vím své.

"Také, stále mám tak nějak obavy z toho, že se pouze stanu loutkou dalšího mocného upíra a celé tohle je jen způsob, jak se zbavit konkurence, nebo se vyšvihnout na místo, které považujete za své právoplatné. Když se s vámi ostatní nechtějí dělit o ten svůj kus koláče. Ptal jsem se, zda mi můžete dát nějaký důvod k tomu, abych se toho neobával. A vy jste to dost neslušně ignorovali." pokárám je. "Co se týká mého životního stylu, ano, rád si udržuji nějakou úroveň, pokud je to nutné tak se však dokáži uskromnit. Nebylo by to poprvé. Ovšem, i když máte omezené zdroje, stále to neznamená, že musíte žít jako úplní barbaři, ne?" prohodím, celkem zklamaný z toho, že k večeři bude nějaký hnus z konzervy. Snad to aspoň nebude konzerva se psím žrádlem, už bych se tomu ani nedivil.

"Jaké jsou tedy vaše motivace k tomu, co děláte? Když je to vážně tak beznadějné, jak tvrdíte." dodám nakonec otázku, na kterou bych vážně rád znal odpověď. "Aby bylo jasno, nejspíše se přidám i tak, i kdyby jen ze zvědavosti." řeknu když už nám dávají možnost odejít. "Jenom chci vědět, na čem jsem. Jak již jsem ostatně jednou zmínil." ukončím to a čekám na odpovědi na své otázky. Pak se dozvím, že budu spát v boudě s tím ustrašeným mladíkem. No, minimálně nebude tak ukecaný jako ten černoch. Snad nestráví celou noc tím, že bude brečet do polštáře. Co se týče černocha, tak tomu zdá se jeden ten upír právě nenápadně dost hrubě ukázal, kdo je tu šéf. Jak barbarské. Ovšem vzhledem k jeho pravděpodobnému původu to možná bylo to jediné, co na něj platilo. Každopádně, pokud by si něco podobného zkusil na mě tak zjistí, že na mě to nebude platit tak dobře jako na někoho kdo se řídí nepsanými zákony ulice. Minimálně to alespoň nenechám bez komentáře. Jak jsem řekl, nehodlám být loutka nějakého mocného upíra a pokud si takhle bude vynucovat autoritu, tvrdě narazí. Přecijen, v civilizované společnosti by jej alespoň požádal o to, ať tu zbraň schová než by se uchýlil k něčemu takovému. Tímhle jen dává najevo, že nám chce něco dokázat. Nebo tedy alespoň jemu.

Mesidž

Chlapi se přidávaj na moji stranu. Jasně, že se mi huba zkřiví do hnusnýho šklebu. Kdyby gang vydržel, určitě ze mě byl brzo kápo. Štěňata totiž vycejtěj silnýho psa.

Kravaťák mluví a mluví. Trochu dost na můj vkus. Jen doufám, že pod tim voblekem má aspoň tommygun, jako ve starejch bijákách. I když, čím víc kecá tim spíš vytáhne diplom z oxfordu a z prdele zlatou lžičku.

Týpek, co mu Káčko potřásl rukou se mi zamlouvá víc. Sice má výraz, jako Rainman se zaraženym prdem, ale aspoň hned šáhne po kvéru. Tyhle tichý typy jsou kurva nebezpečný.

Pak promluví bloncka. Chová se jakoby jediná věděla vo co tu de. A nařizuje nám pustit zbraně. Docela zdatně jí ignoruju...chvilku.“Kušuj.“ zavrčím a dál těkám pohledem mezi těma dvěma. Ta ženská mi leze na nervy a to řekla jen dvě věty. Bouda plat. ulevim si v duchu na její adresu.

Desítka se votočí a můj kvér ho vočividně vůbec nesere. Pak mi začne vyprávět, že můžu dostat nějakej moribundus, prej kvůli kvéru. To jako nechápu. Ruce si meju, nejsem dobytek. Chvilku potlačuju chuť to prostě zmáčknout a rozstřílet tu svrasklou rozinku, co má určitě místo zadku, na fašírku.
Pak si to rozmyslim. Sice půlce toho, co plácá nerozumim, ale úplně vymletej taky nejsem.
Vampíři mají pod palcem kamery a poznají nás. Mě prej někdo sleduje a proto sem v hajzlu, jako běloch, co si vyjede na prázdniny do Puerto Valerta. Prásknout do bot je blbej nápad. A s touhle partou podivnínu, budu mít aspoň šanci.

Jéčko začne mluvit a mě zasvědí na krku. To určitě moje juju reaguje na jeho hlad. napadne mě. Vysype ze sebe dojemnou historku. Ta bude možná fungovat na vostatní, ale ne na mě. V ghetu lidi přicházej vo svý blízký. Násilí, nemoci, drogy. A jen ten, kdo tam žije pochopí, že gangy chráněj svý území a sypou chechtáky těm míň šťastnejm. Co si budem lékařskou péči v Americe si musíš koupit, vobzvlášť jako ilegál.

Důležitý je, že do přímýho střetu se zubatejma, jdou jen zubatý. Tuším nevyřčenej závěr tohohle povídání. Je to jako jedna z africkejch legend, kdy se velkej kmenovej válečník vydal na lov démona, snědl jeho srdce a s démoní silou pak zabil toho nejsilnějšího démona. Jen, aby chránil vesnici a kmen.

Všichni dostanou ubytování a mě furt svědí na krku. Zvednu ruku s deaglem a zkusim se poškrábat hřbetem ruky. Je bílej vod křídy.
“Do hajzlu.“ uchechtnu se a kouknu na Desítku. Chápu tu zprávu a ctim to. Silnější pes mrdá, takhle to prostě funguje, všude. Zajistim zbraně a deagla vrátím do pouzdra. Uzi hodim na kolena a zašátrám v kapse. Vytáhnu cíga, papírky a trávu. Na tohle se hodlám zhulit.
“Co bude teď ?“ zeptám se Desítky. A tim co bude, myslim hlavně semnou. Je jasný, že sem tu trochu spešl.