No... dobře, no.

"Čuměl by dost, ale nemá mít tak drahý a kyselý víno." Ušklíbnu se, když Jadwiga pomalu vstane. Je vidět, že je napitá. Tím lépe, i když já zrovna střízlivý také nejsem. Když kolem mě prochází, věnuji možná příliš mnoho pohledu jejímu pozadí, než k ní zvednu pohled a opětuji uculení. "Ještě si nikdo nestěžoval." Pokrčím rameny, než se vydám za ní.

Najít klíčem zámek mi možná trvá trošičku déle, než by bylo slušné. Ale posléze se dveře otevřou a já vpustím milostpaní dovnitř, než vejdu za ní a dveře zavřu. A zamknu. Chvíli mlčím. V místnosti je tma a já přeci jen před sebou vidím rusovlásku zřetelně. Odráží se od ní měsíční svit a mě na chvíli bodne lítost, že z příjemného večera nakonec nic nebude. Jsem sice Carův švagr, ale stále jsem jen člověk. Ale povinnost je povinnost a s čarodějkami se nespí. No, leda že byste zjistili, že jsou čarodějky až potom. Pak se jim to teda dost blbě vysvětluje.

"Teď bych tě měl tady hodit na postel a ukázat ti, jak kvalitní ta kořalka opravdu je, že? Vlastně jsem se na to těšil." Pousměju se, než si povzdechnu a chytnu řetízek, na kterém se houpe odznak Nevěst. "Skoro mi to je líto. Ten večer byl opravdu příjemný. Ale mám příkazy, Jadwigo z Cziernokosti." Vytáhnu odznak na světlo a soustředím svou vlastní moc. Vril náhle opustí místnost a odznak se trochu zahřeje, jak skrz něj pracuji. "Ve jménu Věčného Cara tě zatýkám pro podezření ze svévolného opuštění své pozice a ohrožování věřících svou magií." Přimhouřím oči. "Odvedu tě do Minsku, kde se tě ujme válečný tribunál a rozhodne tvůj osud. Půjdeš dobrovolně, nebo přijmeš Carův mír?" Zadívám se na divokou rusovlásku.